Režie:
František VláčilScénář:
Jiří KřižanKamera:
Ivan ŠlapetaHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Marta Vančurová, Juraj Kukura, Gustáv Valach, Gustav Opočenský, Karel Chromík, Jiří Bartoška, Zdeněk Kutil, Augustín Kubán, Ilja Prachař, Michal Ladižinský (více)Obsahy(1)
Je horké léto, dva roky po skončení druhé světové války. Mlčenlivý hospodář Ondřej Baran (J. Kukura) žije na osamělém statku v Beskydech se ženou Terezkou (M. Vančurová) a dvěma dětmi. Jen občas dojíždí do městečka v dolině za nákupy. Má mírumilovnou povahu a konfliktům s místními lidmi se zásadně vyhýbá. Jednoho dne se na jeho statku objeví skupina pěti banderovců. Ukrajinští nacionalisté, kteří mají na svědomí mnoho mrtvých civilistů, se po válce pokoušejí dostat do Rakouska. Jeden z nich je zraněný a než se uzdraví, musí se o ně Ondřej se ženou postarat. Kromě nich zadržují zabijáci na statku i lékaře (G. Valach), kterého musel Ondřej přivézt. Pokud by se muž pokusil přivolat pomoc, zaplatily by to životem jeho děti i s Terezkou. Zatímco policisté v městečku nemají o dění na statku tušení, Ondřej pochopí, že banderovci v zájmu vlastní bezpečnosti nakonec stejně všechny na statku pozabíjejí. A že se bude muset postavit sám proti přesile pěti vycvičených vrahů... Působivé drama scenáristy Jiřího Křižana a režiséra Františka Vláčila vzniklo v roce 1977. Kromě řady jiných ocenění získalo i Velkou cenu Křišťálový glóbus na XXI. MFF v Karlových Varech (ex aequo se sovětským filmem Bílý Bim, černé ucho). (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (185)
Atmosféricky výborně vystavěný kousek. Plíživé tempo vyprávění je podkresleno "nervní" hudbou Zdeňka Lišky, která filmu ještě více přidává na síle. Vláčil se obešel bez zbytečně popisných dialogů a většinu děje vypráví obrazem, což sice byla dobrá volba, ale na druhou stranu se tím trochu zploštily motivace některých postav (hlavně banderovců). 8/10 ()
Zaujímavý film. Nejeden divák sa asi bude pýtať, kedy Kukurovi prasknú nervy. Mnohí budú krútiť hlavou so siláckym vyhlásením, že oni by si takto sr*ť na hlavu nenechali, mne to ale práveže pripadalo nesmierne realistické. navyše v scéne s doktorom je zrejmé, že Baran je inteligent a má veci premyslené dopredu, nejedná zbrklo, vie byť viac krokov vpredu pred ostatnými. Silná atmosféra, silné scény, silné postavy. A silný (hoc očakávateľný?) záver (škoda, že to tak dopadlo). Ak scénu s nožom a Jiřím Bartoškom nevidel Cameron a neokopíroval ju vo Votrelcoch, tak potom fakt neviem, odkiaľ ju okopíroval. Fantastický Augustín Kubán. Ale ten dýchajúci mŕtvy pes, to si ozaj mohli všimnúť. ()
Baladický thriller založený na principu postupně se stahující smyčky kolem krku hlavních hrdinů. Vláčil buduje atmosféru po krůčcích, plně využívá Kukury a jeho mixu Delonova šarmu a Eastwoodovy neústupné bohorovnosti i tajemna kolem až na jednu výjimku zcela němých banderovců a zásobuje diváka opravdu hutnými scénami (holohlavý A.Kubáň otevírá s nejasnými úmysly zvenčí okno nad postýlkou malé Petrušky, načež nad ní zvedne jako dětskou hračku Železný kříž, či závěrečný showdown). Za to, co provedli s tím demižonem slivovice, si zasloužili zemřít do jednoho.. ()
Vláčil prostě byl pan Režisér, takže skvělý byl i jeho film, který točit nechtěl. Banderovci sice za celou dobu neřeknou ani slovo, což vypadá hodně divně, ale v opačném případě by se film nedostal do kin. Další ukázka socialistické absurdity v praxi. Trochu mě rušil pouze blonďatý Bartoška, který prostě vypadal divně. Baladickou atmosféru dramatu výborně dotváří hudba Zdeňka Lišky. ()
Mistrovské dílo Františka Vláčila, ve kterém rozehrává takřka antickou tragédii odvahy, zodpovědnosti, zoufalství a statečnosti. Ondrej Baran je postavou, jež je se všemi těmito stavy konfrontována a musí ukázat, co v ní vlastně je. Příběh je více než symbolistický a přesto nepůsobí nikterak nerealistickým dojmem. Za nejgeniálnější Vláčilův počin zde považuji charakteristickou málomluvost, která je nejpřiznačnější pro pětici banderovců (zajímavě zamaskovaný Jiří Bartoška, Karel Chromík, Augustín Kubán, Zdeněk Kutil a Gustav Opočenský), jež za celý film nepronese ani slova a dorozumívá se pouze skrovnými gesty. I mluva, která je tu použita, zní zas z úst horalů neuvěřitelně nepřítomně a archaicky. Juraj Kukura tu pak odehrál snad svůj největší part celé kaiéry. ()
Reklama