Stíny horkého léta

Další z velmi vydařených děl Františka Vláčila pojednává o tom jak skupina prchajících nacistů násilně obsadí statek Ondřeje Barana. Ten je nucen se o ně starat, jelikož mají nacisté jeho rodinu jako rukojmí. Příběh diváka stáhne a ke konci není nouze o napětí. Vláčil také dokázal geniálně zachytit těžký život sedláků na statku, stejně jako rozpálené pastviny ve spalujících letních dnech. Vláčil měl šťastnou ruku na herce. Kukura i ostatní hrají úžasně. Například bělovlasý Bartoška se zde uvedl dobře, i když celý film ani nepromluvil. O atmosféru se také stará tísnivá hudba Zdeňka Lišky. (10.01.2007)

Vlacil tocit filmy umel, mel vyborny cit. Bohuzel jeho poeticnost ci lyricnost neskutecne prevysuje nad epikou. To, ze nikdo nehledal doktora, ackoliv hlavni hrdina byl v castem kontaktu s cetnikem, nebo osetrovani Barana, kdyz v chalupe jeste byli dva banderovci film strasne degraduje a je duvod, proc dam vzdy prednost Kachynovi pred Vlacilem a takovemu Bergmanovi timto nesaha ani po kolena. Jinak je film ale pusobivy a ma " kule ". Vyborna Liskova hudba. (11.12.2010)

Téměř plný počet, nevyšlo to jen kvůli třem negativním aspektům – ne vždy mi seděly hudební tóny jinak vynikajícího Zdeňka Lišky, závěrečná konfrontace s banderovci byla zbytečně uspěchaná a ve filmu je jedna výrazná nelogičnost, totiž doktora zavolal kamsi Baran, ale proč se v následujících dnech nepřišli zeptat jeho, kam se doktor poděl? Tím spíš, když na to sám upozornil... Jinak ovšem vynikající záležitost, fantastické herecké výkony v čele s Jurajem Kukurou, dusná letní atmosféra, strach z toho co bude, před kterým není úniku, a zároveň klid, který z otce vyzařuje, zatímco připravuje syna na převzetí hospodářství. (20.02.2013)

Moje druhé setkání s panem Vláčilem dopadlo o poznání lépe, než v případě Stínu kapradiny. Sice i tady si drží ten lyrický a poetický styl vyprávění který mi pořád úplně nesednul, ale k pojetí tohoto filmu se to hodí. Banderovci nemluví, ale jejich gesta jsou jasná. Kukura pořád doufá, že to nějak v rámci možností dobře dopadne. Atmosféra houstne a je jasné, že spěje k rozhodujícímu střetnutí buď a nebo. Musím se přiznat, že úplný konec mě trochu zaskočil. Přeci jenom na rozdíl od již zmíněného Stínu kapradiny mě tady hlavní postavy zaujaly a nebylo mi jedno, jak to s nimi dopadne. No a mistr Liška dělá opět svoje. To je samostatná jednotka všech filmů a seriálů, ke kterým kdy složil hudbu a svůj status nejlepšího Československého skladatele tu opět potvrzuje. Sečteno a podtrženo vychází mi z toho nakonec pěkná čtyřka jako vyšitá.80% (18.06.2020)

Jak rok vzniku, tak téma může a mohlo na první pohled vyvolat - a vyvolávat - dojem, že se jedná o režisérovo pokání a pouť po kolenou. Takto vzniklý pocit je však scestný a pomine v okamžiku, kdy se podíváme do titulků a dostaneme se ke jménu scénáristy. Jiří Křižan téma, které do té doby vonělo - či spíše páchlo - plakátovostí a frází, uchopil jak básnicky, tak žánrově. Vznikl snímek, který sice velmi vzdáleně, ale přece připomíná SEDM STATEČNÝCH. Ondrej Baran, drsný muž kopanic a ještě drsnějšího kopaničářského zemědělství, je náhle, v okamžiku, konfrontován s mikrosvětem pěti banditů, kteří si po válce zoufale probíjejí cestu na kýžený západ. Psychologie vydírání, tichého vzdoru i vůle po akci je v strhující Vláčilově režii stejně jedinečná jako obraz limit slušného člověka v přímé konfrontaci s bezohledným zabijákem. Vítězný zemědělec hyne po vybojované při, do níž je vtažen proti své vůli, kulkou vpálenou do zad. Režimní postavy okresního vsetínského mikrosvěta působí jako kulisy buď z povzdálí, nebo naopak jako mlžné stíny, které se plně zhmotňují až v samotném závěru STÍNŮ. Mimo Kukury září i úsporně hrající krásná Marta Vančurová a pominout nelze ani dialogy, do nichž vstupuje Gustáv Valach. Polohu pro sebe tak neobvyklou zvládl génius českého fiomu s bravurou a mistrovstvím, které tvoří důležitý kámen jedinečné mozaiky vláčilovské filmografie. (28.05.2011)