The White Yacht in Split
Režie:
Ladislav BromScénář:
Bedřich ŠulcKamera:
Jaroslav TuzarHudba:
Josef DobešHrají:
Theodor Pištěk, Jiřina Sedláčková, Leopolda Dostalová, Nancy Rubensová, Marie Grossová, Antonín Novotný, Zvonimir Rogoz, Čeněk Šlégl, Jaroslav Marvan, Bedřich Vrbský, František Paul (více)Obsahy(1)
V zámku ve Splitu žijí ovdovělá hraběnka de Milesi, její jediný syn Keko a dva hraběnčini švagři, povaleči a budižkničemové. Keko pracuje ze záliby na chemickém výzkumu, ale jinak se všichni spoléhají na rodinný majetek. Hraběnka a její mladá společnice Džidžeta tají přede všemi a zvláště před Kekem naprosto katastrofální finanční situaci. Hraběnka doufá, že se jí podaří vypůjčit si další peníze. Zárukou má být její drahocenný obraz. Netuší, že ho podvodný rámař vyměnil za kopii. Do přístavu připlouvá jachta bohatého rodáka Tudora, muže, který před lety hraběnku miloval. Keko se náhodně seznámí s jeho dcerou Phoebe a jejich flirt přerůstá v lásku. Mladík zapomíná na svůj dlouhodobý vztah s Džidžetou. Tudor, který objevil záměnu obrazu, koupí originál a tajně jej hraběnce vrátí... (ČSFD)
(více)Recenze (15)
Přeslazená filmová limonáda, spoléhající na staré osvědčené prostředky, jejichž zásluhou potom dámy v přítmí kinosálů skrápěly své kapesníky kapkami slz... Jak by také ne, když se v jedné z hlavních rolí objevil miláček žen Antonín Novotný, jinak úctyhodné prkno mezi českými herci. Navzdory popsaným výhradám si ovšem snímek udržuje příjemnou atmosféru a fakt, že se většina filmu inscenovala v chorvatských exteriérech, je rozhodně pozitivním přínosem nejen pro současného diváka. ()
Na tomto dílku je určitě nejzajímavější okolí předválečného Splitu. ()
Ten film je něčím velmi milý. Má totiž příjemnou balkánskou atmosféru, která pohladí. Díky výběru herců je zajímavý, prptože vedle známých hvězd tehdejší doby si zahrály v hlavních rolích neokoukané tváře. Děj sám o sobě ničím příliš nepřekvapí, ani dialogy neoplývají velkou invencí. ()
Jedna z nejmizerněji napsaných veseloher z třicátých let, které jsem viděl, ale stejně má určité specifické kouzlo... A legendu českého divadla Leopoldu Dostalovou ve vzácné komediální roli. ()
Výpravný velkofilm? Fakt? :-)) Tahle hláška v úvodních titulcích mě opravdu dostala. A proč to celý vůbec vlastně bylo ve Splitu? To ta dávná láska hraběnky se svou blonďatou dceruškou a jejím americkým ctitelem nemohla přijet v nějakém bouráku (třeba v tomhle) a nemohlo se to odehrávat v Praze? Myslím, že by to vyšlo na stejno. Toník Novotný už asi byl tou dobou rozhodnut pro svou chemii, tak se jí a té blonďaté slečně jako vystudovaný archeolog a hraběcí syn věnoval i zde. Ale to je spolu s dvořením se Marvana a Šlégla Marii Grossové jediný klad filmu, v němž zápletka s Tizianem byla velmi chatrná a o nějakém citu, romantice či dokonce chemii (tentokrát né vědnímu oboru ale) mezi hlavními hrdiny se vůbec nedá mluvit. Tvůrci se měli podívat na takovou Cassablancu natočenou jen o něco málo později, jak má vypadat romantické drama, a co se týče chemie (samozřejmě té mezi hrdiny) nemusejí chodit ani tak daleko stačí se podívat, jak zcela jinak to vypadalo mezi Novotným a Mandlovou či Gollovou. Závěrem jsem chytla záchvat smíchu při zjištění, že první patetické proslovy plné totálních hovadin nepřišly až s budovatelskými filmy... S ohledem na cementárny toho amerického gentlemana bych řekla, že se tomuto filmu povedlo atraktivní prostředí Splitu a jachet i velmi slušné herecké obsazení totálně zazdít... ()
Jen pro milovníky filmového braku a Splitu. 1) Několik minut záběrů ze Splitu mohl použít Karel Čáslavský pro své Hledání ztraceného času. Tak by alespoň film měl nějaký smysl. 2) Mami, práce, slyšíš? Práce nás zachrání! ()
