Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Český film režiséra Vladimíra Vlčka, laureáta Stalinovy a Čs. státní ceny, „Advent" je filmovým zpracováním stejnojmenného románu spisovatelky Jarmily Glazarové. Je to baladický příběh ze života obyvatel moravských Beskyd. Jeho hrdinkou je mladá žena Františka Plesníková. Františčin milý byl zabit padajícím stromem dříve, než se s ní mohl oženit a dívku čekal trpký osud „zavitky" nemanželské matky. Františka bojovala ze všech sil za lepší život svého synka Metúdka. Kvůli němu se nakonec provdala za starého vdovce sedláka Podešvu. Brzy však poznala, že svým sňatkem neprospěla ani sobě, ani dítěti. Život na Podešvově statku se oběma stal řetězem příkoří a utrpení. Františka je dlouho snášela trpělivě a mlčky. Až ve chvíli nejvyšší úzkosti o Metúdkův život se dovedla vzepřít a setřást pouta, do kterých ji lakomý Podešva a zlá služka Rozina, sedlákova milenka, sevřeli. Uvědomila si propast, která je dělila. Uvědomila si nesmyslnost Podešvovy selské lakotnosti a náboženského pokrytectví. Navždy odešla ze statku na Javorové ve chvíli, kdy oba její trýznitelé našli smrt v hořícím seníku. Právem nazývá Vladimír Vlček „Advent" dramatem mateřské lásky. Františka a Metúdek jsou dvěma krásnými postavami české literatury. Vlčkovou zásluhou se nyní stali dvěma krásnými postavami českého filmu. (Filmový přehled)

(více)

Recenze (38)

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Pětice filmů, které Vladimír Vlček samostatně realizoval, je celá barevná, což je na naši produkci let 50. významným faktem. Zkušeností nabýval jako asistent u barevných říšských blockbusterů, což se mu stalo nejlepší školou. Svou kariéru nakonec korunoval prvním širokoúhlým domácím filmem a dál už nebylo jaké mezníky kořit. Advent podle Jarmily Glazarové patří v bilanci deseti barevných filmů roku 1956 mezi to nejlepší, přičemž laťka byla nasazena opravdu vysoko, jmenujeme-li čtveřici dětských filmů a pohádek, patřících dnes již mezi klasiku, a také první díl Dobrého vojáka Švejka. Sám Advent navazuje na vrcholy selských dramat, které slavily svůj největší úspěch v polovině 30. let s nástupem Rovenského Maryši. Ostatně sama Glazarová psala svá díla v letech 1936-1940. Advent z roku 1939 je baladickou prózou odehrávající se v průběhu jedné noci. Postavy zde mezi sebou mluví severomoravským nářečím a celek vyjadřuje autorčinu náklonnost k Valachům. Několik hlavních rolí hrají velice sugestivně Nina Jiránková, jež oplývá specifickým křehkým půvabem a nádhernou měkkou dikcí, Gustav Hilmar jako její starší zarputilý gazda a Marie Vášová jako nejzrůdnější figura českého filmu vůbec – děvečka Rozina. Protipóly dvou starších žen kořenářky a babičky vytvořily Zdeňka Baldová a Jarmila Kurandová. Dětský herec Vojtěch Rosenberg spadá pak svým výkonem do dobového standardu a tehdejší mladík Otto Lackovič nepřekvapuje svým lyrickým hrdinou. Není se konečně čemu divit, že další adaptace (Vlčí jámy) se Glazarová dočkala už následující rok. Dnes můžeme jen litovat, že tvůrci nedospěli k realizaci dalších jejích prací, minimálně Chudá přadlena je látkou s podobně silným potencilem. Pravým konktrastem by pak byly Roky v kruhu, které sepsala na motivy svého vlastního šťastného manželství. ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Situácia mladej matky s malým synčekom je po smrti otca zúfalá. Kývne tak na nadbiehanie postaršieho sedliaka zo samoty a vydá sa za neho. Namiesto zlepšenia životnej situácie a usporiadania si vzťahu ju čaká neustále ponižovanie a psychické týranie. Mužova lakomosť v kombinácii s hororovo vyzerajúcou slúžkou by dali zabrať hoc aj náhodnému návštevníkovi, nie stálej obyvateľke podivného domu. Sugestívny námet, silné, krásne kolorované spracovanie. ()

