Dívka v modrém

U mě jasných pět! Ten film miluju už od dětství a to nejenom z důvodu krátkého záběru na náš krásný zámek. :) Lída Baarová je nádherná, vystrojená za komtesu a Oldřich Nový je jedna z lásek mého života. Představa tajemného upíra mě dokázala jako dítě příjemně zamrazit na zádech a... je to prostě taková pohádka. ,,Ten obraz je prokletý!" ,,Prokletý?" ,,To se ovšem jen povídá..." (09.04.2012)

Jedna z nejmilejších starých českých komedií, v níž vyniká nejen Oldřich Nový, ale zejména Lída Baarová. Ten příběh už znám skoro nazpaměť a přece se na něj vždy rád podívám. Když se doktor Karas zamiluje do obrazu (podobně to nejdeme v Pygmalionu), rozhodnou se jeho dva kamarádi využít nápadné podoby Blanky z obrazu s jejich kamarádkou Vlastou, jež se zhostí velmi zdařile úkolu představovat dívku ze 17. století. Trik naivní, ale diváka pobaví, stejně jako třeba František Kreuzmann převlečený za pěvce - mušketýra a další pánové, které se do Blanky - Vlasty zamilují...Pěkné výkony i od Nataši Gollové, A. Nedošinské či krásně naivní a nesmělý part slečinky - S. Langové... Tohle se nadmíru povedlo a zůstalo to ve zlatém fondu naší kinematografie. (18.01.2016)

Velice pěkná veselohra o dívce z obrazu v podání Lídy Báárové (opravdu krásná žena). Která oživne a Oldřich Nový se může zbláznit radostí. Pěkná je tu staročeština ,kterou Lída mluví čimž vzniká řada vtipných situací. F.Kreuzman ,který náhodou taky pochází z Heliandy. Když si to tak rozeberem je to docela divná úchylka zamilovat se do obrazu. Oldřichu ještě ,že ta Lída oživla. (23.03.2008)

Vynikající nápad, který dokáže rozvinout řadu dalších skvělých situací a scén, přitom logicky pospojovaných - a samozřejmě především velmi vtipných. Dokonce se dá najít i jistý přesah, třeba když všichni tvrdí, že ví, kde je Helianda - kolik z nás raději bude tvrdit nějakou blbost, když ji tvrdí dav, aby nebyl za blbce, a přitom si není jistý, zda skutečně nejde o blbost. Dokonce i Baarová zde hraje a se staročeštinou se dobře vypořádala, což mi u ní přijde pozoruhodné. --- EDIT 1/2022: Viděno v TV znovu a musím zvednout na 5 hvězd. Ten film tou milou a do všech detailů promyšlenou absurditou (navíc s mystickými prvky) funguje naprosto skvěle i po 80 letech, baví, šlape jak hodinky, herci si to užívají, a dokonce jsou dotaženy do podrobností i vedlejší náznaky a linie (někdy jen tak mezi řečí). (16.04.2017)

Film jsem si pustil na návštěvě z DVD, když v TV nebylo nic ke koukání a frčí ta Baarománie. Po jeho shlédnutí jsem se začal shánět po popelu, který bych si nasypal na hlávku. Film jsem zcela jistě musel vidět (kdybych byl fanda, mohl bych třeba i 55krát), ale hanba mne fackuje, že jsem ho hanebně nedocenil. Prozřel jsem až nyní. Překvapilo mne s jak nepatrnými prostředky (z dobového reálu vybočoval jen kostým LB – beztak z fundusu) natočili vlastně scifík s roztomilou milostnou zápletkou a předvedením tehdejších filmových hvězd. Všichni hráli adekvátně svému věhlasu, mělo to šmrnc bez pathosu, který nám nyní připadá směšný. Vznikl naprosto moderní film, který je možné sledovat i dnes bez shovívavého úsměvu se kterým někteří shlíží na činnost „primitivních“ předků. Prostě stal jsem se fandou tohoto filmu. Přidám zajímavost (než mi ji schválí či zamítnou): Hospodyně paní Nedošinská, ke konci filmu, kdy se nabyvatel zámku přišel podívat se na obraz a oživlou dívku, říká panu Novému: „...šel nahoru“, myšleno do knihovny. Dopustila se tím faux paux, protože svému zaměstnavateli tzv. „onkala“, co je v tomto vztahu nanejvýš nevhodné (oslovení leda pro služku či obecně podřízeného). Jedině správné bylo užít uctivějšího tvaru totiž „...šli nahoru“. Nyní bychom to chápali jako rozdíl mezi tykáním a vykáním. Zdroj: Fandovství oné doby, jinak PhDr.Jiří Stanislav Guth-Jarkovský - Společenský katechismus (25.01.2016)