Gorbačov. Ráj

Muz jemuz vdecime za svobodu jenz ma v Rusku popularitu jen 0,8% za situace, kdy Vladimir Putin, ktery pri otazkach Gorbacovovi nahodne bezi na pozadi v televizi rekl, ze rozpad sovetskeho bloku byla nejvetsi historicka katastrofa pro Rusko. Statnik zminuje sve rodice, cestu k moci na vrchol, prestoze Breznev nadsen nebyl. Nepadne otazka o Cernobylu, protoze to je asi prilis velke trauma a tema je stejne dobre dokumentarne a filmove zpracovano. Kamera sleduje Gorbacova v prvnich vterinach noveho roku,kdy v televizi hraje ruska hymna s textem o svobodne obcine a potutelne se usmeje "sbobodna otcina a kdo ji tu svobodu asi prinesl". (12.02.2024)

Gorby svůj sebeobraz nerozbíjí. Lišácky odpovídá, ale raději mlčí. Ví své, nenechá se natlačit, kde by mu nebylo dobře. Má kolem sebe pár lidí, kteří mu rádi dopřávají komfort a péči v domě, který mu mocní poskytli "nadožití". Oceňuji milosrdnou kameru, která vytváří z celého filmu velmi estetický obraz. Jedním z producentů je Vít Klusák, ČT si vysloužila velké logo v titulcích hned na začátku. (22.11.2021)

Pohled na banalitu stáří, která ukrývá vzpomínky na jedny z největších dějin. První a nejlepší část je vlastně dokumentární variace na Sokurovův Tělec. Nemohoucí Gorbačov ve své potemnělé vile vzpomíná na manželku i rané mládí, zatímco my za každým rohem vidíme vyklánět se kosu. Venku je zima a chodítko se zaráží o práh. Část prostřední je flustrující snahou Manskije využít poslední možnosti dozvědět se více o politickém pozadí Glasnosti, Perestrojky, vojenského puče a předání moci Jelcinovi, jenomže Gorbačov mluví dvouznačně, ve floskulích, odráží se k banálním historkám z natáčení, přičemž se nedá stoprocentně určit, zdali z něj mluví senilita či vědomě mlží ve strachu, že by ho ještě před smrtí mohly dohnat dějiny. Nejvíce v tomto případě připomíná dementního dědečka, který na rodinné návštěvě schoval vnukovi mobil, který teď všichni hledají, přičemž on se usmívá jakou to udělal legraci, jakkoli již sám neví, kam ho ukryl. Manskij je nejlepší, když čistě pozoruje dění a nechává diváka, aby si z něj utvářel souvislosti (Truba) než když vstupuje do dění a pokládá vágní otázky (Svideteli Putina). Gorbačov. Ráj je pak zejména zajímavá studie blízkosti smrti. Jako politický komentář asi zklame většinu lidí. (03.02.2022)

Jedná se spíše místy o interview nežli dokument a stejně jako Gorbačov disponuje zvláštním druhem unylého charismatu, tak podobně unylý je i temným filtrem potažený film. Přesto se jedná o velmi zajímavý, i když značně zamlžený, portrét muže, který zastával tu samou funkci jako třeba Stalin... náhle tu však sedí před kamerami stárnoucí muž připomínající dědečka, který na rodinné slezině vypráví historky, které mu utkvěly v hlavě. Historky, které mohou být v jádru a z podstaty věci zajímavé (říká je bývalý generální tajemník ÚV KSSS!), ale stářím zbanálněly, pointa se obrousila. Těžko rozsoudit, zdali se projevuje probleskující senilita, když vám Michail Sergejevič vystřihne citaci z lecjaké ruské klasiky. A ta největší otázka, co visí ve vzduchu: "Dal Gorbačov Rusku a vlastně celému světu na krátký čas pocit svobody, nebo se mu SSSR prostě rozsypal pod rukama?" zůstává nezodpovězená. Gorbačov odvádí řeč, mlčí, ale v očích je vidět, že tam vzadu cosi nesmírně šrotuje. Netroufám si říct přesně co, ale určitě je patrný jistý svár mezi egem někdejšího vůdce "Říše zla" na jedné straně, a nečekaně deklamovanou i viditelnou smířlivostí, mírností, snad i laskavostí, na straně druhé. Jako by se stal hrdinou, ale pro někoho jiného a z úplně jiných důvodů, než zamýšlel. Při dlouhých a snad i zbytečných záběrech jeho šourání s chodítkem, zakopávání, nemohoucnosti vstát a občasnému blábolení, vzbuzuje i lítost. Každopádně Gorbačov zůstává záhadou i nadále. (30.06.2022)

Na filmu jsem skončil omylem. Když měl konkurenční dokument vyprodáno, nabídli mi v kině tuto alternativu. Absolutně jsem netušil, co čekat, ale řekl jsem si, že o Gorbačovovi toho moc nevím. Čekal jsem tedy něco spíše vzdělávacího, místo toho jsem hodinu a půl sledoval promluvy starého pána. Jenže ono to nakonec bylo zajímavější než nějaký historický výklad, byl to pohled na rozporuplnou postavu dějin, která je pro jedny hrdinou, pro jiné vlastizrádcem. A sám Gorbačov se vlastně necítí být ani jedním. (21.11.2021)