Dogville

Napřed to byl ANTIKRIST potom KRÁLOVSTVÍ a nebylo o čem přemýšlet, Lars von Trier mi přirostl k srdci. Z jedné stránky je to krásné setkání s jeho temnými filmy, na druhou stranu to až tak krásné není, jeho filmy obsahují démonickou formu, které dokáží diváka psychicky zdrtit, a jeho díla těžko rozdýchávám, ale jsem fascinován jeho obrazy, obsahem a to mám rád (tuhle cestu mi už ukázal Michael Haneke - oba mají lidi přečtený). DOGVILLE má geniální kulisy, myšlenku (kresby), divadelní ateliér (perfektní opony), charakteristika postav (ta nejlepší od Nicole Kidman) a perfektní režii. Během sledování DOGVILLE se mi těžko dýchalo a na scénku v autě mezi jablky nikdy nezapomenu. DOGVILLE je originální, deprimující a vnitřně zdrcující dílo. (21.07.2013)

Nádherně brutální kladivo na emoce (hlavně při prvním zhlédnutí) & genialitka, která o lidech vypovídá tolik pravdivě znepokojivého. Herci jsou skvostně autentičtí (v čele s výbornou Nicol a ještě o kus lepším /a samozřejmě hezčím/ Paulem) - a aby taky ne, Mistr Lars jim jistě dával co proto a já před ním a jeho úžasně specifickým "přístupem k věci" jako obvykle smekám. Ať už v kině, a nebo třeba na kapesním počítači, Dogville je neskutečně silný film, který bych doporučila opravdu KAŽDÉMU! Jen ať se oddělí zrno od plev... (04.01.2008)

"No já tomu možná nerozumim, ale za sebe bych řek, že na tom nic tak zvláštního nevidim." Nebudu kritizovat, že by nějaká složka filmu byla nezvládnutá, protože to tak není. Trier rozhodně natočil přesně to, co chtěl. Ale forma filmu, jeho vyznění, dramatická stavba, úhel pohledu, to všechno mě naprosto neuspokojuje. Ano, lidi jsou svině. Ale proč bych proto měl velebit film, který si hraje na kdovíjaké umění tím, že používá divadelních rekvizit? A to do divadla chodím rád, pro pořádek. Jestli to má symbolizovat, že si na vsi každý vidí do talíře, je to přímočaré tak, aby to i Máňa odvedle pochopila. Osobně jsem pro divadelní výpravu filmu neshledal jediný skutečně opodstatňující záměr, než Trierovo "hele, jak sem jinej" (přitom třeba styl vypravěče je nechutně odkoukaný z Barry Lyndona). Stejně tak stavba filmu a jeho závěr vytvářejí pocit epizodnosti na cestě hledání "spravedlnosti", což ostatně je vzhledem k dalším dílům pravda. Čili konec vlastně vyznívající do ztracena, módně postmoderně odplavující veškeré myšlenky, které tam snad byly. Všichni ve filmu jsou jen jednorozměrnými loutkami, na kterých mi Trier demonstruje svůj pohled na lidstvo, přičemž sám se staví do role arbitra ve stylu "koukejte, jak VY jste hrozní. JÁ Vám otevřu oči." Záměna šokování diváka za kvalitu, Trier je tu něco jako John Doe z filmu Sedm. Já se za ručičku ke kýženému efektu dovést nenechám. (21.11.2005)

Len pár poznámok na okraj: podľa mňa film napĺňa obsah starého čínskeho príslovia: "Ak sa k tebe správa niekto dobre, správaj sa k nemu ešte lepšie. Ak sa niekto k tebe správa zle, správaj s k nemu ešte horšie." Citovo nevydierajúci Trier je pre mňa prijateľnejší. Taktiež tlmené kulisy a výber hereckých predstaviteľov potešili. Mnoho námetov k rozmýšľaniu v nenudiacom opuse, napr. prečo aj minoritná dedinka si potrebuje vytvárať minority, na ktorých môže odreagovať svoje frustrácie. Prečo často po predkoch preberáme len to agresívne? Ako spoločenstvo kryté hromadnou ideológiiou alebo náboženstvom prostredníctvom myšlienok v nich ukrytých aj tie najelementárnejšie krivdy vydáva za spravodlivé. Alebo aj iné: nie je demokracia len uplatnením príncipu priemernosti ako poistky voči inováciám, nestráca sa v jej hlasovacej mašinérii konkrétny človek, uväznený stále novými a novými pravidlami slúžiacimi "všetkým", ale neobšťastňujúcimi nikoho. A: sú radikálne riešenia prínosom ? (15.10.2004)

Snímek Dogville pro mne znamenal pěkně emotivní cloumáček. Nejprve mne ohromil fantastickým půdorysem městečka a zarputilým otvíráním imaginárních dveří. Posléze mne citově vyždímal maloměstským terorem k touze po vložení plamenometu do týraných rukou a na závěr mi slzy štěstí do očí vehnal koncem tepajícím v rytmu mých představ. Byl to silný zážitek, ale po poradě se svým cvokařem jsem se rozhodl, že v rámci zachování duševního zdraví Dogville již nikdy nepoctím svou návštěvou. (08.12.2011)