Já nejsem já

Vyjímka potvrzuje pravidlo. Tohle je snad jediný film, co se panu Vorlíčkovi (v šedesátých až osmdesátých letech) opravdu nepovedl. Na slabší chvilku má ale právo každý. (13.03.2003)

Docela debilní film, který nevyužil vděčné zápletky. Pár světlejších nápadů nedokáže zabránit celkově ubohému vyznění filmu. Scénář nedovoluje Kaiserovi ani Nárožnému předvést nějaké vtipné výstupy. Smutná záležitost. (12.06.2002)

Každý režisér ma svojí černou ovci a u Václava Vorlíčka je to tato hodně nepovedená a nevtipná komedie. (18.09.2002)

Vorlíček už notně vypelichán takřka bez peří a jeho ne moc vtipná ptákovina se špetkou té dobově komunální satiry, že... Ale i ryze po stránce filmařské a v postsynchronech docela odbytá macha. A víc už škoda slov - i když v kontextu doby a ve vztahu ku spoustě dnes >vyráběných< sraček... - - - P.S. Zde v žánrovém zařazení jako "mysteriozní"! . . . No to jsem se nasmál víc jak za celej ten blbučkej film... %-o - - - - - (Poprvé viděno někdy v dobách televizně normalizačních, hodnocení po repete 9.3.2012 na >tv blablandoff< 1419., komentář zde jako osmačtyřicátý - 9.3.2012) (09.03.2012)

„Ženy se dělí na nevěsty a nevěstky, muži na blbce a ty ostatní…“ Výměna těl za bledého svitu měsíce a alkoholu v krvi určitě mohla nabídnout více humoru i ztřeštěných situací, ale mám za to, že z Nývltova nepříliš nápaditého scénáře ještě Vorlíček vybruslil relativně se ctí. Globálně vzato, dobro poctivosti zvítězilo nad zlem příživnictví a Jana Švandová ukázala prsa.. (07.11.2016)

Takhle promrhat potenciál dvou skvělých herců je docela kumšt. Jakoby se během filmu nemohl režisér rozhodnout, jaký žánr chce vlastně točit. Na komedii to je hodně málo. (30.03.2005)

Slovy Petra Nárožného, nevím co bych vám řekl o tomto filmu pozitivního. (11.03.2009)

Velmi nudný film, který snad ani nemůžu nazvat komedií. Oldřich Kaiser a Petr Nárožný se sice navzájem hráli dobře, ale bohužel takřka nedostali příležitost vytvořit něco zajímavého. Podivné také je, že ani scénka s Jiřím Lábusem v roli plastického chirurga není vtipná. Za každého z ústředních herců dávám jednu hvězdičku a víc ani cíp. (21.06.2015)

Trefná výměna obou našich tehdy velmi protežovaných komiků pod taktovkou klasika českého filmového humoru..! (08.08.2008)

Na Vorlíčka strašně slabé! Nepomohlo ani masivní nasazení tehdy oblíbených tváří TV obrazovek. Jsou lepší filmy o záměně (a proměně) hlavních hrdinů. * * (04.11.2016)

Príbeh síce veľa pútavosti nepobral, ale ten rozprávkový motív bol taký sympatický. Len škoda, že sa tu nedokázal využiť naplno, tento námet ponúka viac možností na situačnú zábavu, na báze konfliktov a nedorozumení. Niečo z toho sa tu síce podarilo, no bolo to zabalené do veľkej kopy vaty. Priemer. 60/100 (11.06.2020)

Určitě taková Vorlíčkova oddechovka. Nicméně Kaiser i Nárožný zvládli svou výměnu rolí naprosto bezvadně a napodobují se výborným způsobem. Nereálnost a nadnesenost scénáře, dává filmu skutečně obal relaxačního, průměrného filmu. (21.10.2012)

Tentokrát hodnotím trochu shovívavě. V detailech (dílčí situace, dialogy, vedlejší postavy, jako např. Havelkův Pešek) je scénář tragický, ale i z něho by býval mohl nějaký mladý a neklidný, hravý a na experimentování nadržený rejža udělat zhlédnutíhodnou bejkárnu. Ne tak komediový fabrikant Vorlíček, který invencí nikdy zrovna neoplýval a tady se mu evidnetně fakt moc nechtělo. Přitom syžet a "dramatický oblouk" vůbec nejsou špatné (tedy až na to, že hlavní komponenta happyendu, jíž je zatčení sobeckého příživníka, se sem, soudruzi od SNB prominou, jaksi nehodí), pár scén aspoň v rámci možného splnilo potenciál nějakého toho náboje, hlavně prvá setkávání, či spíše střetávání Nárožného s Kaisrem, jež dva mimochodem sledovat, jak se snaží hrát jeden druhého, je takový malý bonus pro sběratele. Vcelku to ale patří do subžánru "nudná komedie", což všudypřítomný pánský košilatý humor nezachrání a Švandové kozy teprve ne. Historicky hodnotná je hudba Karla Svobody s Elektrovoxem, protože nikdo jiný tak nedokáže zabít film ještě dřív, než vůbec začal, a v Já nejsem já máme aspiranta na nejbizarnější sračku, co kdy tento gigant spáchal. (03.05.2020)

