Reklama

Reklama

Lze odsoudit člověka k trestu smrti jen kvůli jeho netečnosti a neschopnosti komunikovat s okolím? To je otázka, kterou klade Viscontiho film Cizinec natočený podle stejnojmenné novely Alberta Camuse. První filmová adaptace stěžejního díla existencialismu je důstojným pokusem interpretovat těžko uchopitelný text. (Letní filmová škola)

Recenze (47)

Vančura 

všechny recenze uživatele

Viscontiho mám hodně rád, a Mastroianniho ještě víc, ale zde mi to bohužel nesedlo. Nemyslím si úplně, že je to nejvhodnější látka pro zfilmování. Ten film mě vůbec nebavil, musel jsem se do něj docela nutit, a jeho délka mi kvůli tomu subjektivně přišla nekonečná. V některých detailech je to zajímavé, ale jako k celku jsem si k tomu cestu nenašel, a Arthur Meursault pro mě zůstal stejnou záhadou, jakou představoval i pro své okolí, ta jeho apatie mi jednoduše přišla hrozná, nešlo se - a hlavně jsem pak už ani nechtěl - v něm vyznat, a už pár dní poté, co jsem to viděl, rychle zapomínám, o co tam vlastně šlo, takže pustit si tenhle film se v mém případě rovnalo spíše ztrátě času, bohužel. ()

Jordan 

všechny recenze uživatele

1. Marcello Mastroianni; 2. Výprava a kamera - kostýmy, vyprahnutá piesočná pláž pozvoľna prechádza do nekonečného mora, neďaleko ostré a nehostinné skaly a na rozhraní mora a piesku, pod spaľujúcim slnkom, plážový dom + súdny proces - skazené divadlo manipulácie, deklamácie moci, kafkovský proces; 3. dokonale verná adaptácia dokonalej existenciálnej novely; ()

Reklama

Madsbender 

všechny recenze uživatele

Camusa som nečítal, Viscontiho nepoznám, herecké majstrovstvo Marcella Mastroianniho a krásu Anny Kariny ticho obdivujem. Film podľa mňa dokázal vystihnúť zamýšľanú neambicióznosť a stagnáciu Meursaultovho života, vplietajúceho sa do absurdného kafkovského systému, veľmi verne. Malátna bezdejovosť dokonale odráža pusté vnútro jeho telesnej schránky. Spaľujúce žeravé slnko, odumierajúca zem, absentujúci cit a ničota všade navôkol. Visconti pracuje s priestorom ako plátnom na maľovanie obrazov vnútornej krajiny. Mastroianni je naopak jeho mramorovou sochou, do ktorej tesá bezvýraznú kamennú tvár. Meursault dýcha, Meursault je, Meursault chodí, Meursault pracuje, Meursault hovorí, Meursault flirtuje, Meursault spí, Meursault pochováva, Meursault vraždí. Prečo? To nevie nikto. Možno za to môže slnko. Možno je to prirodzenosť, ukrytá hlboko v ňom, a práve preto nič nepociťuje. Antonioniovská vyprázdnenosť postmoderného veku (možno milovať bez lásky?) tu dostihuje hlavného hrdinu obklopeného spoločnosťou, ktorá v konkrétnych situáciách vyžaduje konkrétne emócie. Skrýva sa však pravda v neúprosnej dikcii civilizácie, prekrúcajúcej pohodlným využívaním nesúvisiacich faktov obraz (ne)hrdinu? Odpoveď musíme nájsť sami. Šlo to však ešte pôsobivejšie, výtvarne a scénicky premyslenejšie, režijne o niečo koncentrovanejšie (na pár miestach som mal pocit, že Viscontimu dochádza dych, ale napokon sa vždy vzopäl a dotiahol to). 80% [Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou] ()

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Nechci srovnávat nesrovnatelné, tedy literární předlohu a film. Mohu pouze konstatovat, že film ani náhodou nedokázal zapracovat s emocemi jako kniha. Cizinec má velmi pomalý start, pokud ho budete vnímat jako krimidrama, jedná se o celkem průměrný film. Pouze závěr, kdy se hlavní hrdina blíží ke svému nevyhnutelnému konci, má obrovské napětí. Dvě třetiny filmu se Mastroianni jen tak fláká po plátně a nevzbuzuje ve mě prakticky žádné pocity. Tuto část mohu akceptovat pouze jako koukání na pěkného chlapa. A to je trochu málo. ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Netknutý čítaním Camusovej predlohy hodnotím len jej filmovú adaptáciu. Slnkom vyprahnutá krajina, v nej muž, apaticky reflektujúci udalosti a ľudí navôkol. Malátny postoj možno plynie z celkovej únavy spôsobenej žeravým kotúčom na oblohe, ktorého oslepenie, ako neskôr vysvetľuje, bolo popudom k zločinu. Súd ale hodnotí a skúma najmä hrdinovo chabé vtiahnutie sa k veciam i vzťahom a spoločensky nevhodný postoj k inštitúcii rodiny a cirkvi. Tieto z hľadiska súdu priťažujúce faktory vedú k fatálnemu rozsudku. Použité filmové postupy pôsobia trochu zastarane (približovačky), fyzické strety nezvládnuto, lokácie (možno zámerne) stroho. Obrazová opulentnosť Viscontiho vrcholných diel sa nekoná. Striedme dávkovanie zaujímavých výjavov a zameranie na Mastroinaniho postavu či výrazy tváre trochu otravovali, no atmosféru osamotenia a kafkovského odcudzenia sa zachovať podarilo. 60%. ()

Galerie (9)

Zajímavosti (6)

  • Albert Camus odmítal během svého života povolit zfilmování své knihy "Cizinec". Po manželově smrti kontaktovala vdova producenta Dino De Laurentise. (Snorlax)
  • V roce 1968 byl snímek v Hollywoodu nominován na Zlatý glóbus za nejlepší zahraniční film. (Snorlax)
  • Cizinec byl uveden na MFF v Benátkách v roce 1967. (Snorlax)

Reklama

Reklama