Un borghese piccolo piccolo
An Average Little Man
Režie:
Mario MonicelliKamera:
Mario VulpianiHudba:
Giancarlo ChiaramelloHrají:
Alberto Sordi, Shelley Winters, Vincenzo Crocitti, Romolo Valli, Renato Scarpa, Paolo Paoloni, Pietro Tordi, Francesco D'Adda, Renato Romano, Lina Franchi (více)Obsahy(1)
Alberto Sordi v roli ministerského úředníka, který si žije tichým, maloměšťáckým životem až do chvíle, kdy byl na ulici nešťastnou náhodou zabit jeho jediný syn. Po této tragédii se z ustrašeného úřady stane dravec, vypátrá gangstera, který mu zastřelil syna a tvrdě se pomstí. (MVanis)
Recenze (7)
Naštěstí jsem si nečetl zdejší obsah předem a mohl jsem být hodně překvapen událostmi v druhé polovině, které se vyvíjely často nečekaným směrem a původní jen lehce hořkou komedii rázem změnily na hodně hořké drama. Inu, chtěl jsem se teď o svátcích dívat především na komedie, „za odměnu“ jsem dostal tentokrát celkem drsný nářez... ale určitě nelituji. Je navíc příjemnou změnou vidět v dramatu z rodinného prostředí i vztah mezi otcem a synem (ve věku, kdy mnoho mladých se často proti rodičům spíše bouří) naopak jednou i v takto pozitivní, oboustranně funkční podobě, kde převládá na straně syna poslušnost, dobrá vůle a respekt, to vše ze strany otce odměňováno starostlivostí a velkou pomocnou rukou při mnoha důležitých velkých krocích v počátečním dospělém životě mladého kluka. Otec-úředníček byl lehce svérázný, skoro vždy a všude s tím svým oblíbeným deštníkem, svou ukecaností a proměnlivým temperamentem snadno posloužil zejména na cestách a v práci jako zdroj k vtipným situacím ve filmu, které pak po zásadním zvratu až kontrastně vystřídá komorní thriller plný dlouhých tichých scén, ve všech případech však pocitově napínavých nebo i uzemňujících. Alberto Sordi předvedl v hlavní roli famózní výkon, působivě přechází se svou postavou všemi složitými proměnami, dokáže bavit i mrazit a povyšuje již velmi dobrý celek na ještě vyšší úroveň. Zatím asi vážně to nejlepší, co jsem s tímto hercem viděl... Samotný konec je správně překvapivý, krapet znepokojivý a vyvolává v divákovi nutkavou potřebu si nečekané (ale určitě ne zcela nepochopitelné) jednání našeho rozporuplného hrdiny ještě nějakou tu chvíli v sobě objasňovat a vysvětlit si význam částečně otevřeného závěru. A jinak, něco tak šíleně absurdního, jako osvícení v sektě zedníků jsem už dlouho neviděl. [90%] ()
Zlatá Palma - výběr ()
Alberto Sordi, velký klasik komediálního italského filmu zde sehrává jednu ze svých nejlepších dramatických rolí naprosto bravurně a čestně svému mistrovství.!!! Málokdy se vidí lepší snímek. ()
Mario Monicelli a Alberto Sordi patria k zvučným menám v talianskej kinematografii. K menám, ktoré mne nezvučia, k čomu prispel aj tento film. Prerod priemerného úradníčka na takmer akčného hrdinu bol málo uveriteľný, ale tvoril hlavnú os príbehu, v ktorom sa to hemžilo vedľajšími, celý dojem iba komplikujúcimi dejovými odbočkami. A keď k tomu pridám ukričanú stredomorskú atmosféru, ostáva mi iba zamyslieť sa nad tým, prečo som tento nie veľmi podarený film nehodnotil iba dvoma hviezdičkami. ()
"Un borghese piccolo piccolo", tedy "Maloměšťáček", to dvojené "piccolo" se musí respektovat, se vyznačuje časově symetrickou výstavbou (pár minut, skoro hodina, skoro hodina a pár minut). V expoziční zkratce, "pastorální" scénce chycení a zabití pstruha nám (těm chápavějším), říká Monicelli skoro všechno o synovi (úpřímný, poslušný, byť trochu pomalejší) a jeho otci (nešikovný a naivně brutální, syna má všem velmi rád). Pstruh s napadrť rozdrcenou hlavou pak proplouvá celým filmem. Ve druhé části, kterou by bylo velice snadné, ale zároveň velice nesprávné označit za frašku, se prohlubuje morální pád antihrdiny, především v důsledku jeho absolutního selhání ve vztahu k vlastnímu synovi (selhání v ostatních věcech nám může být celkem fuk). Otec, který správně nerozpozná vlohy a zájmy syna, a nenenchá jim volný průběh, a usměrňuje je do úzkého místa, má na potíže zaděláno. Třetí část je celkem přehledná a také méně zajímavá. Čtvrtou část aktivuje urážka mladíkem na chodníku (mohl to být onen vrah, kterého si otec třeba spletl; ale to už je jedno, pro něj je už každý mládenec vrahem jeho syna). Bude se s ním opakovat to, co s tím prvním? Jistě! A příště už žádný důvod potřebovat nebude. Pozn.: Bez Alberto Sordiho by tento film byl zcela jiným filmem. ()
ocenenia : MFF Cannes 1977 - Nominácia na 1. cenu ()
Zajímalo by mě, kam tímto filmem Monicelli mířil - jestli to mělo pouze karikovat maloměšťáctví, nebo jestli jeho cílem bylo zesměšnit také zednářské lóže. Zednářství hraje v italské společnosti důležitou roli, tamní lože Propaganda Due byla v 70. letech zakázána ústavou. V této době se její členové podíleli na různých vraždách a skandálech, dokonce se mluví o jejím zapojení do bombových útoků v Bologni atd.. Členem P2 byl - nebo je - S. Berlusconi a jemu podobní prominenti z různých profesí. Mojí otázkou tedy je, jestli film měl ve své době nějaký širší společenský přesah. Jinak je tento film taková poctivá tragikomedie, která mě pobavila i dojala. ()