Horoucí srdce

Božena Němcová jako ikonická národní světice, heroina a mučedlnice, přímo Naše paní (Notre Dame) Božena, vlastenecký svatý obrázek. Z četby její korespondence si ale jeden udělá jiný, mnohem zajímavější obraz o její osobnosti. Být to film tak z let 1939-40, jak se jeví svým pojetím i charakterem herectví zde provozovaným, bylo by to za 5 hvězd. Ale na počátek 60. let je to dost antikvární. Jinak, krásný obraz, zvláště večerní a noční ulice (jak od Schikanedera) a uherské exteriéry, a paní Švorcové to opravdu šikne. (29.12.2013)

Tento až příliš deklamativní film v kontextu šedesátých let působil anachronicky. Přesto - nebo právě proto - stojí za zaznamenání sošné uchopení postavy Boženy Němcové Jiřinou Švorcovou, vyhovující jejímu hereckému pojetí. V rámci zmíněných limitů je svým způsobem totiž dokonalé. Opravdu svým způsobem. Skutečná Němcová žila přes veškerý svůj romantismus - bylo to již po předčasné smrti nejstaršího spisovatelčina dítěte syna Hynka a Němcově vynuceném penzionování - mnohem prozaičtěji a více na zemi, poznamenávána prvními projevy svého smrtelného onemocnění. (27.08.2007)

Tenhle film se ani tak nesoustředí na Boženu samotnou, jako na její okolí. Vávra se nám snaží naznačit, že byla vlastně v jistém smyslu černou ovcí kolektivu salonních intelektuálů. Byla to žena zmítaná emocemi, nedokázala racionálně zmapovat své možnosti v kontextu doby, byla impulzivní, "horoucí". Ostatní "hrdinní" obrozenci se jí báli, cože zase ta Božena provede, všichni zalezlí za kamny klepoucí se strachy z tajné policie za Bachova režimu. Byla to těžká doba a Božena se do ní nehodila. Její úděl byl smutný, ale zřejmě právě té depresi vděčíme za autorčiny nejlepší věci, jak už to tak u umělců bývá. Jiřina Švorcová je do role obsazena dobře, vůbec mi nevadí. Film je možná trochu bez energie, ale to je spíš obdobím českých dějin, které popisuje. Hodnotím určitě výš než většina zdejších uživatelů. 75% (25.01.2016)

Jiřina Švorcová se mi v roli Boženy Němcové velmi zamlouvala a po pravdě řečeno celý herecký ansámbl se mi moc líbil (Radovan Lukavský, Zdeněk Štěpánek, Vladimír Ráž). Připomínky si nechám od cesty, neb jsou nepodstatné, navíc jedné je z toho tak nějak smutno a to je nepochybně silnější emoce... Přála si narodit se znova, o dvě stě let později, co by asi řekla? Dostala by se do konfliktu se šosáckou společností, úřady či Evropskou unií? Divila by se, že ani dnes se nenosí být vlastenkou, být Češkou, mít vlastní názor? (10.12.2019)

Existenciálně interpretovaná Němcová jak scénářem F. Pavlíčka (velkého milovníka osobnosti a díla Němcové), tak konečnou realizací (Vávra, Tusar) s kongeniální Srnkovou hudbou, ladící impresionisticky poklidnému tempu filmu. Herecké výkony dobově špičkové (hlavně Ráž a Bohdanová, i Lukavský není neuvěřitelný), takhle to už v 70. letech moc nešlo, neřku-li dnes. Pouze závěr s Havlíčkovým pohřbem mi přijde moc rychlý a k civilistnímu předešlému pojetí tolik neladící. (14.09.2013)