Dancer in the Dark
Dancer in the Dark
Dancer in the Dark
Dancer in the Dark
Tanečnica v tme
Režie:
Lars von TrierScénář:
Lars von TrierKamera:
Robby MüllerHudba:
BjörkHrají:
Björk, Catherine Deneuve, David Morse, Peter Stormare, Joel Grey, Cara Seymour, Jean-Marc Barr, Vincent Paterson, Siobhan Fallon Hogan, Željko Ivanek (více)Obsahy(1)
Svérázné československé emigrantce Selmě Ježkové hrozí brzká slepota. Sama emigrovala do Spojených států 60. let, aby tu zajistila oční operaci synovi postiženému dědičnou chorobou. Přestože Selmu obklopují dobří lidé, zůstává ve svém údělu sama. Potíže překonává zejména díky vášni k muzikálům. Trierovský dokumentární způsob snímání pomocí ruční digitální kamery tvoří zvláštní a často diskutovaný kontrast k žánru melodramatu a muzikálu. Závěrečnému snímku Trierovy “trilogie zlatého srdce” dominuje islandská zpěvačky Björk, která se zde se svou výjimečnou rolí zcela identifikovala bez dalších ambicí na filmovou kariéru. Za svůj výkon si odvezla hereckou cenu z Cannes, kde byl film oceněn i cenu nejvyšší, Zlatou palmou. (Aerofilms)
(více)Recenze (399)
Trier to trochu přehnal a při tom utahování šroubů, kdy se ze mě snažil vyždímat víc a ještě víc sympatiíí s hlavní hrdinkou mi málem polámal kostičky. Navíc tahle paní Bjork je mi z nějakého subjektivního důvodu šíleně protivná. ()
Natolik působivý film o silném člověku, že Trierovi odpouším krom jiných nepřesností i ten paskvil z Oldřicha Nového. Bjork mne svým výkonem docela oslnila. ()
Lars Trier dovede být pěkně drsný, manipulativní, sardonický a v podstatě narcistní a dětinsky zlostný (což může být pozitivum). Stejně tak dovede diváka dojmout, či rozesmát. A někdy to zkrátka přežene; což je případ tohoto filmu. Možná zkouší, co fanoušek ještě snese, možná se jenom nudí, což je nejspíše daň za chytrost. No a co má být? Dancer in the Dark mi prostě lezl na nervy. Nic pro mne, i když zcela chápu nadšení některých diváků. ()
Depresie je tu toľko, že by stačila aj na desať filmov. Zhoda všetkých nepriaznivých okolností príbehu nadeľuje toľko zúfalosti, že snáď žiadny československý emigrant si jej toľko neužil. Dokumentárna kamera s nízkou kvalitou obrazu ale hovorí niečo iné, že všetko je autentické a my sa môžeme naplno vcítiť do toho hnusného bahna života. Vykukneme z neho len v muzikálových vsuvkách s jasným a farebným obrazom, len tie boli na mňa s hudbou Björk pridlhé, ale uznávam ich prínos k atmosfére filmu. ()
Dogma má jedno nesporé plus. Chtěl jsem jednou natočit film a teď už vím, že za málo peněz to dopadne stejně. Sebelepší příběh vyzní nakonec jen jako vyprávění od vedle. Pokud mi v tom nebude hrát Bjor, Peter Stormare, David Morse, Jean Marc Barr a třeba Udo Kier a možná Skarsgard... A pokud to do tý malý islanďanky nenaperu tak, že se z toho všeho málem zhroutí... Ten film je nezpochybnitelně profesionálně zpracován. Hudba, atmosféra a vlastně všechno... Proč to ale je vlastně dogma? Ples příšer byl dobrej i bez posranýho manifestu... ()
film skoncil, patminutove ticho a potom masivne stahovanie genialnej Bjork. s kazdou jednou scenou vam to vyrve srdce z tela a hodi do ostnateho mixera, ale von trier je taka svina ze vas necha citit tu bolest zrastania rany, ktoru zakonci jednym z najkrutejsich zaverov ake som videl. ()
