Evropa

Složitý film svým obsahem i zpracováním. Jedná se spíše o metaforu, kde děj není tou nejhlavnější, ale přesto stále důležitou částí filmu. Vypořádání se s minulostí, temnou až zvrácenou ve své umanutosti při vidění pouze jedné pravdy. Střet naivního humanistického idealismu s despotickou manipulativní mocí. Ironií osudu není rozhodující, ke které straně se hlavní postava přikloní. Snaha o neutrální postavení, která svou netečností a snadnou manipulací vede k tragickým zločinům. Železnice, vlak a vagóny jsou podobenstvím o skutcích a stavech života i ukrutností páchaných ve válečné době. A přesto je dílo prodchnutou také ironií až cynismem, se kterým nesmlouvavě nastavuje zrcadlo všem divákům. Mladý americký Němec Leopold Kessler (Jean-Marc Barr) přijíždí do zničené země, aby svým idealismem pomohl v budování nové společnosti ve zruinované zemi. Realita ho ale dohání, neúprosné spáry ho pevně sevřou, lomcují s ním, vycucávají ho, aby se nakonec pod vlivem událostí vzepřel s destruktivním dopadem na své široké okolí a tím i sebe sama. Katharina Hartmann (Barbara Sukowa), nová manželka Leopolda a velká manipulátorka ve svém zaslepeném pokračování boje, při své cestě neváhá odstranit i členy sobě nejbližší. Leopoldův strýc Kesler (dobrý Ernst-Hugo Järegård) se v Německu stává synovcovým chladným a autoritativním zasvěcovatelem při Leopoldově nové práci. Z dalších postav: Lawrence Hartmann (Udo Kier), Kathrinin jízlivý bratr s realistickým pohledem na veškeré dění, Max Hartmann (Jørgen Reenberg), majitel Zentropy provozující železniční dopravu, otec Kathariny a Lawrence, kterému deprimující přítomnost ukončuje život, slušný páter (Erik Mørk), rodinný přítel Hartmannových, americký plukovník Harris (Eddie Constantine), podporující a pomáhající Maxovi a jdoucí po rebelujících werwolfech, postava svědčícího Žida (Lars von Trier), a samozřejmě hlas vypravěče (Max von Sydow). Znepokojivé dílo o stavu Německa po devastující válce, o stavu společnosti, o stavu myšlení, které někdy zaslepeně a drasticky působí na okolí, o nesmlouvavostí doby a skutků, o ztrátě lidskosti. (21.01.2012)

Ve filmu je neuvěřitelně zachycena atmosféra poválečného Německa. Sebedestrukce lidí zobrazena strýcem alkoholikem, rozbombardovaná města, která jsou vidět z vlaku, ve kterém Leo pracuje, myšlenky, morálka. Atmosféra filmu je velmi tísnivá a zoufalá. Do příběhu je také vmotána činnost Werwolfů, německých záškodníků, kteří na konci války a na počátku poválečného období v Německu prováděli menší nebo větší útoky v zájmu již rozpadlého nacistického Německa Film je natočen velmi zajímavě, většina děje se odehrává v barvě černobílé, ovšem v silných nebo důležitých okamžicích se obraz změní na barevný. Chování některých charakterů je bizarní a některé situace jsou nepřirozené .Hlas Maxe von Sydowa coby vypravěče je naprosto neuvěřitelný, až magický. Pokaždé když se do filmu vmísil, cítila jsem se jako zhypnotizovaná, tento dojem ještě více zdůraznil podkres monotónního zvuků kolejí. Hlavní postava Lea ztvárněná Jean – Marc Barrem ve filmů moc nepromluví, ale o to více je vidět změna jeho charakteru v průběhu filmu. (11.05.2014)

Nuda k posrání #157. Viz Osvícení. 15% (17.02.2023)

Velice propracované rozvedení filosofického sporu determinismus (vlak jedoucí podle jízdního řádu po přesně položených kolejích) versus svobodná vůle (mohu nějak pomoci, mohu měnit osudy svou láskou, mohu se měnit láskou). Scénář je ale poněkud fádní a neobjevný, což na druhou stranu Trier bohatě vynahrazuje obrazem, hudbou a Sydowem jako vypravěčem. Zatímco demokratická mytologie líčí touhu lidstva po svobodě, Tiers ukazuje lidi toužící po přesném jízdním vlaku, po pevné ruce, která jim bude ukazovat kde stát a co dělat. (18.12.2008)

Tak tento film ma neskutocne tajomnu atmosferu.Samotny hlas rozpravaca pribehu je natolko putavy, ze aj niekolko rokov po pozreti filmu mi jeho hlas rezonuje v hlave ked si spomeniem na toto dielo. Lars von Trier je reziser ktory vie strhnut vasu pozornost natolko, ze stratite pojem o case a dufate ze sa film nikdy neskonci. (11.05.2013)

