Království koček

Neko no ongaeši mi připomíná korejskou Mari iyagi. Taktéž je zde prostý příběh, dospívající hrdin(k)a a výlet do jiného světa. Oproti Mariině snovosti je však pohádkovější a humornější. Celkově příjemná podívaná, jejímž nejlepším momentem je pro mě výborný nápad s neobvyklým závěrečným schodištěm. 7/10 (24.09.2006)

Film perfektně vystihuje povahu koček, jak si ji představuji, ačkoli jsem nikdy žádnou kočku neměl. Zejména jejich namyšlenost a sebestřednost - myslí si, že když oni mají rádi myši, i všichni ostatní tvorové se po nich mohou utlouct. Nebo že největší dívčino přání je vzít si za manžela kočičího prince. Narozdíl od některých uživatelů si nemyslím, že by se jednalo o film pro děti, neboť Mutovo nazvání havrana "brkošukem" a komentování dílčího neúspěchu v honičce slovy "teď jsem se nasral" mi nepřijde moc vhodná mluva pro dětská ouška. Možná to bylo českým překladem, možná Japonci nejsou tak slušní jak vypadají. Konec mě kapku překvapil, čekal jsem, že dívka zůstane kočkou, když jí Baron nebyl evidentně lhostejný. (13.08.2012)

Krásný pohádkový příběh. Baron je opravdu charismatický, zvláště v originálním znění, kdy má neuvěřitelné charismatický hlas. Postavičky jako Kočičí král, jeho rádci nebo Muta jsou také skvělé charaktery, ale jak psal Jossie, Miazaky to není. Animace nic extra, ale pořád lepší než u takové Rámajány, a kýče trochu nad míru, ale i přes to se mi ten film velice líbil. (14.06.2008)

Sedmého dne pak Miyazaki spočinul a řekl svým učedníkům: "Tak, chlapci a děvčata, já teď odjedu na dovolenou a vy mezitím ukažte, co jste se naučili. Morito, ručíš mi za to, že tu z toho nezbude kůlnička na dříví." Poté, co se Mistr navrátil ze svého kráčejícího hradu, se k němu učedníci seběhli a nadšeně mu ukazovali, co vytvořili. Byl to příběh pěkný, vcelku poučný, i když trochu zbytečně, a byl zabydlený sympatickými postavičkami, které jako by Mistrovým vlastním z oka vypadly. Měl i nápady prodchnuté originalitou a fantazií, a hudbu, která ucho těšila. Ale scházela mu lehkost, samozřejmost toho jeho zvláštního světa, a Miyazaki viděl, že se tentokrát dospělí nebudou moci vydat na výpravu spolu s chytrými hrdiny, jejichž osud bude pro ně překvapením... zabolelo jej z toho u srdce, ale radost v očích "jeho dětí", všech těch, kteří se tak snažili, mu zabránila změnit se opět v Mistra a ukazovat učedníkům nedostatky jejich výtvoru. I řekl Miyazaki: "Pracovali jste usilovně, moji milí, a děti budou vaším dílem potěšeny." A oddaná srdce učedníků naplnila se radostí, neboť laskavá Mistrova slova jim dala nevnímat to, že nebylo řečeno ani slovo o rodičích a jejich čase, který je v Království koček stěží víc nežli ztracený. Však takový je Mistr Pohádkář, ten, jehož by si všichni přáli mít v dětství večer co večer vedle své postele, aby jim vyprávěl... Tak a to stačí, šup spát. Jinými slovy - ano, je to Studio Ghibli, a v jeho parametrech jsme skutečně dost daleko od špičky, ale na druhou stranu - zkuste oponovat tomu, že bychom si mohli gratulovat, kdyby všechny animované filmy byly alespoň takovéhle. Sedmdesátku si to zkrátka zaslouží, zvlášť proto, že bych se klidně podíval ještě jednou... i když určitý osten vzpomínky na Miyazakiho vlastní práce mě při tom určitě bodat bude. Rozpory, rozpory, ale takové už sedmdesátkové filmy jsou;) (31.07.2011)

Ďalšia orientálna cesta ríšou fantázie. Už o niečo menej nápaditejšia a doslovnejšia. Je však zaujímavé sledovať, akým spôsobom sa dá profilovať charaktery ľudí prostredníctvom mačiek. Ako z nejakej Ezopovej bájky. Škoda, že som takéto animáky nevidel v detských časoch, mohli mi zostať viac v srdci. Je treba ale podotknúť, že obsahovo tejto rozprávke chýbajú hutnejšie prepracované postavy či dajaký silnejší myšlienkový náboj. Z tých prázdnejších obrazov sa dalo vytasiť hlbšie divácke potešenie a tie moje spomenuté klady v prvých dvoch vetách sa nevyužili v miere, akej by som požadoval. (14.11.2014)