Reklama

Reklama

Za hranicí temnoty

(festivalový název)
  • Itálie Buio Omega (více)

Bohatý mladík Frank je až po uši zamilovaný do své přítelkyně Anny. To se ale ani v nejmenším nelíbí žárlivé služce Iris, která chce mít Franka pouze pro sebe, a tak Annu nechá začarovat a ta brzy nato umírá. Ovšem Frankova láska k Anně je nehynoucí a věčná, proto se rozhodne, že si svou milou vypreparuje a budou spolu až navěky. Plán se zdaří, ale všeho si všimnou cizí oči, které chtějí vypátrat celou pravdu. (Chupacabre)

(více)

Recenze (46)

POMO 

všechny recenze uživatele

Buio Omega je vizuálne striedmy horor, odohrávajúci sa prevažne za denného svetla. Logika a smerovanie deja tu nehrajú veľkú rolu, Joe D’Amato sa sústredí hlavne na naturalistické masakre obetí, sexuálnu perverziu (stará Iris / mladý Francesco) a prvky nekrofílie (mŕtva Anna / živý Francesco). Robí to za tónov v hororových scénach popovej, a v sexuálnych scénach romantickej hudby skupiny Goblin. Pozoruhodná zvrhlosť, ktorá sa - byť lepších hercov a ponurej hudby - mohla stať jedným z filmov, po ktorých nezaspíte. V rámci trashovej D’Amatovej filmografie však topka. ()

Lima 

všechny recenze uživatele

Mladý muž nemůže žít bez své zemřelé dívky, proto se rozhodne jí vykopat z hrobu, odveze si jí domů a tam jí mumifikuje. Tím spustí řetězec událostí, které vyústí ve tři vraždy. Tento film je mnohými považován za nejlepšího D´Amatovu práci. Přesto, nebo právě proto se neubráním zklamání. Pominu stupidní dialogy a mizerné herce, to snad ani není tak v gore žánru důležité. Horší je, že film má nulovou atmosféru, pestré, křiklavé barvy moc hororově nepůsobí a ani hudba od The Goblins, jinak tak skvělých v Argentově Suspirii, tu moc nezapadá. Jednotlivé vraždy nejsou moc propracované, nejsou moc "gore". V tomhle ohledu je pro skalní gore příznivce uspokojivá snad jen koupelnová scéna s řeznickým sekáčkem a kyselinou. Paradoxně tak nejpůsobivější scénou je ta, ve které neuvidíme ani kapku krve, kdy Amato střídá záběry na plná ústa obědvající domovnice a na zbytky těla rozpuštěného kyselinou. V tu chvíli opravdu ztratíte chuť na jídlo. ()

J*A*S*M 

všechny recenze uživatele

Docela rád občas ve filmu hlavním postavám fandím. Tady to rozhodně nešlo, neboť nikdo normální se zde nevyskytoval. Ono by to zas tak nevadilo, ale zdejší záporáci jsou úchylní tak hnusným způsobem, že bylo problémem to pro mne dokoukat. Nějaké scény jsou sice nechutné, ale není to nic, co by mne nějak zaskočilo, to by se D'Amato musel snažit ještě o kousek víc. Technicky a režijně není Buio Omega žádným propadákem, důrazně bych vytkl jenom hudbu, která je za prvé příšerná a za druhé hraje i tam, kde nemá co dělat. Jak už jsem řekl - film špatný není, jenom se mi prostě nelíbil. ()

Slasher 

všechny recenze uživatele

Taliánská zvrácenost s všudypřítomnou nekropříchutí. Hlavní hrdina, osiřelý mladík Frank se zálibou ve vycpávání zvířátek, právě přijde o lásku, ale jen tak se jí vzdát nehodlá. Společnost mu bude dělat alespoň její načinčaná mrtvola. Do toho se ho snaží uhnat podobně ujetá služební, padne i pár nevinných ženských obětí. Není to slasher jak jsem původně myslel nebo by jste si mohli myslet při pohledu na jeden z posterů, to vůbec ne, jedná se spíše o takovou edgeinovskou serial killer story s mírně hororovým (díky hudbě především) nádechem a solidní dávkou přesvědčivých gore efektů. Dobrá trojka tedy, Frank mohl být uvěřitelnější... ()

