Pleťáci

Je-li jednou ze dvou hlavních postav mladý dospělý muž zhruba v mém věku a příběh se točí kolem různých jeho veselých i strastiplných zážitků dosud nepoznaného ražení, včetně nechtěného kontaktu se světem zločinu a podsvětí, očekával bych, že mě to sakra zasáhne! ...bohužel, nestalo se. Rozhodně bych to neviděl jako špatný film, postavy režisér dostatečně představí, Renato Salvatori hraje dobře a jeho postarší parťák Alberto Sordi pomáhá film rovněž táhnout, filmařsky je natočené, pokud jde o černobílou kameru, opravdu skvěle. Jenomže občas taky hrozně chladně a měl jsem pocit, že čím déle film trvá, tím se stává ve vztahu k divákovi stále více odtažitým na to, aby ve mě v pravou chvíli vyvolal hlubší emoce. Některým scénám sice nechybí atmosféra, dost se mi líbila první půlhodina ve stylu komedie s hlavní dvojicí „pleťáků“ v akci, tedy během chytrého kšeftování s koberci a jinými látky na prodej, nebo scéna střetu dvou mládežnických gangů, kdežto v těchto momentech to opravdu žilo. Ale tam, kde má přijít později prohloubení pocitů a psychologie, tam se dostavuje jen prazvláštní chlad a posledních 15 minut mi ten odtažitý styl připadal ve spojení s dlouhými komorními scénami a pokusy o dramatickou katarzi teprve ubíjející. Kupodivu mě i tak dlouhou dobu Pleťáky bavilo sledovat, díky zmíněným kladům i zvědavosti, kam se celý děj a osudy postav vyvinou a doufal jsem v uzemňující závěr. Ale ve výsledku mě nechali až příliš chladným a podruhé bych už s nimi ztrávit víc než 2 hodiny asi nechtěl. [60%] (16.10.2022)