Za hranicí temnoty

Svým způsobem zvláštní snímek s neotřele a dobře stavěnými charaktery. Frank je tak trochu sexuálně až nekrofilně ujetý úchyl, s mírnými sklony ke kanibalismu, který se rozhodl dostát pořekadlu o lásce až za hrob, ani smrt jeho milované Anny nedokáže jejich soužití rozdělit. Mimo to je Frank pod vlivem úlisné až ďábelské Iris (jejíž příbuzenstvo jako by vypadlo z Kurvahošigutentag), která ho chce získat pro sebe, k čemuž využívá jeho náchylnost sexuálně jí podléhat. Buio Omega mě pozitivně překvapil svou skvělou civilní až všední atmosférou, neděsí prvoplánovitě, vše se tu děje jako by jen tak, jako by naporcovat někoho a rozpustit ho v kyselině nebo spálit jeho mrtvé tělo v peci bylo každodenní záležitostí, normálním jevem nad nímž se není třeba pozastavovat. A to ve svém důsledku působí dost děsivě. K tomu tradičně skvělá hudba Goblins, kterým každým filmem, k němuž dělali hudbu a já ho viděl, přicházím stále více na chuť. (17.08.2009)

Taliánská zvrácenost s všudypřítomnou nekropříchutí. Hlavní hrdina, osiřelý mladík Frank se zálibou ve vycpávání zvířátek, právě přijde o lásku, ale jen tak se jí vzdát nehodlá. Společnost mu bude dělat alespoň její načinčaná mrtvola. Do toho se ho snaží uhnat podobně ujetá služební, padne i pár nevinných ženských obětí. Není to slasher jak jsem původně myslel nebo by jste si mohli myslet při pohledu na jeden z posterů, to vůbec ne, jedná se spíše o takovou edgeinovskou serial killer story s mírně hororovým (díky hudbě především) nádechem a solidní dávkou přesvědčivých gore efektů. Dobrá trojka tedy, Frank mohl být uvěřitelnější... (12.09.2009)

Na rozdiel od špecifického katarzného účinku, ktorý psychicky zdravý divák dosahuje po zhliadnutí žánrovo funkčného hororou sa pri diele Buio Omega dostaví špecifický pocit znechutenia, ktorý môže navodiť jedine režisér, ktorý sa nevie rozhodnúť, či má svoju kariéru zasvätiť hororu alebo pornu. Otrasné emocionálne vákuum tu nie je odrazom žiadnej vedomej estetickej koncepcie, je to nemohúcnosť tvorivej osobnosti, ktorej sa pery múzy (alebo čoho) dotkli prvýkrát a naposledy o rok neskôr v úžasnom Antropofágovi. Nekrofília, ktorou sa režisér snaží desiť je tu podaná s do neba volajúcou nezáživnosťou. Istú porciu desu vnáša do diela druh mučenia, ktorý vyvinula stredoveká justícia a ktorý poznáme z procesu s Čachtickou paňou, čo je na celovečerný film nepostačujúce. Jedinou životaschopnou spomienkou sa tak stáva zámocká služobná, ktorá by v prípade rozpustených vlasov vyzerala ako pokrvná príbuzná Mony Lisy. To ale nie je horor (ako sa to vezme). (24.03.2018)

Docela rád občas ve filmu hlavním postavám fandím. Tady to rozhodně nešlo, neboť nikdo normální se zde nevyskytoval. Ono by to zas tak nevadilo, ale zdejší záporáci jsou úchylní tak hnusným způsobem, že bylo problémem to pro mne dokoukat. Nějaké scény jsou sice nechutné, ale není to nic, co by mne nějak zaskočilo, to by se D'Amato musel snažit ještě o kousek víc. Technicky a režijně není Buio Omega žádným propadákem, důrazně bych vytkl jenom hudbu, která je za prvé příšerná a za druhé hraje i tam, kde nemá co dělat. Jak už jsem řekl - film špatný není, jenom se mi prostě nelíbil. (18.08.2008)

Jak už to tak vypadá, D'Amatovým fanouškem se asi nestanu. Poté, co jsem viděl režisérovy "nejlepší fláky", nad ním asi definitivně lámu hůl. Buio Omega, ostatně jako i jeho jiné kousky jsou po scénáristické stránce velice jednoduchoučké, s mizernými herci, špatnou kamerou a v tomto výčtu bych mohl pokračovat ještě dlouho. Tento film v mých očí vystihuje jediné slovo a to je nuda. Režisér mě ničím nedokázal zaujmout a vtáhnout do filmu (pominu-li brutalitu a povedené gore scény). Zklamal mě i hudební doprovod od legendárních goblinů, asi si to nejlepší nechávali jen pro Argenta. Poslední malinkou nadějí v D'Amatově filmografii vidím v La Morte ha sorriso all'assassino. PS:Doporučuji si přečíst moc pěknou biografii D'Amata od POMA. A jak už jiní podotkli, kdyby se toho snímku chopil někdo více zručný, mohlo z toho filmu vzniknout zajímavé dílo. (03.08.2009)