poster

Dny zrady I.

Drama / Válečný / Historický

Československo, 1973, 106 min

Režie:

Otakar Vávra

Kamera:

Jaromír Šofr

Hrají:

Jiří Pleskot, Bohuš Pastorek, Gunnar Möller, Jaroslav Radimecký, Martin Gregor, Bořivoj Navrátil, Otakar Brousek st., Josef Langmiler, Rudolf Krátký, Günther Zschieschow, Fred Alexander, Rudolf Jurda, Čestmír Řanda st., Werner Ehrlicher, Vladimír Šmeral, Jaroslav Rozsíval, Jiří Krampol, Vítězslav Jandák, Jaroslava Tichá, Renáta Doleželová, Wilhelm Koch-Hooge, Gustav Nezval, Jiří Dušek, Vladimír Pavlar, Vladislav Strželčik, Ota Sklenčka, Vladimír Stach, Svatopluk Beneš, Jaroslav Raušer, Vladimír Salač, Michal Dočolomanský, Ladislav Lakomý, Milan Riehs, Vladimír Hlavatý, Gerhard Rachold, Werner Wieland, Jan Schánilec, František Vicena, Ilja Prachař, Jiří Holý, Josef Němeček, František Zvarík, Ladislav Kazda, Milan Holubář, Erich Brauer, Emma Černá, Jaroslav Dufek, Pavel Spálený, Martin Štěpánek, Karel Vlček, Josef Větrovec, Rudolf Velický, Stanislav Zindulka, Miloš Nedbal, Gustav Opočenský, Karel Peyr, Bohumil Šmída, Josef Somr, Rudolf Chromek, Miroslav Saic, Iva Hüttnerová, Martin Linda, Siegfried Loyda, Jaroslav Satoranský, Raoul Schránil, Josef Vorel, Jaroslav Esop, Emil Horváth ml., Petr Oliva, Karel Hábl, Miroslav Zounar, Michal Pavlata, Václav Kotva, Jan Teplý st., Svatopluk Skládal, Vladimír Ptáček, Štěpán Bulejko, Oldřich Velen, Ivo Kubečka, Otakar Wimmer, Karel Karas, Václav Jandl, Jan Bartoš, Alois Trojan, Bohuslav Ličman, Oldřich Janovský, Vítězslav Bartoš, Bohumil Švarc st., Josef Lébr, Vlasta Jelínková, Radko Choc, Václav Brtna, Kamil Bešťák, Břetislav Tetera, Miroslav Prokeš, Zdeněk Dohnal, Jiří Adamec, Bert Schneider, Roman Hemala, Jan Vítek, Jiří Joran, Otto Ohnesorg, Magda Dolejšová, Marie Štrampachová, Hana Opršalová, Václav Procházka, Jiří Vocetka, Vladimír Navrátil, Ladislav Novák, Jan Zetek, Rudolf Čížek, Vladimír Bičík, Milan Vyskočil, Antonín Zavoral, Josef Hrbek, Otakar Horký, Jiří Koudelka, Josef Rektor, Jaroslav Kubricht, Josef Sluka, Pavel Osif, Karel Zikmund, Vladimír Fürst, Miloš Švarc, Dobroslav Čech, Jan Prokeš, Jiří Pokora, Vladimír Kotrlík, Walter Steiner, Arnošt Chira, Elena Strupková, Bohumil Slezáček, Zdeněk Forejt, Karel Šebesta, Otto Ševčík, Václav Vávrovský, Vlastimil Čaněk, Emanuel Glombíček, Bohumír Hájek, Tomáš Novák, Vít Pešina, Oldřich Strouhal, Václav Vondráček, Antonín David, Zdeněk Landa, Josef Mašek, Jiří Urbanec, František Kotík, Bohumír Nušl, Čestmír Černý, Josef Himmel, František Velíšek, Jan Jirát, Josef Jandovský, Miroslav Janeček, Josef Syřiště, Karel Roubík, Zdeněk Svoboda, Václav Mleziva, Miloslav Kasalý, Vladislav Šimčík, Jan Bulla, Celestýn Mrázek, Jan Nekarda, Antonín Šimon, Miloslav Novák, Miroslav Rous, Jiří Hübsch, Prokop Jílek, Zdeněk Nehlič, Karel Zikán, Ladislav Frej st., Alois Plocek, Pavel Raban, Vladimír Otáhal, Stanislav Němec, Vincenc Koblitz, Jan Janků, Jan Sieber, Vladimír Štros, Ludvík Pozník, Jaroslav Kovář, František Dohnal, Rudolf Široký, Josef Kalena, František Marek, Václav Černý, Jaroslav Andrýsek, Oldřich Cerha, Svatopluk Říčánek, Zdeněk Plaček, Vladimír Kovář, Jiří Pichler, Eva Lorenzová, Oldřich Kapr, František Hruška, Helena Matoušková, Emil Hora, Viktor Watzel, Jiří Valenta, Karel Urbanovský, Alexandr Ovčarič, Petr Urban, Bedřich Smrčka, Karel Schilhab, Ladislav Holub, Julius Novák, Vladimír Gregora, Karel Novotný, Antonín Rosenauer, Otakar Matějček, Vasil Maliňák, Petr Maděra, Karel Vondrák, Jiří Divecký, Ladislav Fallada, Ahmed Hamimou, Miroslav Krejča, Emil Lenz, Ladislav Ott, Felipe Popoca, Halim Shatat, Shyam Shrestha, Jaroslav Balzer, Rudolf Dvořák, Josef Goldbach, Karel Texel, Ismail Hennawi, Josef Holý, Jaroslav Rada, Jaroslava Semrádová, Nikolaj Stamenov, Bohumil Svoboda, Antonín Žemlička, Jaroslav Drbohlav, Jiří Wohanka, Václav Knop, Zdeněk Mucha, Jan Schaffer, Jiří Bím, František Čadil, Karel Hajn, Jiří Hlaváček, Bohuslav Homolka, František Hradil, Antonín Hubáček, Jaroslav Chadim, Antonín Kozel, Václav Kužel, Václav Lexa, Vlastimil Lupínek, Jaroslav Menšík, Jiří Myslivec, Miroslav Nováček, Theodor Osvald, Taras Petrenko, Oldřich Runštuk, Jaroslav Rychtera, Miloš Shrbený, Ladislav Šauer, Karel Šébl, Jaroslav Šmatlák, František Šrajer, Josef Štěpánek, Václav Záhora, Michal Čuška, Zlatomil Fabinyi, František Jákl, Miroslav Jíra, Jiří Kasík, Jaroslav Klenot, Jiří Klenot, Jiří Sládek, Zdeněk Srstka, Jaroslav Tomsa, Karel Vítek st., Ludvík Wolf, Arnošt Böhm, Josef Engel, Karel Engel, Ladislav Horáček, Petr Jákl st., Václav Jánský, Jiří Kalenský, Milan Kindl, Ladislav Lahoda, Jiří Mašín, Jiří Plachý, Jindřich Sejk, Oldřich Semerák, Jiří Smejkal, Stanislav Šedivý, Stanislav Tůma, Michal Vachun, Jan Váňa, Karel Hlušička
(další profese)
  • flanker.27
    ****

