Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Film Kouzelný dům natočil režisér Otakar Vávra v roce 1939 podle stejnojmenného románu Karla Josefa Beneše. Vypráví příběh mladé, bohatstvím zhýčkané Marie Ungrové, dcery významného průmyslníka, která přežije leteckou katastrofu. Uprostřed lesů, nedaleko moravské vesnice Bítova, ji najde v bezvědomí Vilém Balvín a dopraví do rodného domu. Dívka se probudí z mdloby s naprostou ztrátou paměti. Zůstává v „kouzelném domě“, kde se seznamuje i s mladším synem Martinem. Mezi Marií a Martinem vznikne něžný milostný vztah a společně pátrají po totožnosti mladé ženy. Ve filmu se sešlo mnoho mimořádných hereckých osobností – Adina Mandlová, Leopolda Dostalová, Růžena Nasková, Terezie Brzková, Zdeněk Štěpánek a Eduard Kohout. Kamera Jana Rotha vykouzlila působivé ovzduší podzimních mlh, snovou náladu, ke které přispěla i lyrická hudba Františka Škvora. (Česká televize)

(více)

Recenze (64)

Tosim 

všechny recenze uživatele

Otakar Vávra sáhl po knize K. J. Beneše a natočil vskutku kouzelný film. Nekončí jako román a právě proto je lepší. A nejlepší z herců je jistě Zdeněk Štěpánek... ()

Karlos80 

všechny recenze uživatele

Určitě víc než jen zdařilý efektně realizovaný psychologicky dramatický snímek, v mimořádně zvučném a kvalitním hereckým obsazení (hlavní úlohy-Štěpánek, Kohout nebo nahluchlá a generačně nejstarší tetička Brzková-vynikající, dále mě zde zaujala v té době i docela nezvyklá vážná role pro Adinu Mandlovou-rovněž výtečná-nepamatuji si že by takovou podobnou někdy předtím měla-později přišla až třeba ta ve Šťastné cestě 1943, ve vedlejší roli bych ocenil ještě výkon kouzelníka Caligariho v podání Františka Kreuzmanna), skvělou režii (Vávra v té době, co se týče skutečných a vážných filmů to bylo téměř to nejlepší v československém filmu jako takovém), dále velice výtečnou a tady jsem byl skutečně překvapen co se týče Rothovi krásné ostré a čisté kamery neměl jsem opravdu příliš mnoho výtek. Tak starý film, a v tak dobré zachovalé kvalitě!!! Přes všechny ty neustále komediálně laděné snímky (mnohdy velice kolísavých kvalit), co nám neustále naše televize servírují to bylo téměř jako zjevení z čistého nebe. A já můžu jen konstatovat že se skutečně jedná opět, troufám si říct o jeden z nadprůměrných dramatických snímků s druhé poloviny třicátých let, za poslední dobu už je to po Hlídači, Bílé nemoci, třetí velice slušný film s archivu ČT. Ještě tak uvést Řeku, Maryšu, Batalion nebo Před maturitou a byl bych spokojen. ()

Bart 

všechny recenze uživatele

Řekl bych trochu podceňovaný film. Přes ty různé Kristiany a Noční motýli se na něj trochu zapomíná. O režiséru Vávrovi platí, že sází především na známé a oblíbené tváře herců. Tak tady to platí dvojnásob. Snad kromě Svozilové a Mandlové byli všichni v hlavní roli členy Národního divadla. A vsadit na trojici sester Nasková - Brzková - Dostalová bylo opravdu šťastné řešení. Dobře se jim ale i vyrovnaly Mandlová se Svozilovou. Z mužů byl dobrý Štěpánek, ale ještě lepší byl Eduard Kohout v roli Viléma Balvína. Působivá kamera i hudba. Takže velmi vydařený film. ASI SE TO ZDÁ NEUVĚŘITELNÉ, ALE PRO TEHDY 63-LETOU TEREZII BRZKOVOU TO BYLA PRVNÍ FILMOVÁ ROLE! ()

Bebacek 

všechny recenze uživatele

Se vší tou prvorepublikovou teatrálností a hereckým neumětelstvím Adiny Mandlové by to byl dobrý, Máchovým Májem (Viléme!) říznutý Višňový sad počesku se zamrzlými postavami-karikaturami, kostlivci ve skříni a chráněnou vrbou místo višní. Dlouhá stopáž a Vávrův scénář (a režie) to však neudrží a při závěrečné replice, že celý život je jen sen, se člověku zasteskne po filozofování Pedra Caldérona de la Barcy. Jan Roth sice krásně maluje světlem, ale z filmových adaptací děl Karla Josefa Beneše mnohem víc doporučuju emocemi nabité hollywoodské melodrama A Stolen Life (1946), které je díky Glennu Fordovi a Bette Davis v dvojroli (!) herecky úplně jinde. ()

Wacoslav1 

všechny recenze uživatele

Perfektní Vávrův starej kousek kterej jsem si doplnil a kterej už v začátcích jeho kariéry ukazoval jak velký režisér v něm je. Mandlová po pravdě nikdy nebyla úplně moje favoritka, ale tady je naprosto přesná plus na svou dobu rozhodně neotřelý námět. Souhlasím s mchnk. V určitých věcech se opravdu jedná o nadčasový film.80% ()

mchnk 

všechny recenze uživatele

Že zde Otakar Vávra filmovým způsobem předběhl dobu, je naprosto neoddiskutovatelné. Těžké drama o vnímání přítomnosti bez paměti, s pamětí, a nakonec i s pocitem procitnutí. Adina si to skutečně dává tak, jak nikde jinde, Vávra provazuje filmeček snovou i fantazijní realitou a Štěpánek zařizuje to ostatní. Popravdě, nebýt jeho až přehnaně emotivních Marií, dalo by se podle mě mluvit o dokonalém provedení. Drama se prolíná s lehkým humorem, který je takový dobový, upřesňovací bod, protože v některých chvílích, film působí skutečně nadčasově. Neskutečně trefná ztráta paměti v době, kdy byla paměť českého národa na dlouhá léta zašlápnuta. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Otakar Vávra měl zpravidla šťastnou ruku, pokud šlo o výběr literárních děl vhodných pro filmovou adaptaci. Mezi takové snímky patří také Kouzelný dům, jenž vznikl na základě stejnojmenné předlohy K. J. Beneše. Psychologické drama se soustředí především na duševní stav a novou situaci hlavní hrdinky, která se po leteckém neštěstí ocitla v neznámém prostředí. Dívka bez minulosti, neboť trpící amnézií, se učí žít v tajemném domě, zabydleném starými rodinnými tradicemi a podaří se jí získat si náklonnost jeho obyvatel. V první polovině filmu, kdy se dívčino vědomí teprve probouzí, režisér buduje působivou atmosféru z podzimních mlh a dešťů, v nichž se postavy pohybují odhmotněny jako stíny. Ve scénách halucinací používá Jan Roth subjektivní kameru, takže se divák snadno ztotožňuje s perspektivou zmatené návštěvnice, jejíž vnitřní neurčitý čas mimo prostor symbolicky měří dlouhé kyvadlo empírových hodin. V jejích snech se objevují postavy bez tváří, protože je nedokáže nikam zařadit. Až kouzelník s příznačných uměleckým jménem Caligari (!) dá událostem v zešeřelém domě zase nový směr. Úlohu tajemné Marie, která po leteckém neštěstí ztrácí paměť a ocitá se ve vesnickém prostředí, které zná stejně málo jako svou minulost, svěřil Vávra Adině Mandlové. Ta zde vytvořila bezesporu nejzávažnější a charakterově nejvyzrálejší roli v rámci celé své kariéry. Tato skutečnost je o to vzácnější, že postava Marie jí nedávala po vnější stránce příliš mnoho možností. Přesto dokázala tuto tápající ženu, zvolna podléhající milostnému okouzlení, přesvědčivě zživotnit. Kouzelný dům ve své vlastní podobě je však reprezentován triem starých žen, ovládajících svou matriarchální důstojností oba bratry. Otakar Vávra obsadil i tyto role významnými divadelními umělkyněmi Růženou Naskovou, Leopoldou Dostalovou a debutující Terezií Brzkovou. Třebaže nejsou tyto postavy z filmového hlediska přitažlivé, díky výkonu všech představitelek si získávají pozornost i sympatie diváků. Film Kouzelný dům, ve svém půdorysu charakterizovaný především jako komorní herecký koncert, intonovaný na kontrastní melodii poklidu vesnického domova na straně jedné a záhadného zjevení neznámé ženy na straně druhé, je jedním z mála snímků, odvažujících se srovnání se soudobým světovým trendem. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Otakaru Vávrovi rozhodně nejsou vedle jiných žánrů cizí ani tajuplné mysteriózní příběhy okořeněné kouskem psychologického dramatu. Jestli někdo v Československu skutečně uměl natočit mysteriózní film, byl to podle mě právě Vávra. Jeho polozapomenutá Třináctá komnata (1968) mě fascinuje už pár let a po aktuálním zážitku si můžu do této kategorie přiřadit i Kouzelný dům. Silná atmosféra, podpořena expresivně ponurými záběry, i v doprovodu záblesků romantičnna, graduje do stále napínavějších okamžiků a dojde i na zajímavě ztvárněný sen s noční můrou hlavní hrdinky či pár menších strašidelných lekaček (u některých pohledů s nečekaným zjevem přes okno či do zrcadla), které na mě i navzdory stáří filmu dokázaly efektně působit a v druhé polovině mě tu stále více mrazilo. Během procitnutí v paralelním světě se samostatnou pamětí hlavní hrdinky, s nedobrovolnou cestou nejdřív tam i zpátky (včetně způsobů obou procitnutí), jsem si tu navíc dvakrát vzpomněl i na Lynchův žánrový majstrštyk Mullholland Drive (což berte taky jako plus :)). Souhlasím s názorem mchnka, že filmařsky i námětově se jedná až o překvapivě nadčasový kousek. Místy lehce patetické herectví některých zúčastněných může tvořit pro dnešního diváka maličkou pihou na kráse, ale možná o to víc vynikne výkon Adiny Mandlové, která zdařile a přesně dokázala ztvárnit hlavní postavu se ztrátou paměti. Její pohled očí, když se k tomu usměje, je zde (stejně jako ten dům, když se rozsvítí a zmizí z něj temnota) kouzelný... citově vysněný šťastný konec, byť svou atmosférou možná odlišný od většiny předchozího děje, asi k filmům této éry už holt patří... [80%] ()