Kaiser s Nárožným si o jedné úplňkové noci vymění těla a je zaděláno na řadu malérů, trapasů a legrace. Nevyrovnaná komedie to možná je, ale na druhou stranu, nápad s vyměněnými těly má něco do sebe, herci ve svých rolích odvádějí dobré výkony a Vorlíčkova režie ještě tehdy měla svou kvalitu. Některé gagy nemají chybu, ale naopak některé jsou podány až moc křečovitě a film doplácí na občasně nezvládnutou dramaturgii. Později Vorlíček natočil řadu nepovedenějších filmů než je tenhle, včetně diváky rozporuplně přijatých pohádek. U téhle komedie se dá navíc dobře odreagovat, i když žádný zázrak to není, má dobré tempo a pobaví svojí originalitou po česku. 60% (13.03.2009)

Nudná osmdesátková komedie, v níž se nepovedlo prakticky nic, scénářem počínaje, přes hudbu až po herecké výkony. Nárožný je stále Nárožným, Kaiser si občas kapesníkem otře vlasy, což má evokovat, že se stal Nárožným. (25.07.2022)

Vtipné scénky, a dialogy, plus prohození těl dvou hlavních protagonistů, a je o zábavu postaráno. Viděl jsem tenhle film už s odstupem času víckrát, a vždy jsem se dobře bavil. Mám rád tyhle filmy, a jsem za jejich natočení vděčný. Proto mě překvapuje nízké hodnocení filmu. Podobné filmy - Hop, a je tu lidoop či Rumburak. (24.03.2018)

Pěkně hloupá pohádka z dob, kdy ještě existovali sňatkoví podvodníci, které dnes můžeme, globálně vzato, zařadit k nadpřirozeným bytostem. (01.12.2018)

Poněkud nezdařilá komedie o záměně osob v podání Petra Nárožného a Oldřicha Kaisera, a co se z toho vyvrbilo. A když mluvím o záměně, tak si ti dva prohodí rovnou těla - podobně jako třeba v Podivném pátku, resp. remaku Mezi námi děvčaty. Jenže zatímco u těchto amerických filmů slouží ona výměna k nějakému pochopení se, posunu, tato česká komedie žel funguje jen pro princip samotný a nijak téma nerozvíjí. Petr Nárožný hraje poněkud usedlého šéfa v textilce, s konzervativními názory, který se ne a nemá ke svatbě se svou dívkou (hraje ji již zesnulá Eva Jakoubková). Zatímco Oldřich Kaiser představuje světoběžníka, který rád potěší a utěší ženy všeho věku, asi je mu jich líto či co, a není divu, že je hledán policií. Tato expozice trvá skoro víc jak třetinu filmu. Když pak dojde k prohození těl a duší, až na pár výjimek se zase nic tak veselého neděje (snad nejlepší je Nárožného proměna v milého chlípníka, který holky v textilce konečně dokáže plácnout po zadečku). Pak jde jen o narafičenou svatbu, vyvlečení se z policejního stíhání, a nakonec o pokus vše zvrátit zpět, což se odehraje trošičku křečovitě, ale budiž. Jenže filmu pak chybí dovětek, dohra, doznění. Žena se vrátí, padne manžílkovi kolem krku, a my ani nevíme, přineslo to něco jemu, jí, podvodníkovi? A co ty holky z textilky? Skutečně škoda, námět není špatný, ale takto podaný by vydal spíše na středometrážní film. A tak pro chlapa jedinou zajímavostí mohou být odhalené kozy Jany Švandové, a i když zde hraje Bára Štěpánová, tak ta dá na své bohatství jen jemně nahlédnout. (17.09.2009)

Něco jo, něco ne. Nápad není úplně originální, ale vyvažujou ho výborní Kaiser s Nárožným a některé scény mají globálně vzato něco do sebe. (16.08.2022)

Pro mě zcela neznámá komedie, jež potvrzuje, že i v komunistickém Československu uměli tvůrci natočit povedený film s vděčnou látkou záměny osobnosti. Takové téma vyžaduje naprosto špičkové herce, což pánové Nárožný s Kaiserem, ne na sto, ale na dvě stě procent splňují. Velmi dobře jsem se bavil a vůbec nechápu, že je ohodnocen padesáti procenty. To je teda dost nezasloužené. (18.10.2014)