Obsahy(1)
Patřil k nejmocnějším mužům komunistického aparátu až do večera 23. listopadu 1951, kdy si pro něj přišli. Ve vykonstruovaném politickém procesu se pak stal bezmocnou obětí teroru vlastní strany. Dramatický příběh vzestupu a pádu v dokumentárním portrétu M. Vadase... Celovečerní televizní dokument s využitím aktuálně nalezených audiovizuálních záznamů vypráví příběh vykonstruovaného politického procesu z listopadu 1952, příběh jeho obětí i strůjců. Na jeho konci bylo 11 popravených bývalých vysokých funkcionářů KSČ, straně oddaných komunistů, kteří před soudem na předem známé otázky žalobců a soudců mechanicky „recitovali“ naučená doznání a obvinění „spolupachatelů“, bývalých přátel a spolupracovníků. Hlavní dějovou linií je příběh Rudolfa Slánského, člověka oddaného komunistickému hnutí, straně, i přes únos jeho dcery v Moskvě v průběhu války, jenž se nikdy nevysvětlil. Slánský byl a zůstal obdivovatelem a přítelem Sovětského svazu, komunistických myšlenek a komunistické strany. Zapsal se do dějin jako podporovatel československé pomoci vznikajícímu státu Izrael, jako důsledný organizátor KSČ a nemilosrdný likvidátor opozice v Československu po roce 1945 a 1948. Spolu s Klementem Gottwaldem pozvali do Československa sovětské poradce, kterým dodali neformální autoritu až do té míry, že to byli oni, kteří určovali vývoj politických procesů, jež inscenovali. Rudolf Slánský, nejmocnější muž KSČ, se nakonec sám stal jejich obětí. (Česká televize)
(více)Recenze (35)
"Maskovat jste se mohl, a přece nakonec vaše cizí nitro bylo odhaleno!" Skvělý dokument popisující vykonstruovaný proces s (jinak masovým vrahem) Rudolfem Slánským. Měl bych však jednu výtku. Nalezené záběry z procesu mají několik hodin. Čekal jsem kvalitní seriál jako v případě Milady Horákové. Jeden film je prostě málo. Výslechy ostatních aktérů tu úplně chybí. ()
Kde nakonec koncil Slansky a jeho obrezani kumpani, cert vi. Ale urcite ne na Pankraci 4. prosince 1952… V te dobe jiz existoval Izrael, a bez “pomoci” Slanskeho by tezko existoval. Dodnes existuje rada kontroverzi, ktere naznacuje, ze oficialni story presentovana gojimum byl humbug. Tento trik zidu nebyl unikat, podobne “skoncil” i Osama bin Ladin, Epstein, a jini.. “Smrt” bez dukazu. Jentak mimochodem obesenou Miladu Horakovou ma na svědomí právě Salzmann-Slansky, pod neho jako pdodrizena spadala, Reicin další odporná swine, ten ma zas krom jiného na triku smrt generála Piky, aneb přesně podle citace z PSM; "Ti nejlepší z gójů musi byt zabiti!", tady i jinde ve světě. Ze byla MH obesena jsou dukazy, vlastně i tam jsou velké pochybnosti ale...Proc vsak nikdy nebyly zadne dukazy o “veseni” Slanskeho a jeho zidovskych kumpanu? Protoze ti obeseni nebyli, ucel splnil poslani. Diky rozpoutane hysterii mezi gojimy ze “zide se spikli proti socialisticke republice” se zide oddelili (alespon pro sirokou delnickou verejnost gojimu) od faktu, ze to byli prave zide, kdo prisli s komunismem haha. Hezkou knihu o procesech napsal Arthur London, tehdy náměstek ministra zahraničí. Kniha se jmenuje Doznání. A. London byl také odsouzen k mnohaletému žaláři a také byl žid. ()
Mrazilo mě ze síly těch historických záběrů, ale režie dokumentu jim podle mě dělala medvědí službu. Bylo použito mnoho grafických efektů - greenscreeny s leteckými záběry za mluvícími hlavami, šipečky s popisy toho kdo bydlel v jaké vile, podivná fotomontáž obecního rozhlasu na různé dobové fotografie (huh?) nebo náhodně poletující stránky novin - a všechny byly pro mě rušivé nebo působily tak nějak poloprofesionálně, jako když někdo zkouší různé featury nového střihacího programu. Autor filmu se tam na chvíli sám ukázal, aby něco řekl, a působí jako milý pán, tak se mi ho tu nechce nějak shazovat, ale esteticky kvalitní dokument to podle mě teda není. Jakkoli je to záslužné téma. ()
Konecne se objevil nejaky dokument, ktery rozebira s mnoha zajimavymi detaily tento znamy politicky pripad, v nemz pravoverny Stalinista Gottwald zlikvidovat jeste vetsiho Stalinistu Stranskeho. Pobavila me jeho prezdivka Cistic podle jeho slov, ze nepratele odevsad vymete a vycisti. Na dokument velka stopaz mi nevadila. Dokument je ke shlednuti v archivu Ceske televize. ()
Osud čtyř policistů státní bezpečnosti kteří byli klíčoví pracovníci v procesu se Slánským. Antonín Prchal byl roce 1963 za svou účast na nezákonných praktikách StB odsouzen k šesti letům vězení, ale již následujícího roku propuštěn. Pod pseudonymem Ivan Gariš se v období normalizace prosadil jako autor špionážních a detektivních próz a filmových scénářů. Bohumil Doubek Jako vedoucí vyšetřování věděl o fyzickém i psychickém mučení a o porušování zákonů. Po skončení procesu se Slánským a spol. dostal odměnu 30 000 Kčs, Řád republiky a mimořádné povýšení na podplukovníka. 1957 byl odsouzen k 9 letům odnětí svobody, jeho bývalý spolu vyšetřovatel V. Kohoutek na 7 let za nezákonnosti při vyšetřování. Již několik měsíců po procesu byli oba propuštěni. B. Doubek poté nastoupil do kontrolního oddělení Čedoku. Zemřel v roce 1975. Karel Košťál V letech 1953-1956 zastával plukovník funkci náměstka ministra vnitra. V roce 1956 byl z funkce odvolán a přešel na ministerstvo těžkého strojírenství. V roce 1962 byl zatčen a v roce 1963 souzen a odsouzen, výše trestu není známá. Josef Čech se od roku 1966 stal náčelníkem 4. odboru Správy sledování a tam služebně přežil až do dubna 1968, kdy mu byly odňaty všechny vyznamenání. Je jasné, že jeho sesazení v roce 1966 na nižší pozici souviselo s vyšetřováním Hlavní vojenské prokuratury, která se zabývala nejkřiklavějšími případy násilí příslušníků Státní bezpečnosti v padesátých letech. Na jaře 1968 vojenská prokuratura opět zahájila vyšetřování těch nejbrutálnějších zločinů Státní bezpečnosti. Podle svědectví měl na svědomí životy minimálně čtyř lidí. Okupace v srpnu 1968 však znamenala definitivní konec nadějím, že budou tyto zločiny komunistickou justicí někdy rozkryty. Přestože byl Josef Čech na jaře 1968 z ministerstva vnitra vyhozen, nastupující normalizátoři na své nejvěrnější kádry nezapomněli. Od roku 1977 pracoval osm let jako noční hlídač v budově komunistické rozvědky. Zemřel v roce 1988, aniž byl za své zločiny jakkoli soudně potrestán. ()
Reklama