Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Pětiletému Honzíkovi Tichému přišel do školky dopis, v němž ho dědeček zve k sobě na návštěvu. Chlapci se na venkově u prarodičů loni moc líbilo a rád by jel znovu. Rodiče ale nemají čas ho tam zavézt. Honzík maminku přemluví a ta nakonec svolí, aby jel sám vlakem. Cesta dobře dopadne a dědeček čeká s vozem taženým koněm na nádraží v Koníkově. Honzík se brzy spřátelí s místními dětmi, nejvíc s malou školačkou Terezkou. Jenom se zlobivým Ferdou má problémy. Kluci se nakonec poperou a Ferda Honzíkovi ukradne skleněnou kuličku. Honzíka se zastane starší kluk Viktor a zloděj musí kuličku vrátit. Na pozvání učitele Stolaře, který učil i jeho otce, navštíví Honzík místní školu. Do třídy přijde s kocourem, který vzápětí uteče. Ferda chlapci nabídne pomoc při jeho hledání, ale ze msty zavede Honzíka do lesa, kde ho opustí. Děti chlapce hledají a najdou ho spícího v trávě. Pro Honzíka přijede maminka. Při loučení s dětmi přijde i Ferda, který mu jako omluvu daruje nožík. Honzík mu na stvrzení přátelství věnuje svoji skleněnou kuličku. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (58)

sportovec 

všechny recenze uživatele

Český světový klasik dětské literatury, nositel prestižní globální medaile Hanse Christiana Andersena Bohumil Říha ve své půvabné knížce HONZÍKOVA CESTA vytvořil jedno ze svých vrcholných děl; zužitkoval přitom víc než bohatě svou letitou učitelskou zkušenost; ve filmu je takřka dokonale vtělen do Högrem ztvárněné postavy řídícího učitele. Filmovému zpracování knihy byla věnována náležitá péče. Jména tehdy začínajících tvůrců - platí to jak o scénaristovi Otovi Hoffmannovi, tak o předčasně zesnulém režiséru Milanu Vošmikovi (1930-1969) - i hvězdné herecké obsazení (Baldová, Höger, Bohdalová, Lukavský,Chramostová) jak ve větších, tak v menších rolích se stala posléze skvěle naplněnou zárukou nevšedního diváckého zážitku. Perspektiva světa, zcela oproštěného od budovatelské poetiky i jejího, dutého, prázdnotou zvonícího patosu, ale naopak důsledně viděného očima pětiletého chlapce, je jedinečná. Vzorová je i nenásilná výchovná tendence, soustředěná do platonického trojúhelníku Honzík-Terezka-Ferda i vygradovaného ústředního sporu o prestižní skleněnou kuličku-skleněnku (dětskou generací mého mládí podstatně více ceněnou než tzv. ocelovku o hliněných kuličkách nemluvě) včetně závěrečné katarze, v níž Honzíkova dětská přítelkyně Terezka hlavního hrdinu vybízí, aby přijal mužně i kajícně nabídnutou Ferdovu přátelskou ruku: "Vem si ji (nůž-kudličku-rybičku), on to myslí doopravdy". Nenechme se mýlit zdánlivou vnějškovou titěrností a zanedbatelností těchto napohled nevinných příhod strkavých taškařic: jsou to právě ony, kdo formují osobnostní rozvoj každého z nás i charakterové rysy naší budoucí, v tomto věku až nekonečně vzdálené dospělosti. Film je současně v mnoha ohledech historickým dílem: idylicky líčené družstvo stále s sebou nese pečeť doznívajícího prvorepublikového patriarchalismu venkova, na němž, má-li se obstát, musí každý podporovat každého; stejná atmosféra na nás dýchá i z chodby dvou (tří-) třídní obecné školy i interiéru třídy, který do padesátých let vřazuje Švabinského portrét komunistického novináře a ideologa kontroverzního Julia Fučíka i způsobu výuky, prezentovaného řídícím učitelem. Nenásilně je naznačen i rodící se generační problém vesnice; v navenek prosperujícím družstvu prvního typu - jak zněl slogan té doby prvního období tzv. kolektivizace - musí pracovat i důchodci; je zjevné, že jinak by družstvo neobstálo. To všechno nejenže není v rozporu s chlapcovou recepcí vesnické i ještě spořeji naznačené městské pražské skutečnosti, ale naopak tvoří její přirozenou součást. Vinit film, který rok po svém uvedení do československých kin získal na XVIII. ročníku mezinárodního filmového festivalu v Benátkách v kategorii filmů pro nejmenší děti hlavní cenu, z propagandistických komunistických sklonů, je krajně neprozíravé a vlastně politováníhodné. Vždyť jde o klasické české filmové dílo světového věhlasu, o klenot, kterých jsme nikdy nejen v naší filmové tvorbě neměli na rozdávání! ()

