• ryba443
    ****

    Vcelku povedený film, scénář i herecké výkony na slušné úrovni. Ohledně narážek na propagandistický obsah bych řekl, že taková už byla doba a film jí zachycuje vcelku věrně (samozřejmě by se něco našlo, přinejmenším vlasovci), ať už se nám to líbí nebo ne. Velké plus filmu je samozřejmě použití věrné techniky, tedy opravdových německých tanků Pzkpfw IV. Mimochodem, víte že na mostě odpálený panzerfaust proti Pzkpfw IV byl skutečný a tank byl skutečně zničen? Pár let po válce, kdy byl film natočen, se tu německé obrněné techniky nacházelo hodně a nebyl to problém, pro dnešní filmaře by to byl trochu luxus, originální Pzkpfw IV v dobrém stavu má dnes obtížně vyčíslitelnou historickou hodnotu a cenu v řádu desítek milionů :) Nicméně tank by byl tehdy do hutí odeslán tak jako tak, stejně jako desítky jiných, takže nemá cenu truchlit a nezbývá než jen si trochu trpce vychutnat neopakovatelné a velmi realistické filmové záběry hořící Pzkpfw IV, srovnatelné pouze s dokumentárními záběry z války.(18.9.2010)

  • sportovec
    *****

    Osudem i různě zvládanou limitou Otakara Vávry jsou historické okolnosti, které ovlivnily takřka polovinu jeho dlouhého života (letos tento pozoruhodný muž dovrší své sedmadevadesátiny). Ve většině případů se však s ožehavými tématy, která volil, dokázal vypořádat na buď solidní, nebo i velmi dobré úrovni. To, co kolegové porůznu uvádějí jako Vávrův zápor - poplatnost době - neplatí jen pro film, ale i pro jeho literární předlohu (Jan Drda byl právě v padesátých letech předsedou Svazu československých spisovatelů, tedy suprarežimistickým literátem). Přesto obraz osamělé barikády na strategickém místě i odhodlání jejích obránců nejsou kašírované. Naopak - kus z nálady té horečné doby necelých pěti dnů Května 1945 tu určitě zůstal zachycen. I při oprávněně konstatovaných nedotaženostech je však nutno film vnímat především v dobovém kontextu boomu budovatelského kýče literárního, divadelního i filmového. Dokázalo-li toto dílo odolat tak zhoubnému přívalu, nemůže nebýt neumělecké a neplnohodnotné. Soudím, že je ještě něčím víc. Dílem nadčasovým pro syrovost svého vypovídacího záběru. V mnoha ohledech svou nesestříhanou syrovostí snese srovnání s prvními díly italského neorealismu - mj. Rosselliniho ŘÍMEM OTEVŘENÝM MĚSTEM. Rušivé momenty v kompozici filmu jsou odhadn utelné jednak v úvodu, zejména však v závěru filmu, kam Vávra na pokyn Kopeckého - jak sám uvádí ve své vzpomínce - vložil scény ze svého střihového dokumentu CESTA K BARIKÁDÁM.(20.10.2007)

  • tomtomtoma
    **

    Pro mě je to hodně tendenční dílo, které vykládá věci po svém a považuji to za oslavu pokrytectví a cynismu. Za jedinou kladnou věc považuji pouze krásné vyobrazení strachu, ať už všeobecného, nebo plynoucího ze situace. Němci jsou tu vyobrazeni jako neskutečné zrůdy, Češi na tom nebyli lépe, navíc válka není souboj gentlemanů, ale džungle, kde platí zákon silnějšího nebo lstivějšího, či zákeřnějšího. Navíc se Němci snažili utéci z dosahu sovětského, nejkrutějšího vojska vůbec, jejichž vojáci na osvobozovaných území znásilňovali všechno, a dostat se do celkem pohodového vlivu americké armády. Je tu zmiňováno, že Američanům se do Prahy nechce. Oni chtěli, dokonce byl původní plán, že se americká a sovětská armáda setkají na řekách Laba a Vltava, ale pak začali Sověti lobovat a čáru o nutný kus posunuli. Dokonce z Prahy byla vyslána delegace k Američanům, kteří byli dvě hodiny od Prahy, ale z důvodu komunistických mocenských choutek nemohli. Přijde mi pokrytecké, že Češi nesáhli k žádnému odporu už předtím, ale až poté, co byla druhá světová válka jen dohrávána, pak vypuklo obrovské hrdinství všech, kteří šli celou dobu s proudem, je to strašné pokřivení povahy českého národa, které rádo kolaboruje a přizpůsobuje se a až když je skoro po všem, všichni začnou křičet a nevídaným způsobem se mstít. Je to ztráta soudnosti. Notabene podle filmu, který vyobrazuje komunisty jako neskutečné hrdiny, jsem nabyl dojme, že oni měli všechno špatně připraveno a jen se těšili na příjezd rudé armády, aby mohlo být vyzdvihováno nesmírné hrdinství komunistického odboje za pražského povstání. Z postav, které mě uvízli natrvalo v paměti: polská velká bojovnice Halina (Barbara Drapiňská), která na smrt vyhladovělá byla pořád neustále v akci, u všeho a předváděla pouze hrdinské činy, strážník Brůček (jakou jinou roli mohl mít v komunismu Jaroslav Marvan), pro kterého platilo kam vítr, tam plášť, velcí komunisté a neohrožení bojovníci Hošek (Jaroslav Průcha) a Kroupa (Vladimír Šmeral), trochu naivní četař (Robert Vrchota), vzteklý uhlíř na barikádách (Jiří Plachý), mladík Pepík Hošek (Antonín Šůra), který chtěl být hrdinou, ale měl obrovský strach, Kouba (Vítězskav Boček), který strachy utekl z barikády, ale to ho nezachránilo, ale dostalo do prekérní situace a pekař Lojzík (Vladimír Hlavatý), který se schovával mezi nejtenčími stromky a tu kulku pro něj určenou zastavil chleba. Film, který mě zhnusil svojí komunistickou propagandou skvělých a hrdiných komunistických bojovníků, jako jediných statečných ochránců Prahy, překrucováním skutečností. Film u kterého pouze ocením strach dotyčných, i když někteří ho neměli, neboť to byli komunističtí superlidé.(9.3.2010)

