Režie:
Václav VorlíčekScénář:
Vladimír KalinaKamera:
Josef VanišHudba:
Karel SvobodaHrají:
Radovan Lukavský, Rudolf Jelínek, Josef Chvalina, Jiří Adamíra, Pavel Zedníček, Monika Hálová, Lukáš Bech, Jiří Bartoška, Veronika Jeníková, Karel Koloušek (více)Obsahy(1)
Poviedkový film o Prahe a Pražanoch a začínajúcom víkende. Veselé i vážne sekundy jedného piatočného popoludnia. Známa zvučka Zelenej vlny oznamuje obyvateľom Prahy, že sa začal víkend a s ním i tradičné "sťahovanie národa" do prírody. Zatiaľ čo policajné hliadky v helikoptére môžu iba konštatovať, ktorá z komunikácií je čiastočne alebo celkom neprejazdná, kamera nám v pestrej mozaike drobných príbehov približuje zážitky tých, ktorí uviazli v nekonečnej kolóne áut i v životných ťažkostiach. Stretávame sa s peknou Jiřinou a jej priateľom Milošom, ktorý po fláme nejaví najmenšiu chuť vstávať z postele, opustiť byt svojej vydatej priateľky a na radnici povedať inej žene svoje rozhodné manželské áno. Predstavia sa nám manželia, ktorí našli na starej odbočke z hlavnej cesty stratené spomienky, dávno zabudnutých priateľov i kúsok dávneho hrejivého šťastia. Poznáme i doktora Pelca z Linky dôvery. Chystal sa práve na výlet, keď zazvonil telefón a celkom zmenil jeho víkendové plány. Staneme sa svedkami "lovu" na papagája, ktorý uletel starým manželom, nepodareného vlúpania do bytu, z ktorého nie je čo vziať, prvého ľúbostného sklamania i nekonečného čakania naplneného obavami z prvej vážnej životnej skúšky... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (81)
Barevná mozaika ze života Pražanů. Překvapivě milé:) ()
Hoodne slaby, mozna hvezda navic za uvodni hudbu od Karla Svobody, jeho Elektrovox mel tenkrat velky potencial, avsak v mantinelech rezimu se moc experimentovat ani nedalo. ()
Veľmi nepodarená, nesúrodá až trápna vec. Najviac ma iritoval taký odporný zvuk na konci každej scény, kde malo byť nejaké moralizovanie, alebo anekdota... ()
Zajímavým námětem pro tento film je obyčejný pátek po pracovním týdnu, který rozbíhá celou řadu malých dílčích lidských životních epizod, kterými kráčí pátky do nedělí. ()
Asterová a Gajerová nemohou nikoho stopnout, tak si sundají tričko a najednou jim zastaví ... jejich profesor s hláškou, že je vždycky hodnotil podle znalostí a ne podle jejich vnad. Nebo Macháček jako malíř jemuž přijde modelka aktů Miluše Šplechtová, ale má výrazně neopálené bikini linie, načež maestro začne zuřit a ona na to: " To je ten váš realismus, Picasso by mne namaloval modrou" - dle komentářů nejhorší film Václava Vorlíčka, který je pásmem takovýchto mikropříběhů/vtipů které skládají dohromady mozajku jak pražané končí pracovní týden ve shonu roku 1982. Já jsem asi suchar, ale mně to nepřišlo vůbec vtipný, ale naprosto debilní. Jedna hvězda za snad nejnabitější obsazení v historii, tam se snad vystřídaly všechny tváře z tehdejší televize a pro mne jediné plus, že mi to ukázalo tu socialistickou osmdesátkovou atmosféru šedi. ()
Začátek má našlápnuto, místama se anekdotičnost vymkne z kloubů socialistického dneška a skončíme v bezbřehé komunální satiře. Vorlíček se sice snažil držet okruží své režie pevně, ale přesto se film nevyrovnaně rozpadá na dobré a špatné bakalářské povídky. ()
Asi nejslabší film Václava Vorlíčka vůbec, v kterém si i na začátku sám zahrál nespokojeného řidiče v zácpě a chodce, který vrazí do Oty Šimánka na chodníku Václavského náměstí. Film nenabízí klasickou dějovou linku, ale formou "humorných" skečů se snaží divákovi přiblížit starosti "pražáka" v pátek odpoledne. Některé nápady nejsou zas tak špatné, třeba Pavel Zedníček v roli zloděje se pracně vyšplhá šachtou do bytu, který chce vybílit a když se tam dostane zjistí, že je byt prázdný. Jako celek je ale film velmi, velmi slabý. Hudba : Karek Svoboda, Výtvarník kostýmů : Theodor Pištěk, Kostýmy : Theodor Pištěk, Ludmila Ondráčková. ()
