Cizinec

Viscontiho mám hodně rád, a Mastroianniho ještě víc, ale zde mi to bohužel nesedlo. Nemyslím si úplně, že je to nejvhodnější látka pro zfilmování. Ten film mě vůbec nebavil, musel jsem se do něj docela nutit, a jeho délka mi kvůli tomu subjektivně přišla nekonečná. V některých detailech je to zajímavé, ale jako k celku jsem si k tomu cestu nenašel, a Arthur Meursault pro mě zůstal stejnou záhadou, jakou představoval i pro své okolí, ta jeho apatie mi jednoduše přišla hrozná, nešlo se - a hlavně jsem pak už ani nechtěl - v něm vyznat, a už pár dní poté, co jsem to viděl, rychle zapomínám, o co tam vlastně šlo, takže pustit si tenhle film se v mém případě rovnalo spíše ztrátě času, bohužel. (30.10.2019)

Pro mě je tento film pouze neuspokojivým ztvárněním naprosto geniální knihy. Po přečtení knihy se ve mne držely pocity z ní ještě hodně dlouho. Po zhlédnutí filmu se ani náznak oněch pocitů nedostavil. Film vás nechá, nebo alespoň mě nechal, stejně chladným jako je samotný hrdina pan Mersault. Kniha má v tomto případě opravdu vysoký level a vzhledem k jejímu charakteru si ani nedovedu představit film, který by ji alespoň z části mohl konkurovat. Tohle jediné lze vzít jako polechčující okolnost. Herecky mi to přišlo maximálně průměrné. Technicky zastaralé. Hudebně odpudivé. * * dávám alespoň za striktní držení se děje, bohužel okleštěného o veškeré pocity vyvolané knihou. P.S. Film jsem scháněl dlouho, nakonec se mi dostalo verze nevalné kvality s německým dabingem a českými titulky. Možná i tohle mohlo sehrát na mém hodnocení zápornou roli. (22.03.2011)

Cizinec je kniha kterou jsem četl asi desetkrát a proto mě dost překvapilo, že zúžený výklad bohatosti myšlenek (které na plátno prostě nešlo dostat všechny a Visconti se o to ani nepokoušel) mě vůbec nezklamal, ale spíše naopak. Visconti s Mastroiannim si vybrali jen jednoho "Cizince", jednoho "Mersaulta", kterého však ztvárnili tak neprůstřelně a tak neuvěřitelně dokonalou formou že vytvořili film ohromně silný, citový a promyšlený. I když je Viscontiho výkladem příběh navenek dost zjednodušený, tak strohá kamera a Mastroianniho vynikající herectví (stejně jako velké většiny okrajových postaviček) do filmu skoro až podprahově dostalo všechno to co jsem viděl v originále. 95% (08.01.2010)

Hodne presná adaptácia, spolu so Snovou novelou jedna z najpresnejších, vrátane celých dialógov a bezchybne obsadených postáv. Akurát Mastroianni sa mi na toho úradníka moc nehodil, ale kto ja som, aby som kritizoval obsadenie Mastroianniho, že?! A má to atmosféru, ako všetky staré talianske filmy. Iba ten záver bol na papieri údernejší. Každopádne, ja mám od Camusa radšej Pád. (30.01.2022)

Bylo mi jasné, že Marcello Mastroianni dovede zahrát snad kohokoli, u cizince Meursaulta a Snílka z Bílých nocí, jsem si přece jen nebyl tak jist. Dopadlo to ale dobře, Mastroianni umí zahrát kohokoli. Velký režisér tu ale zachází s hlavním hrdinou trochu jinak, než např. ve Smrti v Benátkách. Vlastně nedělá nic, než že se snaží dvojrozměrný list papíru pokrytý písmeny převést na dvojrozměrné plátno pokryté obrazy. A dělá tak dobře, protože uhnout není kam, všechny jiné cesty vedou do ztracena. Proč je ale Camusův román (či novela) tak vzácný, proč má téměř biblickou závažnost? Mersaultův příběh se nejspíš mohl stát mnohému z nás, jeho osud nás možná těsně minul, třeba jsme mu jen o vlásek unikli, možná jsme ho prožili v jiném životě nebo na nás ještě čeká. (Podobný dojem jsem měl při čtení novelky Herrmanna Hesseho: Pod kolem.) Hlavní zásadou existenčního myšlení je pravda, pravda o sobě a pro sebe. Kdo tvrdí: "Protože jsem neměl co říct, tak jsem mlčel," se již tím staví mimo společnost postavenou na elokvenci, používání slov na zmatení nebo zastrašení druhých, cizích. A společnost si to s ním vyřídí. Pravda nezvítězí, nezvítězí však ani lež; vítězem je prostřednost, přetvářka, překrucování atd., jiným slovem "smrt". Jedinec a společnost žijí v odlišných světech, které se jen málo dotýkají, pokud se však prolnou vlivem nějaké události (nemusí být fatální), pak je o tragedii postaráno... "Venku bylo zase nesnesitelně vedro. Slunce ho prudce bodlo do očí , až ho bolelo se dívat a hlava se mu závratně točila..." (Pozor! to není Camus ale Dostojevskij.) (22.03.2014)