Holubice

" Člověk by neměl pracovat, ale TVOŘIT! " To jsou slova Františka Vláčila, která dokázal zúročit hned ve svém prvním celovečerním filmu Holubice. Výtvarný, stylizovaný a umělecký snímek, kterým si mistr Vláčil ihned získal respekt ve filmové branži. Cit pro detail, každý záběr kamery, artový feeling - to vše je jasný rukopis této vyjímečné osobnosti, jakou pan Vláčil byl. (06.02.2016)

Meditativní snímek, který musí člověk vnímat "všemi póry" těla. Pak se dostaví efekt, který Vláčil chtěl na diváka přenést; při nepozorném sledování vás to bude jenom nudit. (26.12.2006)

V průběhu filmu přijde moment, kdy se musí divák rozhodnout, zda jeho sympatie získá bílá holubice nebo černej kocour. Na rovinu se přiznám, že já fandil Satanovi. Film samotný je imho prolezlý estetikou socialismu: holubice samotná, sídlištní socha chlapečka s uniformními rysy (za atribut sídlištní děkuju Adamovi B.), grafika holubice jako by vypadla z takové té hnusné čítanky z konce 80. let. Sám jsem ještě jednu v bájných 90. letech používal, takže vím, o čem mluvím. [Pozn. pod čarou: Už se těším, jak se uvidím v dalším, jistě přínosném, dokumentu ČT. Už podle fundovaných otázek pana režiséra bylo znát, že půjde přinejmenším o stejně kvalitní dílko, jako je Obnažený národ.] (24.07.2014)

Tak jsem se v rámci studia vrhla na dalšího Vláčila. Neupírám mu osobitost a typickou poetiku, jeho způsoby inscenování apod. Ovšem zase se objevuje můj problém - já a poetické filmy. Neumím to s nimi, ony to neumí se mnou. Filmová báseň Holubice je úžasná svým obrazovým vyjádřením, lyričností, vědomím, že Vláčil ze sebe vymáčkl hodně. Taky na dlouhometrážní debut je to skvělé. Ale... Ani nevím, jak to svoje velké ale rozepsat, prostě já a poetické filmy nejdeme dohromady. Ocením u nich formální stránku, tuším za vším velké poselství, ale úplně docenit je neumím, protože mě zkrátka moc nebaví. 60 dávám také z úcty k Vláčilovi. (17.04.2012)

Jednoduchý příběh, ale krásně zpracovaný a působivý. Některé momenty v něm mi přišli geniální. Například jak socha chlapce ztratí tvář...Nádherný film, všem doporučuji. (22.05.2005)

Zvlastny film od ceskoslovenskeho velikana Frantiska Vlacila /Larketa Mazarova, Dym Bramborove Nate/. Dej je v uzadi, v popredi je fauna -holuby a jedneho holuba postrelil kruty chlapec, ktory sam trpi. Nad priemerom drzi film hlavne genialna Vlacilova Rezia a uz spominana fauna : 83 % (10.09.2016)

Ale jo, moc to nenudí díky krátké stopáži, filmařsky je to dost dobré, jak už je u Vláčila zvykem, ale chvílemi je to i trochu táhlé. Jinak se to dá, akorát mě to bůhví jak neohromilo. Ale dobré to je. Slabé 4* (13.01.2019)

Vláčil umí být drsný, syrový a také lyrický, citlivý a krásný. Věže, vížky, věžičky. (06.02.2016)

Mistrovství obrazu a zvuku ve své vrcholné podobě. (08.01.2009)

Vizualni stranka filmu je skutecne genialni a trio Vlacil-Curik-Liska z Holubice vytvorili umelecke dilo. Bohuzel je to trochu na ukor epickeho deje. Scena u doktora ale byla fantasticka a v mem hodnoceni pridala jednu hvezdicku. (22.03.2009)

Tohle dílo si dovolím říct už nikdy nikdo nepřekoná. Nevím co bych k tomu měl dodat, tohle je láska na celý život. (19.02.2011)

Vizuálně dokonalé! Umělecké záběry na architekturu, mající charakter až abstraktních obrazů, důraz na tváře obou protagonistů zrcadlící jejich vnitřní život - prostě krása! (22.05.2011)

Artificiální hra s mezinárodně (i festivalově) sdělným symbolem míru, užitým jinak než v budovatelsky kýčovité internacionalistické multiplikaci. Ve své době jistě větší zjevení než dnes, s odstupem let experimenty prošpikovaných. Bohatě vypracovaný scénář s paralelními příběhy, pečlivě vystavěná vizuální složka, podporující se znalostí aktuální světové kinematografie symboličnost scénáře pomocí přírodních, architektonických a dalších prvků, mistrovská ♫ Liškova skladatelská práce s emocionálním účinkem za pomoci rozmanitého instrumentáře (... to vše tehdy v projekci čsfd za účasti dokumentaristů s proklatě nízko nasazenou laťkou profesní etiky a obdobnou komunikační technikou). Srovnej Andrej Končalovskij Malchik i golub. (25.07.2014)

Jeden z nej českých filmů, krásně natočený... (13.02.2015)

Leť, leť. Výš, do dálek. Nech pozdravovat duši těch, kteří nebrání v letu svobodné vůli světů. Nejprocítěnější umělecká zpověď. (07.02.2016)

Ze začátku trochu jako s Červeným balonkem, lítost nad tím, že už se mi nedaří naladit na dětsky přímočaré vnímání obrazů a zvuků (čímž nechci říct, že bych jedno nebo druhé považoval za dětský film) a místo toho se durdím na autora, že má tu drzost předkládat mi „jenom“ obrazy a zvuky k obdivování. Ale jak se objevily siluety pražských věží (které po uhelných haldách a mořských pobřežích najednou vypadaly tak exoticky, že jsem chvíli nechápavě koukal, v které zemi jsme se to ocitli), začalo mě to pomalounku unášet, ještě jsem se trochu cukal u demonstrací výtvarných technik, ovšem Koblasova socha skvělá, nejpozději u ní jsem do toho přece vplynul a u panoramatu střech se zvukem příboje celý svět splynul v jedno a bylo dobře. (06.05.2019)

"Co s ní ? Zbytečně ji trápíme…" Co si počít s filmem, který má bezesporu velké umělecké kvality (zejména po stránce výtvarné, ale i hudební), ve kterém se ale skoro nemluví a když už nějaké to slůvko zazní, je skoro z polovičky v cizím jazyku? Ze začátku jsem měl docela problém u sledování tohoto Vláčilova celovečerního debutu vydržet a trochu se až trápil. A moc nerozuměl hlavně té dějové lince filmu s dívkou žijící na ostrůvku v baltickém moři, které je teskno po holubici. Postupem času jsem ale přišel té až dojemné melancholii, kterou film přináší, docela na chuť. Zvláště se mě dotkla ona druhá dějová linka spojená s postupným uzdravením nejen holubice, ale i chlapce na vozíku. A závěr v kulisách pražských střech jsem si už doslova užil. (20.10.2021)

Obrazy jak ze sna..... (30.10.2009)

Velmi, velmi zvláštní film. Symbolika zde hraje hlavní roli (holubice - v době železné opony tolik oblíbený symbol míru, černá kočka - symbol zmaru a smrti, moře - symbol klidu a nostalgie, činžák - symbol budoucnosti, toho, co se neustále vyvíjí). Ovšem veledůležitým prvkem je zde i hudba (opět výtečný pan Zdeněk Liška) a práce s kamerou (která je opravdu dokonalá, zaujaly mne především záběry z netradičních úhlů, záběry lidí, i sebemenších detailů - naštěstí je film černobílý, v barvě by toto vše nikdy nemohlo vyniknout). Zvláštní kouzlo mají i naprosto neznámí herci, kteří přinášejí filmu originální, nečesky působící atmosféru. Vláčil byl jen jeden, nikdo ho už nikdy nenapodobí. (23.07.2014)

Šel jsem na Vláčila, čekal jsem Vláčila ale i přes nestandardně dobrý konec, to tentokrát za plný počet být nemohlo. Film taknějak divně plynul a byl točen příliš depresivním stylem na to, že to měl být vlastně pozitivně laděný film pro děti. Selhal tentokrát i zvukový podkres - který byl jak vystřižený z budovatelských Filmových týdeníků hlásajících že tu zemědělci sklidili na 120%, tu nadějný závodník zvítězil v rally okolo Znojma za hojné účasti zahraničních závodníků - k tomu, co se odehrávalo prostě vůbec neseděl. (30.07.2014)