Die Befreiung Prags
The Liberation of Prague
Režie:
Otakar VávraHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Vladimír Šmeral, František Vicena, Josef Větrovec, Ota Sklenčka, Josef Somr, Dmitrij Vasiljevič Fraňko, Sergej Poležajev, Gunnar Möller (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Dvou dílný film Otakara Vávry zachycuje jednu z nejdůležitějších kapitol naší historie. Líčí události z májových dnů 1945 v bývalém protektorátu kdy se německá vojska chystala učinit z české kotliny poslední baštu odporu proti vítězícím spojencům. Film byl natočen v roce 1976 jako poslední díl volné trilogie - "Dny zrady" - "Sokolovo" - "Osvobození Prahy". Vzhledem k době kdy byly tyto filmy natočeny jsou fakta hodně tendenčně upravena, některé skutečnosti potlačené a je hlavně glorifikována úloha komunistů v tomto dějinném období. Zajimavé jsou historické rekvizity a triky které režisér použil při realizaci. Film je dvoudílný, ale uváděn byl vcelku. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (103)
Dobově tendenční, historicky vylhané. Zdatný řemeslník Otakar Vávra sice válečné filmy uměl, ale to zkreslení je neodpustitelné. Navzdory nostalgickým vzpomínkám, kdy jsme na tohle celá škola poslušně klusali do kina a byli jsme vděční za to, že se nemusíme učit, pouze za jedna. ()
Cesty osudu jsou nevyzpytatelné. Jak jinak si vysvětlit, když prostoduchý partyzán Jandák padá ve smrtelné křeči přímo před očima svého východní frontou ostříleného a právě se navrátivšího bratra Krampola. Těžko si představit, jak lidé v roce ´74 (´75) museli při natáčení vnímat ta kvanta monstrózních kovových strojů v centru Prahy a početný sovětský „komparz“. Jako vypravěč Vávra pod taktovkou strany selhává naplno, a to jak vršením nezáživných mikropříběhů, tak lyrickou estetizací osvoboditelské jízdy Rudé armády do matičky Prahy. Pro notorické požírače propagandy by měl stačit pětiminutový Youtube remix nejhutnějších pasáží podbarvený Smetanou a Jízdou Valkýr. Vyrobte ho, prosím. ()
Vávrova lekce normalizačního dějepisu je dnes přes respektování chronologie událostí i vypíchnutí mnoha detailů (výkřik německého vojáka "Was ist denn los?" po vpádu do Rozhlasu, likvidace německého tanku před staroměstskou radnicí, ze země vstávající a následně zasažena dívka během masakru v Úsobské ulici, přibližně šest hodin trvající jednání s Toussaintem) použitelná zejména jako monumentální ukázka toho, jakým způsobem byl za komunismu překrucován výklad pražského povstání. Proti odlidštěným německým bestiím stojí usměvaví sovětští vojáci, jejichž příjezd představuje od začátku řešení všech problémů. Osvobozenecký boj proti okupantům vedli v první linii pochopitelně přesvědčení komunisté, kteří se navzájem oslovují zásadně „soudruhu“ nebo „soudružko“. Právě komunisté, vykresleni jako praví mučedníci, byli podle filmu po celých 6 let války hlavními nepřáteli nacistů. Řídícím orgánem povstání je v rozporu s historickými fakty Revoluční národní výbor, nikoli kolaborantská Česká národní rada, která z pohledu tvůrců naletěla planým slibům cynických Američanů a podepsala dohodu s Němci. Všem ostatním regulím je pochopitelně nadřazeno „právo revoluce“, neboť hnacím motorem povstaleckých bojů je vidina socialistické republiky pracujících. Posluhovači západních imperialistů jsou bandou pomatených zbabělců, základní povstaleckou tiskovinu představuje Rudé právo a nejvíc při osvobozování krvácela mytizovaná Rudá armáda, nikoli lidé bojující na barikádách (nejvíc krve ztratí sovětský tankista). Poslední slovo tohoto strnulého velkofilmu, který vás za přetrpění hodiny interiérových diskuzí (oživených nanejvýš nesouvisejícím prostřihem na panorama Prahy) odmění hodinou stejně statických přestřelek v ulicích, nemůže zákonitě patřit nikomu jinému než Gottwaldovi. Hezky si to soudruzi udělali. 40% ()
