Natálie

Jedna z mnoha filmových adaptací Dostojevského novelky "Bílé noci" je příjemnou studiovou retro podívanou. Autor, v titulcích roztomile po italsku uveden jako Fedor Dostoevskij, tuto kratší povídku vydal v rané fázi své literární kariéry roku 1848. Je to text bytostně romantický, věnující se oblíbenému romantickému tématu nenaplněné lásky (není mimochodem vůbec od věci srovnat hlavního hrdinu "Bílých nocí" s Goethovým Wertherem). Krátká knížečka vyprávěná v ich-formě líčí setkání nenapravitelného snílka s mladou dívkou, do níž se nešťastně zamiluje a která přes rok čeká na návrat svého snoubence. Ačkoli Dostojevskij toto dílko napsal relativně velmi mladý (v 27 letech), nezapřou se v něm již jeho typické pozdější rysy, jako je např. výborná psychologie postav. "Bílé noci" jsou dodnes aktuálním příspěvkem do diskusí o přátelství mezi mužem a ženou, a zajímavým zpracováním námětu osudové chyby při výběru životní lásky. Visconti pracuje s literární předlohou relativně volně, Dostojevského text přenáší z ruského Petěrburgu 1. pol. 19. stol. do italského Livorna na konci 50. let 20. stol. Z Dostojevského bezejmenného vypravěče se stává Mario, z Nastěnky je Natalia. Film se jinak literární předlohy drží relativně věrně a spěje k nezadržitelnému konci, který znalce předlohy nepřekvapí - o to více je možné se soustředit na jímavou atmosféru filmu, která ubírá na Dostojevského romantismu a naopak děj obohacuje o sociální podtext a hysterické rysy titulní hrdinky, které v literární předloze nenajdeme. Hlavním kladem tohoto snímku je herecký výkon Mastroianniho; Jean Marais vedle něj působí jako legrační vepř. Naopak krajně nesympatická Maria Schell je nejslabším článkem celého filmu a jen kvůli ní srážím z hodnocení jednu hvězdu dolů. (28.05.2011)

Dramatická romanca od Dostojevského s filmárskym rukopisom Viscontiho. Ten si síce neodpustil ľavicové zmýšľanie scénou bezdomovcov pod mostom, ale to ozaj nie je najpodstatnejšie. Tým je zobrazenie nenaplnenej lásky nesmelého romantika k mladej žene, ktorá sa bezhlavo zamilovala do iného. Zvláštny ľúbostný trojuholník sa zavŕši počas bielej noci ( zasnežené ulice ). Príjemný film ide svojim tempom, hudba je kúzelná, herecké výkony trošku patetické a exteriéry mestečka vkusne dotvárajú prežívané pocity hlavných protagonistov. (10.09.2014)

Na jednu stranu je to prehnaný gýč a ukrutne ma to nebavilo, na druhú je to gýč úmyselne a vydarená adaptácia. A ja mám vlastne gýče rád. Teda určite radšej sa budem pozerať na Mastroianniho na zasnežených kanáloch v Ríme, ako by tam mali behať v ošuntelých kabátoch po Nevskom prospekte. Emočne to so mnou ale nič nespravilo. Dlho váham medzi 3 a 4*, ale nech je teda vyššie, za hudbu a kameru. (03.01.2023)

Třebaže Visconti film přemisťuje do Itálie jeho časů (s mírným poukazem na sociální pozadí, kde se nezapře režisérův politický názor), zůstává film nejen hudbou Nina Roty tak ponořen v ruské romantizující tradici (tu naruší jen rock´n´rollová taneční vložka, do níž Mastroianni už tehdy vložil sebeparodický vtip). (11.07.2011)

Predloha a jej ústredná os (verné čakanie na pravú lásku) zaváňa starinou  romantizujúcich predstáv. Až do tej miery, že sa stáva neživotnou chimérou. Ktože by dnes čakal rok, a "nešuchél bys bokem", ako sa hovorí v našom kraji. Len trpáčka/trpák. Preto je len dobre, že režisér sa nedržal upäto predlohy. Oživil strnulú ruskú haraburdu a jej dej preniesol do súčasnosti. Do úlohy rivalov v láske obsadil mužov strednom veku, ktorí už v živote čo-to skúsili. Obaja zrazu v sebe objavia ťažkého romantika, čo samo osebe pôsobí srandovne. Mastroiani sa, podobne ako ťažkopádny Marais, vyhráža dievčine svojho srdca ročným celibátom, ona sa až zadúša, že rok ubehol: a v posteli nič s nikým. Rokenrolová tanečná zábava je skvostná (možno prvý dance battle vo filme), divák sa dočká epizód s motorkárskymi delikventmi, s prostitútkou, patriacou k početnej komunite chudákov, bývajúcich pod mostami, ktorí narušia romantickú chvíľku na člne. Finále pôsobí zaujímavo. Akoby sa emócie prostý Marais, odetý v dlhom plášti a veľkých rukaviciach, chystal svoju životnú lásku odviesť skôr do nejakej tmavej prázdnej uličky, ako do vysneného lôžka lásky. (27.07.2021)