Několik vtipných scének (zejména ty s panem Marvanem) a pohledy na Split nezachrání naivní slepenec, kde všichni (až na jednoho) mluví česky a vrcholem je óda na beton a panel, jež je pro ty, co znají dnešní Split, hodně trpká... ()
Tvůrci asi překypovaly zvýšeným sebevědomím, když se odvážili nazvat toto dílo velkofilmem. Zaujala snad pouze půvabná a velmi přitažlivá herečka Jiřina Sedláčková, své neherectví zase ukázala Rubensová. Přeslazený kýč, odehrávájící se tentokrát na pobřeží Chorvatska, ničím nevybočuje z limonád třicátých let a jenom potvrzuje pravidlo, že dobrých filmů bylo tehdy poskrovnu (ale když už se našly, stály sakra za to!!). ()
Největší legrace je zde hned v úvodních titulcích, kde je snímek představen jako nový velkofilm. Ale z té trojice Divoch, Irčin románek a Bílá jachta je tento evidentně nejslabší. ()
Scenaristicka divocina odehravajici se v "zemi svirane z jedne strany a morem a druhe pevninou"... Hlavni pribeh asi neprekvapi nikoho, ale jednotlive scenky/epizodky maji sve kouzlo. ()
Boze, myslel jsem, ze to bude prvorepublikova taskarice poklesle urovne a on to byl barandovsky vylet k Jadranu, kde jen tak bokem spichli neco jako film, aby se jako nereklo. Neskutecne dialogy, zmateny naivni dej a do toho jeden zaber na onu Bilou jachtu. Hvezdou je "americky" kapitan, ktery rika jen "Yes" a "Goodbye". Toto odflaknute a ubohe dilko bohuzel postrada i kouzlo nechteneho, takze odpad! ()
Tak jsem chtěl dát tu dvacítku, za tu poměrně slušnou zápletku s obrazem, ale nedám ani to. Hloupý scénář plný ještě hloupějších jmen a sladkobolu vyřešila jedna z posledních vět. Pronesl ji muž, který o práci jen někdy něco zaslechl v rádiu, totiž přímo Keko. Věta (necelá) zní. „Dnes jsem nejšťastnější, když slyším hučení strojů a drcení drtičů. Tam, mezi dělníky je moje místo“. Tím autoři snímek posunuli mezi nejlacinější agitky svého druhu. ()
Film je zajímavý rozhodně tím, že můžeme vidět okolí Splitu, moře, loď to se v prvorepublikových filmech neobjevovalo zrovna často. Také Jaroslav Marvan měl zajímavou roli. Často určitě nehrál flinka a povaleče. Celkově ale dějová linka popisuje zbohatlíky, kteří mají dluhy a ani je nenapadne, že by něco vydělali. Ba právě naopak, chtějí se zadlužit ještě víc a tím své dluhy splácet, což výsostně nedává logiku. Zajímavý je i konec. Keko se zamiluje do jiné dívky, ale poté se vrací k Džidžetě. A jachta odplouvá. ()
Skoro jsem nevěřil, že je to točené 1939, stylově, vedením herců a limonádovostí je to tak 5 let zpátky a herecké výkony jsou také děsivé. Když si vzpomenu celkem snesitelného Antonína Novotného v Katakombách, je tady děsivý (ano, vždycky byl především krásné dřevo, ale tady je opravdu strašný), Jiřina Sedláčková v Eva tropí hlouposti taky nebyla tak jenom tupě zírající do dáli pod svým zcela vyholeným a tužkou namalovaným obočím, Nancy Tizianová (pardon, Rubensová) je taky děs. Leopolda Dostálová to hraje divadelně jako vždy, Čeněk Šlégl figurkaří jako vždy a Jaroslav Marvan je ne jeho úrovni, nečekaně. Takže asi je to Ladislavem Bromem. Prostě si vyjeli na dovolenou do Splitu (to se dělá i dnes, viz prázdniny v Provenci), je zde moře a zajímavé záběry města, nepochopitelně přilepená Óda na práci a cement s několika šikmými dobovými huměleckými záběry, asi si pan Tuzar něco cvičil . Pobavil mne křížovkářský detektiv Františka Kováříka, který pak ne takto trapně figurkařil ještě půl století a snesitelný je pro mne trochu nestandardní Teodor Pištěk. Rogozova role je děsná a on je jako prkno, Franta Paul jeden z mála civilnějších, ale zase má asi tři věty. Zápletka s Tizianem je horší než v Humoreskách (taky Tizian, zvláštní). Kde proběhl Josef Kemr netuším a zase ho hledat je ztráta času. Takže ta jedna hvězda je za Kováříka a Split. ()
Mě se tento film celkem líbil. Na Cestu do hlubin študákovy duše a školu základ života to sice nemá v žádným případě, ale jinak se na to dá podívat v dlouhé chvíli. ()