Flipnic 

všechny recenze uživatele

I když se tomuto D´Amatovu "horroru" (je to vůbec horror?...) nedá upřít perfektní technické zpracování, kterým překonává i řadu filmů pozdějších, v podstatě se nejedná o nijak výrazně zábavné nebo zajímavé dílo. Film má neuvěřitelně pomalé vyprávění a děj, vyloženě se vleče a táhne a je to opravdu na škodu. Celé mi to připomínalo provokativní a excelentní Island of Death (1975)", ovšem právě kvůli pomalému ději, který vedl od ničeho nikam, Buio Omega ve srovnání s tímto okrajovým "majstrštykem" prohrává. Některé scény jsou dobré a efektní, ale prostě mne to chvílemi nudilo. D´Amato vytvořil mnohem lepší horrory, jako je zejména naprostá bomba Rosso Sangue aka Absurd aka Antrophopagus 2 (1982) ... Každopádně na D´Amatovy poměry a dobu vzniku je to kvalitně zpracovaný, okrajový, provokativně-perverzní trash... ()

Bloody13 

všechny recenze uživatele

Dnes už lehce kultovní trash, který sice není bohatý na různorodé mordování, jeho síla však vězí někde jinde. Hlavní doménou je totiž šokující obsah: častá nahota (jak se na D´Amata sluší a patří), kanibalismus a hlavně nekrofílie jsou centrem všeho dění. Důležitou součástí jsou také scény, v nichž zvrácená dvojice se zbavuje mrtvol - na řadu přijde jak porcování, koupel v kyselině, tak spalování v peci zaživa. Tady si divák skutečně přijde na své, protože jinak se snímek docela táhne. Jinak hlavní hrdina byl perverzák, ale ono se vlastně není čemu divit. Pokaždé, když už se vyskytla nějaká ta ženská, tak byla debil (první oběť), nebo rovnou čubka (všechny ostatní). Takový holky potkáš na procházce vážně těžko... ()

darkrobyk 

všechny recenze uživatele

Film plný úchylností má v sobě zvláštní kouzlo a poetiku konce 70.let. Bezesporu nejlepší D´Amatův film. Motiv tak známý z díla E.A.Poa, Frankensteina i novějšího Re-Animátora či Řbitova zviřátek, totiž snaha vrátit život milované zemřelé, pojímá režisér v krvavých obrazech zvrácené fantazie. Stejně jako Norman v Psychu si nepřipouští, že jeho matka je po smrti, tak i pro Francesca Anna nikdy nezemřela. Zdánlivě nesouvislý sled obrazů připomene Fulciho Beyond, děj jako by nehrál hlavní roli. Drama mladého muže, který se nedokáže vyrovnat se smrtí svých nejbližších, spěje pomalu k děsivému konci. Gore efekty jsou přesvědčivé - vykusování masa, pitva, vydloubnutí oka... Nekrofilie, kanibalismus, sadismus. A přesto je z filmu cítit zoufalství Francesca, který se stále více zamotává do pavučin, které mu pomáhá spřádat jedovatá Iris. V momentě, kdy dojde k vraždě, není již cesty zpět...Působivé interiéry, hudba Goblina a lázeň vody, krve a kyseliny. ()

Paldini 

všechny recenze uživatele

Jeden z toho druhu hororů, který nemá diváka vystrašit, ale jen pořádně znechutit dosti vysokou mírou zvrhlosti dvojice hlavních postav. Frank i Iris jsou dost chladnokrevní řezníci, a hlavně Iris má docela kachní žaludek při porcování zabité slečny a likvidaci jejího těla v kyselině. Frank je zase pro změnu násilník, nekrofil a kanibal. Ale jinak je film, až na ty nechutnosti, celkem o ničem s dosti nevhodně zvolenou hudbou. Je to tak něco mezi dvěmi a třemi *. ()

666teen 

všechny recenze uživatele

"Anna moje milá, živá kdysi byla. Smutky mé teď přestanou, mám jí doma vycpanou." Miloučká love story o švarném amatérském preparátorovi, dominantní uklízečce, několika náhodných úmrtích a lásce až za hrob. K tanci a poslechu hrají nekropopoví Goblin. ()

Ruut 

všechny recenze uživatele

Chtělo by to lepší herce, lepší kameru, lepší střih, lepší režii, lepší hudbu a mohl to být zajímavý film. ne vážně. V DAmatově filmografii asi špička. ()

