Reklama

Reklama

Ludvík Bavorský

  • Česko Ludvík II. (více)

Miloval krásu, moc ho nezajímala. Portrét duševně chátrajícího bavorského krále... V roce 1972 natočil proslulý italský režisér Luchino Visconti film, v němž ztvárnil tragické životní osudy duševně nemocného krále Ludvíka Bavorského. Po Soumraku bohů (1968) a Smrti v Benátkách (1970) představuje Ludvík Bavorský poslední část „německé trilogie". Ta měla být původně tetralogií – Visconti plánoval cyklus završit adaptací Mannova románu Kouzelný vrch, tento záměr však nedotáhl do konce. V době, kdy točil Ludvíka, se Visconti horečně snažil sehnat peníze na svůj dlouholetý sen – adaptaci Proustova Hledání ztraceného času. Ludvík byl jakýmsi vedlejším projektem, na výsledku to však nepoznáme. Precizní režisér se nenechal omezovat stopáží a na velké ploše pečlivě vystavěl portrét postupného úpadku mladičkého a krásného krále, který miloval umění a pohrdal přízemností, nebyl však dobrým vládcem a nad celým jeho životem visela hrozba duševní choroby. Celý život se snažil vybudovat univerzální říši umění, jež mu měla dopomoci k nalezení absolutní krásy. V hlavní roli exceluje Viscontiho tehdejší partner Helmut Berger, kterému sekundují Trevor Howard jako Richard Wagner, Silvana Manganoová jako Wagnerova žena Cosima a především Romy Schneiderová, která zde opět ztvárnila svou nejslavnější roli – císařovnu Alžbětu. Na rozdíl od naivní Sissi je ale Viscontiho Alžběta zralá, zahořklá žena, která si dobře uvědomuje všechna úskalí panovnického života. Spolu s Ludvíkem uctívají krásu, na rozdíl od pragmatické Alžběty ale Ludvík nikdy nepochopí rozpor mezi skutečným světem a říší estetiky. Stává se obětí svého vlastního velikášství a snadnou kořistí intrikánů. (Česká televize)

(více)

Recenze (31)

misterz 

všechny recenze uživatele

Výprava, kostýmy a kulisy, vrátane exteriérov, bola jedna veľká mlska, v tomto bol Luchino Visconti veľký majster. Mám rád jeho vyjadrenie dobovej atmosféry, ktorá je v každom jeho filme veľmi výrazná, temnejšia, pričom miestami pôsobí i depresívne. No zato si vždy zachová aj dojem reálnosti. Inak tomu nebolo ani v tomto prípade, skrátka v tomto smere z mojej strany obrovská spokojnosť. Kto je zaťažený na atmosféru, tak si určite príde na svoje. Dejová linka síce bola dosť natiahnutá, na niektorých miestach preto i úmorná a ťažšie divácky stráviteľná, ale na druhú stranu sa tu aspoň verne zachytili všetky reálie okolo hlavnej postavy - Ľudovíta II. Bavorského. Bol som zvedavý ako sa maestro Visconti popasuje s jeho záhadným koncom, a ktorú z troch možností jeho smrti si nakoniec vyberie (vražda, samovražda, smrť na úteku). Nakoniec to vyriešil šalamúnsky a skon tejto tragickej vladárskej postavy tu nebol ukázaný, aj keď ako príčina bola vo filme uvedená samovražda (utopením). Proti nej ale hovorí fakt, že v pľúcach panovníka sa nenašla voda. Nech je ako chce, je to záhada, ktorú už nikto neobjasní. Slušný nadpriemer. 80/100 ()

darkrobyk 

všechny recenze uživatele

Co na tom, že vás budou mít za blázna, když po sobě zanecháte dílo, které se stane nesmrtelným. Vizuálně opulentní žranice, na jakou jsou diváci mistrových filmů zvyklí. Precizně a přitom nenásilně aranžované obrazy plné oslňující krásy interiérů a kostýmů jsou v protikladu s pochmurně gotickými výjevy krajiny v dešti, nočního zámku či jezera. Helmut Berger se doslova před očima mění v lidskou troskou unavenou životem, která se nehodlá vzdát svých snů, svého vysněného království plného mytických hrdinů konajících chrabré činy za zvuků hudby R. Wagnera. Romy Schneiderová zde není onou naivně roztomilou Sissi, ale realisticky tvrdou a rozhodnou ženou. Nejen kvůli Ludvíkovi nechybí mužská nahota... Pro náročnějšího diváka, který si vychutná nejen krásu obrazů, ale nechá se tiše kolébat na vlnkách pomalu plynoucího příběhu. Nudné? Jak pro koho....osobně bych se díval ještě další hodinu, nejméně... V některých scénách jsem viděl budoucí filmové plátno, na které bude malovat Peter Greenaway... ()