MontyBrogan 

všechny recenze uživatele

Mladí ľudia sa klamú, starí zabúdajú. Ideálny svet na stratu pamäte a začínanie odznova niekde ďaleko od všetkého, čo je im tak nechválne známe. Otakar ma zase raz zVávril na svoju stranu. ()

Flego 

všechny recenze uživatele

Otakar Vávra dokázal vytvoriť neuveriteľnú atmosféru a platí to o psychologickej rovine, keď mladá žena stratí pamäť a zamiluje sa, ale aj o vizuály. ()

seeker23 

všechny recenze uživatele

Přes opatrný rozjezd a vůbec určitou nevyrovnanost - občasné nefilmově dovysvětlující dialogy a místy přepjatost až patetičnost - velmi vydařený film s působivou kamerou a několika opravdu silnými scénami (npř. Mariin zvláštní - s velkou mírou nadsázky trochu lynchovský - sen/flashback). ()

kobejn 

všechny recenze uživatele

Nebýt toho zbytečného a nevěrohodného happyendu, a několika přebytečných "moudrostí" mohlo to být dokonalé. ()

Sandiego 

všechny recenze uživatele

Další důkaz toho, že Otakar Vávra je mistr prvorepublikového filmu, který dokázal v době barvitých kýčů a roztržitých veseloher vytvořit příjemně civilní příběh, prodchnutý působivým psychologickým dusnem, jenž naplno vyznívá v horečnatém snu hlavní hrdinky. Adina Mandlová dává touto rolí zapomenout na neuměle načrtnuté postavy její předhchozí kariéry a je vidět, že dobrý scénář v ní probouzí netušené vlohy. ()

topi odpad!

