Jezerní královna

Stoupající potemnělost českých pohádek zde byla dovedena až do krajního extrému - většina děje se odehrává v setmělém paláci, Chýlková působí více než děsivě, děti sbírají perly a téměř nedostávají najíst a pro mladší diváky je z toho menší trauma. Nemluvě o tom, jaký na mě při tehdejší návštěvě kina měla dopad jedna větší ryba. I po letech se ale jedná o jednu z nejlepších porevolučních pohádek, z těch v německé koprodukci pak rozhodně nejlepší. Kombinace krásné Jitky Schneiderové a neotesaných hlášek Jana Hrušínského pořád funguje na jedničku. (16.01.2006)

Pohádka vyniká ponurou až hororovou atmosférou. Chýlková v roli jezerní královny byla skvělá. Ta její „hubená štíhlost“ mě fakt bere za srdce. Perfektní byla i zubatá ryba. Dnešní haranti jsou už dost psychicky otužilí díky sledování internetu, takže tento motiv možná úplně nedocení, ale dřívější děti by vřískaly hrůzou a měly by z toho zlé sny. Film na mě tak trochu působil dojmem politické alegorie vykořisťovatelského kapitalismu (děti sbírají perly, ale nedostanou ani pořádně najíst) s totalitními manýry (zbavit lidi řeči, proměnit je v ryby nebo v mušle) završená šťastnou revoluční koncovkou, ale není pravděpodobné, že by byl takto míněn, protože v roce 1998 se tady ještě celkem dalo žít. (01.04.2023)

Přiznávám se bez mučení, že jsem měl proti této pohádce předsudky. A to přesto, že jsem ji dnes shlédl poprvé. Tak jako tak jsem si potvrdil alespoň část svého názoru. Za prvé je to pohádka, která je tak nudná, že dosledovat ji, byl pro mě úkol hodný mistra. Pohádka sice má děj a dokonce obsahuje i jistý spád, nicméně velká část se odehrává v temnotě, takže toho opravdu není moc vidět. Celé je to takové unylé. Nemastné, neslané. Absentuje humor a jedinou alespoň trochu zábavnou postavou je ta, kterou představuje Jan Hrušínský. Na pohádce není nic krásného. Žádná pěkná krajina, písně...nic. Ostatně hudba je také silně podprůměrná. Jistě, slyšíme náznaky Labutího jezera, ale to vážně nestačí. A tentokrát nepomáhá ani vcelku nadprůměrné herecké obsazení. Nutno dodat, že uvedená pohádka není pohádkou, ale spíše pohádkovým filmem. Jsem bytostně přesvědčen, že žádné dítě, alespoň ne bez metalových či sebevražedných sklonů nemůže pohádka zaujmout. Je tak temná, že naopak spíš vyděsí. Rozhodně bych ji žádnému dítěti nepouštěl, tím spíš večer. Film by měl být přístupný od deseti výš. Pakliže někdo tvrdí, že tohle je nejlepší porevoluční pohádka, pak mu jich tedy dost uteklo. Já se ale vrátím ke svým předsudkům. Původně jsem předpokládal, že musím dát filmu dvě hvězdy. Nakonec dávám tři, neboť to není úplně špatné, viděl jsem i horší. Spíš silně průměrné. Ale viděl jsem i lepší, dítěti tuhle pohádku rozhodně nepustím a své shlédnutí beru jako splnění nepsané povinnosti. Ale jednou mi to bohatě stačilo a už nikdy více. (01.01.2017)

Pohádky Macourka a Vorlíčka z devadesátých let jsou už léta obestřeny takovou aurou negativních reakcí, že jsem se vážně bál na jakoukoliv podívat. Ovšem po Novém roce a Vánocích, tom čase "povinných pohádek" jsem se dostal k Jezerní královně a zjistil, že je to solidní podívaná, ve které je sice méně českého vtipu, ovšem vyskytuje se (Jan Hrušínský), má solidní hudbu Ondřeje Soukupa, zajímavý vizuál (barevné filtry) a je pozoruhodnou parafrází Labutího jezera. Za mě spokojenost, 70%. (11.01.2024)

Tak tahle pohádka byla první která ukazuje že režisér Vorlíček ztrácí páru, Jitka Schneiderová se typově na princezny nikdy nechodila je příliš “ tvrdá” a celkově je to celé jaksi fialové, nechci nic vyčítat ale vidět ji už nechci. Jestli to je tím že je málo humorná a spíše to je vyprávění pohádkového příběhu dle německých požadavků, asi, tady to nezachrání ani Čajkovského hudba. (27.12.2020)