Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Nataša Gollová v romantickém příběhu o nešťastné lásce a těžké životní zkoušce... Film Okouzlená vznikl v roce 1942, vzdáleně inspirován románem Františka Götze "Paní našich snů". S tím ovšem souvisel jen námět o mladé dívce, okouzlené divadlem. Scenáristicky si jej přepracoval sám režisér Otakar Vávra a film natočil se standardním tvůrčím týmem: kameraman Ferdinand Pečenka, jehož znamenitá kamera zejména v exteriérech kouzlí nádheru české přírody, dále architekt Jan Zázvorka a hudební skladatel Jiří Srnka. Titulní roli svěřil režisér nezvykle Nataše Gollové, která byla využívána zejména pro role komických postav a rozjívených žabců. Postava Lenky Bártové byla podstatně jiného ražení, psychologicky složitá, mnohostranná, tápající a hledající své místo nejen v životě, ale i v lásce – a Nataša Gollová dokázala tuto pohříchu literární postavu přivést k životu a vtisknout jí punc opravdovosti a hloubky. Karel Höger předvádí další svou variantu citově a morálně rozkolísaného milence. Objevují se zde i další velké postavy českého divadla – Leopolda Dostalová, Marie Glázrová, Václav Vydra st., z mladší herecké generace pak Jan Pivec, Miloš Nedbal či František Filipovský. (Česká televize)

(více)

Recenze (30)

Tosim 

všechny recenze uživatele

Vlastně ani nevím, čím to bylo, ale jindy výborná Nataša Gollová v tomhle filmu tak přehrávala, nebo "nedohrávala," nebo co, že byla jen ztěží uvěřitelná. Její postava byla tak okouzlená, až se stávala až průsvitnou. ()

belldandy 

všechny recenze uživatele

Nataša Gollová v tomto filmu skutečně neobvykle přehrává. Ona však má hrát dívku, která přehrává! Takže je to vlastně výborné postižení role. Okouzletá, to je příběh dívky, co se touží stát herečkou. Se svým pateticko-romantickým pojetím herectví může možná obstát ve hře typu Pohádka máje a slavit svým způsobem i úspěch, ale skutečnému herectví se teprve musí naučit. A to si myslím postihla Nataša Gollová velmi případně. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Láska je závrať, pane můj! Průzračná závrať nad řekou. Láska je měkký dotek pěn, jež mezi prsty protekou. Láska je píseň zpívaná ústy, jež potom oněmí. Láska je hvězdou v oblacích a růží na zemi. Láska je víc než polibek, do hlubin je to sladký pád. Láska, můj pane, všechno je, co nemohu ti dát! František Götz, významný literární kritik a dlouholetý dramaturg naší první scény, byl jedním z těch, kteří se rozhodli stůj co stůj uchránit zkonfiskované barrandovské ateliéry před definitivním německým vlivem a proto oslovil Miloše Havla a posléze také režiséra Otakara Vávru, maje v rukou scénář svého vlastního románu Paní našich snů. Bylo to vstřícné gesto, vítané v nejtěžším období druhého stanného práva s neskrývanou radostí a zadostiučiněním. Nelze nepřiznat, že Vávrovi se celý ten romantizující příběh velké lásky podařilo vybavit ještě něčím jiným, jakousi vzrušivou atmosférou plnou milostných vášní a osudových zklamání. V tónech melodramatického propletence se ozývá výrazný akord hrdého ženství, vzdor tradičním hodnotám společnosti, vzpoura proti lidské přetvářce a slabosti vyslovená v okamžiku přijetí údělu svobodného mateřství a absolutní nezávislosti. Volba Nataši Gollové do hlavní role nebyla vůbec náhodná a do hereckého rejstříku oblíbené komediální představitelky vnáší cosi nového, citlivého a živoucího. K mimořádným hereckým kreacím náleží také spalující trýznitelka lidských srdcí Marie Glázrové, osudová femme fatale, ztvárněná v nejjemnějších odstínech rafinované ženskosti, využívajíc všech dostupných prostředků k pohodlí svého života. Čím zklamat nemají v zásadě ani Höger s Pivcem: zejména Högerův slaboch je fascinujícím obrazem odporného alibismu, hloupé poddajnosti, s níž je jeho Chvojka schopen obětovat svou lásku k Lence, tedy podle svých slov to nejkrásnější, co kdy mohl prožít. Okouzlená, film, v němž naplno vyvěrá rozmanitost lidských charakterů, stále okouzluje. Možná proto, že byl při svém vzniku obklopen skupinou umělců, kteří do scénáře vkomponovali skromný hold svobodným múzám a vůni divadelního jeviště. Nataša Gollová, pevně vtisknutá do průsvitných celuloidových okének, ale přežila do dnešních dnů, aniž by se jako herecká osobnost stereotypně opakovala. K našemu štěstí ji můžeme stále vidět nešťastně šťastnou i odvážnou s touhou žít a podstupovat nová okouzlení a zklamání. Bolest a utrpení války jsou dávno zapomenuty, ale diváci bez rozdílů sledují s obdivem zářící oči a nezaměnitelný hlas Nataši Gollové, okouzlené hvězdy, která se díky filmu stala nesmrtelnou. ()