    Tenhle komentář píšu víc jak měsíc po shlédnutí filmu, v zájmu objektivity. A tvrdím, že z hlediska historického ani dramatického tam není nic, co si zaslouží takové odsudky, které se v některých komentářích objevují. Důvodem je zřejmě nesmyslně agresivní averze už jen proti slovu komunis-ta/-mus. Je samozřejmě zcela nepochybné a zřejmé, že vyobrazení Gottwalda a spol. jako těch pravých obhájců republiky je dobově podmíněno, některá slova z davu až tahají za uši, ale co se týče cesty k Mnichovu, jeho politického pozadí a rolí jednotlivých aktérů, jde o podání věrné a působivé. Plně se podepisuji pod komentáře sportovce, dr.fish a některých dalších. Vávrovy schopnosti jsou patrné v davových scénách, herci jsou přesvědčiví a hudba pasuje. JESTLI NĚKDE SMRDÍ HOVNO, JE TO HOVNO ZRADY, PROTOŽE NEBÝT JÍ, NEMUSELI TU TEĎ NĚKTEŘÍ ŽEHRAT NA KOMUNISMUS. JSEM HLUBOCE PŘESVĚDČEN, ŽE KDYBY TZV. DEMOKRATÉ DĚLALI CO MĚLI, HITLERA BYLO MOŽNO ZASTAVIT.(28.9.2008)