Niktorius 

všechny recenze uživatele

Pro vypjatá socrealistická dramata v malebných barvách Agfacoloru / Sovcoloru je v mém diváckém srdéčku místa dostatek. Byť se tedy Advent expresivností herectví a zejména bouřlivostí hudebního doprovodu přibližuje hranicím, za kterými už začíná parodie. ()

LiVentura 

všechny recenze uživatele

Ta nářečnost.. :-) Tuhé drama tvrdých obyvatel hor, jejich vztahu k nemanželksému chlapci a jeho matce. Starý rozkazovačný vdovec, jenž si vezme matku malého chlapce a začne je oba psychicky týrat. Nakonec však dle socilalistického vzoru vše dobře dopadá a zlo je spravedlivě potrestáno. ()

Disk 

všechny recenze uživatele

Snímek, který se absolutně vymyká veškerému standardu 50. let. Tohle že bylo natočeno v padesátých letech?! Neuvěřitelné. Po blábolech Zítra se bude tančit všude a Rudá záře nad Kladnem natočil Vladimír Vlček drama, které by si zasloužilo mnohem větší pozornost, než je mu dnes věnováno. Jen škoda, že to nebylo točeno na černobílý materiál, zážitek by byl mnohem intenzivnější. P.S.: Marie Vášová nahání strach. ()

mchnk 

všechny recenze uživatele

V rámci československé kinematografie padesátých let, pro filmaře bezpochyby v jedné z nejtěžších dob, nám soudruh režisér Vlček nabízí excelentně zrežírované a sehrané drámo, na které dokonce dostal od kolegů straníků barevný materiál. Osobně bych raději uvítal obraz černobílý, nicméně v podstatě nic, ani chvílemi nucený dialekt či lehounce ukvapený závěr (i po stránce režijní), mi nemůže plný počet pokazit. Nádherný exteriér drsné beskydské krajiny i velmi silné drama, prokládané jemným humorem malého Ogara__ "Však cigáni kůří od čtyř let a uděné maso déle vydrží..."__mohlo být inspirací pro slovenské tvůrce, jako byli Zachar či Ťapák, vyprávějící nám o podobně nelehkých, v některých případech až tragických, osudech obyvatel pod Tatrami. Nadprůměrná režie, scénář i herectví. Pro mnohé zúčastněné tvůrce nepochybně životní záležitost. ()