"My nekšeftujeme. Ani s cigaretama, ani s národem." Hoho, teď jsi to fakt vystihl, soudruhu, asi jako Jiří Krampol v rozhovoru, jakožto bonusovém materiálu DVD, ten člověk musí být fakt mimo... Takže: pokud se jedná o Hitlera nebo sovětský štáb, je cítit určitá autenticita, ale jakmile má jít o nějaký děj, jde všechno do hajzlu. Film nemá postavy, jen sousoší normalizací tvořená, dav si pod palbou lehá asi podle toho, jak je unaven a dojatí Pražané nosí osvoboditelům koláče, které buď za pět minut napekli, anebo týden schovávali na barikádách. Nejzajímavější je hudba Zdeňka Lišky, která, jako vždycky neortodoxní, zpětně vystihuje bizarnost obrazu. Chápu, že Otakar Vávra je bard, natočil dobré snímky a učil na FAMU, ale tyhle zhůvěřilosti jeho kladnou stránku s přehledem potápí. Ble. ()
První část filmu byla doslova odporná. Z filmu jsem měl pocit, že jediný kdo bojoval proti fašounům byli komunisti, ostatní se buď báli a nebo pro autory zřejmě neexistovali. Je to naprostá neúcta ke všem lidem kdo v Praze při povstání padli a neměli stranickou legitku. Ve Dnech zrady a Sokolovu se Vávra i přes jasný nádech propagandy alespoň snažil držil tématu, ale Osvobození Prahy nakonec propaganda z velké míry bohužel pohltila. Samozřejmě i tady najdeme velmi kvalitní filmařské momenty, boj v pražských uliích nemá chybu, tanky v Pařízský, na Vinohradský, přestřelky taky dobrý, to všechno jo, jen je opravdu škoda, že tohle všechno semlela tehdejší doba dohromady spolu s rudým vnímaním historických událostí. ()
Je to trapné. Film bez příběhu, za to s množstvím propagandy.Typické vávrovské "ideologicky strašné, ale alespoň technicky dobré" navíc neplatí... Tohle bylo skutečně o tom, že měl prostředky jako nikdo, proto mohl točit náročnější scény. Ale že by byly nějak výjimečné? ()
Kupodivu ideologické hledisko mi u třetího dílu přijde méně problematické než u druhého, neboť se soustředí spíše do pitomých stranických řečí a frází, než do děje samotného. Průběh událostí mi nijak extrémně pokroucený nepřipadá, rozhodně je v něm více reality než v současných politicky uvědomělých statích na dané téma (viz velebení sračkoidního konce Želar). Naprosto podepisuju co napsal Exkvizitor, objektivita je věc vzácná jako šafrán a dnes jí nemáme o mnoho více. Vždy mne nesmírně pobaví to rozčilování se tady nad neobjektivitou, zatímco stačí abych na ni upozornil např. u Pearl Harboru a už se mne někdo snaží usadit poukazem na to, že jde přece o zábavu. P.S. Ze všech postav nejvíc mě sral celou trilogii uvědomělý Jiří Krampol. Update 2020: Tak se po nějakých 12 letech vracím ke komentáři, abych se vysmál pitomcům, co v zájmu "napravování historie" plkají nové lži a mýty. Tak tedy: Vlasovci Prahu v žádném případě neosvobodili, víme? Ano, byli tady a v jednu chvíli povstalcům pomohli se udržet, ale v době, kdy se stáhli, boje dále pokračovaly a Němci v Praze stále bojovali. Jejich úloha je nebetyčně zveličována a tím se tvoří nový mýtus, to vše proto, že 30 let po pádu komunismu má někdo potřebu se "hrdinně" tlouci v prsa a ukázat své správné přesvědčení. Nadto, nebyla kurňa v celém Československu jen Praha, ale dnes jako by se z doby osvobozování naší země všechno smrsklo na Plzeň a na Vlasovce (jejichž úlohu např. při potlačování Varšavského povstání, protipartyzánských operací a i vyhlazování obcí na našem území strážci nové pravdy a historičtí analfabeti zapomínají, jakož i na to, že sám Vlasov o žádnou pomoc povstalcům nestál, to byla osobní iniciativa generála Buňačenka). A já nehodlám podléhat těm nesmyslům, které se rojí a které balí celou válku do nových "souvislostí", ukazují vše "z nového úhlu" a tak dále. Ergo, zvyšuju hodnocení na 4. ()