Pekne ;-). Kto to zazil, doceni. Citlivo vypravanych asi milon pribehov, len skoda, ze sa clovek nedozvie ich pokracovanie. Tu nejde ani tak ale o tie pribehy, ako ten suhrnny dojem z komunistickej existencie beznych biedakov, co robili na papalasov. Sceny ako cyklista v kudoloch dymu po Tatrovke, proste nemaju chybu :-D! V pohode 4*, vysoko pozeratelna pohodovka, ktora cloveka prenesie z kapitalizmu domov pod patcipu hviezdu ()
„Zelena vlna“ je název rozhlasového dopravního zpravodajství, což napovídá úvodní scéna tohoto filmu, ve které rozhlasový reportér zpovídá příslušníka Veřejné bezpečnosti nastupujícího do helikoptéry, z kterého následně sleduje veškeré dění v Praze. A tím jsme u jádra námětu tohoto filmu. „Zelená vlna“ je epizodický film, jehož průběh se odehrává během jednoho pátečního odpoledne v Praze a sleduje osudy různých lidí, kteří se připravují na víkend a je natočen v realistickém stylu zachycující atmosféru své doby. Zkrátka to není nic jiného než syrový život všeho možného i nemožného odehrávající se všude kolem nás. Vlastně je to něco jako se procházet po městě a pečlivě sledovat veškeré dění kolem sebe. Snímek se tak stal zajímavým pohledem na českou společnost v období socialismu. Jsou tu zachyceny jak radosti, tak i strasti každodenního života. V rámci lidskosti jsou mnohé epizodky také plné laskavosti a porozumění. A protože za režií stojí Václav Vorlíček, tvůrčí vůlí sobě vlastní vše pojal s komediálním nadhledem a absurdním humorem. Lze si také všimnout, že některé scénky dokonce vyznívají jako obyčejná anekdoty. Že by se tady Zdeněk Troška inspiroval pro svůj film „Kameňák“ (2003)? No nic. Každopádně je na celém tomto filmovém projektu nejzajímavější ten fakt, že mnohé etudy jsou stále aktuální, neboť se zabývají, doslova a do písmene, nadčasovými tématy. A tak film rozesměje i dojme. Byť se tedy nejedná o pevný příběh, ale spíše se tak trochu fušuje do publicistiky, právě ve své hrané podobě má co nabídnout. Dnes už dokonce také ucelenou vzpomínku na mnohé herce a herečky. kteří už nejsou mezi námi. A že jich tady pohromadě je. Avšak pozor, někteří se jen mihnou, takže je možné je přehlédnout. ()
Najhorší Vorlíček akeho som videl.Technickou kvalitou mi to pripomína relácie typu Azimut a Kompas.Televízne strihy-neviem,prečo to Vorlíček natočil.Ale-niektoré poviedky nie sú až také zlé/hlavne Lukavského psychológ/.Mizerná kvalita,nepostrádajúca silnejšie miesta ale vata víťazí. ()
Zelená vlna je pozoruhodná tím, že se skládá z řady rozmanitých, navzájem nesouvisejích kratších příběhů a scének, jež mají jeden společný znak, a sice páteční odpolední chaos v Praze. Komicky laděné příběhy jsou různého druhu, některé jsou dominantnější a prolínají se celým filmem a jiné naopak trvají minutu a ihned mizí v zapomění. V tomto snímku z pochopitelných důvodů neexistuje hlavní postava, přesto někteří umělci dostali o poznání více prostoru, např. R. Lukavský pátrající po osamělém sebevrahovi. Jednotlivé příběhy jsou však různé kvality, následují rychle za sebou a řadu z nich bych se nebál ohodnotit jako hrubě nepovedené. Jako nejvíce oku lahodící bych označil scénku s rozpustilými stopařkami. Zelená vlna se jen hemží známými hereckými jmény, o nějaké výrazném hereckém výkonu však v tomto případě nelze hovořit. Z mého pohledu snímku nejvíce neprospívá skutečnost, že jednotlivé scénky jsou velmi rozdílné úrovně a celek působí značně nesourodě a z toho důvodu bych souhlasil z názorem, že se jedná o nejhorší Vorlíčkův film. ()
