Reklama

Reklama

Rocco a jeho bratři

  • Itálie Rocco e i suoi fratelli (více)
Trailer

Obsahy(1)

Italský film vynikajícího režiséra Luchina Viscontiho Rocco a jeho bratři patří k stěžejním dílům současné světové kinematografie. Je to film hluboce lidský. Vypráví o osudech pěti bratří, kteří přicházejí z venkova do velkého města hledat obživu. Visconti mistrovsky vykreslil jednotlivé charaktery. Dobrý až neskutečně dobrý Rocco nelituje ani největší obětí pro svého bezcharakterního bratra Simona: vzdá se lásky, přijme na sebe téměř neúnosné finanční závazky a nakonec se pokouší krýt Simona před policií, třebaže ví, že je vrahem dívky, kterou miloval. Je někdy až těžké pochopit takovou bratrskou lásku. Proto je divákům nejbližší z bratří mladý Ciro, jdoucí cílevědomě za správnou představou poctivého života. V jeho závěrečných slovech vidíme poslání filmu: lidé musí znát a plnit své povinnosti. Kdo se jim zpronevěří, sám se vyloučí z lidské společnosti, jako právě Simon. A poctiví lidé nemohou ztratit víru, že nový svět bude lepší. Porota benátského bienále 1960 jej vyznamenala Zvláštní cenou a současně získal cenu FIPRESCI. Na XII. FFP 1961 byl film poctěn cenou v kategorii filmů bojujících za sociální pokrok. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (76)

Dionysos 

všechny recenze uživatele

Nástrahy velkoměsta jsou nevyzpytatelné. Jednomu bratrovi můžou prachy, chlast a děvky zničit slibnou kariéru, život i charakter, u druhého se může naopak projevit jeho gigantický altruismus, který však s sebou paradoxně nakonec přináší sebedestrukci a více zla než užitku (ne nadarmo všichni starověcí a středověcí světci končí ukřižovaní/ rozčtvrcení/ bez hlavy atd.). Samotný závěr filmu však nepatří ani jednomu z nich ( i přes tragické vyvrcholení jejich milostného trojúhelníku), ale nenápadnému bratrovi vzadu, jež byl do té doby asi nejnevýraznější figurou celého dramatu. Právě on nese poselství, které bylo pro tehdejší Itálii v jejích těžkých poválečných "neo-realistických" časech velmi užitečné - zůstat u poctivé práce, nevymýšlet riskantní pokusy na zbohatnutí, neztratit vůli a naději, nezapomínat na rodinu, zatnout zuby a čekat až přijde ten lepší svět. ()

/Pablo 

všechny recenze uživatele

Moc jsem se těšil na tento snímek, ale nakonec musím konstatovat určité zklamání. Ano, motivace jednání postav (snad až s výjimkou Nadi) je krásně vykreslená, ale celkový dojem mi pokazilo tempo vyprávění, které působilo příliš rozvláčně. A finále sklouzlo do nehorázného patosu. Promiňte signor Visconti, ale natočil jste lepší filmy. ()

Reklama

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Mohlo to být skvělé neorealistické drama podepřené přítomností velkých hvězd filmového plátna v čele a Alainem Delonem. Mohlo divákovi přiblížit rozdíl mezi životním stylem na italském venkově a v průmyslovém velkoměstě a zároveň i kontrast mezi hodnotovým žebříčkem obyvatel konzervativního italského jihu a liberálním pohledem na svět seveřanů. Ano, mohlo, kdyby ho Visconti neutopil v sentimentu, přehrávání a odporně melodramatické břečce. Zajímalo by mě, jak to skutečně je s tím italským temperamentem. Viděl jsem totiž řadu italských filmů, kde se postavy chovaly civilně a v rozporu s běžnými stereotypy, které míváme o horkokrevných Italech. Tady v chování postav nacházím podivnou afektovanost a přepjatost, ostatně podobný problém mám u historických snímků Akira Kurosawy. Tam, kde snímek měl a chtěl emočně vyvrcholit, tedy konforntací Simona a Nadi, na mě přehrávání herců působilo natolik rušivě, že veškerý dojem byl v háji. Neodpustím si tradiční výpad proti Viscontiho opakovanému nešvaru, tedy tříhodinové stopáži. I zde se daly použít nůžky, a to vícekrát. Nesouhlasím ani s Viscontiho idealizací a uctíváním "nezkaženého" venkova založeného na tradici a rodinných vazbách, který staví proti městskému stylu života. Obhajoba svérázně pojaté cti, morálky a rodinné soudržnosti je totiž důvodem, proč se dodneška tak daří mafii a jejím regionálním mutacím, klientelismu a korupci v Itálii. Celkový dojem: 45 %. Opět jsi mě, Luchino, nepotěšil. Ani já tě nepotěším... Ale neboj, už to bylo vážně naposledy. ()

Vančura 

všechny recenze uživatele

Skvělý film, kde jsou na prvním místě postavy, nikoli děj. Což je asi to nejzásadnější, co o tomto filmu můžu říct. A k tomu se mi líbila výborná hudba i herci, především Alain Delon a Annie Girardot. V textu distributora je napsáno vše podstatné a nic zásadního už k tomu dodat nemůžu. Pro někoho jako jsem já, kdo nikdy bratra neměl, je tenhle snímek zajímavou sondou do úplně jiného, pro mě neznámého světa. Posledních 25 minut filmu mi přišlo strhujících a téměř jsem uvažoval u plném hodnocení. Mám rád tenhle typ filmů, ale bezesporu to není podívaná pro každého. Visconti byl vpravdě velikán filmu. ()

nascendi 

všechny recenze uživatele

Druhý pohľad po pol storočí znamená štandardne hviezdičku dolu. Nepomáha ani to, že ide o predstaviteľa talianskeho neorealizmu, nakrúteného slávnym režisérom, v ktorom hviezdia mladučké hviezdy, ako Alain Delon, Renato Salvatori, Annie Girardot a dokonca i Claudia Cardinale, hudbu obstaral Nino Rota a komunistickí cenzori tento film ochotne prepustili cez svoje sito. Tak čo viac by sme si mohli priať? No, napríklad kratšiu stopáž, aby hluk a gestá rodiny z Lukánie nepripomínali hluk a gestá rodiny z cigánskej osady, menej melodrámy a prehrávania, a to by na začiatok aj stačilo. V žiadnom prípade to nie je zlý a nezaujímavý film, akurát nevyčnieva príliš vysoko nad priemerom. ()

Galerie (75)

Zajímavosti (10)

  • Protagonisté Annie Girardot (Nadia) a Renato Salvatori (Simone) byli od roku 1962 manželé. Rozešli se v roce 1980, ale manželi zůstali až do jeho předčasné smrti v roce 1988. Měli spolu dceru Giuliu. (Rosalinda)
  • Alain Delon byl předabován. (Monco)
  • Před prvním vydáním snímku v USA v roce 1961 bylo z filmu vystřiženo okolo 30 minut, neboť byl pro americké publikum vyhodnocen jako příliš násilný. (Monco)

Reklama

Reklama