Při komponování posledního dílu své druhé velké trilogie Vávrův nerovný souboj s komunistickou normalizační cenzurou podlehl a prohrál. Řada, spíše desítky problematických scén, není výsledkem jeho filmařského umu, ale soudobého "pojetí" historiografie, která byla mnohem spíše ideologickým diktátem příslušných útvarů ÚV KSČ, zejména Müllerova oddělení. Spolupůsobení KGB je spíše jistotou než dohadem. Naznačuje to např. velmi svérázné přecenění partyzánských aktivit spolu s fatálním pominutím velitelství Bartoš generála Kutlvašra nebo doceněním byť kontroverzního působení vlasovovských jednotek ROA. Za těchto okolností, Vávrou neovlivnitelných, tradiční přednosti jeho metody se v zmatečné kaši a tříšti filmového materiálu mění ve svůj opak a problematizují nejen umění, ale filmařské řemeslo samo. Ne však ve všem a určitě ne zcela. Život - nejen film - je vždy uměním možného. Nepopiratelný patos Českého květnového povstání, pokračovatele zářijové mobilizace 1938, však tento závěrečný díl nejen nezkresluje, ale naopak nanejvýš výstižně tlumočí. Je nutné upozornit na ještě jeden faktografický vlom normalizace: pominutí předních osobností České národní rady Josefa Smrkovského a kapitána Jaromíra Nechanského, který vedl její vojenskou komisi a vlastně poněkud nekonvenčně i České květnové povstání. ()
Na rozdíl od fašistické propagandy Riefenstahlové, tato komunistická je čecháčkovsky ubohá... ()
Tak mám za sebou poslední díl Vávrovy velkolepé válečné trilogie a neodpustím si rejpnutí, protože by mě zajímalo kolik z těch rádoby odborníků co tu vykřikují cosi o zkurvených bolševických sračkách to opravdu viděli. Já tohle prostě nehodlám hodnotit nemyslím si, že film ukazuje, že bojovali jenom komunisti a nikdo jiný. Film zkrátka zobrazuje co se dělo na téhle straně a zbytek nezachycuje i když o tom, že Američani osvobodili Plzeň tam zmínka je, tak o co go? Jinak precizně natočené válečné scény mě opět přikovali k obrazovce. Vávra prostě uměl řemeslo jako nikdo a měl jsem za to, že to se tu hodnotí především, ale to jsem se asi spletl...85% ()
Další z filmů, na který se dá koukat jen z nostalgie na školní léta za socialismu nebo jako vzorovou ukázku jak pod vedením totalitního režimu se dá ohnout skutečnost a historie.... Na druhou stranu chápu, že natočit film o statečných povstalcích v Praze, kde vedení nebylo zcela komunistické a kde posléze pomohla s osvobozením armáda generála Vlasova zatímco Rudá armáda odpočívala a zbytečně čekala za kopci se soudruhům asi nechtělo...To by se národ mohl začít ptát!....A tím spíš, že komunistické buňky a vůbec vedení odboje v Praze bylo pro Rusy nečitelné a neznámé, proto padlo rozhodnutí Stalina nechat ty povstalce pár dní trochu ,,provětrat" německou palbou podobně jako ve Varšavě. Teprve pak do města s poraženým povstáním měla jako by dorazit Rudá armáda... To však Vlasov překazil svojí snahou získat body pro zajetí u američanů... K těm se posléte také dostal. Na žádost NKVD jej však Američané bez okolků vydali. Jako zrádce SSSR byl po šíleném mučení a výsleších rychle popraven. Jeho vojska s německou výzbrojí nás však tehdy v Praze zachránila!!! ()