raroh 

všechny recenze uživatele

Nemám co bych vytkl (snad jen, že časové zasazení bych spíše volil do doby secese než současnosti vzniku filmu), Gollová hraje romantickou dívku romanticky, Glázrová citovou vyděračku ohnivě, Höger tápající postavu ve všech odstínech, Pivec s Mandlovou pak své postavy pojali civilně. Melodramatický námět by sváděl ke koncům tragickým i tradičně happyendovým, ale řešení ve Vávrově filmu je hodně realistické, i když podle mě k Högerově postavě mírně nespravedlivé (kdo by chtěl dále žít s panovačnou Glázrovou?). ()

rikitiki 

všechny recenze uživatele

Nataša Gollová je okouzlená, nikoliv však okouzlující. Zahrála vílovitou bytost s čistým srdcem a naivní myslí opravdu procítěně, pro mě však nepříliš věrohodně. Taky Marie Glázrová byla mrchou z divadelních prken, nikoliv ze života. Realisticky mi z této sladkobolné historky vyšli především Höger a Pivec, Mandlová se na své poměry snažila, přesto byla spíš přehrávající než upřímná. I tak se ale film dá bez obtíží zhlédnout a divák musí aspoň ocenit snahu o poctivou práci a o scénář vymykající se jednoznačné červené knihovně. ()

snaked 

všechny recenze uživatele

***a půl. Ale co na tom záleží. Hlavně že ten námět je původní, že, Otakare...? :-) Až na to, že si bezostyšně půjčuje od jednoho ruského klasika... ()

Padme_Anakin 

všechny recenze uživatele

Charismatický Karel Höger mezi krásnými ženami a tentokrát musím přiznat, že mě jeho postava poměrně dost iritovala.. Nataša Gollová jako romantická duše mi sedla a i pro to její okouzlení jsem v sobě našla pochopení.. Příjemným překvapením byli Jan Pivec a Adina Mandlová, moc se mi líbili, no a Marie Glázrová si střihla tu manipulativní mrchu parádně.. Příběh vztahového propletence mě však nijak výrazněji neoslovil.. ()

Vědma 

všechny recenze uživatele

V tomto filmu mě nejvíc bavila Adina v podobně dobré roli jako ve filmu Noční motýl. Ale i Nataša Gollová pojala svou okouzlenou tak jak si charakter této postavy vyžadoval. Myslím, že tento film jakkoliv není příliš známý není ve tvorbě Otakara Vávry rozhodně žádná ostuda. ()

pakobylka 

všechny recenze uživatele

Drama, které je v první řadě poctivé - a svým způsobem i velice pokrokové a nekompromisní ... až se nechce věřit, že se zrodilo už v roce 1942. Nepodbízí se, vypráví svůj příběh se zaujetím a empatií - a nebojí se netradičních dějových zvratů. Jasné a zářivé 4* ()

dr.fish 

všechny recenze uživatele

Musím před Vávrou smeknout jak dokázal nekompromisně rozbíjet zaběhnutá schémata dějových zápletek tehdejší filmové tvorby. Žádné happy endy, ale úplně v pohodě svobodná matka a v podstatě legální "výměna partnerů". Nemohu prozrazovat děj, ale překvapení to pro mne přece jen bylo. Nataša a Adina coby kamarádky fugují dobře a vůbec ty vztahy postav jsou velmi životné a přirozené. Glázrová je vynikající "hysterka". Gollová odvádí přesně ten výkon, za který ji davy mužů zbožňovaly. Je krásná, má šmrnc a zasněný pohled upírající se do nikam. Ti, kdo jí to nežerou, nemůžou ocenit ani tenhle film, jelikož je především o ní. Navíc ty další paralelní linie děje činí z filmu něco víc. Za tím vším se pořád najde něco, o čem se dá přemýšlet. Je to zkrátka Vávra...90% ()