Reklama

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Skutečná Sissi počtvrté aneb Helmut Berger a Romy Schneider v opusu, který netrvá pouhé _čtyři_ hodiny, ale v rámci subjektivního vnímání trvá nejméně celý týden. Jsem přesvědčena o tom, že se Visconti ludvíkovskou látkou zabýval pouze pro své uspokojení z lásky k Bergerovi. A jestliže už tohle silné pouto posílil svou další láskou k Romině a jejímu složitému vztahu k císařovně, nechci si nikdy přečíst žádné hluboké analýzy na tohle téma... lépe zemřít, než si prožít znovu tento víceúhelník marnosti a chtíče. A to nechávám stranou veškeré subtexty týkající se Silvany Magnano a variací se Soumrakem bohů. Nicméně je úžasné jak Ludwig tak přirozeně navazuje na Marischkovu trilogii Sissi, nijak ji nepotírá ani neneguje, jen pokračuje tam, kde bylo srdce císařovny zlomeno. Bylo by nezapomenutelné, kdyby se Romy dočkala ještě vlastní interpretace Alžbětina skonu, teprve po tom by její vlastní život mohl začít. ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Mám pocit, že Luchino Visconti by si s Ludvíkem Barovským docela rozuměl a kdyby měl možnost žít v jeho době, nejspíš by patřil do suity, která se nechala Ludvíkem živit a tvořila pro něj. Vidím tam stejnou lhostejnost k běžnému divákovi, jakou Ludvík nejspíš pociťoval k řadovým poddaným svého státu. Viscontiho zajímá formální dokonalost kamerových záběrů, lyričnost scén, hudební doprovod, snímek je, jak to říci, přeestetizovaný. Filmař, který by se ohlížel na svého diváka a pracoval s vědomím, že tvoří pro něj, by neváhal určité záběry useknout. Viscontiho to ani nenapadne. Zároveň je posedlý svým hrdinou na úkor výpovědi o době, ve které Ludvík žil. Dělá mimochodem totéž, co dělaly tehdejší elity, které se nijak neohlížely na obyčejné obyvatele a rozhodně je nepovažovaly za rovnocenné lidské bytosti, které mají právo mluvit do věcí veřejných. Přitom právě případ Ludvíka Bavorského byl jeden z těch, které takový styl jednání a myšlení kompromitovaly. Ludvík byl ke správě svého státu zcela nekompetentní a přece měl obrovskou autoritu, která vyplývala toliko a pouze z jeho rodových tradic. Nikdo se mu po velmi dlouhou dobu nedokázal postavit, protože byl ochromen úctou a strachem z majestátu. Pravda, vláda Ludvíka Bavorského byla příjemnější než, řekněme, Caliguly, ale nic to nemění na přízemním faktu, že v demokratických podmínkách, které mimochodem nejsou, jak dobře víme, nikdy zárukou výběru těch nejkompetentnějších, by byl naprosto bez šance na to získat jakýkoliv veřejný vliv. Dvě hvězdičky jsou za nezpochybnitelné estetické kvality Viscontiho snímku, to ostatní mě dalece míjí. Celkový dojem: 45 %. ()

troufalka 

všechny recenze uživatele

Příběh obyčejného šílenství dalo by se říct. Krom postavy Ludvíka Bavorského zaujímá poměrně velký prostor císařovna Sissi, která je zde vykreslena mnohem realističtěji než v rakouské trilogii z 50. let. Vyzrálá žena tu vystupuje rafinovaně a mnoem více odpovídá historické postavě císařovny Alžběty. Král působí ve svém šílenství přesvědčivě. Visconi se sice drží historických údajů, ale mnohem víc vykresluje náladu doby a tím nabízí dokonalou kostýmní podívanou. Rozdělení do dvou dílu mnohem lépe pomáhá udržet pozornost než při sledování celého filmu naráz - alespoň pro mě. Díky tomu jsem mohla mnohem víc docenit úžasnou kameru s nasvícením dbajícím i detailů. Na detailně propracované scény jsem zvyklá především u Bergmana a Kubricka, Visconti má vlastní pojetí, ale neméně působivé. Některé scény mi asi navždy utkví v paměti. Nasvícená tvář lékaře polovinou ve světe a druhou ve stínu, muži v černém s rozevřenými deštníky v hustém dešti, labutě v jezírku ... Ludvík Bavorský je vybraný kousek pro fajnšmerky historických filmů. ()

Galerie (32)

Zajímavosti (5)

  • Romy Schneider souhlasila s opakováním své kanonické role jen pod tou podmínkou, že se ve filmu vyhnou všem klišé o císařovně. Nicméně i tak souhlasila s vsazením diamantů do svého účesu pro jednu krátkou scénu. (NinadeL)

Reklama

Reklama