Obsahy(1)
Snímek byl svými autory Yoko Ono a Johnem Lennonem označen jako oslava lidského těla. Kamera velice detailně sleduje prozkoumávání nahého dívčího těla zvídavou mouchou za střihové koláže z různých zvuků a jammování Yoko Ono. Natáčelo se v New Yorku zároveň s dalším filmem UP YOUR LEGS FOREVER. Pořízení všech potřebných záběrů newyorské herečky Virginie Lust a 200 much, které se v roli "vystřídaly", trvalo dva dny. Film se zařadil mezi slavné světové surrealistické pokusy. (Morien)
(více)Recenze (6)
Ač jsem velký hudební ale z části i filmový anoušek Johna, Yoko jsem nikdy moc nemusel, tak těhletěch surrealistických avantgardních experimentů, bych se jednou pro vždy chtěl vyvarovat ale dost dobře mi to zatím nejde..:-) Andy Warhol a Salvator Dalí možná zajásali já jsem tohle umění v tomto podání nepochopil..Po pěti minuách utrpení a nudy, jsem to musil stopnout.. ()
Ve své podstatě geniální, jenže taky perverzní a zvrácené. A to se dneska lidem líbí, nebo ne? ()
Rána pod obrovskou duchnou v dome starých rodičov na dedinke mi pravidelne "spestrovali" doterné svorky múch. Neúnavne loziace po momentálne nezakrytých častiach tela poľahky zastali funkciu spoľahlivého, hoci nechceného budíka. Ruky, nezobudené a neohrabane plieskajúce po čiernych votrelcoch len zriedka trafili cieľ. Yoko Ono a John Lennon svojou mušaco-bzukotavou jazdou po nahom tele modelky vo mne evokovali dávne spomienky. Zábery muchy s nekonečnou chuťou "kojacou sa" z hrota ženskej bradavky, či labužnícky vychutnávajúcej násoskou vlhkosť z pier spiacej devy mi ostanú v pamäti dobre dlho. Keď sa mucha nechá tak, vlezie naozaj všade, ale netýka sa to len ich. Človek, spiaci s otvorenými ústami podľa výskumov zje za svoj život niekoľko stovák kusov domového hmyzu. ()
Z filmů Yoko Ono mám občas pocit, že jako manželka veleúspěšného Johna Lennona trpí komplexem umělecké méněcennosti a tak se pokoušela o alternativu v podobě těžké avantgardy. Mno, výsledky připomínají spíše těžké hovadiny. Konkrétně v tomto snímku sledujeme 25 minut, jak moucha prozkoumává nehybné ženské tělo newyorské herečky Virginie Lust. Užijeme si tak detailních dlouhých záběrů (občas špatně zaostřených) na prsty na nohou, vagínu, bradavku, podpaždí, ucho, vlasy, rty atd. To vše za asistence otravného zvukového doprovodu, což je snad jakási lidská imitace"muší řeči", blíže nespecifikovaný mix bzučení, skřeků a přidušeného vřískání. Vydržet sledovat po celou dobu je opravdovou zkouškou trpělivosti a psychické odolnosti. 1* za to, že si Yoko a John (a nehybná Virginie Lust) dali tu velkou práci (na projekt použili kolem 200 much, které omámili nějakým speciálním plynem), nicméně pointa tohoto výtvoru mi jaksi uniká... ()
Moucha 25 minut chodí po nahém těle nějaké holky a nakonec se dozvíme, že je na ní těch much hodně. Do toho Yoko Ono křičí nějaké pazvuky, jako že to dělají ty mouchy. Hm. Ani to tělo skoro v celku neuvidíme, hlavně uvidíme detailní záběr pusy, nosu (jsem doufal, že jí tam ta moucha vleze, to by ten film oživilo), bobra (tam ta moucha snad i vlezla, ale ona ji měla strašně zarostlou, tak nevím, kam se poděla) a bradavky. Já nevím, celé mi to připadalo směšné, někdy když Yoko Ono dobře zahekala, tak jsem se prostě nemohl udržet. Mě přijde, že si tu Lennon s Yoko Ono chtěli hrát na největší avantgardisty na světě a tak točili tyhle hovadiny, protože si mysleli, že v tom někdo najde nějakou obrovskou hlubokou myšlenku. Ale upřímně, sledovat tohle 25 minut nehorázně leze na nervy. 1* ()
Za vytrvalost 1* ale dívat se na to,jak moucha chodí po holce 25 minut a k tomu tam nejspíš Yoko Ono piští,ječí,skřehočí nebo co vůbec,tak to na mě působilo spíše depresivně,než oslavově. ()