Film je postaven na zdrcujícím psychickém umučení a popravě Anděla. Přímo si libuje v až zákeřné konstrukci co nejnebetyčnější a drásavě nejsmutnější podoby nespravedlnosti. To se zdá být na první moment levným mechanizmem, ne však za pojetí Larse von Triera. David Morse zde vytvořil děsivou podobu zbabělosti a Bjork ulevující si hrůze zvukem větráku byla výbornou volbou, bez které by film nebyl tak jedinečný, jak se mu to povedlo. 90% ()
Björk na Hrad! ()
napriek tomu,že larsovi sa opäť podarilo rozplakať ma,ešte stále ostáva veľa vecí,ktoré možno tomuto filmu vyčítať...tak po prvé,bjork...priznávam,nemám ju rada a v tomto filme mi pripadala skôr ako mentálne postihnutá než ako slepá,po druhé, na to,že sa tento film miestami tváril ako muzikál,bola jeho hudobná aj tanečná zložka dosť chabá,spoliehať sa len na bjork,je podľa mňa dosť dovážne a nie vždy vydarené...po tretie kamera....dogma,nedogma,statív nevymysleli pre nič za nič...a nakoniec film ako celok...čakala som asi viac ,než mi mohol tento film ponúknuť (ešteže lars točí aj filmy ako breaking the waves) ()
Co?! ... Odkdy je Oldriš Nouvy, kvalda, Selma Džezkova a kdovícovšechno čeština? Prostředí jak z nějakého švédského venkova Amerika?(jó vlastně ona tam kdesi visela vlajka)...Nevím, proč jsem celou dobu měla dojem, že to natočil někdo jentak ze srandy a místy mi to přišlo spíš jako špatná parodie než "drama"...Jedna hvězda za Bjork, teda za její zpěv, protože ona sama mě od začátku dosti iritovala. ()
Velmi netradiční muzikál (které opravdu nemusím) jak zpracováním, tak i příběhem. A to mi vyhovuje, protože ty Hollywoodské pompézní zpívánky mi lezou na nervy, ale tady je hudební složka přímo úžasná, podtržena perfektně hrající Björk (ostatně herci si von Trier prostě vybrat umí) a zajímavou choreografií. Přesto nemohu dát pět, protože komolená (a i nečeská) jména mi vadila víc, než jsem čekal. No, a ten konec Lars možná maličko přehnal... ale známe ho, že... ()
Dlouho jsem se odhodlávala k tomu, abych si tento film pustila... Věděla jsem, že je to hodně artový film a že je třeba na to mít náladu. A výsledek? Musím říct, že jsem spíš zklamaná. Příběhu nemám co vytknout, je krutý, nemilosrdný a smutný. Právě proto mě zklamalo, že jeho zpracování se mnou téměř nic neudělalo. U filmu jsem nebrečela, neměla téměř žádné pocity. Hlavní hrdinky mi bylo nesmírně líto, chápala jsem jí, ale to je asi tak všechno. Myslím, že kdyby Trier tak moc netlačil na pilu, mohlo to dopadnout lépe. Neříkám, že je to špatný film, to ne. Nenudila jsem se u něj, s hlavní hrdinkou jsem cítila. Jen mě zklamalo, že film, o kterém se mluví jako o jednom z nejsmutnějších vůbec ze mě nedostal ani jedinou slzu, nebo alespoň nějaký jiný pocit. ()
úchvatná björk a její taneční (pěvecká) čísla!!! ()
Lars je výborný manipulátor a Björk magická zpěvačka, podlehnout jejich svodům není těžké, ale kdo se brání - ani stádo volů ho nezachrání. Já nakonec rád podlehl, nestává se mi to často, ale bylo to krásné. V životě jsem u filmu brečel třikrát. Poprvé u Zachraňte Willyho - uznejte to prostě nešlo neřvat. Podruhé mě dostali Zloději kol a nyní Trier. ()
Připadá mi to, jako kdyby se režisér rozhodl, že nám všem ukáže, jak moc může jeden člověk trpět a jak nemáme ani ponětí, co je to utrpení.Ale v tomto případě je vše přehnané,zbytečně kruté a nereálné.Na druhou stranu musím říct, že to byl pro mě silný zážitek a z kina se mi šlo těžko. ()
