Království koček

Film perfektně vystihuje povahu koček, jak si ji představuji, ačkoli jsem nikdy žádnou kočku neměl. Zejména jejich namyšlenost a sebestřednost - myslí si, že když oni mají rádi myši, i všichni ostatní tvorové se po nich mohou utlouct. Nebo že největší dívčino přání je vzít si za manžela kočičího prince. Narozdíl od některých uživatelů si nemyslím, že by se jednalo o film pro děti, neboť Mutovo nazvání havrana "brkošukem" a komentování dílčího neúspěchu v honičce slovy "teď jsem se nasral" mi nepřijde moc vhodná mluva pro dětská ouška. Možná to bylo českým překladem, možná Japonci nejsou tak slušní jak vypadají. Konec mě kapku překvapil, čekal jsem, že dívka zůstane kočkou, když jí Baron nebyl evidentně lhostejný. (13.08.2012)

Příběh o středoškolačce Haru, která jednoho dne zachrání kocourka, co nese v tlamičce dárek a následkem toho se začnou dít zvláštní věci vedoucí až do kočičího království je jasná pětka už jen díky všem těm kočkám, ale příběh to není hloupý a jako pohádka funguje moc pěkně. Kočičí království má sympatické postavy, zvlášť pokud jde o Haru a tlustého bílého kocoura jménem Muto, a všechny svoje postavy využívá velmi svižně k posouvání přímého a zábavného děje, který navíc přináší i spoustu vtipu. Vtípky jsou většinou roztomilé, pár možná trošku laciných, ale hlavně jeden úplná pecka, když se odhalí pravá identita tlustého bílého kocoura :). Na takhle jednoduchou pohádku, která navíc asi ani neměla ambice být nějakým supersnímkem, který by měl vydělat a zapsat se do historie největších animé filmů na světě, je tu ale překvapivě pěkná animace se spoustou plynulého pohybu a hlavně pokud jde o ladné kočičí pohyby. To je vidět i v takových detailech jako kočičí securiťáci nebo různé skákání a pobíhání po kočičím království, protože tahle pohádka je spíš z těch "dobrodružnějších" než dialogových. Nakonec se v tom najde i nějaké ponaučení nebo spíš proměna hlavní postavy Haru, takže překvapivě to není až tak moc pro nejmenší, jak to celou dobu vypadá. Jiná takhle příjemná a milá pohádka o kočkách asi není takže prostě nemůže nedostat pětku, protože je prostě super a se spoustou koček :). (01.01.2011)

Tento snímek velmi volně navazuje na úspěšnou ghibliovku Whisper of the Heart. Jediné, co oba filmy spojuje, jsou dvě kočky - vznešený Baron a tlustý Muta. Narozdíl od předchozího filmu ale není Baron jen figurkou a Muta obyčejnou kočkou. Do jejich malého světa vstupuje stydlivá Haru, které byl právě "vnucen" sňatek s kočičím princem. Jen oni dva (a jejich přítel havran Toto) ji dokážou pomoci nejen od svatby ale i stydlivosti. Králoství koček je tedy opět dobrodružným příběhem (nyní ale více pohádkovým) o hledání odvahy a především sebe sama v obtížné době dospívání... Po zhlédnutí jsem se bohužel nemohla ubránit starému známému (nejen) filmovému pořekadlu: "Dvakrát do jedné řeky nevstoupíš". Bohužel toto pravidlo platí i pro tak neomylné Studio Ghibli. V čem se ale stala chyba? Jednoznačně ve scénáři, kterému chybí větší propracovanost a nápaditost. Ten měl pod palcem Reiko Yoshida, který má zkušenosti převážně se seriály a průměrnými filmy (např. Digimon). Ač se viditelně snažil, nedokázal napodobit pro Ghibli tak typicky milý, s lehkostí vyprávěný příběh plný humoru i ponaučení. Na druhou stranu je značně obtížné (snad i nemožné) překonat Hayaa Miyazakiho (jehož scénářem se pyšnil Whisper of the Heart). Další problém vidím například v lacině kýčovitém ztvárnění světa králoství koček. Hiroyuki Morita bohužel nezvládl svůj celovečerní režijní debut tak dobře jako Yoshifumi Kondô (který bohužel tři roky po natočení Whisper of the Heart zemřel). Já jen doufám, že toto pro mě zatím nejhorší (ne však špatné) anime z dílny Ghibli představuje tu nezbytnou výjimku potvrzující pravidlo. (12.08.2006)

Krásný pohádkový příběh. Baron je opravdu charismatický, zvláště v originálním znění, kdy má neuvěřitelné charismatický hlas. Postavičky jako Kočičí král, jeho rádci nebo Muta jsou také skvělé charaktery, ale jak psal Jossie, Miazaky to není. Animace nic extra, ale pořád lepší než u takové Rámajány, a kýče trochu nad míru, ale i přes to se mi ten film velice líbil. (14.06.2008)

Keď v animovanom filme o hľadaní samej seba a prekonávaní strachu čeliť nepríjemnostiam sa zjaví táto pravda pomocou barličky v podobe vety: "No vidíš a teraz si sama sebou !" a nie prostredníctvom prvkov, kreslenému filmu vlastným, čosi nie je úplne v poriadku. Uvedený základný nedostatok sa prejaví viackrát v priebehu deja, no aj tak sa mi Kráľovstvo mačiek celkom páčilo. Roztomilé ladenie teplých farieb, s dominujúcimi odtieňmi zelenej a žltej, spôsoby presunu medzi paralelnými svetmi a práca s detailom, patrili ku kladom. V myšlienkovej rovine potešili, v príbehu primárne určenom malým deťom, pochybovačné úvahy o tom, či je naozaj správne počúvať každý hlas do bodky, alebo naznačenie skutočnosti, že vďaka za prejavené dobro sa často nevhodne zameranou horlivosťou zachráneného stáva skôr neželaným obťažovaním. 70%. (10.05.2007)