Pohrobek 

všechny recenze uživatele

První český nepohádkový dětský snímek, který si dává velmi záležet na tom, aby malého diváka zaujal, pobavil a aby mu každé dítě porozumělo. Tomu odpovídá pozvolný a více než názorný styl vyprávění. Velmi jemná, nijak zvlášť nedramatizovaná zápletka s minimálně načrtnutým konfliktem. Filmařsky proto poněkud unylé, jako dětský snímek každopádně roztomilé a podařené. ()

CheGuevara 

všechny recenze uživatele

Divoká příroda českého venkova, osudová žena, kaskadérské kousky na stromě, boj o respekt, spalující vášeň, akční bitky, zrada, přátelství, pomsta a samozřejmě i láska. Tak tomuhle říkám dobrodružný film jako řemen. Indiana Jones se může jít vycpat, tomuhle říkám strhující dobrodružství. Bohužel je tento film limitován věkem diváka. Být já šestiletý tak ten film jenom bezdechu hltám, ale ted? Ted už mi zbyl jenom pocit, že Karel Hoger, měl ten nejpoetičtější hlas, který jsem kdy slyšel. ()

Mertax 

všechny recenze uživatele

I kdyby se řežisér Vošmik snažil sebevíc, tak já se s Honzíkovou cestou setkávám ve věku, kdy mi už dětští protagonisté nepřipadají roztomilí, vyprávění něžné a film ve mně nevzbuzuje nostalgii na povinnou četbu B. Říhy. O tom už se má generace učí jako o prosocialistickém prozaikovi a věnuje mu pramálo pozornosti. Viz můj komentář k jeho dalšíhu zfilmovanému dílu. Samozřejmě pokud chce člověk něco kritizovat, musí to také znát, takže jsem si film pustila a výsledkem jsou 2*. DVD: Na obalu se skví zářící nápis Zlatý fond české kinematografie, což u mě vyvolalo krapet větší sarkastický úsměv... ()

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Kongeniální dílo s metaforou v duhové kuličce. Jinak bych také chtěla cestovat vlakem v 50. letech, to by bylo péče jak na jaře. Z dalších dětských filmů se stejně důkladnou poetikou doporučuji Brankář bydlí v naší ulici, Pohádka o staré tramvaji, Anička jde do školy a oba díly Malého Bobše. ()

-bad-mad-wolf- 

všechny recenze uživatele

Milá vesnická upomínka té doby, což je asi tak všechno. Knížka kouzlo měla, film moc ne. Výkony dětských představitelů odpovídají besídce ve školce a předškolně dobrodružný duch předlohy se povedlo převést sotva z poloviny. Půl hvězdičky navrch za kocoura, kterej chtěl při natáčení ve škole zjevně vyškrábat oči všem kolem. (: ()

Mariin 

všechny recenze uživatele

Tento film mne mile překvapil, přiznám se, že jsem ho z dětství vůbec neznal. Má skvělou atmosféru pro malého dětského diváka a krom toho - z hlediska dnešního časového odstupu - i cenné dobové reálie. Nedovedu si představit, že by se Říhova literární předloha dala natočit lépe. Styl se podobá výborným sovětským filmům pro děti 50. a 60. let, podle mne je to jedno z nejepších děl komunistického Československa. Tu pátou hvězdičku tomu nelze dát za tu ideologickou propagandu. ()

hous.enka 

všechny recenze uživatele

"A, dědečku, Puňťa je taky družstevní?" "Ne, Honzíku, ten je jenom náš." Honzíkova cesta je docela roztomilý film o životě městského kluka na vesnici. Možná to bude mou slabostí pro poetiku dětských filmů, ale myslím, že čtyři hvězdičky si Honzík, ten kluk jeden věčně usmátej, zaslouží. ()

