Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Otakar Vávra natočil v roce 1938 výpravnou historickou veselohru Cech panen kutnohorských o příhodách rozverného rytíře Mikuláše Dačického z Heslova. Zdeněk Štěpánek, který nejen vytvořil hlavní roli, ale podílel se na námětu a scénáři, vzpomíná: „Při natáčení Panenství se mi Vávra zmínil, že hledá libreto pro nějakou veselou historickou fresku. Vzpomněl jsem si na zajímavou postavu našeho znamenitého frejíře, fechtýře a básníka Mikuláše Dačického z Heslova, tak jak nám ji neméně znamenitě zachoval Stroupežnický ve svých aktovkách Zvíkovský rarášek a Paní mincmistrová. Začal jsem honem shánět historický materiál, hlavně Dačického vlastní spisy, Prostopravdu a vše, co se týkalo jeho života, osudů a doby. Sehnal jsem toho tolik, že by z toho byl pořádný tlustospis. Práce mi šla rychle od ruky, psal jsem hlavně v noci a brzy jsem Vávrovi předal návrh scénáře. Vávra byl spokojen, začal psát technický scénář a brzy se začalo točit. Film byl na tehdejší poměry velmi nákladný a jedině zkrácení natáčecí doby v ateliérech by mohlo znamenat úsporu, protože ateliéry byly velmi drahé. Vávra dokázal natočit tento na tehdejší poměry velkofilm v rekordním čase – za 19 dní…“ Mikuláš Dačický z Heslova znamenal pro Zdeňka Štěpánka, který byl v té době ve vynikající formě a postavu zahrál přímo brilantním způsobem, obrovský úspěch u publika i u náročné kritiky. Vedle něho si zahrála plejáda výborných herců – např. Ladislav Pešek, Václav Vydra st., Jiřina Šejbalová, František Smolík, Hana Vítová a Adina Mandlová. Film i po letech patří k tomu nejlepšímu, co v 30. letech v české kinematografii vzniklo. (Česká televize)

(více)

Recenze (100)

sportovec 

všechny recenze uživatele

Třicátá léta jsou léty zakladatelskými naší moderní národní kinematografie hraného, ale nejen hraného filmu. Rozporuplně vnímaná osobnost tehdy mladičkého Otakara Vávry, nesporného velikána našeho filmu, patří k jejich předním představitelům. A řada jím tehdy natočených hjistorických filmů k zakladatelským dílům tohoto subžánru. Osobnost Mikuláše Dačického z Heslova, lehce švejkoidní obdoby jeho neméně oblíbeného francouzského vrstevníka D´Artagnana, je podána v zásadě v duchu skutečné osobnosti tohoto českého renesančního kavalíra a intelektuála, který právě v této době prožíval svá nejlepší léta. Jeho PAMĚTI by měly být opakovaně vydávány, aby přiblížily našim současníkům pravý lesk té údajně bájeslovné doby rozkvětu raného českého baroka a skutečný dosah bělohorské katastrofy a pustošivé smršti třicetileté války. Kavalírský mrav se ovšem nekryl s právem ani zapšklým životem a jak Stroupežnický, tak Štěpánek a Vávra (o 15 let oproti Štěpánkovi mladší) se tu měli na čem vyřádit. Že film plně zapadl do benešovské doby naší novodobé státnosti a odráží oprávněnou hrdost našich předků na prvorepublikovou československou státnost, jen dále zdůrazňuje kvality této mile starožitné veselohry. I po desetiletích je stále se na co koukat a potěší i poznání jejího festivalového dobového mezinárodního ocenění. ()

ostravak30 

všechny recenze uživatele

Cech panen kutnohorských je kritikou více věcí. Hned zpočátku jsme ujištěni, že je film hlavně kritikou rozpínajících se nacistů, neboť Češi si dovedou poradit bez všech ostatních a sami. To by mohlo platit i dnes a film je tak vlastně velmi nadčasový. A proto sloužil i komunistům, neboť další vlna kritiky se snaží z řad dělníků na hlavy bohatých a mocných. Otakar Vávra jistě natočil výpravnější filmy, ale musíme si uvědomit, že se jedná o třicátá léta a navíc dobu nastupující okupace. I z hlediska ekonomického bylo všechno tak nějak jinak. Přesto si troufám tvrdit, že historických filmů se v té době moc zase tolik nenatočilo a zde se jedná o jednak docela dobrou komedii a navíc se jí zúčastnila celá plejáda tehdejších hereckých es. ()

Reklama

Vesecký 

všechny recenze uživatele

Scénář podle dvou her Ladislava Stroupežnického, to se asi těžko spojuje. Profesionálně je tenhle film udělaný výborně, výkony herců - Štěpánka, Mandlové, Šejbalové, Smolíka a dalších jsou skvělé, kamera i hudba také. Viděl jsem ho už mnohokrát, trochu připomíná (i hereckým obsazením) Počestné paní pardubické. I zde se Vávra vysmívá pokrytecké morálce, která se asi od 16. či 17. století moc nezměnila. Je tu několik nezapomenutelných scén, ta vrcholná pro mě vždycky bude ta, jak si políbená dcera myslí, že otěhotní... V téhle scéně pak hlavně dovětek paní Nedošinské. Nebo věta, která se stala národním pořekadlem: Pařez zůstane pařezem a vůl volem... Jen se mi zdá, že se ten děj dost natahuje, že pozbývá stupňované napětí a náhlé uvolnění, jak to ve filmu, který má diváky unést, má být. Proto o jednu hvězdičku méně. ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Aj dnes po takmer osemdesiatych rokoch je Cech panen Kutnohorských veľmi svieža a rýchlym tempom ubiehajúca veselohra. Len vo všetkom tom bláznovstve a množstve postáv sa človek pomerne rýchlo v stratí. Ale je predsa jasné, že v tomto tóne sa musí v závere všetko na dobré obrátiť. Ženy sú tu sebavedomé, ale stále ešte veria, že zmenia mužov a tí ich prestanú podvádzať a chlastať. Našťastie pri tejto požiadavke aj film skončí. Láska, nevera, žiarlivosť, pijatiky v krčme, spev, tane, šermovačky, filmové hviezdy, takmer nič tomu nechýba. 70% ()

Morholt 

všechny recenze uživatele

Tahle role Zdeňka Štěpánka patří k těm nejlepším. Sice podal řadu lepších a dramatičtějších výkonů, ale marná sláva, renesanční bohém Mikuláš Dačický z Heslova k němu v mých očích neodmyslitelně patří. Kousky, které se svým věrným sluhou v podání Ladislava Peška vyvádějí šosáckým pánům radním mě dokážou vždy dokonale pobavit a občas si při podroušených stavech s chutí zapěju Víno, víno, víno mé......., ačkoliv mi to samozřejmě tolik nezní. Potěší i prvorepublíkové krásky Adina Mandlová s Hanou Vítovou, či tradiční dvojice Theodor Pištěk-Antonie Nedošínská. Mám tenhle film prostě rád. 90% ()

Galerie (6)

Zajímavosti (14)

  • Představitel hlavní role Zdeněk Štěpánek si Mikuláše Dačického zahrál i na jevišti Národního divadla. (Teres)
  • Zdeňka Štěpánka postava Mikuláše Dačického z Heslova fascinoval natolik, že přečetl nejen všechny knihy o něm, ale i knihy Mikuláše Dačického. Dokonce docházel k potomkům rodu na Malé Straně a napsal první verzi scénáře. Bratři Dačičtí, Mikuláš a Hugo se zúčastnili i natáčení. (sator)

Reklama

Reklama