Zelená vlna pravděpodobně zalila režiséra, v důsledku čehož s nepozemským řevem vyvrhl na diváka napůl vytrávené cáry čehosi. Co tím chtěl básník říct? To je samozřejmě řečnická otázka, je mi to jasný - je to koláž nebo koláč. A tvůrce neumí vystřihovat nebo péct. Já se jen tak lehce pozastavuji nad tou formou průstřihů několika nezáživných či fantaskních příběhů nějakých pražáků s nevtipnými ?pointami (které ovšem mají být oním nosníkem celé konstrukce chatrče). Příběhy filmu jsou dokonce ještě pitomější, než ty strašný rozprávky, který (navzdory slibům ČT) pořád dávají. Jednu hvězdičku za hezkou přehlídku ňader různých velikostí (ňam, mláďátka), ale i tak jsem rozmařile rozdávačnej, protože tahle patlanina je sprostá slátanina křížená se splácaninou. Navíc halabala bez ladu a skladu. Saprlot! ()
Jedna hvězda za mladou Dádu v plavkách, jinak shit... ()
To se musí ocenit. Vůbec žádná politika a skoro žádná propaganda. Až na toho vlezlého novináře na začátku, který diváky několikrát osloví: vážení a milí přátelé. Vorlíčkovi se celkem povedlo spojit v jeden ucházející celek asi tak 20 - 30 různých příběhů a vejít se při tom do hodiny a půl. Originální začátek, kdy v titulcích není uveden ani jeden herec. Negativa: tragický herec Vorlíček tam sám sebe cpát nemusel. Rovněž osazení role sebevraha notorickým skákačem do studny nebylo šťastné. Skladatele Svobodu podezřívám, že to odflák a použil hudbu, kterou už jsme slyšeli v pěti jeho dalších filmech. Zcela zbytečné odhalování Asterové a její kolegyně. Mnohem víc jim to slušelo v tričku. ()
Formálně to na mně působí jako prequel Kameňáků, ale teď vážně. Na p. Vorlíčka mě to nějak nepasuje a beru to jako experimentální počin. Několik fórů bylo ale povedených. ()
Krátké mini příběhy ode všeho něco. Dle mého názoru se to sice „zflikovalo“ jak se dalo, ale mně osobně to vyhovovalo a snímeček mohu pochválit, Ne, že bych jej musel vidět zase. ()
Prý nejslabší Vorlíčkův film. Absolutně nesouhlasím. Zajímavý námět. A jinak, Vaculíka s nemožnou blond parukou, to musíte vidět. :-) ()
Když jsem film viděl poprvé jako kluk, byl jsem z něho nadšený a celý film jsem se smál. Nejvíce mě tehdy zaujala Jitka Asterová jako stopařka. S odstupem času už to není taková bomba, ale přesto film považuji za povedený a když ho občas v tv pustí, tak se na něj vždy rád podívám. Přiznávám, že hodně i z nostalgie. ()
Nenápadný film,ale...... ()
Tenhle film rozhodně není špatný a to i s ohleden na dobu svého vzniku. Je ne vždy zcela povedeným pokusem o filmové provedené stylu tehdy v literatuře populárního Arthura Hailyeho (Letiště a další), kdy je dílo složeno z hlavní linie, na kterou je ovšem navázáno množství často nesouvisejícíh vedlejších linií a epizod. Tady je jednoznačně hlavní linkou snaha najít potencionálního sebevraha a ostatní epizody s ním vůbec nesouvisí, i když se prolínají. Část má anekdotickou až groteskoidní polohu(Augusta, Kozderková), část tragikomickou (Vaculík), nechybí nostalgie (Adamíra), pikantní Miluše Šplechtová (dodnes odpuzující Jitce asteroví bych zakázal se nejen ve filmech svlékat, ale i vůbec vystupovat) a snový závěr dvou roztomile potrhlých staříků, kteří vymyslí, jak nalákat papouška zpět do klece je až felliniovská. Jistě, filmu by se dalo vatknout mnohé, ale koukat se na to dá a je to docela příjemné. Takže nad ledasčím šlověk celkem snadno přimouří oko..... ()