Fingon 

všechny recenze uživatele

Poprvé viděno před takovými osmi lety v TV, podruhé opět v TV těsně před Vánocemi 2009 a obeznámený s ostatními díly tohoto režiséra. V kontextu Vlčkovy tvorby bezkonkurenčně nejlepší snímek, ovšem kdyby to natočil nějaký lepší režisér, výsledek by byl jistě ještě lepší. Takhle totiž ze silného námětu zůstává jen pár dobrých scén, přičemž vrchol filmu přijde už někde v polovině a závěr je natočen dost mizerně. Herci se dost perou s nářečím, někteří lépe, jiní hůře, reálie se (mému národopisem nepříliš postiženém oku) podařilo zachytit vcelku slušně (tak tlusté krajíce chleba s tvarohem se nevidí) a Vlček si neodpustil ani jeho oblíbené lidovky, které má v každém filmu (kromě toho posledního). Jen by mě zajímalo, jestli se krajky náhodou nepaličkují a ne pletou ručně... ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Jarmila Glazarová nesporně náleží mezi nejzajímavější autorky dvacátého století. V její tvorbě si získávají výraznou pozornost zejména dva romány postavené na střetu dobra a zla. Zatímco Vlčí jáma (zfilmovaná o necelý rok později Jiřím Weissem) je přesná v kritice maloměstské prudérie a s ní svázané morálky, Advent je příběhem ženy, která marně hledá lidské podmínky pro své dítě. Děj se odehrává během jediné noci, v níž si hrdinka, hledající ztraceného syna, vybavuje všechna dosavadní zastavení své křížové cesty a dospívá k poznání, že po celá ta léta, kdy se kvůli synkovi ponižovala, jej vlastně ztrácela. Prudkou gradaci retrospektivně vyprávěného děje, který směřuje ke katastrofě, způsobuje vytrvalé úsilí hrdinky najít ve vzpomínkách na běh svého života příčiny jeho ztroskotání. Filmové realizace se ujal kontroverzní režisér a držitel oficiálních komunistických cen Vladimír Vlček, který s překvapující pečlivostí dokázal román Glazarové převést do podoby strhujícího dramatu. Silný vliv na něj jistě měla osobní zkušenost z mládí (Vlček se v Beskydech narodil a strávil zde plných osmnáct let). Z hereckých představitelů jednoznačně vyniká Gustav Hilmar, který rolí zlého Podešvy završil svou několikaletou galerii tvrdých selských mužů z předmnichovského a protektorátního období. Vpravdě životní výkon podává univerzální tragedistka Marie Vášová, jejíž poživačná služebná je jednou z nejodpornějších postav domácí kinematografie. ADVENT bezesporu tvoří vrcholný dotek nové etapy českého filmu, který se pomalu odvracel od stereotypních schémat gottwaldovského temna a začal si všímat člověka jako prosté bytosti. Milující, chybující a odpouštějící. Tak, jak je tomu odnepaměti. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Z nepočetné tvorby Vladimíra Vlčka, neblaze proslulého dvěma "zásadníma" agitkama své doby, mě již nedávno zaujal film Komedianti (1953), který sice také měl tak trochu budovatelsky závěr, ale jinak oplýval dobře vykřeslenou historickou atmosférou, uměleckými kvality i slušně vystupňovaným napětím. ADVENT jenom potvrzuje, že Vlček rozhodně nebyl špatným režisérem. V přírodě moravských luhů a hájů, tedy v prostředí bez jakéhokoliv politického dosahu, se odehrává pozoruhodné baladické drama o lidech a lidských vlastnostech, příběh o neštěstí, zlomyslnosti i statečnosti. Film, který sílou svého příběhu, i přes veškerou archaičnost, úspěšně promluví i do duše současného diváka, protože poutavě vypovídá téma životu kolem nás. Osobitou atmosféru podtrhuje krásný barevný obraz, již zmíněné příroda, mnohokrát zasahující do lidských osudů a mluvení v kouzelném nářečí. Zaujali mě i herecké výkony dvou hlavních, alespoň pro mne ne moc známých představitelů a epizodní role kultovního Jaroslava Vojty. 90% (deníček - Z československého filmu 50.let: Dramatické příběhy ze současnosti a moderných dějin) ()

triatlet 

všechny recenze uživatele

Samotná sociální balada Jarmily Glazarové je silnou předlohou, kterou se podařilo Vladimíru Vlčkovi zdařile zasadit do prostředí Beskyd. Příběh odráží venkovký život a především úděl žen. Trošku mi na filmu vadila barevnost. Příběh sám o sobě je ponurý. Příjemné byly scény, v nichž se filmaři soustředili na zobrazení lidových tradic; herci zaslouží pochvalu za používání nářečí. Nejsilnější jsou scény, v nichž Metúdek touží odejít z nehostinného prostředí domů. ()

roswelll 

všechny recenze uživatele

Když ptáčka lapají, sladce mu zpívají...vše zavinila krátká filmová role pana Lackoviče, který stihl udělat dítě a pak si ho našla smrt v lese. Zanechává po sobě opuštěnou ženu s malým kloučkem, který jako každý normální kluk hledá kamaráda a přítele na hraní. V bláhové naději ,Františka, jeho maminka nachází útěchu u starého vdovce, kde se však za žádnou cenu nemůže setkat s chápajícím mužem pro sebe a kamarádem pro svého syna. Navíc, když na statku žije další žena, která si myslí na vdovcův majetek, nejspíš i na jeho lásku a cítí veliké nebezpečí ze strany nové partnerky vdovce. Režisér Vladimír Vlček svým příběhem velmi citlivě ukázal nebezpečí takové vztahu, který nakonec končí osvobození Františky a Metoděje z velkého utrpení. ()

blackrain 

všechny recenze uživatele

Život to byl opravdu tvrdý, žádné radosti jen samá dřina a strasti. Tak to bylo každý den. Rozina byla opravdu pěkně zlá a pomstichtivá bestie. Sedlák Jura byla taky vzorem všech cností. Takže si oba dva takový skon zasloužili. Upřímně, přála jsem jim to. Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Malý Metúdek mi strašně připomínal malého tomáše Holého. Oba vda měli stejný úsměv. ()

Verka13 

všechny recenze uživatele

Velice silný příběh, perfektně vykreslená atmosféra s příhodnou hudbou a výborné herecké výkony. Z Marie Vášové mi hrůzou vstávaly vlasy na hlavě, měla hrát v nějakém hororu :-) Jediné, co mi kazilo dojem z filmu bylo nářečí, kterému jsem ne vždy rozuměla, nicméně někdy bylo opravdu perfektní. ()

topi 

všechny recenze uživatele

Úvodní záběr kamery, jak projíždí zasněžené beskydské vrchy je absolutně magický. Advent je docela syrové drama z horského prostředí s velmi silným hereckým obsazením. Zejména sedlák Podešva, kterého bravurně zahrál Gustav Hilmar (opravdu výborný charismatický herec, kterému se dnes už žádný jiný nevyrovná) a služka Rozina, kterou si střihla Marie Vášová - a to tedy klobouk dolů, taková zlá a ďábelská mrcha, z které šel strach a vyloženě z ní mrazilo! Krásnej výkon! A i hlavní postava Františky v podání Niny Jiránkové byla skvěle zahrána. Barevnost snímku jenom prospívá a dýchá z něj kolikrát až Hammerovská hororová atmosféra. ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Advent. A máme tu advent. A další nepodařený sňatek, ze kterého by měly plynout pro oba manžele jen samé výhody. On, který se považuje za statného a krásného a nijak ještě starého, by si ještě chtěl užít mladého ženského těla. Ona, která ještě mladá rozhodně je, má navíc synka, pro kterého chce hodného otce a materiální zabezpečení. To, co nám divákům připadá od samého začátku podezřelé, se rychle naplňuje. Františka není milující manželkou, a navíc se domnívá, že pilnou prácí na statku se to dá vykompenzovat. Jura jí to a jejímu synovi oplácí hrubostí, která roste po každém nepodařeném pokusu o smíření a navození alespoň trochu sympatie (kdy už ne lásky) plného vztahu. A tak pomalu kloužeme do oné smutné koncovky "kdo z koho". Pozn. 1: Od počátku se tu ale objevuje dramatický prvek, který celé dění povyšuje na méně předvídanou a tedy vyšší úroveň, a který se zřejmě i odrazil i při vysokém hodnocení tohoto filmu - Rozína, které jde o všechno a která nemá smysl pro žádné kompromisy. Pozn. 2: Mezi románovým a filmovým pojetím se rozevírají především jazykové nůžky. Nejde o to, do jaké míry zvládli "valašštinu" Glazarová nebo Vlček, ale o vypravěčský styl, kterým je pro Glazarovou moderna, a u Vlčka již socialistický realismus. (Příklad z románu: "Je tady příběh s kuličkami. Je příběh s deštivou pastvou a stokorunou. Je příběh dvora, chleba podlahy, příběh s kotětem a se stvrzenkou. Příběhy se tyčí, oproštěny od příčinných souvislostí, a širá plochá mapa jimi ožívá" - některé příběhy známe i z filmu). Ve srovnání s knihou b bylo třeba korigovat "filmový" charakter Podešvy ve smyslu oportunistické manipulace s na něm závisejícími bytostmi, ale nechme to zatím jako "leží běží". Pozn. 3: Zatímco film se zabývá osudem Františky, v knize se Františka zabývá osudem Metodovým: "Metúde, Metúde, už na tebe s metlú de", jde v ní spíš o tragedii jednoho dětství; než o "Modli se a pracuj bez únavy, Bůh ti dopřeje věnec slávy." NinadeL ***** lituje, že se tehdy, po Adventu a Vlčích jamách, nenatočily další filmy podle Marie Glazarové. Natočme Chudou přadlenu teď, už jsme jako daňoví poplatníci zaplatili dost za všemožné zbytečné balistické projekty. ()