Němá barikáda se panu režisérovi povedla víc, však také neměla nudnou první část. První díl je skutečně k uzoufání, připomíná spíše nezdařený dokument. Ale druhá část je již oproštěna od zbytečného povídání pánů, kteří si v různých štábech hrají na vojáčky. Druhý díl je akčnější, obsahuje spoustu bojových scén a bez uzardění bych ho zařadila po bok nejlepších válečných filmů. Jenže si s sebou táhne tu kouli u nohy v podobě první hodiny. ()
Na začátku mého komentáře bych chtěl především varovat lidi, kteří tento film ještě neviděli, aby nečetli komentář uživatele woody, který nejen že je výrazově nepřesný (Panther ve filmu opravdu není), ale navíc ještě překrucuje různe události, což je srovnatelné s onou komunistickou propagandou, kterou tento silně antilevicový člověk nenávidí (detaily se dozvíte v diskuzi u režiséra Otakara Vávry). A teď k filmu. Film je opět velmi kvalitní. Emoce lomcují s divákem více než v Sokolovu, ale v ději je jeden problém. Otakar Vávra totiž některé události a postavy nesměl ukazovat a tak děj působí místy poněkud zmateně. Obrovským kladem je, že Vávra kromě namaskovaných ruských tanků používá i opravdové německé, což jsem teda ve filmu v 70. letech ještě neviděl a to ani v ruských filmech (o amerických raději pomlčím). Vávra zase přesně rekonstruuje dané události, ale opět zde zasáhla komunistická strana a tentokrát tak krutě, že i Vávra téměř podlehl. Zaprvé. Film má vyznít tak, jakoby vše řídila komustická strana a všichni co bojovali byli komunisté. Tady je na každém jak si to přebere a především je nutné aby znal historii a tu komunistickou demagogii prostě ignoroval. Zadruhé. Komunistická strana nařídila spoustu dodatků k různým slavným prohlášením. Uvedu příklad: "Hitlerovo Německo je rozdrceno. Třetí říše přestala existovat! Pryč s válkou! Všichni ihned zastavte práci! Česká policie, české četnictvo, vládní vojsko a jiné útvary uposlechnou bezpodmínečně pokynů Národních výborů. Kdo tak neučiní, je zbabělec a zrádce! Stojíme neochvějně za československou vládou!" Zde končí autentické prohlášení, ale ve filmu to ještě pokračuje takhle: "Stojíme neochvějně za československou vládou v Košicích a za jejím programem národní a lidově demokratické revoluce." Další věcí, která je ve filmu zamlčená, že Američani osvobodili Plzeň. Vávra to tady ale vychytal, protože následuje scéna s američany a generálem Bradleym, takže to každému dojde. Poslední věc, kterou bych chtěl říct je, že se zde všude vyvěšují sovětské prapory. Vávra je ale dal jen do těch záběrů, ve kterých musely být a všude jinde jsou jen české, takže i tady je potřeba Vávrovi poděkovat. Když to tak sečtu, tak nemám důvod nedát pět hvězdiček, protože historii znám a dokážu si přefiltrovat onu propagandu, takže mi z toho vychází jeden z nejlepších válečných filmů východní produkce. Ve všech třech komentářích jsem se vás snažil naučit, jak s onou propagandou naložit a jak se s ní dokázal vypořádat Otakar Vávra. Takže nesklouzněte k woodymu nenávistnému a diletantskému hodnocení a hodnoťte skutečné kvality filmu, které film opravdu má. ()
Celá Vávrova válečná trilogie je nesnesitelně nudná a filmařsky nenápaditá, ale u tohoto dílu jsem se jednou zasmál... ()
Až na ten šoufl poslední větu z filmu, jsem se poměrně bavil a líbilo se mi ztvárnění. Ale opět tu vidím že Vávra má slabí vkus na herce, takovouhle pakáž kde jen sehnal?? Nicméně film je zase roztahaný, je sice fajn že Vávra chce ukázat detaily ale proč takhle? Proč tam dává půl hodinový rozhovory pak pár scén které stojí zato a pak zase kecy? No nic i když tu vidím asi nejmenší hodnocení(43%) tak já dávám krásný čistý 3*. ()