Sandiego 

všechny recenze uživatele

Dobře fungující dětský snímek poměrně nenásilnou formou nabízející obraz dobové vesnice (samozřejmě zidealizovaný, ale velkou roli v tom hraje i pohled dětskýma očima), řešící první morální problémy, které svoji univerzálností přebíjejí jakoukoliv snahu o bezživotnou didaktičnost ve "správném" duchu. Film má dobrý spád, dětští představitelé jsou přirození a podmanivým způsobem na diváka přenášejí neotřelý svět příslušný jejich věku, na což byl Vošmik vždy mistr. A navíc se musím přiznat, že mě hrozně dojala babička Zdeňky Baldové - jak jsem si jen posteskl, že bych chtěl mít taky takovou a jezdit za ní poloprázdným vlakem s krásnou průvodčí do malebné vísky, kde laskavá kuchařka peče pro všechny vesničany obrovské lívance... ()

Damiel 

všechny recenze uživatele

Film je více méně doslovným přepisem Říhovy knížky, některé výrazné pasáže ovšem scházejí. Například „kultovní“ kapitola o družstevním vajíčku. Režisér zřejmě vycházel z toho, že dědeček už dříve Honzíkovi princip družstevnosti vysvětlil na bázi koníka, vajíčkem se tedy asi nechtěl opakovat. Kladem filmu – vedle struny nostalgie – jsou představitelé dětských rolí, záporem totální absence nějaké zápletky. To ale vzhledem k literární předloze nemůže překvapit. ()

cariada 

všechny recenze uživatele

Je to krásně natočený,nádherná příroda 50 let. Ano je to velice dětský ,ale je to vzpomínka na povinou školní četbu. ()

zette 

všechny recenze uživatele

Krasny film pro deti. Slusne detske herecke vykony a dobre obsazeni v dospelych rolich. Diky povinne cetbe zna Honzikovu cestu asi kazdy, film je jednoznacne urceny pro nejmensi, me ale potesi i dnes. ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Honzíkova cesta, dětská kniha Bohumila Říhy byla jednou z mých prvních přečtených knih. V bezstarostném věku dětství to bylo příjemné čtení, které dokázalo přinést první chvění tajemného neznáma a dobrodružného pokušení. Ten jistý stupeň samostatnosti hlavní postavy byl fascinující a inspirující. Budovatelskou angažovanost jsem tehdy neviděl. Film není komunistickou propagandou, nýbrž vysvětlující popis skutečnosti. Kniha i film popisují, vysvětlují a vychovávají. Laskavě, otevřeně a především vkusně a výstižně pro potřeby základního formování lidských charakterů v jejich počátcích. V dobré víře a po správné cestě. Mimochodem i ostatní Říhova spisovatelská tvorba pro děti mě oslovovala svou zapáleností pro věc při výchově a vštěpování morálně pevných základů lidskosti. Pohled malého dítěte na svět a život zdařile zachytil Říha ve své knize a po něm i Milan Vošmik ve své filmové prvotině. Hlavní postavou příběhu je Honzík (příjemný Miroslav Červenka) při svém seznamování se s životem v rozličných podobách. Opatrné oťukávání nachází odvahu a nové zážitky jsou tím nejdůležitějším prostředkem. Hlavní dívčí postavou je malá Terezka (zajímavá Marcela Jandová), která nikdy neváhá nahlas hovořit ve prospěch spravedlnosti a ochotně pokaždé podává pomocnou ruku. Honzíkovým oponentem je Ferda (příjemný Josef Kruml) v hašteřivé rivalitě, která občas zákeřně podrazí druhému nešetrně nohu. Z dalších rolí: dětská autorita vesnice Viktor (sympatický Václav Venhoda), čiperná a starostlivá Honzíkova babička (dobrá Zdeňka Baldová), shovívavý a dobrácký Honzíkův dědeček (zajímavý Vladimír Hlavatý), dobromyslný vesnický řídící učitel Stolař (dobrý Karel Höger), pracující láskyplná Honzíkova maminka (zajímavá Vlasta Chramostová), náhodný spolucestující z vlaku (velmi zajímavý Radovan Lukavský), přísný vlakový revizor (dobrý Otomar Korbelář), neochotně čtoucí zahradník (příjemný Stanislav Neumann), Honzíkova zapálená učitelka z mateřské školy (příjemná Štěpánka Haničincová), či ochotná vlaková průvodčí (Viola Zinková). Honzíkova cesta je film určený pro děti věku předškolního a počátku školního a je nutné se na něj dívat z tohoto hlediska. Obraz dětského světa je více než uspokojivý. Honzíkova cesta se již na svém počátku stala ideálním výchovným doplňkem, který baví a tvoří. ()

Reklama

Reklama