MIMIC 

všechny recenze uživatele

Na rozdiel od špecifického katarzného účinku, ktorý psychicky zdravý divák dosahuje po zhliadnutí žánrovo funkčného hororou sa pri diele Buio Omega dostaví špecifický pocit znechutenia, ktorý môže navodiť jedine režisér, ktorý sa nevie rozhodnúť, či má svoju kariéru zasvätiť hororu alebo pornu. Otrasné emocionálne vákuum tu nie je odrazom žiadnej vedomej estetickej koncepcie, je to nemohúcnosť tvorivej osobnosti, ktorej sa pery múzy (alebo čoho) dotkli prvýkrát a naposledy o rok neskôr v úžasnom Antropofágovi. Nekrofília, ktorou sa režisér snaží desiť je tu podaná s do neba volajúcou nezáživnosťou. Istú porciu desu vnáša do diela druh mučenia, ktorý vyvinula stredoveká justícia a ktorý poznáme z procesu s Čachtickou paňou, čo je na celovečerný film nepostačujúce. Jedinou životaschopnou spomienkou sa tak stáva zámocká služobná, ktorá by v prípade rozpustených vlasov vyzerala ako pokrvná príbuzná Mony Lisy. To ale nie je horor (ako sa to vezme). ()

pornogrind 

všechny recenze uživatele

Přiznám se, že jsem od filmu čekal daleko víc, takže se nemůžu ubránit určitýmu zklamání. Příběh je hodně jednoduchej a film se neskutečně vleče. Divák tak prakticky čeká na těch pár krvavých a někdy zvrhlých scén díky nimž se to dá přežít. Není jich ale tolik aby si tenhle film u mě zasloužil alespoň průměrný hodnocení. ()

Goldbeater 

všechny recenze uživatele

Pokud má člověk už nějakých pár hororů nakoukaných, Za hranicí temnoty mu nemůže připadat ani zdaleka tak šokující a extrémní, jak se to očividně snažilo v době vzniku být. Na téma „láska až za hrob“ byly v pozdějších letech natočeny daleko lépe a zábavněji třeba oba díly Nekromantika a jakmile si člověk odmyslí to perverzní téma, zbude mu jen odpudivě a lacině natočená italská hororová rutina, co nedokáže dostatečně bavit a jejíž děj spěje odnikud nikam. ()

giallo 

všechny recenze uživatele

Jak už to tak vypadá, D'Amatovým fanouškem se asi nestanu. Poté, co jsem viděl režisérovy "nejlepší fláky", nad ním asi definitivně lámu hůl. Buio Omega, ostatně jako i jeho jiné kousky jsou po scénáristické stránce velice jednoduchoučké, s mizernými herci, špatnou kamerou a v tomto výčtu bych mohl pokračovat ještě dlouho. Tento film v mých očí vystihuje jediné slovo a to je nuda. Režisér mě ničím nedokázal zaujmout a vtáhnout do filmu (pominu-li brutalitu a povedené gore scény). Zklamal mě i hudební doprovod od legendárních goblinů, asi si to nejlepší nechávali jen pro Argenta. Poslední malinkou nadějí v D'Amatově filmografii vidím v La Morte ha sorriso all'assassino. PS:Doporučuji si přečíst moc pěknou biografii D'Amata od POMA. A jak už jiní podotkli, kdyby se toho snímku chopil někdo více zručný, mohlo z toho filmu vzniknout zajímavé dílo. ()

PetrPan 

všechny recenze uživatele

Zvrhlá romance, která "příjemně" vystrkuje růžky nad hladinu klasického italského trashe, v němž obvykle a po pravdě mnohdy i velmi zábavně nehraje roli vůbec nic, co film dělá filmem. D´Amatovi se totiž podařilo udržet určitou, byť naprosto úchylnou, smysluplnost vyprávění. Přeměna hlavního hrdiny v šílené monstrum, díky bolesti ze ztráty milovaného protějšku, je přes veškerou křečovitost a naivitu nechutně uvěřitelná, přiznáme-li si tedy možnost úchylně zvrácené mysli, v jejichž zákoutích číhají démoni. Téměř všechno ostatní je samosebou zcela špatně a debilní či minimálně nepochopitelně jednání ostatních postav odkrývá zoufalství či možná i prostou neexistenci jakéhokoliv předem sepsaného scénáře. Ovšem, kdo by se tu nad tím pozastavoval? Gore efekty nechutně dokonalé, úchylnost téměř maximální, obnažená a znetvořená těla, kam se podíváš. Jen ten předvídatelný konec mohl být řekněme zatlučený a zahrabaný. Ne tak úplně trashová čtyřka. ()