Bylo zajímavé sledovat, jak se Vávrova trilogie o II. světové válce propadla až na dno rudé bažiny. Dny zrady manipulovaly a lhaly vcelku opatrně a jen osívaly pole neorané. V Sokolovu soudruzi dohlédli, aby pole pěkně vzkvétalo a řádně je pohnojili. A v Osvobození Prahy jsme se konečně dočkali rudých žní! První část je pak nejen co do historických faktů mimo, ale hlavně k uzoufání naprosto nudná a ani Hitlerovy poslední chvíle z letargie nevytrhnou. To, čemu dal Vávra ve Dnech zrady punc zajímavého dokumentu, v Osvobození přehnal a z aranžovaných scén s blábolícími státníky a generály udělal nedělní chvilku prózy, která se místy protáhla na pocitovou hodinku až dvě. Postupně tedy přibývá i aranžované akce, stavění brigád i legendární boj o rozhlas, ale až druhá část a její závěr s rudoarmějci přileje trochu krve a života, byť emoce vyvolá jen jedna scéna, kde nácci vystřílí plnou místnost neozbrojených schovávajících se obyvatel. Inu, jel jsem z kopce a jsem rád, že mám tuhle záležitost za sebou a na konci škrtám i o dno, bohužel. A rozhodně ne jen z politicko-mravních důvodů. ()
Jen si pískej fašisto, spojenci jdou na jisto... - V prvé řadě musím říci, že mně se Osvobození Prahy zdaleka nezdá tak blbé, jak zde mnozí usuzují. Film nelze označit za chaotický. Nevím, jak se dá vylíčit tak komplexní záležitost jako české květnové události 1945 (a některé epizody jim předcházející) coby lineární příběh s několika jasnými postavami. Vávrův nápad sestavit film jako pásmo volně se prolínajících výjevů, kde hrané pasáže ve vhodné okamžiky střídá dobový dokumentární materiál, mi připadá dobrý. (Nikoli však originální, samozřejmě. Něco podobného bylo k vidění minimálně už v Radokově Daleké cestě.) Pravda jistě je, že Osvobození Prahy sdílí problém předchozích dílů trilogie: Demagogii. Všechny tři filmy ukazují 2. světovou válku jako boj dvou ideologií: správné (komunistické) a špatné (nacistické). Všechno, co je mimo tyto dvě pozice jako by neexistovalo. Sem tam se zde sice mihne nějaká postava, reprezentující "buržoazní živel" - ale jde vždy o postavu v lepším případě politicky naivní (v Osvobození Prahy třeba Milada Horáková, ve Dnech zrady Edvard Beneš), v horším přímo kolaborující s nacisty (zlý kapitalista Preiss, apod.). - Je však třeba dodat, že žijeme v době, která upadla do druhého extrému. Každý rok 8. května slyšíme v televizních zprávách o udatných amerických vojácích, kteří nás zachránili. O sovětech se mluví (pokud se o nich mluví) jedině s pohrdáním: Přišli prý stejně moc pozdě a po cestě navíc každého znásilnili a okradli. Zkrátka všechno zpackali. - Bylo by krásné, kdybychom se pro změnu začali dívat na události tak, jak se udály. P.S. Osvobození Prahy má mimochodem velmi pěknou hudbu - od legendárního Zdeňka Lišky. Je pompézní, ale v tomto ohledu ladí s filmem. ()
Na okraj si znamenám glosu Jana Zábrany k normalizační kinematografii: "Pokud jde o mne, nebyl jsem od roku 1969 v kině na jediném českém filmu a ani v budoucnu na žádný jít nehodlám. To, co vyprodukují lidé jako Fábera, Ludvík Toman a Purš mě přece nemůže zajímat, musel bych ztratit respekt sám k sobě, kdyby mě to mělo jen na okamžik zajímat. Nebudu se přece chodit dívat na nco, co se vydává sice za filmy, ale de facto jsou to anály cenzury okupovaného a policejního státu." ()
Jednoznačně nejhorší a nejvylhanější z celé válečné trilogie. Jistě, i předchozí díly s historií dost manipulovaly, ale dalo se to jakž takž skousnout, ale tady prostě ne. Ta dehonestace Zemínové a vůbec všech nekomunistů nabrala tak obludné rozměry, že to prostě přehlédnout nešlo. Jediné pozitivum tak vidím v mrtvém Jandákovi. :D 10% ()
Související novinky
Otakar Vávra: 1911 - 2011
