Jezerní královna

Bestiální královna Ivany Chýlkové byla jedním z mých dětských idolů a takovou rybičku, jako má ona, bych chtěla mít ve sklepě dodnes. Líbí se mi vykreslení totalitního režimu v jezeře a snad se s postupem života i učím oceňovat, že dobro vítězí. S tím bych vlastně neměla problém, problém nastává v momentu, kdy jeden ze symbolů dobra představuje Jiřina Bohdalová, která se narodila pro role bestií a tak tomu mělo zůstat. (29.12.2015)

Jedna z mála českých pohádek, kterou mám rád. (28.12.2004)

Český Lev 2 nominace: Výprava, Hudba (07.09.2004)

Pohádky Macourka a Vorlíčka z devadesátých let jsou už léta obestřeny takovou aurou negativních reakcí, že jsem se vážně bál na jakoukoliv podívat. Ovšem po Novém roce a Vánocích, tom čase "povinných pohádek" jsem se dostal k Jezerní královně a zjistil, že je to solidní podívaná, ve které je sice méně českého vtipu, ovšem vyskytuje se (Jan Hrušínský), má solidní hudbu Ondřeje Soukupa, zajímavý vizuál (barevné filtry) a je pozoruhodnou parafrází Labutího jezera. Za mě spokojenost, 70%. (11.01.2024)

Věčná škoda, že hlavni postavy prince a princezny jsou fakt marný, protože Ivanka jako jezerní královna tam luxusně rozdává zlo a díky temnějšímu prostředí v podvodním království, kde se odehrává většina pohádky má Jezerní královna hodně ponurou atmosféru. Nejpohádkověji tady na na mě působila postava vodnice měnící se v kapra, působila v tý ponurosti jako kvalitní odhlečovací prvek. Jak jsem řekl na začátku hrát Odettu a Štěpána někdo z talentem a charismatem, měla by Jezerní královna ještě na vyšší hodnocení. (26.12.2014)

Vcelku průměrná pohádka se vším co k českým pohádkám patří. Tím dobrým i tim špatným. (03.09.2005)

Pohadky mam moc rad, ale tohle neni nic pro me - moc moderni, moc umely. (24.05.2002)

Z porevolučních pohádek rozhodně Jezerní královna patří k tomu lepšímu, ale to v podstatě samo o sobě není vůbec žádná chvála. Mezi slepými jednooká královnou... Brána ke vstupu do zlatého fondu československých pohádek je totiž kdesi daleko v nedohlednu... (29.07.2008)

::::::::::::::::: K téhle pohádce jsem si nikdy nevytvořil žádný vztah. Vždy mě celkem spíše nudila. Ani jsem ji nikdy vlastně neviděl do konce. :::::::::::::::::: (09.12.2009)

Stoupající potemnělost českých pohádek zde byla dovedena až do krajního extrému - většina děje se odehrává v setmělém paláci, Chýlková působí více než děsivě, děti sbírají perly a téměř nedostávají najíst a pro mladší diváky je z toho menší trauma. Nemluvě o tom, jaký na mě při tehdejší návštěvě kina měla dopad jedna větší ryba. I po letech se ale jedná o jednu z nejlepších porevolučních pohádek, z těch v německé koprodukci pak rozhodně nejlepší. Kombinace krásné Jitky Schneiderové a neotesaných hlášek Jana Hrušínského pořád funguje na jedničku. (16.01.2006)

Rozhodně lepší než dostat pěstí do zubů, ale... moje představu o pohádce to nesplňuje. Pánové Macourek a Vorlíček se museli podřídit německým kritériím a co nejvíce pohádku oprostit od humoru (ti Němci jsou vážně blbí). (20.02.2003)

Jedna za Jitku Schneiderovou. Jak se z krásné předlohy stane ubohost. Špatně zahrané, nasnímané, ale především napsané. Chybí tomu kouzlo, atmosféra i odpovídající výprava (to není zdaleka o penězích). Tyhle pohádky se točí povinně, bez autorství. Vorlíček už do svých filmů nevnáší vůbec žádnou autorskou péči, která dělala jeho staré pohádky tak dobrými. Nevím, jestli je to úpadek schopností po překonání uměleckého vrcholu, nebo jen reakce na tržní podmínky ve filmu, každopádně o takovéhle pohádky nestojím. (19.12.2007)

