Komediant

Obávám se, že Vávrovi se tehdy asi každý bál říct, že scénář potřebuje přepracovat a šikl by se pořádný dramaturg jakožto oponent. Protože ten námět o múzách, která by ve válce mlčet neměly, že hrůza se dá porazit krásou a láskou, ten je hodně silný. Ale zpracování je mizerné, herci hrají strojeně, deklamují, jejich role jim nevěřím. Teda kromě Veškrnové, ale ta tehdy ukazovala nejen kozy na potkání. Zazní tu pár zajímavých myšlenek (třeba za celou dobu neuvidíme Švédy, ale naši zběhlí vojáci se dopustí mnoha mordů a loupeží), jenže je to pohřbeno pod hromadou balastu a přehnané patetičnosti. Navíc se vlastně v poslední čtvrthodině ani k původním postavám nevrátíme, což hodně zamrzí, chtělo to nějaké zakončení u všech příběhů. Kamera, výprava, lokace, vše skvělé, ale žel celek se rozpadá na kusy a nefunguje. (10.02.2023)

Film je vzdorem pověstného "Inter arma silent Musae". Naštěstí zde múzy nemlčely a odvážně stojí ve větru vražedných hrůz třicetileté války. Poezie divadelních her v kontrastu s krutostmi 17. stoleti asi neuspokojí vyznavače akční tvorby naší doby, nicméně, ocenilo ji i dobytčí obecenstvo tehdejší společnosti? (23.01.2015)

„Lidi prostě tací nejsou. Jdou si jen za svým vlastním prospěchem, aby si zabezpečili živobytí, ale lásce se vyhýbaj.“ O zajímavé úvahy a myšlenky v tomto filmu určitě není nouze. Ústřední příběh o prosazování Shakespeara v českých kočovníckých kruzích v 17. století dokáže též upoutat a samostatnou perličku tvoří sehrané představení s královskou účastí, s nečekaně obráceným výsledkem à la Úžasný propadák. :o) Jen ty herecké výkony na mě až na výjimky (výborná, uzemňující Jana Hlaváčová) působily i mimo jeviště trochu ochotnicky a strojeně na to, aby mě víc pohltily. Zejména z mladého Kaisera jsem přílišný zápal o hraní a neochvějné prosazování vysněné hry moc necítil a snad až na dvě scény mě jako komediant s velkým srdcem a touhou pro lásku a sebeobětování moc nepřesvědčil. Pochvalnou zmínku si určitě zaslouží Jiří Adamíra, který má ve filmu jen dvě vlastní scény, ale během první dokázal vykřesat z pouhého začtení se do hry jednu z nejnapínavějších scén filmu a podruhé se v nečekaném převleku postaral na oplátku o ty nejhumornější momenty. Otakar Vávra jako režisér filmu budí dojem, že to nejlepší má už dávno za sebou, jakoby se zmohl jen na rutinnou inscenaci, aby v poslední třetině překvapil skvostnou (místy až horrorovou) atmosférou v několika scénách... žel zrovna v těch, které jakoby do filmu byly vloženy nahodile a na chvíli film přesunou od (nezáměrně) komického představení do krutého dění třicetileté války o pár metrů dál, aby se pak Vávra oklikou přeci jen vrátil k tomu Shakespearovi a některé motivy zahodil. [65%] (11.02.2023)

,,Potulní kejklíři jdou zasněženou plání,v obitém talíři vaří vítr ke snídani, s cvičenou opičkou na rameni, životem malinko unaveni ... Ppotulní kejklíři jdou bílou plání '' --- J. Nohavica nemohl napsat přiléhavější text a to dokonce včetně té opičky.. .Mně ta ,,nemasovost'' - pokud tím někteří myslí davové scény na něž byli u Vávry zvyklí :-) nevadila. Naopak, snímku ladil spíše komornější ráz a ,,masové'' to bylo ke konci až až :-). Bylo zajímavé sledovat tu cestu vozu taženého dvěma koni a skupinky potulných herců táhnoucích od města k města zničenou a vylidněnou krajinou... Mně osobně tam neseděl Kaiser. Dnes se hodí pro vážné role, ale tehdy už to musela být pěst na oko a rušilo mně tam to jeho mládí i dnes. Navíc byl vlastně klíčovým hrdinou. Jinak ostatní hráli dobře, samozřejmě Brzobohatý, Adamíra... Za mně jsou to tři slabší džbány vína (zřejmě dle dobových zvyklostí ředěného). * * * (11.07.2015)

Lidé se v té divoké a bouřlivé době chtěli bavit jednoduchými komediemi, aby zapomněli na válečné útrapy. Neměli náladu na nějaká složitá dramata, kde se to hemží dalšími mrtvolami. Film je dobrou ukázkou toho, že kočovní herci to neměli jednoduché a že se museli protloukat jak se dalo. Oldřich Kaiser je herec s velkým talentem, ale bohužel ho utápí v chlastu a dělá kraviny. (14.02.2011)