Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Notář Karas je nesmělý starý mládenec, který úspěšně uniká vdavekchtivým ženám a večery občas tráví ve společnosti doktora Pacovského a Ing. Čádka. Netuší, že právě oni dva ho chtějí vlákat do podivné hry, která by ho ochránila před nástrahami žen, jež by se rády staly paní Karasovou. Například před veselou vdovou Růženkou Smutnou, která si dokonce našla pro svůj záměr spojence v panu Houžvičkovi. Karas má však oči jen pro svůj idol ženské krásy - pro obraz Dívky v modrém. Jednou večer se nechá tak unést, že vtiskne dívce na obraze polibek, a ta k jeho překvapení z obrazu vystoupí. Tím se však ubohý notář ocitne v poněkud prekérní situaci a rozhodne se vydávat ji za svou neteř, komtesu Blanku z Blankenburgu. Den ode dne pak ve stále zamilovanějším doktorovi roste žárlivost na Blančiny ctitele, kteří si v jeho domě podávají dveře. A pak se jednoho dne dívka v modrém vrátí do obrazu, i když ne nadlouho. Vyjde totiž najevo, že Blanka se ve skutečnosti jmenuje Vlasta, není komtesa, ale studentka filozofie, a komedii sehrála na přání Karasových kamarádů Čádka a Pacovského. Znamená to konec lásky? (TV Nova)

(více)

Recenze (142)

Aluska88 

všechny recenze uživatele

Výborná komedie s originálním námětem a krásnou Lídou Baarovou v hlavní roli. Role komtesy Blanky z Blankenburgu Lídě sedla jako ušitá. Ta její staročeština je perfektní. Taky tak začnu na lidi mluvit:) Odhalení pointy pro mě bylo překvapivé, říkala jsem si, proč najednou mluví tak normálně. Zároveň to vysvětlovalo ten obraz, který vypadal, že v něm komtesa skutečně stojí. Chvíli mi však nedocházelo, že všechno, co se až do onoho odhalení dělo, bylo vlastně dokonale sehrané divadlo. Scény z krejčovství a při telefonátu vedle Blanky patří k nejlepším gagům snímku. Nádherná lehkost komediálních kinematografických skvostů doby české dávno pominuvší, zdá se býti již nenávratně pryč:) "Já bych potřeboval šaty." - "Ach, lituji, my nevedeme pánské zboží.", "Má to být pro starší dámu, že ano?" - "Ne, ne, spíš pro mladší."- "Na kolik let asi?" - "Asi na 318." :D ()

Jara.Cimrman.jr 

všechny recenze uživatele

"Uvažte, taková mladá dívka, no tak, řekněme 318 let stará mladá dívka, nemůže se mnou bydlet. Co by tomu řekli lidé? Co by tomu řekl Památkový úřad?" Tak co by tomu řekli lidé, mě nikdy nezajímalo a památkový úřad si může kdákat, co chce. Mne komtesa Blanka z Blankenbergu zkrátka okouzlila a pokud by to bylo vzájemné, tak bych si do toho nenechal mluvit ani Ústavem pro studium totalitních režimů. Jenže než tohle dojde tápajícímu Dr. Karasovi, tak vznikne spousta zábavných scén, při kterých se vždycky skvěle pobavím a nechám se příjemně hýčkat dokonalou krásou feudální staročeštiny. ()