Skuby47 

všechny recenze uživatele

Pamětnická sedmdesát let stará romance s výborným hereckým obsazením působí i dneska docela zajímavě. Zvláště Adina Mandlová ve své vedlejší roli podává na svou dobu excelentní a moderní herecký výkon. Docela zastínila Natašu Gollovou, která si se svou hlavní rolí sentimentální naivky, žijící ve snech, nedokázala dost dobře poradit. Příběh je, co se námětu týče, ve své době neobvyklý a jeho konec je překvapivě realistický. Tento film mě po letech znovu potěšil a zpříjemnil mi jeden deštivý podvečer. ()

LeoH 

všechny recenze uživatele

Pouštěli jsme si kdysi kousky na dějinách filmu, tuším jako ukázku pronikání sociální tematiky do melodramatického žánru; ty kousky mě tenkrát docela zaujaly, proto jsem po letech sáhl po DVDčku a dlužno říct, že celek se dá vidět nejen z čistě studijních důvodů, ona ta témata následování svého snu a osobnostního vyzrávání skrzevá různá příkoří (Gollová se dle mého velmi důstojně herecky popasovala s náročným obloukem od mladé venkovské přehrávající naivky k silné realistické ženské, která nicméně neztratila ideály) jsou koneckonců věčná. ()

lucascus 

všechny recenze uživatele

Možná trochu sentimentální, ale přesto zajímavý film. Jak už z hereckého hlediska (Gollová zde dramatickou roli zvládla podivuhodně dobře, Mandlová opět bravurní, Höger perfektně charismatický), tak i režisérského a scenáristického. Film neprávem upadl v zapomnění, při dnešních romantických a srdcebolných filmech, které se točí, by se určitě tento film chytil. Jinak moc se mi tu líbila i Glázrová ve své roli ledové krasavice. ()

vitekpe 

všechny recenze uživatele

Malicko civilneji a odvazneji pojaty cervenoknihovni pribeh. Gollova za mimonku s nemanzelskym ditetem, Heger za takovyho lunetickyho budizknicemu, Pivec za kamarada, Adina nezvykle pragmaticka a civilni, Glazrova za takovou trochu mrchu...ale jo, bylo to zajimave. ()

spiritus 

všechny recenze uživatele

Překvapivě koukatelný film, na kterém mě nejvíce zaujal mladý Karel Hoger. Drama z tohoto období není zase až tak obvyklým počinem... ()

Vesecký 

všechny recenze uživatele

Mírná sentimentalita tomuto snímku neublížila a film určitě nenudil. Hrozně těžko se o něm píše, nelze mu mnoho vytknout, ale na druhou stranu nebyl ani nijak výjimečným v tvorbě Otakara Vávry.Velice charakterní role připadla Janu Pivcovi. ()

wictoria 

všechny recenze uživatele

Souhlas s obojím - Nataša tu přehrává, protože to má v roli, hraje dívku, která si plete život s divadlem, kde je jí rovněž vytýkáno, že hraje až přehnaně. A Adina je zde opravdu skvělá, moc se mi tu líbí. ()

Brinkley 

všechny recenze uživatele

Stejně tak jako výtvarné umění či architekturu by měl divák posuzovat i film v kontextu doby a prostředí, ve kterém vznikl. Sice se o to neustále snažím, ale i přesto se nemohu ubránit údivu, jaké snímky byly točeny v 30. a 40. letech u nás a jaké v Americe či Británii. Kupříkladu právě toto melodrama našeho předního režiséra Otakara Vávry uzřelo světlo světa ve stejném roce jako Casablanca a rok po Občanu Kaneovi. I tak patří Okouzlená mezi ty kvalitnější československé filmové počiny roku 1942. ()

Reklama

Reklama