Ve věku 100 let zemřel včera nejstarší žijící český režisér Otakar Vávra. Režisér před nedávnem podstoupil operaci zlomeniny krčku, kterou si přivodil krátce po jarních oslavách svého významného… (více)
Jedním slovem-chaos!Nejvýpravnější český film(mně by se to taky točilo, mít neomezené prostředky a armády dvou zemí).Na pohled je to líbivé ale Vávra udělal chybu v ději(překvapivé) a v hercích (koho to překvapuje?). BOJOVÉ SCÉNY: Národní hrdost musí zaplesat u takového filmu..Desítky tanků armády osvoboditelky šinoucí si to přes historické centrum Prahy(památkáři musí dostávat infarkt).Desítky skopčáků padají jak hrušky. Vtom přiběhnou desítky partyzánů z Brtských lesů, postřílí několikset němčourů a pak se zase stáhnou.Zde už jsem opravdu očekával jen příchod rytíře v brnění, který by nějakého toho partyzána třískl slepicí po kebuli jako v Monty Pythonech.Dočkáme se i hořící Staroměstké radnice a dalších velkolepých scén.Zvládnuté jsou výborně, ovšem jak už jsem jednou podotkl je to film pro Stranu. Pro KSČ(s M nebo bez, furt stejné svině).Je zřejmé, že už nikdy se nedočkáme liduprázdného zdevastovaného Staroměstského náměstí, bojů na Vinohradské třídě, kde dělník (ministr kultůry Vítězslav"prdel na hrnci"Jandák ... psáno v září 05) nasazuje krk aby zachránil budovu rozhlasu ze které neustále hlásí Vladimír Brabec volání o pomoc.A zde nastane ten do té doby jen v náznacích viděný chaos.Četníci dojedou k rozhlasu, vezmou několika strážcům zbraně, SSák se zeptá proč odzbrojují jeho lidi ale to už je četnictvo dávno v hlasatelně.Tanhle situace se bude ještě několikrát opakovat.Kompars po minometné palbě padá spíše než po zásahu kulkou jako při záchvatu padoucnice.A jediné co píše pravdu je Rudé právo.O pár minut později se sovětští osvoboditelé vydávají s radostí a veselím na Prahu a vše sleduje hrdiný maršál Koněv.A jsme opět v Praze, kde tanky Panter pálí salvy do papundeklového modýlku radnice.Zvěrstva ustupující armády "Střed" jsou ukázány tak, že nějaký frajer z Hitlerjugend se žvárem v puse střílí na nádraží do pracujícího lidu a okrádají mrtvoly.Proti barikádě si to žene tank Tygr a tady už začínají neherci ve fingovaném umírání opravdu přehánět a filmařům je to zjevně šumafuk...Korunu všemu nasadí osvobozování Rudou armádou.Zatímco do teď se jednotky SS drželi zuby nehty, T 34 přejede Mánesův most, projede kolem Rudolfina a slavnostně vjede na Staroměstké náměstí kde vystřelí poslední náboje na fašouny na věži kostela a válka končí a nikoho snad nepřekvapí, že zde není žádné "Davaj časy"(pokud chcete realitu, podívejte se na Plechový bubínek, z těch českých na Želary, kde je to skutečně výborně vylíčeno). HERCI: Jak to říci slušně? Šmíra. Nejlépe zřejmě hrají ti němečtí herci, po nich sovětští a k nevelkému zklamání jsou poslední naši.Vladimír Šmeral jakožto primátor Vacek má neustále plnou hubu keců o lepších zítřcích a v jednu chvíli ho osvítí prozřetelnost a dostane nápad na barikády(opět další vylhanost, z jeho hlavy to nebylo), Jandáka jsem zmínil, Jiřík Krampol oznamuje své mamince, že se bratr vrátil JAKO HRDINA a maminka již ví, že prvorozený syn je na márách, bohužel se zde objevuje i Jiří Kodet v roli člena buržoázní národní rady jež neprohlédla lest nepřítele.A nesmíme zapmenout na jako vždy výborného Bohumila Pastorka v roli vraha a největší kreatury moderních českých dějin Klementa Gottwalda, jemuž samozřejmě patří poslední slova filmu.Ano tenhle film je to nejstrašnější co se kdy mohlo v našich končinách vyprodukovat a jenom to, že poprvé a naposled uvidím Prahu v květnu roku '45 to nikterak nezmenšuje. () (méně) (více)