všechny recenze uživatele

"Možná, že celý lidský život je jenom sen." To možná je, ale tohle byl pro mě vyloženě zlý sen! Sledovat celou dobu vykulený oči Mandlové nebo Štěpánka je fakt zlo! Navíc Adina nebyla nikdy dobrá herečka. Nerozumím, co je na tomto snímku tak hodnotného, dyť to je obyčejná naivní a prostomyslná červená knihovna, která mohla dojímat maximálně naše babičky. Československou kinematografii minulého století mám v úctě, i filmy Otakara Vávry, najdou se však i výjimky, které bych nejradši nikdy neviděl. Příkladem budiž Kouzelný dům. ()

swed 

všechny recenze uživatele

Slibný námět a několik povedených scén je asi tak všechno, co může dnes tento český "Muholland Drive" (úsměvné spojení slov jako by odráželo výslednou kvalitu díla) divákům nabídnout. S odstupem let působí "Kouzelný Dům" předvídatelným dojmem, psychologicky nevěrohodně a herectví Zdeňka Štěpánka přepjatě. Škoda, už jenom kvůli Mandlové a Vávrovi. 6/10 ()

Gianni_B 

všechny recenze uživatele

Kdyby mi nepřipadalo nepravděpodobné, že David Lynch tento snímek viděl, považoval bych Kouzelný dům za jednu z hlavních inspirací pro Mulholland Dr. ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Hlavním záměrem Vávrova přepracování Benešova románu je natočení úspěšného uměleckého filmu (ostatně jaké ambice mohla mít československá filmografie v době krátce před válkou). A podřídil tomu vše! Rád bych se při hodnocení filmu vyhnul porovnávání s Balíkovou inscenací z roku 1970, ale obávám se, že tomu neuniknu. Otakar Vávra (autor též scénáře) nenechává tedy nic náhodě: pro zobrazení kouzla využívá všechny možné (kouzelné) efekty, především osvětlení a dekorace, které se zintenzivňují při psychických kolapsech hrdinů. Často jsou to však jen efekty pro efekty; dobře nasvícený vodotrysk okouzlí každého, vždy a všude. Z herců si vybral jen esa a královny. To, že je mi Munzarova herecká škola (viz též Ilja Racek, Václav Lohinský) bližší než Štěpánkova - a už tu máme to nemilé porovnávání - je můj problém. Propastný rozdíl je však mezi herectvím Mileny Dvorské a Adiny Mandlové, která jako obvykle hraje jen samu sebe a působí jako zapomentutá postava z němého filmu. Její delší pobyt na "plátně" je vždy iritující a na detaily raději nehledět (např. šot, když začíná hrát na klavír, musel být zkrácen na půl vteřiny, protože přitom kroutí rameny jako vrtulník). "Převedení" románu do kategorie červené knihovny je rovněž marketingově promyšleným činem, stejně tak jako zobrazení továrníka Laryše jako totální monstrum. Pozdější přechod z "červené knihovny" do "rudé knihovny" není pak už tak zřetelný a příliš obtížný. Nicméně mějme vždy na paměti staré dobré "OMNIS COMPARATIO CLAUDICAT - každé porovnání kulhá." Pozn: V komentářích jsem zachytil odkazy na Davida Lynche, prozrazující udivující komplexnost diváckého přístupu. Pokud tomu rozumím dobře, Vávra dospěl ke hranici, kterou Lynch překročil. Domnívám se, že jde o hranici uvěřitelného. O tom, co se děje v kouzelném domě pochybujeme, ale věříme tomu, o Lynchových světech nepochybujeme, ale už jim nedokážeme uvěřit. ()

matrosh 

všechny recenze uživatele

Ve vší úctě k panu Vávrovi, tohle byla jedna z největších hovadin jakou jsem viděl. Na druhou stranu, tento snímek je vynikajícím příkladem snahy českého filmového průmyslu o napodobení amerického star systému a skvěle se hodí jako podklad na studium tohoto fenoménu. :P ()

Související novinky

Noir Film Festival již tento čtvrtek

Noir Film Festival již tento čtvrtek

17.08.2020

Projekcí vizuálně podmanivého klasického filmu noir Špinavá dohoda bude ve čtvrtek 20. 8. na královském hradě Křivoklát slavnostně zahájen 8. ročník Noir Film Festivalu. Čtyřdenní žánrová přehlídka… (více)

Reklama

Reklama