  • helianto
    ****

    “Řešení, které se nám navrhuje, povede jen k tomu, že nacisté budou své požadavky stupňovat… A nakonec pohltí celé Československo. A to by mělo nedozírné následky nejen pro vaše země, ale pro celou Evropu…“ Mistr Vávra opět jako skutečný mistr historických velkofilmů. I přes určitou poplatnost době jsou Dny zrady totiž stále výborným filmem, velmi citlivě dávkujícím velké historické události, které mění svět a dějiny, a drobné vsuvky ze života obyčejných lidí, jimž rozhodnutí mocných řádně zahýbalo osudem. V tomto ohledu si Vávra mistrně hraje s kontrasty, staví proti sobě váhavost a prodejnost politiků, jimž jsou přednější vlastní mocenské zájmy, a malé hrdinské činy obyvatel prodávané země, jejich první oběti, jevící se v dané chvíli tak zoufale zbytečné. Všichni víme, k čemu události oněch dnů vedly, přesto Vávra dokáže napnout a udržet naši pozornost až do osudného a nevyhnutelného konce. Dramatická atmosféra filmu je navíc k prasknutí stupňována geniálně jednoduchým hudebním motivem – flétny ve spojení s bicími se svojí naléhavostí zadírají pod kůži. Abych stále jen nechválila. Dny zrady jsou také filmem dosti výrazně poplatným době svého vzniku. O vedoucí úloze Strany, té jediné spravedlivé, která čestně svůj lid podporovala v boji proti nenáviděnému nepříteli, o té tu nemůže být pochyb. Co na tom, že soudruh Gottwald působí jako velmi špatná napodobenina Frankensteina, důležité jsou činy, ne slova, že? Jediní komunisté a dělnické masy jsou si vědomi nebezpečí, které zkoušené republice hrozí, kdepak slabošský a váhavý prezident, kdepak nerozhodná vláda, kdepak reakcionářští, zlotřilí kapitalisté, lehkomyslně prodávající svou rodnou zemi Hitlerovi. Vávra se také neubránil jisté schematičnosti – Němci jsou jeho optikou tupé stádo slepě následující Hitlera (a musí se nechat, že Möllerův Hitler je vůdcem jak má být, do nejmenších detailů, gesta, mimika, dikce), Angličané holdují především golfu a o osud Evropy jeví pramalý zájem, představitelé reakcionářské buržoazie čtou zprávy o mobilizaci u sklenice piva a pořádného kusu vepřového. Co mě ovšem obzvlášť zaujalo, bylo pojetí úlohy hrdinského a bratrského Sovětského Svazu. Ten je “ochoten přijít na pomoc, jestliže o to požádáte… jestliže se budete bránit…“ Jistě to tak autoři nezamýšleli, ale dnes tyto neustále se opakující repliky vyznívají dost alibisticky a rozhodně ne jednoznačně kladně. Podtrženo, sečteno. Přes veškeré nedostatky zůstávají Dny zrady stále jedním z nejlepších a nejdetailnějších zobrazení mnichovských událostí. Challenge Tour Special - Filmový lov - červen 2015.(8.6.2015)

  • Marigold
    **

    Nebudu hodnotit oba díly odděleně, nemělo by to cenu. Je neuvěřitelné, s jakou samozřejmostí Vávra po velmi dobrých filmech z let 60. opět veplul do své socrealistické manýry se všemi klasickými rysy – charakteristika postav povrchním detailem (Hitler – nervozita, manický třes, Gottwald – fajfka a jistota atd.), typizované situace, které zobecňují běh velkých dějin (až karikaturně působící řádění německých bestií v pohraničí, pokorná rodina proletáře Horáka atd.), karikaturní vykreslení negativních postav kapitulantů (ve zkratce – pleš, odulost, žrádlo, prachy). V ideologickém plánu je to čirý dialektický materialismus výkladu dějin – buržoazie koná svoje podvratné činy vedena strachem z nastupujícího proletariátu, který je po leninsku uvědomělý, zatímco zbytek světa (zejména Beneš) trpí zmatečnou spontaneitou činů, v horším případě pak vazbou na kapitál záměrně škodí. Vrcholem všeho je božský korektiv dějin ztlěsněný zástupcem SSSR Alexandrovským, jehož "SSSR vám pomůže" zaznívá ve filmu s takovou intenzitou, až se stává dobrým vtipem ala antikartaginský výkřik Kata Censoria. Přesto je nutné Vávrovi přiznat to samé, co v letech 50. Cit pro davovou scénu. Jistý cit pro nastavení tónu (ač většina herců přehrává a karikuje, film má zvláštní "dějinnou" atmosféru a budí dojem autenticity). Závěrem snad jen k tomu, co se tu náznakem již objevilo – že si Hitler, angličtí a francouzští zástupci rozumí navzdory použité řeči. Samozřejmě, lze to vnímat jako zjednodušující opatření, ale lze to (a podle mého oprávněně) číst jako ideologické poselství o rozložení sil ve světě. Angličané a Francouzi sdílí s Hitlerem společnou řeč, čili jejich jednání působí dojmem spikleneckého souznění. I tak podprahově fungoval socialistický realismus v 50. letech, takže nevím, proč jeho relikty nečíst i v v době normalizace. Tenhle film není nic jiného než další pokus přepsat dějiny a znovu definovat rozdělení světa na přátelský východ a nepřátelský západ. Samozřejmě v době, kdy je to nejvíc zapotřebí dokázat.(3.1.2008)