Kámen úrazu se v tomto případu jmenuje česko-německá koprodukce. Toho německého je tam víc než dost. Nemohl bych tvrdit, že je to vždy jen k tíži předkládaného výsledku. Naopak. Jiná je otázka, zda a na kolik to vyhovuje českým dětem a české škole pohádkové tvorby, jak se konstituovala a vyzrála mezi padesátými až osmdesátými léty minulého století. Tady je odpověď ošidnější a prvky mýtu, které se mohu jevit i jako až thrillerizující, nemusí nutně v českém prostředí uspět. V mnoha ohledech to platí i pro vedení herců a faktické zatlačení české herecké školy do pozadí. Jindy výrazná Bohdalová najednou působí matně a neurčitě, ve své kůži se viditelně necítí většina dalších (Táborský, Rudolf Hrušínský, Obermaierová a řada dalších). Zdá se, že tu do hry vstupuje nový, odlišný činitel: účast českých herců v zahraničních filmech a odlišně podávané požadavky nutné pro to, aby zde opakovaně mohli nalézat své umělecké, ale i existenční uplatnění. Budeme-li z tohoto hlediska posuzovat Macourkův scénář a pojetí Vorlíčkovy režie, nemůžeme nepřiznat výsledku jejich práce vlastně špičkovou úroveň; ovšem v kontextu a způsobu, který je našemu prostředí vzdálen a je z tohoto hlediska vykladatelný - ve více variantách - jako obtížně přijatelný a profesionálně nedotažený. Zhruba takto lze popsat vnitřní disonance jinak zajímavé a osobité výrazné pohádky, jejíž tvůrci se přesto nedokázali beze zbytku vyvarovat některých klišé a hluchých míst. (30.03.2008)

Jedna z novějších pohádek na které se dá koukat :-) sympatický námět, Jitce Schneiderové to tam moc sluší, Ivana Chýlková je úžasná jako vždy. (30.06.2013)

Docela mě udivuje zdejší hodnocení,pro mě je to asi jedna z nejhezčích a nejmilejších českých pohádek.Rozhodně je moje nejoblíbenější. (23.03.2011)

Další z nemastných-neslaných pohádek, u kterých si musím znovu klást otázku, proč se od počátku 90tých let v zemi s takovou pohádkovou tradicí prakticky nepodařilo natočit žádnou, která by za něco stála. A to Jezerní královna na tom ještě rozhodně není nejhůř. (15.06.2005)

Příjemná chladivá stylizace a několik velice dobrých hereckých kreací tvoří z Jezerní královny top mezi koprodukčními pohádkami ČR a Německa. S každou reprízou se mi to zdá lepší a lepší. (18.10.2010)

V pohádce, kde je scéna, jak ultraslizounskýho Táborskýho s typickým slizounským výrazem hodlá sežrat obří piraňa, je něco hodně, hodně špatně. Pohádka by podle mě neměla operovat ani s myšlenkou dětské práce, dětských otroků a naznačovat jejich časté popravy onou obří piraňou. Pohádkovost žádná, poetika žádná, atmosféra žádná, Chýlková v roli charakteristický ultramrchy. Kdybych měla děti, v životě bych jim tohle nepustila. (12.03.2011)

Labutí jezero jako základ, malá mořská víla abychom měli prostředí vodní říše, české vodníky, aby tam byla nějaká milá sympatická potvora, padouch, zlá královna-čarodějka, přitroublý sluha a velká dravá ryba. Výborné ingredience nasypeme do jezera, kde se trestuhodně rozptýlí a výsledný vývar není tak výživný, jak na začátku sliboval, že bude. (28.12.2010)

Jedna z nejhezčích porevolučních pohádek, které u nás vznikly. (15.01.2007)