Von Trier točí divné filmy a tento presne do tohoto rámca zapadá. Experimentálne spracovanie s početnými zadnými projekciami a preskakovaním čiernobielej famery na farebnú, či jednofarebnú (typicky červená) bolo pre mňa čiastočným utrpením. Hlavný hrdina je ťuťmák, ktorý nevie čo chce a každý ho ovláda, postavy sa chovajú po celý čas divne (to nemám rád) alebo záhadne, hoci výsledok ich konania sa dostavuje iba minimálne. Samomluva hl. hrdinu je skôr príťažou. So záverom, v ktorom sa odkrývajú niektoré karty, sa to čiastočne lepší, a uvedomujem si, že tento film je potrebné vidieť asi viackrát. Film sa dá opísať aj jedným slovom: divný. (15.01.2023)

Nejlepší Trierův pokus po Království...Američané v Evropě prostě nemají šanci! (13.01.2008)

Ras dva tři viděl jsem, vydržel jsem, nepochopil jsem, ale i přesto seděl a koukal. Zvláštní snímek. Pro někoho výtečný, pro někoho brak, ... já jsem něco mezi. Pokud jsem ho totiž pochopil dobře, tak je to hodnocení průměrné. (05.10.2010)

Možná ten nejlepší Trierův film ! Mě hlas Sydowa až tak nezaujal, stejně je to jen hlas, o to víc ale Ernst-Hugo Järegård a ne poprvé. Je to od všech kvalitní výkon, ale on hraje všude! tak, že člověk má pocit že právě pro tu roli se narodil. Někdo napíše jakkoli těžký scénář, on stejně má to v malíčku. A Trier se stal režisérem. Napsal jsem to i k Epidemii, já nevnímám Prvek zločinu-Epidemie-Evropa jako trilogie, ale jako poslední kroky cesty hledání, zkoušek, myšlenek, a film Evropa je ten film, kde to všechno poprvé dal dohromady. 5/5 (23.05.2014)

Z celé "evropské trilogie" je závěrečná část, Evropa, ta nejlepší. Excelentní příběh, který je skvěle odvyprávěn. Výborná režie Larse von Triera, která díky celkové vizuální stylizace podtrhuje fantastický zážitek. Provtřídně vystižená temná atmosféra poválečného německa. Scénář, který napsali společně Lars a Niels Vørsel má perfektní dialogy i myšlenku. Jako vždy je film emocionálně strhující a tentokrát stojí za pochvalu i výtečný hudební doprovod. A samotné znamenité herecké obsazení je už pouhou třešničkou na dortu, Jean - Marc Barr a Barbara Sukowa jsou ve svých rolích naprosto věrohodní, v dalších rolích se objeví i Udo Kier a dokonce i Lars, podmanivý hlas vypravěče patří Maxi von Sydowovi. (08.01.2010)

„Někteří by radši válčili v prohrané bitvě.“ (12.11.2013)

Evropa pláče, Evropa sténá, Evropa hledá morální fáče. Jedinec obsypán a smýkán strachem, který se tyčí a olizuje neznalou duši, s níž je neustále konfrontován jako s odstíny obehrané moci. Bezhlavý rytíř projíždí černou nocí, naklání se a nakukuje do tajemných dveří, v nichž zapomenuté otisky zchátralého impéria samy sebe střeží. Evropa jako samet i starý nůž, jehož čepel rzi neholduje. Evropa jako ledová sfinga, ohnivá Salome. Zatopena rozlitou krví, ubité srdce, utopená pod hladinou vosku neuhasitelné svíce. Natahujeme ruku k neuchopitelné připravenosti. Prodíráme se neidentifikovatelnou cestou, po níž ostatky alabastrové líce v zamlžené rakvi připlouvají. (29.11.2015)

„Nyní budeš naslouchat mému hlasu. Pomůže ti hlouběji proniknout do Evropy. Pokaždé, když uslyšíš můj hlas, s každým slovem, s každým číslem, poodkryješ další vrstvu, otevřeš se vůči jejím vjemům. Budu počítat od jedné do deseti. Až řeknu deset, budeš v Evropě. Říkám tedy jedna...“ Podmanivý hlav vypravěče (von Sydow) v kombinaci se zcela mimořádnou a originální kamerou má podle schopnost člověka natolik "zhypnotizovat", že pak už moc neřeší některé nelogičnosti děje či celkové vyznění příběhu.  Filmů von Trierse se zatím bojím jako "čert kříže", ale v toto případě jsem nebyl dalek tomu dát plný počet hvězdiček. Co se mi rozhodně líbilo, byla celková atmosféra filmu v kulisách Německa těsně po válce a v zásadě oceňuji i nápad s kombinací celkového černobílého vizuálu s občasnými přechody do barvy. Poznámku bych měl hlavně k závěrečné části filmu odehrávající se ve vlaku před vyhozením mostu do povětří. Moc jsem nepochopil, proč nejdříve Leo souhlasí s tím, že zařídí instalaci bomby na podvozek vlaku, pak si to rozmyslí a snaží se bombu deaktivovat, aby nakonec přeci jen bomba (při opětovném přejezdu přes most) vybuchla. Ale ten celkový příběh o mladíkovi, který „chtěl jsem svou prací trochu zlepšit svět," neboť "Německo potřebuje přátelství,“ aby nakonec vlivem okolností (a  v důsledku jeho zaslepenosti láskou ke krásné slečně) nakonec způsobil pravý opak, je až děsivým paradoxem.  Paradoxem, které se v životě občas dějí. (01.06.2023)