eraserhead666 

všechny recenze uživatele

Svým způsobem zvláštní snímek s neotřele a dobře stavěnými charaktery. Frank je tak trochu sexuálně až nekrofilně ujetý úchyl, s mírnými sklony ke kanibalismu, který se rozhodl dostát pořekadlu o lásce až za hrob, ani smrt jeho milované Anny nedokáže jejich soužití rozdělit. Mimo to je Frank pod vlivem úlisné až ďábelské Iris (jejíž příbuzenstvo jako by vypadlo z Kurvahošigutentag), která ho chce získat pro sebe, k čemuž využívá jeho náchylnost sexuálně jí podléhat. Buio Omega mě pozitivně překvapil svou skvělou civilní až všední atmosférou, neděsí prvoplánovitě, vše se tu děje jako by jen tak, jako by naporcovat někoho a rozpustit ho v kyselině nebo spálit jeho mrtvé tělo v peci bylo každodenní záležitostí, normálním jevem nad nímž se není třeba pozastavovat. A to ve svém důsledku působí dost děsivě. K tomu tradičně skvělá hudba Goblins, kterým každým filmem, k němuž dělali hudbu a já ho viděl, přicházím stále více na chuť. ()

Xeelee 

všechny recenze uživatele

[Festival otrlého diváka 2010] Někdo to rád nekro. Ale jen platonicky. Ta poslední mumifikační procedura s hadičkama na mě byla fakt moc. To už sem málem nerozdejchal. Od týhle scény si Za hranicí temnoty až do konce udržuje velmi intenzivní syrovou atmosféru, okořeněnou o pár dalších naturalistickejch a velmi nechutnejch scén a perverzní erotično mezi hlavním hrdinou a (nejen) služebnou, která je tak trochu dominantní. Kdyby nebyl děj vyprávěnej takovým rozvláčným tempem, tak by určitě nebyl tak působivej. Některý komentující ale film dost nudil. U mě spokojenost. ()

ancientone 

všechny recenze uživatele

Na D´Amatových dielach sa javí najpríťažlivejšou civilnosť, vyvierajúca z ich topornosti. Podavánie "hrôz a nechutností" je na hony vzdialené akejkoľvek virtuozite alebo precíznosti, patologické obrazy sú odprezentované vo veľmi surovom neprikrášlenom stave, v čom pramení ich hrubosť. Tam, kde Argento vytvára vizuálne podmanivú hru farieb, pohybu a zvuku, tam D´Amato ponúka len priamočiaru exhibíciou hnusu bez akejkoľvek estetickej výhovorky – jeho prístup je drzý a oprsklý, plný chýb a napriek tomu sebavedomo sa prezentujúci. …....... Nie ani tak samotné trhanie nechtov a porcovanie tiel, ale obrazová jednoduchosť, s tendenciou smerovať až k primitivizmu, ktorá podáva všetky výjavy odpudivej telesnosti tak chladnokrvne, pokojne a takmer bez akejkoľvek štylizácie či exaltovanosti je na filme tým najmorbídnejším, podobne ako v prípade o dekádu staršej klasiky amerického exploatačného žánru, I Spit on Your Grave, od Meira Zarchiho. …....... V oboch prípadoch sa jedná o jasne prvoplánovú provokáciu. Scény exhibujúce násilnosťou sa striedajú so scenárovým vzduchoprázdnom, film sa neznesiteľne ťahá a tým na diváka prenáša putrefakčné dojmy a pocity v ňom hojne obsiahnuté, naviac podložené typicky „goblinovskou“ sladkou hudobnou zložkou, dodávajúcou punc istého manierizmu. Koniec-koncov, nič iné, než vštepovanie povrchnej hniloby nemá ponúknuť, to však diváckej obci, z veľkej časti určite vopred veľmi dobre oboznámenej s charakterom D´Amatových prác nebude prekážať, keďže určite vedia, čo ich čaká a neminie. V prípade Beyond the Darkness sa jedná o bohatú porciu, takmer švédsky stôl hnusu. ()

erl 

všechny recenze uživatele

Joe D'Amato si pomalu ale jistě získává moje sympatie. Buio Omega je fajnová podívaná plná vypečených scén. Návod pro všechny nekrofilní romantiky...Blog ()

corpsy 

všechny recenze uživatele

D´Amatova štúdia o tom ako nenormálne môžu žiť na prvý pohľad ´´normálny´´ ľudia. Pri sledovaní snímkov tohto režiséra čakáte nechutnosti či už sexuálneho charakteru, fyzického násilia či iných nemorálností - tu máme z každého rožku trošku - a kašlete na nelogičnosť a celkovú pochabosť diela. Joe D´Amato nám tu servíruje jednu drastickú ´´chuťovku´´ za druhou. Rozhodne nie pre romantikov. ()

Reklama

Reklama