• sportovec
    *****

    Osudem i různě zvládanou limitou Otakara Vávry jsou historické okolnosti, které ovlivnily takřka polovinu jeho dlouhého života (letos tento pozoruhodný muž dovrší své sedmadevadesátiny). Ve většině případů se však s ožehavými tématy, která volil, dokázal vypořádat na buď solidní, nebo i velmi dobré úrovni. To, co kolegové porůznu uvádějí jako Vávrův zápor - poplatnost době - neplatí jen pro film, ale i pro jeho literární předlohu (Jan Drda byl právě v padesátých letech předsedou Svazu československých spisovatelů, tedy suprarežimistickým literátem). Přesto obraz osamělé barikády na strategickém místě i odhodlání jejích obránců nejsou kašírované. Naopak - kus z nálady té horečné doby necelých pěti dnů Května 1945 tu určitě zůstal zachycen. I při oprávněně konstatovaných nedotaženostech je však nutno film vnímat především v dobovém kontextu boomu budovatelského kýče literárního, divadelního i filmového. Dokázalo-li toto dílo odolat tak zhoubnému přívalu, nemůže nebýt neumělecké a neplnohodnotné. Soudím, že je ještě něčím víc. Dílem nadčasovým pro syrovost svého vypovídacího záběru. V mnoha ohledech svou nesestříhanou syrovostí snese srovnání s prvními díly italského neorealismu - mj. Rosselliniho ŘÍMEM OTEVŘENÝM MĚSTEM. Rušivé momenty v kompozici filmu jsou odhadn utelné jednak v úvodu, zejména však v závěru filmu, kam Vávra na pokyn Kopeckého - jak sám uvádí ve své vzpomínce - vložil scény ze svého střihového dokumentu CESTA K BARIKÁDÁM.(20.10.2007)

  • ryba443
    ****

    Vcelku povedený film, scénář i herecké výkony na slušné úrovni. Ohledně narážek na propagandistický obsah bych řekl, že taková už byla doba a film jí zachycuje vcelku věrně (samozřejmě by se něco našlo, přinejmenším vlasovci), ať už se nám to líbí nebo ne. Velké plus filmu je samozřejmě použití věrné techniky, tedy opravdových německých tanků Pzkpfw IV. Mimochodem, víte že na mostě odpálený panzerfaust proti Pzkpfw IV byl skutečný a tank byl skutečně zničen? Pár let po válce, kdy byl film natočen, se tu německé obrněné techniky nacházelo hodně a nebyl to problém, pro dnešní filmaře by to byl trochu luxus, originální Pzkpfw IV v dobrém stavu má dnes obtížně vyčíslitelnou historickou hodnotu a cenu v řádu desítek milionů :) Nicméně tank by byl tehdy do hutí odeslán tak jako tak, stejně jako desítky jiných, takže nemá cenu truchlit a nezbývá než jen si trochu trpce vychutnat neopakovatelné a velmi realistické filmové záběry hořící Pzkpfw IV, srovnatelné pouze s dokumentárními záběry z války.(18.9.2010)

  • Zloděj kol
    *****

    Hned v roce 1946 se objevilo několik filmů, které reagovaly na válečnou zkušenost. Drtivou většinu produkce s touto tematikou tvořily příběhy o nezdolnosti a hrdinství českého národa, občas zůstalo u patetických hymnů, jindy se podařilo realisticky vykreslit lidský příběh. Po dvou válečných komediích (Nikdo nic neví, Velký případ) se objevilo i výjimečné svědectví o době, ve které jsme žili, a z níž cosi stále trvá, příběh židovského transportu Daleká cesta. Ve stejném roce se Otakar Vávra rozhodl natočit svůj první historicko umělecký dokument. Němá barikáda Jana Drdy představovala opravdový literární bestseller a tudíž i vhodnou předlohu pro film. Vávra spojil své zkušenosti, opět se podařilo docílit přiměřených hereckých výkonů a viditelně se učil na škole anglického civilního dokumentarismu. Film je historicky pokřivený stejně jako byla pokřivená doba, ve které vznikal. Zachycuje pouze jednu stranu pražského povstání. Vlasovci se zde pochopitelně neobjevují, stejně jako fakt, že Rudá armáda zachytila v Praze už jen zbytky německých posádek. Přesto Vávra natočil film, který na mě dodnes působí silně emotivním dojmem, a to už vůbec nemluvím o tom, když jsem ho viděl v dětství poprvé. Vznikl příběh o pražském povstání a o lidech, kteří se jej zúčastnili. Jinak vzniknout ani nemohl, pokud se nechtěl střetnout s režimem. Byl logickým vyústěním doby. Z řady angažovaných filmů s hrdinskou tematikou je umělecky nejzdařilejší. Výrazné výkony Barbary Drapińské, Jaroslava Marvana a Vítězslava Bočka. Pan Vávra vystupuje v televizi jako pamětník a režisér filmů s Adinou, Lídou a Natašou. Ale měl by občas mluvit i o letech následujících. PS: Někteří recenzenti si tento film viditelně pletou s Vyšším principem Jiřího Krejčíka (1960). V tomto filmu má slovo dělnická třída, zastřelení studenti se tu nevyskytují.(8.2.2004)

  • Sociopath
    **

    Takmer dvojhodinová nuda podľa slabšej poviedky Jana Drdu. Ak by malo byť niečo skutočne sfilmované, tak je to jeho Tretí fronta. Jediná scéna, na ktorú som sa skutočne tešil bola tá, kde vojak, ktorý už predtým bránil Maurom v dobytí Madridu píše na barikádu kriedou slová No pasaran. Tešil som sa zbytočne, ešte aj tam spravili hrúbku (dva "s")... Mimo Marvana úplne zbytočný film. Tak ako celé Pražské povstanie.(23.11.2013)

  • klúčik
    ***

    Film Nemá barikáda je výpravný film. Zaujali ma hlavne masové scény, ktoré dú natočené až reportážne. Na rok vzniku veľmi dobré. Druhá vec , ako to dnes vidíme a cítime. Doba bola hnusná a obyčajní ľudia sa vzopreli, sú tam aj zbabelci a aj podctivci, ako všade a ako vždy. Film sa točil v roku 1947/48 tak je jasné, že sa musela spomínať strana , ako ten kto to viedol. Ale ako to bolo naozaj???? Z hercov sa mi páčila B.Drapinská, M.Vášová, V.Šmeral, J.Plachý. Film hodnotím na 65%.(26.9.2005)

  • - Za svou roli získal Jaroslav Průcha ocenění Laureát státní ceny. (M.B)

  • - Natáčení probíhalo také v ulici Tusarova a v budově dnes již základní školy Tusarova, dále na Ortenově náměstí v Praze Holešovicích. (fiLLthe3DD)

  • - Německé tanky útočící na mostě jsou střední tanky Panzer IV. (Žralok)