Což takhle dát si špenát

Vyloženě nesnášim špenát. Moje averze k němu se táhne už od školky, kde nám ho vychovatelky na obědě nutily a nikdy sme ho nesměli vrátit nesnězenej. Trpěla sem velice..Ale naštěstí se vždycky našel někdo, kdo ho snědl za mě, a tím mě ušetřil dalšího psychického týrání. (Obvlášť obtloustlé kuchařky se tvářily vražedněji než takový Arnie). Tenhle film sem viděla poprvé celý až před pát lety veojedinělém večerním kině na libereckém náměstí. Byl to zážitek a nejenom kvůli tomu prostředí. Povedené. Ale prostě moje dávná újma mi brání dát tu pátou. Nehledě na to, že se vědci sekli o desetinnou čárku v obsahu železa ve špenátu, takže vyváření téhle láhůdky bylo na houby! (25.02.2007)

Česká klasika, která mě sice nějak neuchvátila, ale nějaké vtipné momenty zde jsou a především skvělí herci a jejich herecké výkony. Například výtečný Vladimír Menšík nebo františek Filipovský. Sice je ve filmu dost nudných, zbytečných scén, ale přesto je to slušný nadprůměr té doby. Dilema mezi 3 a 4 hvězdou. Ale za ty herce dam čvrtou. Tudíž hodnotím na 70% = **** (03.12.2012)

Rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví se nemusí vyplácet, ale při správném sortimentu a složení jídelníčku je možno dosáhnout ohromujících výsledků. Třeba tak lze namísto gumoléčby a lepení papírových pytlíků na Mírově absovovat pouhé vytahání za ucho a zabavení oblíbeného plyšáka v mateřské školce. Nějak mi tahle švihlá česká komedie nikdy úplně nepřirostla k myokardu, ale pánové Zemánek i Liška jsou okouzlující v každém věku, sem-tam uchechtnutí to ze mě vyloudilo, můžu tedy udělit poctivých 60%. (06.03.2013)

Scenáristické veľdielo pána Macourka, ktorý tým trochu sci fi námetom mne pripomenul svoj počin v Ako utopit doktora Mráčka. Jeho rukopis je jednoznačný. Neskutočná zámena postáv, zábavný chaos a absencia hluchých miest. V podstate vidíme nekonečnú sériu groteskných situácií. Herecké výkony snáď ani nie je nutné komentovať. Už len dvojica Sovák - Menšík je spojenie nadlegiend. Tunajšie hodnotenie mi príde prinízke. (19.01.2017)

Tenhle film vnímám spíš jako zprávu o své době, než jako nadčasovou komedii. Tudíž nepřekvapí, že tam v podstatě každý druhý krade, aby si přilepšil, že kuřecí kung pao bylo něco vybraného/exotického, co si člověk mohl dát v nóbl hotelu (kde ale stejně tak vařili i obyčejného vrabce s knedlíkem), nebo že ústředním motivem, který uvede vše do pohybu, je snaha zlepšit dojivost krav (jejich "regenerací"), což je stejný motiv, který se objevil už 11 let před tím ve starším Vorlíčkově snímku Kdo chce zabít Jessii?, v němž šílená vědkyně vpraví krávě speciální roztok, aby jí upravila sen, v němž ji obtěžují ovádi, a tím jí zlepšila psychiku a dojivost (a dojivost krav se rovněž řeší ve Slunce, seno, jahody z r. 1983). A osobně mi ten macourkovský humor zas tak vtipný nepřijde, a někdy mi přijde i poněkud nucený, například i co se týká samotného názvu, protože ta replika číšníka nedává smysl -  jaksi "ústřední" složkou toho jídla je přece moravský vrabec, který se tradičně podává se špenátem a bramborovým knedlíkem, a každý normální Čech by si takové jídlo objednal slovy, že si dá "vrabce", a ten špenát (a knedlíky) by vůbec nezmiňoval, protože to je přece samozřejmé, a stejně tak číšník by to takto i nabídnul hostům - zda si nedají vrabce - ale filmový číšník zde místo toho pronese: "Což takhle dát si špenát?", a teprve PO vyvolání zájmu hostů (který je sám o sobě překvapivý, protože samotný špenát sám o sobě jen těžko tehdy mohl někoho tak zaujmout) dodá: "S bramborovými knedlíky a s vrabci samozřejmě", a ještě je to celé podbarveno napínavou hudbou, aby i ten poslední debil v publiku pochopil, že se jedná o zásadní dějový zvrat. A takových momentů je ten film plný - děj se kupříkladu nijak neobtěžuje vysvětlit, jaktože dětským (ale i těm seniorským na konci') verzím Lišky a Zemánka zůstaly dospělé hlasy (ale hlavně, že to působí komicky!), o trapném vtipu s "rozbitými" dveřmi na fotobuňku nemluvě, vydávat Somra se Zázvorkovou v parukách za Španěly působí jako špatný vtip, a takto by se v tom šlo pitvat asi ještě dlouho. Navíc jsem vždy nesnášel i tu příšerně ohranou Schelingerovu píseň, takže se asi nelze moc divit, že když jsem dostal chuť si to po letech osvěžit, byl jsem z toho spíš zklamaný. (20.11.2022)