  • Ištván87
    *

    Měl jsem snahu to vydržet, ale nešlo to... Na druhý díl už se dívat nebudu, na to se mám moc rád... Co bych poměrně vyzdvihl je skvělá hudba, resp. celkové technické pojetí... Kamera, střih, kostýmy, výborně... Pak je celkem neškodná (a dost málo politická) scéna obsazení Habersbergu, resp. četnické stanice... To je prostě jen sekvence, kde se snaží na malém prostoru ukázat asi tak všechno co vyváděli někteří psychicky labilnější Henleinovci v době těsně před obsazením Sudet... Patří jim to, prohráli válku kterou sami vyvolali, tak není proč někomu nadávat že je ukazuje jako nelidské stvůry, můžou si za to sami, že woody??? Tímto a poměrně roztomilý ztvárněním Hitlera (jeho scény jsou naprosto perfektní parodií, kterou kazí jen to že Führer vypadá moc mladě a hlasově se sám sobě fakt vůbec nepodobá) výčet kladů v příběhu samotném končí. Dál už můžu jen napsat HANBA!!!! Ten film byl naprosto příšerný. Plejáda výborných herců v naprosto odpudivé příšernosti. Jiří Pleskot věrně vystihl Benešův pisklavý hlas, nicméně z něj udělal skoro dementního chudáka. Jednou z hlavní dějové linie jsou pikle které kují odporní majitelé bank a velkých podniků, nejkladnější postavou je Kléma Gottwald, potažmo sovětský velvyslanec v podání Bořivoje Navrátila, a Sovětský svaz je ochoten nám pomoci. Skoro mě až napadlo, že nám nejspíš jeli pomoct o rok později, ale nějak je zbrzdilo obsazování východní části Polska... Docela by mě zajímalo, jestli u nás tenkrát (ne před válkou, ale v r. 1973) někdo věděl co to je Pakt Molotov - Ribbentropp... To je asi tak všechno co o tom můžu říct... Dál už jen, že prosím Bohy, ať dají dost peněz a trpělivosti panu Formanovi, ať už konečně natočí ten dlouhá léta plánovaný Mnichov.... Nějak nám v naší kinematogafii schází film, který by alespoň trochu se ctí dokázal pojednat o tom, co se tu v roce 1938 dělo...(22.9.2011)

  • tomtomtoma
    **

    Je to takový hraný dokument poplatný své době. Takže výsledkem má být obdiv k odvaze a vlastenectví hrdinných komunistických funkcionářů a Sovětský Svaz jako jediný spojenec ochotný nezištně podat pomocnou ruku, když se imperialistické státy otáčí zády. Ale všechno je, bylo a vždy bude trochu jinak. Žádná pomoc, a rozhodně ne od komunistů, není nezištná. Z tohoto filmu vyplívá, že větším hrdinou byl prezident Beneš (zajímavý Jiří Pleskot), který se všechny zainteresované snažil přesvědčit o skutečném stavu událostí a neváhal zajít do rizika. A až po zjištění, že by to byl masakr bez pomoci, tak vše odpískal. A ani slibovaná pomoc od Sovětů, které zastupoval velvyslanec Sergej S. Alexandrovskij (Bořivoj Navrátil) by to nebylo až tak slavné, jak ukázal další průběh války. Hezkou neurotickou roli má Adolf Hitler (dobrý Gunnar Möller), muž velkých ambicí, který byl uchvácen svojí mocí a řečnickou dovedností získat podporu široké veřejnosti. Samozřejmě česká buržoazie je zde vyyobrazena jako síla, která si raději přeje obsazení republiky Německem, než zákeřnou pomoc od sovětských bratrů: premiér Hodža (skvěle intrikánský Vladimír Šmeral), či chrochtající Beran (Karel Vlček). Nemůže chybět zdůraznění, že jedině komunistické Rudé Právo vydávalo pravdivé informace a mělo pro to potíže s intrikánským buržoazním systémem chrochtajících českých kapitalistů.(15.3.2010)

  • - První česká věta zazní až v jedenácté minutě filmu. (krib)

  • - Vávra vyobrazil mobilizaci na základě svých vlastních zážitků. (Spinosaurus)

  • - Na verzi vydané na VHS od společnosti Centrum českého videa není závěrečná scéna s bitvou o celnici. (offlineman)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace