Občan Brych

Občan Brych byl na svou dobu filmem odvážným stejně jako Otčenáškův román. O pár let dříve by tenhle příběh nikdo nenafilmoval. Nemyslím tím ovšem Brychovo prozření či "uvědomění sounáležitosti k rodné hroudě" ve chvíli, kdy se rozhodne, že neemigruje. Ovšemže pro tu psychologicky složitou osobnost, kterou Karel Höger ztvárnil mistrovsky. Řadový úředník, který v Únoru neví, na čí stranu se obrátit - a vedle toho lidé, kteří se stavěli na obě strany tehdejšího boje o moc. A ovšem také prospěcháři, kteří měnili kabáty podle dobové atmosféry. Ten příběh byl skutečnější, než by si mnozí dnes přáli. (17.10.2014)

Otčenáškův román jsem četl ještě jako kluk. Pokud si pamatuji, líbil se mi, i když jsem se v něm jen hrubě orientoval. Teď, po skoro půl století, je mi to ještě nejasnější. Známe poměrně dobře inscenované procesy 50. let, ale život běžných lidí se po únorovém převratu propadl někam do čirého myslitelna. Do jaké míry byla plejáda hrdinů v čele s rádoby svébytným Brychem autentická? Bylo moto (parafráze): "Kdo nevstoupí to strany, tak ten to má posraný", tak jednoznačné? To nám nepoví "Politický brevíř moderní ženy", "Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu", ani "Historie.cs". Zřejmě však je celý film takový, jako je scéna závěrečná scéna, v níž se Občan Brych, většinou dezorientovaný, bezpečně orientuje v šumavském pralese, za noci a za bouře a navíc s ženou. Protože se zde - na rozdíl od budovatelských filmů - vyskytují určité polotóny, považuji tuto agitku za mnohem podvratnější. Helgeho "Velká samota" - určité popření "Občana Brycha" - byla natočena jen o rok později, přesto už má onu kvalitu, na níž mohla navázat česká kinematografie 60. let. (15.05.2016)

Film povinně viděný na školním představení rok co rok, spolu s Baladou o vojákovi a Jeřábi táhnou. Karel Höger mi tehdy vůbec nebil sympatický a tou povinností se mi film tak zprotivil, že už jsem se na něj po letech nedokázala podívat s odstupem. Do odpadu nepatří, to si tvůrci nezaslouží, ale víc než * nemohu dát. (04.06.2008)

Jo, copak Otakar, ten uměl točit filmy a taky věděl, co to znamená být pragmatikem. Občan Brych není tupá agitka, nýbrž psychologicky nahozená agitka, takže nevzbuzuje smích, nýbrž mírné mrazení. Při pohledu na soudruhy křičící na majitele továrny "Už nás to omrzelo pracovat na vás, vydělávat vám peníze", nemůže člověka nenapadnout, že takových se potká dnes v hospodě pořád dost. A majiteli by to rádi vysvětlili podobně. Jsou i momenty, pět let před tím ve filmu nemyslitelné (""Jsem proti každému násilí. To už jsem zažil za protektorátu..."Nedá se svobodně diskutovat".. na to soudruh: "S nepřítelem se nediskutuje. Ostatně poctiví lidé nemí mít žádný strach"). Brych váhá, váhá, ale závěr je všem jasný (bodejt ne, točeno v 58) a ostatni postavy jsou schématické, jak vyžadováno. Takže asi tak: nebylo všechno bez chyb, soudruzi, ale progresivní a poctivá inteligence šla nakonec za námi a těm boháčům to nakonec patřilo,no ne? Tak se snad tolik nestalo, že jo...Herci (Hoger, Štěpánek) za podívání stojí. (05.01.2011)

Jednou v 80. letech zahnali nás, malé školáky, v době vyučování do kina. Fajn. Promítá se sice Občan Brych, čili dost nuda, ale lepší než sedět ve škole. A my, kteří jsme tento film už znali z televize, věděli jsme, že dojde na "erotickou scénu", což pro nás tehdy představoval i vášnivý polibek v noční ulici. Takže těšit se bylo na co. Čekalo nás však nemilé překvapení, neboť tato scéna - to jediné, co nás mohlo na celém filmu zaujmout, byla pro nás školáky vystřižena. Od té doby jsem nepřítelem cenzury. Občana Brycha jsem pak už nikdy neviděl - nechybí mi. (24.03.2011)