  • CaptainNor
    ****

    Nepovažuji za šťastné soudit Vávrovu poplatnost režimu a tendenčnost jeho filmů. A už vůbec ne Němé barikády. Závidím přímým účastníkům těchto dnů euforii z konce války a lituji všechny obyčejné lidičky, kteří podlehli slibům nových mocipánů po únoru 1948. Jsem přesvědčen, že 99 lidí ze sta a to i velmi moudrých věřilo v krásnější zítřky. Tento Otakara Vávry hodný, výpravný film s věrnými dobovými reáliemi nelže! Lživá byla tehdejší doba!(7.6.2008)

  • Matty
    **

    V normalizačním Osvobození Prahy působí patetická adorace lidu, komunistické strany a sovětské armády kašírovaně. V poválečné Němé barikádě silně budovatelský tón ještě nachází své ospravedlnění. Lze věřit, že takhle nějak to Vávra, Drda a nemalá část národa skutečně vnímali. ___ Prahu, hrdinně bráněnou dělníky koordinovanými vševědoucí komunistickou stranou, podle filmu osvobodila Rudá armáda. O ideových spojencích a nepřátelích Němá barikáda nepochybuje. Němečtí civilisté od prvního dne povstání v ukradených kožiších kvapně opouštějí město, francouzský zajatec při pohledu na vlající trikolóru v předtuše počínající barikádní revoluce úlevně vzdychne „Liberté!“ a polská soudružka nedlouho po vyskočení z vlaku, vezoucího ji zřejmě do Terezína, vrhá granát po německém vojákovi. Němce je potřeba vyhnat a zlikvidovat, od Francouzů se lze inspirovat jejich slavnou revolucí a s Poláky možno navázat oboustranně prospěšnou mezinárodní spolupráci. Alespoň slovem jsou zmíněni Američané, kterým se do osvobození našeho hlavního města „asi nechce“, kdežto Rusové, se „musejí rvát o každej kilometr“. Pro „vyvážení“ je mezi všemi statečnými Čechy jeden oportunistický zbabělec, který ke stavbě barikád přispěje všehovšudy jednou dlažební kostkou. ___ Pražské povstání je ambivalentně interpretováno jako spontánní revoluce pracujícího lidu, i jako pečlivě organizovaná akce (inventura zbraní), jejíž účastníci si rozhodně najdou čas na ujasnění své ideové pozice. Ve prospěch komunistů byla výrazně redukována také role České národní rady a generála Kutlvašra. Vojenské velení povstání rezignovaně vyčkává, zatímco komunisté na barikádách nasazují své životy. ___ Překrucování historické skutečnosti bych Němé barikádě odpouštěl ochotněji, kdyby nebyla tak neskutečně utahaná. Ve snaze zmapovat na neadekvátně malém prostoru celé povstání nejsou postavy výrazněji prokreslené, ani typově dostatečně odlišné. Individuální dramata by zřejmě měla splynout do revolučního kolektivního boje (kolektivní je zde i líbačka s fešnou tramvajačkou), ale jednotlivé akce se odehrávají nezávisle na sobě, bez dynamizujícího prostříhávání nebo gradace, bez naléhavosti, kterou by si látka zasloužila. Ospalé tempo naruší a o jediné vzrušení se na samém konci filmu příznačně postará Rudá armáda, na jejíž příjezd stejně jako zaměnitelné postavy dvě hodiny čekáme. Cenou za ideologickou poplatnost je neschopnost filmu vtáhnout nás do vyprávění a tím i přesvědčit, že právě tento výklad Pražského povstání je tím nejlepším. 50% Zajímavé komentáře: sportovec, Zloděj kol, Marthos(18.6.2015)

  • - V Prahe sa nebojovalo na mostoch, ako vo filme, len na brehoch. (andykovac)

  • - Za svou roli získal Jaroslav Průcha ocenění Laureát státní ceny. (M.B)

  • - Natáčení probíhalo také v ulici Tusarova a v budově dnes již základní školy Tusarova, dále na Ortenově náměstí v Praze Holešovicích. (fiLLthe3DD)