Martin741 

všechny recenze uživatele

Suverenne najlepsi film Vlceka ako rezisera a krasne prostredie Moravskych Beskyd. Nechyba ani psychicky teror manzela voci manzelke a nadherne exteriery : 85 % ()

rakovnik 

všechny recenze uživatele

Syrový, surový a drsný pohled do života svobodné matky, která trpí pro svého synka u lakotného staršího sedláka, jenž v podstatě žije se služkou. Snáší psychické týrání a za jitrnici je ochotná uvěřit ve změnu. V duchu padesátých let je mocně kritizováno náboženství. Naštěstí po zásahu shůry je problém vyřešen sám, přestože to bylo v moci hlavní hrdinky. Věrné zobrazení horského venkova 30. let a zažitých rodinných stereotypů, až z něj mrazí. ()

zette 

všechny recenze uživatele

Marie Vasova v roli Roziny je uzasna, vyborny vykon. Rezie, i kdyz ne kazdemu muze sednout je velmi zajimava a mnohym zpusobem i originalni. Zbyle herecke vykony jsou spise divadelni, ale pribeh a lokalita nataceni pekna. ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Jarmila Glazarová uměla vylíčit rozpolcené postavení ženy v předsudcích a morálním pokrytectví společnosti. Ve Vlčí jámě si vzala na mušku maloměšťáckou morálku a Advent poodhaluje stav společnosti na venkově. Zdravý venkov nebyl zdaleka neporušený v čistotě smýšlení, pěstěný tradicionalismus byl svazující a neposkytoval žádnou možnost anonymní skrýše a úniku. Vladimír Vlček splnil stranické zadání, a naštěstí nejde o politickou ideologii, zručně. Kamera Jaroslava Tuzara věrohodně a dynamicky kreslí beznaděj, bezradnost i útrpné odevzdání. Syrovost se valí vpřed neurvale se škodolibým uspokojením, nečekaně útočí a podlamuje jakoukoli víru lidského ducha. Hlavní postavou životního dramatu je Františka Plesníková (dobrá Nina Jiránková), pohledné a skromné děvče z chudých poměrů. Půvab ve svěžím mládí přináší nápadníky, touhy a první nesmělé seznámení s erotickou zvědavostí a nedočkavostí. Příběh pečlivě dbá na její počestnost a vše nechává pouze na vůli zlomyslného osudu, živočišného chtíče, vytrvalého nátlaku rodiny a okolí. Téměř za každé situace je obětí a jediným hlasem, který dokáže vyburcovat zbytky lidské důstojnosti a zásadní odvahu, je mateřská láska. Hlavní mužskou postavou je Jura Podešva (velmi dobrý Gustav Hilmar), bohatý sedlák a chlípný postarší vdovec. Je svázán chorobnou lakotou a chtíčem. Ženy pro něj nejsou rovnocenným partnerem a krůček po krůčku rozpoutává psychický sadismus. Důležitou postavou je Rozína (dobrá Marie Vášová), Podešvova děvečka a souložnice. Ztrátu svého výsostného postavení nepřijímá a sama se stává iniciátorem nevybíravého slovního ponižování své nové sokyně. Nesnaží se nic skrývat a výsměšně si užívá svého postavení. Výraznou postavou je Metúdek (pozoruhodný Vojtěch Rosenberg), Františčin synek s bezelstným pohledem na život. Nechápe kroky své matky, byť jsou v dobré víře pro jeho světlejší budoucnost. Chce se nechat ovanout životem běžným způsobem, nikoli přes zlomení posledních zbytků lidské důstojnosti. Z dalších rolí: romantická vzpomínka minulosti, Metúdkův otec a dřevorubec Jan Gavrlík (zajímavý Otto Lackovič), nemile překvapená babka kořenářka Maryna (příjemná Zdeňka Baldová), naléhání stupňující Františčina matka a Metúdkova babička Plesnička (Jarmila Kurandová), laskavý nadlesní (Jaroslav Vojta), či jeho manželka (Milada Smolíková). I ve vztazích jsou rozhodujícím faktorem majetkové poměry, dobré srdce lidskosti není zapotřebí. Vyprávění je sugestivní a podkládá se prokreslenou chmurnou náladou. Submisivní pasivita může někomu vadit, ale nepohybuje se v nereálné rovině. Taktéž konec netoužil po kontroverzi a vykoupení je bez vinny. Advent je zručné drama, snad trochu nečekané pro svůj datum narození. ()

Reklama

Reklama