Zpočátku jsem byl velmi překvapen formou, digitál, nemilosrdná kamera se stejně ostrým a chladným střihem.. Potom jsem na to zapomněl, zvyknul si a ponořil se do děje. Velmi krásný lidský příběh plný nespravedlnosti, nepochopení jsem doslova hltal. Björk mě svou postavou velmi přesvědčila, předtím jsem se obával opaku. Pokud jde o konec, vzal mi dech. Možná jsem příliš citlivý, možná.. Nevím, jak moc by to ubralo na atmosféričnosti, ale bral bych formu stylizovanou klasicky efektivně bez kostrbaté kamery. Myslím, že tolik silný příběh by to neporazilo a nepřišel by o tu "autentičnost". ()
Björk byla výtečná, o tom není pochyb, ale Dancer in the dark mě jako celek zklamal. Z mého pohledu měl strašně pomalý rozjezd, začal mě "bavit" až skoro v polovině, mezitím jsem několikrát přemýšlela, že to vypnu, což se i stalo, ale nakonec jsem to dokoukala, naštěstí. Něco mi ve filmu chybělo nebo přebývalo, neumím to pojmenovat, prostě mě něčím nesedl a některé detaily mě štvaly. Byl nerealistický, ale ne zas až tolik, aby tomu člověk nechtěl začít věřit. Nebyla to špatná podívaná, proto hodnotím vysoko, ale mám z toho rozporuplné pocity. ()
Ješte to musím trochu rozdýchat. Ani sem se na film moc netěšil. Přece jen muzikál. Ale po pravdě. Musím smeknout. Takový kopanec sem opravdu nečekal. Příběh Selmy, která utíká před realitou do světa hudby a tance , ztvárněná naproto fantastickou Björk, podpořen nádhernou hudbou Björk, která svým hlasem opravdu umí kouzlit a navodit v tomto snímku opravdu příjemnou a pozitivní náladu. Škoda, že jen na chvíli....... ()
Sebeobětování je vlastně hrozně krásná stará myšlenka, jen křesťanství ji bohužel tak idealizovalo, že je dnes docela obtížné jí dobře nastavit zrcadlo. Dokud žijeme, dokážeme být praktičtí a dokonce i silní, a pokud jsme schopni uniknout do vlastních snů, stále máme možnost tahat za své nitky a naplňovat náš život tím, čím chceme. V tu chvíli i Selma dokáže zahodit svůj, objektivně už nikdy ne plnohodnotný život, a investovat svou snahu do života smysluplnějšího. Tehdy si ještě neuvědomuje skutečné následky a dokáže poslat smrt tam, kde slunce nesvítí. Ale jakmile se Smrt skutečně přiblíží nadosah a je slyšet její chroptění, pudy převezmou kontrolu a začne to jít rychle z kopce. Nepředstavitelný strach z poslední vteřiny jistě zažíval i Ježíš na kříži. V čiré hrdinství jsem nikdy moc nevěřil a zdá se, že ani Trier ne. Nicméně pro mě zůstává záhadou, proč je závěr považován za vyděračský a slzopudný, když právě v něm je nejvíce znát Trierův výsměch Americe (jako stále silně křesťanské zemi). Muzikálová čísla s naprosto bravurní choreografií a tónováním do pastelových barev už jen okrajově parodují nejpozitivnější ze všech žánrů. Tanec v temnotách svou vnitřní silou trumfuje Idioty, přestože vypráví mnohem jemněji a tematicky je mnohem podobnější právě první části Zlaté trilogie. Je však o dost odvážnější než Prolomit vlny, jehož stěžejní pointou byla spíše holubí pověra iniciovaná náboženským fundamentalismem. Trier už dříve zpochybňoval tezovitost víry, ale v Tanci už rovnou útočí na samotný základ křesťanské ctnosti. Protože smrt, ať už jakákoliv, není krásná nikdy. 95% ()
Výborně. I muzikál může vypadat reálně, jak je vidět. A Oldřich Nový je klasický. Jediné, co mi vadilo byl pokus o až příliš autentickou kameru při jednom z rozhovorů, kdy herci seděli proti sobě u stolu a kamera létala v záběru z jednoho na druhého. Je to fakt drobnost, ale ještě teď, když si na to vzpomínám, točí se mi hlava. Naštěstí jinak se kamera třásla jen trochu, což opravdu působilo civilním dojmem. ()