Reklama

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

„Už dost řečí! Uveď mě v lože tvoje, prosím.“ - „Moje lože?! To začíná hezky…“ Prvních cca 20 minut je fajn, ale pak přijde Karasův návrat domů, který teprve odstartuje originální a opravdu zábavnou podívanou, která ze zápletky těží maximum. S Baarovovou jsem dosud viděl jen Panenství, ale zde byla jednoduše skvělá (mluvou, gesty i elegancí), stejně tak Nový je tu v jedné z jeho nejlepších rolí (a třeba jejich společný taneček byl skvostný). Ale hodně mě bavily i výborně napsané a zahrané vedlejší postavy, ať už klíčnice Nedošinská, všudypřítomný Láznička, veselá (Smutná) Gollová, Veverkův mastičkář, Paulův kořínkář, dohazovačka Šlemrová („Mlč ty hloupá, tři sta let starý obraz není přece žádná konkurence!“) a z nápadníků mě odrovnala Kreuzmannova kreace („Boty sem už nesehnal.“). I přes o něco horší dojezd tomu rád napálím slabších 5*. „Jen okus. Káva je výborná a máslo čerstvé.“ - „A na tuto krmi nelibou čekala jsem tři sta let. Vidím, ty mě hladem umořiti chceš, aby ses mě zbavit mohl, takového činu jen příbuzný schopen je.“ ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Solidní společenská prvorepubliková veselohra podle námětu podřadného spisovatele Felixe de la Cámary, který naštěstí Otakar Vávra vhodně adaptoval, takže vznikla vtipná a lyricky půvabná komedie.Vávra například oživil dialogy použitím kontrastu mezi starou a moderní češtinou.Výborné bylo obsazení, když se hlavním mužským hrdinou stal Oldřich Nový ( spolupracoval s Vávrou i na scénáři). Zatímco pro Nového to byla jen jedna z dlouhé řady postav psaných mu přímo na tělo, pro Baarovou to byla životní příležitost. Nebyla bůhvíjak dobrou herečkou a představovala spíš dobový ideál krásy a ozdobnou dekoraci ve filmu. Ve své stylizaci do dívky z dávné minulosti ale její obvyklá herecká topornost a divadelní gesta nevadily. Za svůj výkon Baarová dostala mimochodem Národní cenu ( jak dalece se v tom angažoval říšský ministr propagandy je ovšem otázkou). Každopádně ve své době se jednalo o filmový hit, který plnil kina po celou dobu protektorátu. Přes svou naivitu je film plně použitelný i dnes. Celkový dojem 60 %. ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Kvalitou režijního zpracování i nápaditostí scénáře dílo plně srovnatelné s proslulejším KRISTIÁNEM; je přímo festivalem hereckých koncertů - platí to zejména o Novém a Baarové, která tu přesvědčuje o svém skutečném uměleckém talentu. Neokázalé zdůrazňování staročeštiny, nápaditý námět, překvapivé a v českém filmu spíše vzácné než typické gagy a výroky-hlášky doplňuje skvělá - bohužel příliš "zaškatulkovaná" Antonie Nedošínská - a rychlý spád plný překvapení, to všechno jsou další klady nedoceňovaného díla. DÍVKA vedle CESTY DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE nebo ŠKOLY ZÁKLADU ŽIVOTA patří k našim vůbec nejlepším veseloherním a komediálním filmům třicátých let. Nadčasová komedie už datem svého uvedení měla zjevně protinacistický podtext, který byl zesilován jejím až rozpustile rozverným rázem. Film oprávněně hladí po duši i po těle i po desetiletích, která uplynula od jeho prvního uvedení. ()

Galerie (55)

Zajímavosti (6)

  • Hospodyně Otylka (Antonie Nedošinská) ke konci filmu, kdy se nabyvatel zámku přišel podívat se na obraz a oživlou dívku, říká Janu Karasovi (Oldřich Nový): „...šel nahoru", myšleno do knihovny. Dopustila se tím faux paux, protože svému zaměstnavateli tzv. onkala, co je v tomto vztahu nanejvýš nevhodné (oslovení leda pro služku či obecně podřízeného). Jedině správné bylo užít uctivějšího tvaru totiž „...šli nahoru". Nyní bychom to chápali jako rozdíl mezi tykáním a vykáním. (Brtniik)
  • Na prvním snímku filmu je zobrazen zámek ve Slavkově u Brna. (Lentilkatka)
  • Film patril medzi "trezorové" kvôli účasti údajného kolaboranta, herca Vladimíra Majera, ktorý stvárnil postavu kastelána. (Raccoon.city)

Reklama

Reklama