Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Osudy básníka Karla Hynka Máchy byly rozeklané, ani jeho básnická skladba Máj nebyla přijímána jednoznačně - ostatně právě k ní, pásmo v dobové transkripci jako Mág, název filmu odkazuje. Režisér František Vláčil se snažil pásmo životopisných událostí ozvláštnit poetickým nazíráním, avšak výsledek přesto svírá těžkopádnost, obraz vnitřně rozervaného umělce zůstává plochý. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (53)

HonzaBez 

všechny recenze uživatele

"Domýšlivý a pyšný jako ďábel" Nejsem si jistý, zda byl Mácha opravdu takový, jak jej ztvárnil Jiří Schwarz v tomto posledním filmu Františka Vláčila. Přiznám se, že mi v některých scénách přišel Mácha hodně protivný, zejména pak v těch, v nichž vystupuje společně se svou snoubenkou Lori. Žárlivý, domýšlivý, ba skoro by se dalo říct nadutý... Ale k velkému rozevlátému umělci asi takovýto charakter i trošku patří. Co se mi na filmu naopak poměrně líbilo, byla typická Vláčilova poetičnost s řadou hezkých záběrů na Máchou milovanou českou krajinu se siluetami hradů a zřícenin. Byť v tomto ohledu autoři snímku moc fantazie neměli. Spojovat Máchu jen s Bezdězem, Hamburkem případně s pražským Vyšehradem mi přijde trošku málo. Co mě ovšem asi nejvíce zaujalo, byly umně do filmu zakomponované Máchovy verše v krásném přednesu Rudolfa Hrušínského. Vždyť co to bylo za film o Máchovi bez jeho poezie. Třeba té, co zazní v okamžiku, kdy k němu přichází kněz, aby mu udělil poslední pomazání: "Tam na své pouti pozdravujte zemi. Ach zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i hrob můj. Matku mou, vlast jedinou i v dědictví mi danou. Šírou tu zemi, zemi jedinou". ()

Sandiego 

všechny recenze uživatele

Zvláštně rozháraný film, stejně jako jeho ústřední hrdina. Vzletnost obrazové stránky a narativní rozvolněnost docela narážejí na plytkost symbolů, prvoplánovou hudbu a absenci myšlenkového přesahu. Vychází pouze řemeslně dobře zvládnutý životopis romantického barda, který dokáže navodit dobovou atmosféru a občas i autentické pocity. Velmi tomu napomáhá živelný výkon Jiřího Schwarze, severočeská příroda v zasmušilých odstínech a charismatický přednes Rudolfa Hrušínského, tedy pokud mu do něj nelezou afektované ženské sbory. Překvapila i Veronika Žilková v mile naivní roli, která dokáže občas vyvolat upřímnou lítost. Vláčil dokázal vystihnout charakter romantického nestálého člověka a Mácha skutečně není kladným hrdinou, ale má více vrstev a proto je zajímavé je až do konce odkrývat. Nevznikl tak suchopárný ani intelektuálně povýšený film, ale esteticky vytříbené obrazy ze života výjimečného básníka, které jsou však řazeny za sebou bez nějakého myšlenkového pojiva. ()

Reklama

Stanley 

všechny recenze uživatele

Jakákoli myšlenka na Máchu bývá jeden z elementů, jenž často spontánně přiměje mě mysleti a mluviti ve vznešených archaismech. Ač jinak žádný básník ani literát nejsem. Při návštěvě Máchova památníku v Doksech (tamější malé muzeum) natrefil jsem v expozici na DVD Mág, které ke mně vnitřním hlasem promluvilo: "Vydej se na Bezděz." Zanechal jsem okamžitě všeho a rovnou od muzea k hradu jal jsem se vypraviti. K večeru pak, kdy sedíc na vrcholu Malého Bezdězu vzhlížel jsem k oné mystické, gotické zřícenině, sáhl jsem do batohu pro spis o Máchovi, jenž z muzea přinesl jsem s sebou. Otevřela se přede mnou stránka s kresbou Bezdězu, kterážto očividně zachycena z též perspektivy byla, jež před zrakem mým právě se naskýtala. Celý zbytek dne a noci prožil jsem již pouze ve světě omračující, procítěné, poetické i rozervané okouzlenosti. A mně poznání odhaleno bylo, kterak Mácha odkazem svým i k současnosti zcela živě a hmatatelně promlouvati může. Když nedlouho poté konečně i film Mág byl skrze obrazovku předestřen mým smyslům, do stejné nepopsatelné nálady onen Vláčilův snímek uvrhl mě, ač jinak k dokonalosti mu chybí mnohé. Film však trefně to podstatné nám přináší - obraz básníkovy jedinečné osobnosti, s níž nepředvídatelný osud naložil po svém, aby nevědomky básníkovi samému a způsobem nevídaným pro celé generace budoucí posloužiti mohl. Buďme shovívaví k některým chybám a nedostatkům technickým, místopisným či historickým zdejším, neb na autentické přesnosti rázu tohoto snímek ambice si nedělá. A nejlépe vydejme se po filmu tom snovém taktéž do nádherného kraje básníkova Máje, objevovati krásy míst a zákoutí, jejichž fascinující duch snad nejslavnějším veršům českým popud k jejich vzniku dal. ()

honajz 

všechny recenze uživatele

Životopisné filmy jde natočit, řekl bych, třemi způsoby: buď se vezme celý život daného člověka od kolébky do hrobu, což často působí nezáživně, mozaikovitě, suchopárně a školometsky. Nebo se vezme jen výsek jeho života s nějakým dramatickým obloukem, a na něj se nabalí pár podstatných informací mimo tento časový výsek. A pak lze natočit filozoficko-snový příběh, kde se sice podstatné události ze života dané postavy objeví, ale jen jako mozaika, jako labyrint světa, jako procházka obrazovou galerií. Kdysi dávno jsem měl depku, protože mne napoprvé nevzali na FAMU, i šel jsem večer do kina na Václaváku, tuším do Jalty (kde je kinům na Václaváku konec?), právě na tento film. Cestou z něj jsem se začal mezi zadním traktem Panny Marie Sněžné a hospodou U Pinkasů smát jak blázen. Nazval jsem ten efekt pro sebe jako že depku jsem vytloukl ještě větší depkou. Dnes, když ten film vidím, oceňuji jeho snové scény a pojetí, básně jen krátce recitované na pozadí, naprosto skvělou kameru včetně scén přírody, hradů, města z nadhledu (dnes by na tom makali počítačoví animátoři jak ďasové), dokonalou výpravu (jako bych v té staré Praze skutečně byl). Jako Máchu jsem si vždycky představoval spíš Vladimíra Dlouhého - ostatně i jeho povaha více odpovídala Máchově. Ale nakonec jsem se Schwarzem spokojený, dokáže tu namyšlenost i nejistotu do postavy dostat. Nečetl jsem Máchovy intimní deníky, tak nevím, jestli je dobře vybraná Žilková na roli Lori, protože žilková vždycky s prominutím vypadala jako ku.rva, a ne naivní, mladé děvče. Jinak první část filmu je zcela podmanivá a mystická, prorocké vize jsou skvělé, od půlky už se to víc snaží o realitu, i když nějaká drobná mystika ještě přijde. Trochu mne mrzelo, že u krkonošské pouti chyběl ten Mácůhv skoro sci-fi sen o mniších, kteří se probouzejí jen jednou do roka. Ale jinak se mi film líbil právě svou snovou poetikou. A dostala mne Máchova věta, že přítomnost neexistuje, jen minulost a budoucnost. Protože copak jsme někdy někdo zažili, že by se čas v určitou, právě tu přítomnou, chvíli zastavil? ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

Celou první polovinu jsem měl dost pochybností, protože v ní u těch pomalých, poetických scén Vláčilovi chvílemi naprosto chyběl cit pro tempo a přišlo mi to nudné.  V druhé polovině už to ale naštěstí začne celé fungovat docela slušně a posledních 15 minut se mi líbilo fakt hodně a jen za těch bych možná i plný počet dal. Tak jako tak mi to ale na čisté čtyři hvězdy vychází, kamera je naprosto úžasná a mnoho scén je velmi zajímavě udělaných, herecké výkony jsou taky slušné a co se mi líbí úplně nejvíc je to, že Vláčilovi se to povedlo natočit tak, že u mě filmem o básníkovi, kterého fakt nemusím a jeho Máj jsem nikdy nedokázal dočíst, vyvolal nějaký zájem a dokonce i silnější dojmy. To jako fakt klobouk dolů, spíš jsem se obával, že mě to nezaujme vůbec - ačkoli, život Máchy (z toho co o něm vím) byl místy docela zajímavý sám o sobě - ale opak se stal pravdou a ačkoli tomu mám co vyčítat, 4* si to podle mě zaslouží. Akorát mě teda překvapuje, že skoro každý film, co jsem zatím od Vláčila viděl, má ode mě úplně stejné hodnocení... 4* ()

Galerie (22)

Zajímavosti (7)

  • Točilo se po celé České republice, ale především v Holanech, Litoměřicích a Praze. (sator)
  • Na neúspěchu filmu se nejspíš podepsala i Vláčilova závislost na alkoholu. Z rozhovoru s kameramanem Macákem bylo zřejmé, že část filmu natočil štáb bez režisérovy přítomnosti, ať už fyzické či mentální. (sator)
  • V dokumentu Genus (od r. 1995), epilog Františka Vláčila, natočil a ptal se Karel Smyczek. O posledním svém filmu, mluví Vláčil následovně: "Tady v určitým historickým období, u nás, žil jeden z největších básníků, i když krátce, Karel Hynek Mácha, o němž jsem natočil film. A ten je špatnej. V tu ránu jsem nechal kinematografie. Jsem věděl, že přestávám na to stačit. Když vidíš, že celý život běháš stovku za 10 a najednou tak s plazeným  jazykem doběhneš za 11, tak jaké je důvod toho?" (GANOUSEK)

Reklama

Reklama