poster

Za hranicí temnoty (festivalový název)

  • Itálie

    Buio Omega

  • Itálie

    In quella casa buio omega

  • anglický

    Blue Holocaust

  • USA

    Beyond the Darkness

  • Velká Británie

    Beyond the Darkness

  • USA

    Buried Alive

Horor

Itálie, 1979, 94 min

Režie:

Joe D'Amato

Scénář:

Ottavio Fabbri

Kamera:

Joe D'Amato

Hudba:

Goblin
  • giallo
    **

    Jak už to tak vypadá, D'Amatovým fanouškem se asi nestanu. Poté, co jsem viděl režisérovy "nejlepší fláky", nad ním asi definitivně lámu hůl. Buio Omega, ostatně jako i jeho jiné kousky jsou po scénáristické stránce velice jednoduchoučké, s mizernými herci, špatnou kamerou a v tomto výčtu bych mohl pokračovat ještě dlouho. Tento film v mých očí vystihuje jediné slovo a to je nuda. Režisér mě ničím nedokázal zaujmout a vtáhnout do filmu (pominu-li brutalitu a povedené gore scény). Zklamal mě i hudební doprovod od legendárních goblinů, asi si to nejlepší nechávali jen pro Argenta. Poslední malinkou nadějí v D'Amatově filmografii vidím v La Morte ha sorriso all'assassino. PS:Doporučuji si přečíst moc pěknou biografii D'Amata od POMA. A jak už jiní podotkli, kdyby se toho snímku chopil někdo více zručný, mohlo z toho filmu vzniknout zajímavé dílo.(3.8.2009)

  • Bloody13
    ***

    Dnes už lehce kultovní trash, který sice není bohatý na různorodé mordování, jeho síla však vězí někde jinde. Hlavní doménou je totiž šokující obsah: častá nahota (jak se na D´Amata sluší a patří), kanibalismus a hlavně nekrofílie jsou centrem všeho dění. Důležitou součástí jsou také scény, v nichž zvrácená dvojice se zbavuje mrtvol - na řadu přijde jak porcování, koupel v kyselině, tak spalování v peci zaživa. Tady si divák skutečně přijde na své, protože jinak se snímek docela táhne. Jinak hlavní hrdina byl perverzák, ale ono se vlastně není čemu divit. Pokaždé, když už se vyskytla nějaká ta ženská, tak byla debil (první oběť), nebo rovnou čubka (všechny ostatní). Takový holky potkáš na procházce vážně těžko...(22.5.2013)

  • Ten Druhy
    ***

    Nekrofílna romantika o láske, ktorá trvá až za hrob, samozrejme na spôsob D´Amata. Zámerom Buio Omega je totiž šokovať prekvapujúcou surovosťou krvavých obrazov, ktoré sú miestami na hranici únosnosti. Brutalita však nie je samoúčelná, režisér sa ju pokúša prehlbovať narážkami na bibliu „ja som alfa a omega“ (Zj. 1, 8), z ktorej párkrát cituje. Výsledkom je čudná zmes psychoanalýzy a mäsiarčiny, zvýraznená dokumentárnosťou, s akou kamera zachytáva vyrezávanie vnútorných orgánov z tela nahej mŕtvej ženy, priamo pred zrakmi divákov. Väčšina orgánov sa dokonca dá jasne rozoznať. Črevá, pečeň aj slezina pôsobia veľmi autenticky a vzbudzujú podozrenie, že pochádzajú zo skutočnej mŕtvoly. D´Amato však zašiel ešte ďalej, k prejavom kanibalizmu hlavného hrdinu. Jeho zaujímavé nápady sa však strácajú v pomerne sterilnej atmosfére...(14.5.2011)

  • eraserhead666
    ****

    Svým způsobem zvláštní snímek s neotřele a dobře stavěnými charaktery. Frank je tak trochu sexuálně až nekrofilně ujetý úchyl, s mírnými sklony ke kanibalismu, který se rozhodl dostát pořekadlu o lásce až za hrob, ani smrt jeho milované Anny nedokáže jejich soužití rozdělit. Mimo to je Frank pod vlivem úlisné až ďábelské Iris (jejíž příbuzenstvo jako by vypadlo z Kurvahošigutentag), která ho chce získat pro sebe, k čemuž využívá jeho náchylnost sexuálně jí podléhat. Buio Omega mě pozitivně překvapil svou skvělou civilní až všední atmosférou, neděsí prvoplánovitě, vše se tu děje jako by jen tak, jako by naporcovat někoho a rozpustit ho v kyselině nebo spálit jeho mrtvé tělo v peci bylo každodenní záležitostí, normálním jevem nad nímž se není třeba pozastavovat. A to ve svém důsledku působí dost děsivě. K tomu tradičně skvělá hudba Goblins, kterým každým filmem, k němuž dělali hudbu a já ho viděl, přicházím stále více na chuť.(17.8.2009)

  • POMO
    ***

    Obrazovo jednoduché, odohrávajúce sa prevažne za denného svetla. Logika a smerovanie deja tu nehrajú veľkú rolu, D’Amato zaostruje hlavne na naturalistickú brutalitu (až snuffovo podané masakre obetí!), sexuálnu perverziu (stará Iris / mladý Francesco) a prvky nekrofílie (mŕtva Anna / živý Francesco). A robí to za tónov v hororových scénach popovej a sexuálnych scénach romantickej hudby skupiny Goblin. Pozoruhodná zvrhlosť, ktorá sa - byť lepších hercov a ponurej hudby - mohla stať jedným z tých filmov, po ktorých sa týždeň nezaspáva. V rámci D’Amatovej filmografie však rozhodne špička.(15.4.2003)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace