Režie:
Václav VorlíčekScénář:
Vladimír KalinaKamera:
Josef VanišHudba:
Karel SvobodaHrají:
Radovan Lukavský, Rudolf Jelínek, Josef Chvalina, Jiří Adamíra, Pavel Zedníček, Monika Hálová, Lukáš Bech, Jiří Bartoška, Veronika Jeníková, Karel Koloušek (více)Obsahy(1)
Poviedkový film o Prahe a Pražanoch a začínajúcom víkende. Veselé i vážne sekundy jedného piatočného popoludnia. Známa zvučka Zelenej vlny oznamuje obyvateľom Prahy, že sa začal víkend a s ním i tradičné "sťahovanie národa" do prírody. Zatiaľ čo policajné hliadky v helikoptére môžu iba konštatovať, ktorá z komunikácií je čiastočne alebo celkom neprejazdná, kamera nám v pestrej mozaike drobných príbehov približuje zážitky tých, ktorí uviazli v nekonečnej kolóne áut i v životných ťažkostiach. Stretávame sa s peknou Jiřinou a jej priateľom Milošom, ktorý po fláme nejaví najmenšiu chuť vstávať z postele, opustiť byt svojej vydatej priateľky a na radnici povedať inej žene svoje rozhodné manželské áno. Predstavia sa nám manželia, ktorí našli na starej odbočke z hlavnej cesty stratené spomienky, dávno zabudnutých priateľov i kúsok dávneho hrejivého šťastia. Poznáme i doktora Pelca z Linky dôvery. Chystal sa práve na výlet, keď zazvonil telefón a celkom zmenil jeho víkendové plány. Staneme sa svedkami "lovu" na papagája, ktorý uletel starým manželom, nepodareného vlúpania do bytu, z ktorého nie je čo vziať, prvého ľúbostného sklamania i nekonečného čakania naplneného obavami z prvej vážnej životnej skúšky... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (81)
Nejslabší film Václava Vorlíčka. Nestojí vůbec za nic, jen jsou v něm k vidění nekonečné desítky známých herců v epizodních rolích. VV to zřejmě pojal jako kamerové zkoušky na další filmy, protože až na výjimky (Menšík, Filipovský, Kostelka, Šimánek) sem obsadil samé herce, s nimiž nikdy předtím nepracoval. 20% ()
Tolik známejch herců v jednom filmu pohromadě asi jinde nenajdete. Komentáře a hodnocení mě sice odrazovaly, ale chtěl jsem to vidět, protože jsem si moc nedokázal představit, jak se vůbec tolik herců může do těch 87 minut vejít. A vešli se tam všichni. Film je taková mozaika sestavená z mnoha krátkejch příběhů a herci se tam střídaj jeden za druhym. Některý příběhy jsou lepší, jiný horší, ale každej má jakous-takous pointu. Jinak moc nechápu, proč je tady uvedeno, že je to komedie, protože rozhodně né všechny příběhy byly komický. Abych se vrátil k hercům. Většina z nich má sice jen takový štěky, ale dokázali i na tom malym prostoru na sebe strhnout pozornost, takže film mě dokázal bavit po celou dobu. A pro mě jako milovníka youngtimerů je navíc zajímavý pozorovat tehdejší vozovej park. 70% ()
Vždycky jsem o tomto filmu četl jako o nejslabším filmu Václava Vorlíčka či jako o ztrátě času. Já bych se nejspíš nepřiklonil ani k jedné variantě. Osobně bych jej spíše tituloval jako překobinovaný film se slušným (a nepříliš využitým) námětem. Zobrazit páteční shon obyčejných obyvatel Prahy je téma k nezaplacení, avšak těch příběhu je hrozně moc a většina z nich vyznívá do prázdna. Stačilo zvolit méně témat (Lukavský hledající potenciálního sebevraha, Adamíra a Hubeňáková nostalgicky vzpomínající na mládí či vtipná epizoda se ztraceným záletným ženichem) a mohl vzniknout o hodně lepší film. Takhle tu máme (pouze) pozoruhodný film, který ocení spíše pamětníci a fandové Václava Vorlíčka (navíc si v tomto pro něho obzvlášť netradičním díle zahrál malinkou roličku řidiče v dopravní zácpě). 50%. ()
Predchodca Kameňáku s nádychom socializmu a moralizovania. Herecké výkony hrozné a vtipy väčšinou kŕčovité, ak nie priam trápne... ()
Tohle je méně známý československý film, který v programech TV stanic najdete jen svátečně. A já opravdu nechápu, proč tomu tak je. Téměř po celou dobu filmu jsem se docela bavil a byl jsem zaujat originálním nápadem zpracovat mozaikovitý film na téma, jak se národ chatařů chová v pátek odpoledne v hlavním městě. Ale musím zdůraznit tu pasáž, že jsem se bavil téměř celou dobu. Ke konci totiž film začínal ztrácet na zajímavosti a atraktivitě. To, co bylo téměř celou dobu originálním a zajímavým nápadem se už ke konci přejedlo a film tak začínal být nudným a mé nadšení začínalo uvadat. Mohlo to být asi tím, že těch příběhů tu bylo opravdu mnoho, příběhy některých postav trvaly jen několik málo vteřin (Jiří Růžička na přechodu pro chodce), jiné postavy dostaly prostoru mnohem více (Radovan Lukavský). Ale celé dohromady to bylo velice zajímavé, to bezesporu. Známých herců zde najdete opravdu mnoho, najdete zde příběhy vtipnější a atraktivnější, ovšem i příběhy méně podařené. Njdete zde příběhy ze zacpanýc silnic, přecpané MHD, z parku, z bytů, ale i příběhy z koupaliště či ze svatby. Každopádně já jsem se ale bavil a film považuji za velice originální. A nebýt toho, že jsem se už ke konci nudil, tak to mohlo být maximální hodnocení, takhle jsou z toho jen nadprůměrné čtyři hvězdičky. ()
Tak nevím, co se to děje. Před časem jsem tu tento film hodnotil za ** z matných vzpomínek asi před pětadvaceti lety, kdy jsem ho viděl. Dnes 30.4.09 jsem ten film viděl znovu a nemohl jsem uvěřit, jak se výrazně změnil k lepšímu. Takže nyní jednoznačně za *****. ()
Zelená vlna je zřejmě nějakou úlitbou Vorlíčka režimu za něco o čem nevíme. Jinak totiž netuším na co jsem to vlastně koukal. Sice film nevyznívá úplně ,,normalizačně'' ale přeci jen tam jisté narážky na lecos společenského jsou. Jestli film ale něčím rozhodně není, pak komedií. Ona tu asi snaha byla, ale vše se ztrácí ve změti jednotlivých epizodek, které vyznívají spíše trapně. Epizodek je ve filmu přehršel. Některé se přerušené jinými příběhy táhnou celým filmem, jiné se ve formě kratinkých historek ve filmu jen mihnou. Ano, je to o pátečním socialistickém pachtění a ta Praha je tam jen jako symbol největšího mraveniště v němž se to hemží lidičkami co kus to originál. Co kus to jiný osud, jiný příběh. Ale takovéhle pátky zažívalo v osmdesátkách každé větší město. Film má jednu velkou devizu a tou je nasazení opravdu velikého počtu herců, včetně herců největších jako byl Lukavský, Adamíra, Macháček... Milovníci krásných žen si ve filmu také přijdou na své, hlavně u příhody s Dádou. Je pravdou, že Návštěvníci a expedice Adam 84 přistála na zemi až dva roky po vzniku tohohle filmu, Dáda tu však zřejmě s předstihem sbírala na koupálku vzorky... :-). A tak asi největší hodnota filmu je v připomínce jak tenkrát vypadaly pátky, kdy se hákovalo jen co šéf vypadl, kdy se rodiny ve stodvácách, spartacích, warťasech a tráboších vybavené proviantem hnaly na ty své chaty - dřív než bude zácpa, kdy Branické nádraží znělo tóny kytar a díky lidem v maskáčích a sombrérech s telaty a usárnami vypadalo tak trochu jak z časů zlaté horečky, kdy nad Prahou kroužil vrtulník VB a ti co měli v autu rádio mohli poslouchat Zelenou vlnu (pokud ovšem nepřepli na Rakušíky ,,kde se víc hraje a míň kecá! '' Dvě sklenice zavařených třešní. * * ()
Průměrná mozaika, která mohla nalákat na spoustu zvučných hereckých jmen. A nakonec před kamerou nejdéle setrvali pánové Lukavský a Zedníček. U prvního bylo od počátku jasné, oč tu běží. Ten druhý se podivuhodně zjevoval a zase mizel. Až se jeho příběh dokodrcal k závěrečnému, již dlouhou dobu očekávanému, rozuzlení. ()
Bod navíc za to, že si ten film po takové době vůbec vybavuju, plus taky si pamatuju, jak jsem ho tenkrát hodnotil dost kladně. Že by to bylo kvůli mihnuvší se "mé" Ivance Andrlové ? :-) Ovšem, kdo chce téma dopravní zácpy a mozaikový film jako řemen, doporučuju Silnice Řím Neapol neprůjezdná... ()
Těšil jsem se na plejádu dobrých českých herců, ale tohle byl výblitek století. Václav Vorlíček je režisér, který v minulosti uměl režírovat, ale jeho povídkovému filmu sluší nejlépe přídomek mimořádně nepovedený. Absolutně zde nic nefunguje, nic nemá řád a odvyprávět děj souvisle dá velkou práci, protože děj se zde prakticky nevyskytuje. Situační komika je křečovitá až hrůza, povídky se celou dobu jako by chystají na zakončující pointu, ale ani jednou k ní nedojde. Povídky jsou vesměs o ničem a dorazila to povídka o páru seniorů, kterému ulítne papoušek, a pak ho zdlouhavě hledají po sídlišti. Žádný z herců nezůstane v paměti, až na Vaculíka v nemožném blond příčesu. Pozitivně hodnotím jen bohaté herecké obsazení, které čítá samá slavná jména, ale tenhle nemožný film je dokonale rozžvýkal a vyplivl někde po Praze. Posbírat je po celé Praze se filmu za žádnou cenu nepodařilo. Film naprosto zapadl a na komedii je zde minimum vtipu. 20% ()
Rozmanité příběhy pražáků, kteří startují do víkendu každý po svém. Dobře zachycená atmosféra jednoho období v životě pražského běžného obyvatelstva? Ne, kaleidoskop myšlenek a příběhů je směřován k dobrotě lidské a ta tehdy moc reálně nepřevládala, no nyní sice taky ne, ale tenhle film a jeho hlásky jsou jako hesla doby. Doby, která je pryč a ta dnešní hesla by už nikoho do kin nepřitáhla jako tehdy tenhle film.***Spíše zvláštnost, neb kde chcete dneska vidět tolik idylky? ()
(2x) ,,Na dobré věci v životě nikdy není pozdě." Přemýšlím, jakým žánrovým pojmenováním bych tenhle film označil: povídkový by nebylo úplně přesné, experimentální je vzhledem k obyčejným tématům i obsahu asi příliš silný výraz... Vorlíček vlastně natočil reprezentativní snímek neexistujícího žánru epizodický. Takový socialistický filmový (neo)realizmus v podobě mozaiky smutných i veselých příhod všedního dne. V tomhle směru funguje velice dobře i přes drobné nedostatky a výhrady. Osobně mě občas rušili ty násilně stylizované přechody zdůrazněny hudbou i vizuálními efekty a pár příběhů či spíše epizodek občas postrádá nějakou tu záživnější pointu či význam. Jinak to má v sobě snad všechno dobrého, co divák od zapomenutého a průměrně hodnoceného čs. filmu může očekávat - výraznou dokumentární hodnotu (tu už silně podtrhuje prolog laděný jako TV reportáž s pilotem vrtulníku VB), alespoň zčásti poutavý příběh (zde jednoznačně ten s doktorem z Linky důvěry), humorné momenty (některé dokonce s velkým potenciálem kultovních scén, kdyby si je Vorlíček nechal na film jiného typu, např. dvě holky na silnici stopující auta nahoře bez!! :o)) a pak nějaký ten tah v hereckém obsazení. Charismatický Radovan Lukavský si v roli doktora Pelca důvěry opět získal moje sympatie. Příběh o člověku věnujícího celý svůj volný den pátráním po neznámém člověku, který telefonem oznámil předem svou sebevraždu, mě z celého filmu zaujal a zasáhl nejvíc. I když na druhé straně mě současně zamrzelo, že tak silnému námětu (navíc kromě onoho pátraní a pokusu o záchranu se zajímavou vedlejší pointou o postupném vytváření přátelského vztahu mezi doktorem a taxikářem-pomocníkem) nebyl věnován samostatný film. (75%) ()
Rádobyexperiment. ()
Půl hvězdy za hlášku mířenou českým rádiovým stanicím (která má platnost i v roce 2014) "Jenže kluci moc kecaj a málo hrajou. Teď válej Rakušáci!" a půl hvězdy za prsa Asterové. ()
No tedy. Strašné! Slepenec všech možných i nemožných situací občanů hlavního města v pátek odpoledne. Tolik zajímavých herců, a přitom to vůbec nepomohlo. Je to trapné. A to mám předrevoluční cz filmy hodně rád a jsem jim schopen leccos odpustit. Chcete-li se celkem slušne pobavit na podobné téma, doporučuji raději film "Pátek není svátek" z roku 1979. ()
Těžce nevyvážený film. Osobnost režiséra, nevšední povídkové pojetí i několik zajímavých střihů slibují docela slušný zážitek, ten se ovšem nekoná. Nakonec i statistiky jsou neúprosné a čtvrt mega diváků v kinech v té době byl v dobové (a docela slušné domácí) konkurenci propadák. Václav Vorlíček nám tu představuje Prahu počátku 80. let jako město plné zlodějíčků, podvodníků a kurev. A ti, co jsou řádnými občany, se chovají jako dementi (Karel Augusta, Laďka Kozderková). Ostatně i epizoda se sebevrahem, kdy psycholog z Linky důvěry pouští záznam rozhovoru z kazeťáku spolucestujícím v autobusu hromadné dopravy, působí kontraproduktivně. Nemluvě o tom, že celá tahle epizoda s Radovanem Lukavským celkově žánrově nezapadá a klidně by to stačilo na samostatnou psycho krimi. Některé další epizody jsou směšně nudné, jiné slušně rozběhnuté končí v polovině (třeba ta s Lukášem Vaculíkem v blond nakadeřené paruce). A jestliže se celý film snaží ukázat, že v pátek odpo všichni ujíždějí z Prahy pryč, pak působí nevěrohodně i úsměvně dojemná dvojka Hlavatý-Rosůlková, jíž se podaří obzvonit celej panelák, aby přilákali zpět domů papoucha. Přiznávám, v epizodě s Pavlem Zedníčkem jsem se trochu ztratil. Přesto, bůhvíproč, dávám 3*. ()
Některé epizodky byly celkem vtipné. Takových předvíkendových honiček jsem si jako malé dítě taky pořádně užila. Dneska prchám z práce stejným způsobem. V dnešní době je Praha zasekaná nejen před víkendem. Škoda, že je to takový zvláštní slepenec. Překvapilo mě, že hudbu složil Karel Svoboda. Vorlíček už natočil mnohem lepší filmy. Holt, není každý den posvícení. ()
Mně to prostě nebavilo. Tolik dobrých herců a z toho jen divnej pocit. ()
Hitmaker Vorlíček tentokrát neměl k dispozici žádného scénáristického frajera a bolí to i přes hvězdné obsazení. Film je naprosto strašná slepenice anekdot nebo úsměvných point, které vás dnes spolehlivě rozesmějí svou nedostatečnou vtipností. Troškův Kameňák je proti tomuhle kanonáda vtipů. Už tak od poloviny filmu jsme vybuchovali smíchy už jen hádáním, po které větě zazní opakující se tón naznačující konec vtipu nebo pointu historky, takže svým způsobem Zelená vlna pobavila. Další pozitivum filmu je hodně záběrů různých zákoutí Prahy, takže milovníci města můžou tipovat, kde se točilo nebo pocítit nostalgii (vnitřek staré haly Hlavního nádraží nebo letecký záběr na prázdnou parcelu, kde bude později stát Tančící dům). Oslňující je krátká příhoda s Dádou Patrasovou u bazénu v Podolí. To ale nemusí pro pobavení stačit, že? ()
Je pátek odpoledne a desítky Pražanů prožívají na přeplněných komunikacích úsměvné anekdoty i vážné situace. ()