Jedná se o jeden z milníků. Film který na pozadí histroických souvislostí (pozor oznamuji všem zarputilcům, že se nejedná v žádném případě o cestopisně historický či neorealistcký film) v tehdejším poválešném Německu líčí víceméně snový přívěh jednoho idealisty, který naráží na rány způsobené zbídačenou zemí a z toho vyplívajících pokřivených charakterů. Vytáhl bych úchvatnou obrazovou stránku filmu, jež je doprovázena vyníkající hudbou a poctivými hereckými výkony. Skvělý film... 5* bez delšího rozhodování. Pro mě jednoznačně nejlepší film Larse Von Triera. (01.10.2008)

Lars opět naplno boduje. Vcelku jednoduchý příběh je zde vystaven tak osobitě a jedinečně, až to bere dech. Zajímavé vizuální podání (prolínající se černobílé a barevné záběry, špinavé a ponuré kulisy) dodávájí poválečnému prostředí Německa stylově tísnivou a temnou atmosféru. Němci žijící pod okupací američanů, nesoucí své těžké břemeno viny... Osoba vypravěče... A mnoho dalších originálních nápadů. Trier mě pokaždé překvapí, dokáže filmu vdechnout cosi, co diváka nutí jít dál, zkoumat, hledat odpovědi a přemýšlet nad skrytými souvislostmi... Nádhera. (03.02.2010)

Snad ještě v žádném jiném filmu jsem se nesetkal s tak vyjímečně a působivě užitým čteným komentářem. Působí tak, že občas i máte dojem, že to vy jste hlavním hrdinou, že to vy na začátku vstoupíte do Evropy, že to vy v ní na konci umřete. Velmi zajímavé je pohrávání si s černobílým zpracováním, které občas nechá v plných barvách promlouvat jen hlavní osoby, které pak působí až odcizeně vzhledem k prostředí, nebo také jako by byli jeho zajatci. Zvláště scéna ve vaně, kdy kamera ve vodě z podhledu snímá mužovu ruku a tvář a až dopadající kapka krve rozprostírající se ve vodě je červená. Ještě jsem se nesetkal s tak prudkým dopadem stísňující červenosti krve vzhledem k příběhu, v této jedinečné kapitole o smrti. Obdobně i u scény, kdy z totálního nadhledu sledujeme spojené ruce Lea a Kate mezi dvěma jedoucími vlaky. V momentu oddálení kolejí a rozpojení rukou jsem měl pocit naprostého konce tohoto milostného vztahu a opravdu při dalším setkání už byl vztah chladný . Nádherný film. (04.02.2006)

Pokazde vyborne, jako napoprve - Larsuv nejlepsi film!!! (15.03.2007)

Nejlepší obraz poválečného Německa a pocitů Němců těsně po válce, jaký byl kdy natočen. Hypnotizující vypravěčský hlas Maxe von Sydowa provází celý film, v němž jsou jednotlivé obrazy spojeny ubíhajícími dějinami v podobě železničních kolejí. Německo představované po válce prvním zprovozněným vlakem, se všechny postavy stůj co stůj snaží udržet v chodu i přes snahu skupin nacistů o jeho zastavení. Vlak samotný, který byl vyroben za Výmarské republiky, je obrazem návratu Německa k demokratickým evropským ideálům, který je však obsluhován lidmi, kteří v sobě mají zakořeněny "některé vzpomínky" z minulého režimu. Představování Německa a jejích obyvatel probíhá v několika nejrůznějších obrazech od "znásilnění" západními mocnostmi až po pocit ztráty všech ideí či absolutního nepochopení. Jak říká výpravčí ve filmu: jeden den jede vlak jedním směrem, pak se probudíš a vlak jede na druhou stranu. Člověk nikdy neví, kam jede a kde je jeho přední a kde zadní část, ale výpravčí musí dál pokračovat ve své práci. Jednoznačně nejlepší Larsův film. (05.09.2009)

Die Uhr läuft. (15.08.2011)

dovolim si tvrdit, jeden z najsugestivnejsich europskych snimkov vsetkych cias. brilantne zrezirovany portret vojnou znicenej europy, na pozadi emocionalne vydierajucich osudov idealistickeho hrdinu a zdeziluzovanych obyvatelov nemecka. excelentne vyrieseny rozpravac, perfektna hudba. technicke nedostatky sa vzhladom na vek filmu daju ospravedlnit. ale predsalen, je to pre velmi, velmi uzku skupinu divakov, ktorych ten dej nemusi tak vtiahnut ako ine von trierove filmy typu tanecnica v tme alebo manderlay. velmi komorne, velmi depresivne, jednoducho super. (24.06.2008)