Osvobození Prahy

Zaver Vavrovy trilogie povazuji za nejslabsi. Filmy teto serie se snazi dokumentovat deni kolem 2. svetove valky, pokud ale vyklad dejin neni presny, ztraci dilo hodnotu. Snad pro vyzkum propagace komunismu a obelhavani naroda bude toto dilo jednou ceneno. I tak si myslim, ze hodnotit film odpadem ( treba jako filmy Trhala fialky dynamitem ci Playgirls... ) neni na miste. Jak rikam, svou hodnotu si film v budoucnu najde. Dobra hudba. (02.10.2008)

Bylo zajímavé sledovat, jak se Vávrova trilogie o II. světové válce propadla až na dno rudé bažiny.   Dny zrady manipulovaly a lhaly vcelku opatrně a jen osívaly pole neorané. V Sokolovu soudruzi dohlédli, aby pole pěkně vzkvétalo a řádně je pohnojili. A v Osvobození Prahy jsme se konečně dočkali rudých žní!    První část je pak nejen co do historických faktů mimo, ale hlavně k uzoufání naprosto nudná a ani Hitlerovy poslední chvíle z letargie nevytrhnou. To, čemu dal Vávra ve Dnech zrady punc zajímavého dokumentu, v Osvobození přehnal a z aranžovaných scén s blábolícími státníky a generály udělal nedělní chvilku prózy, která se místy protáhla na pocitovou hodinku až dvě.  Postupně tedy přibývá i aranžované akce, stavění brigád i legendární boj o rozhlas, ale až druhá část a její závěr s rudoarmějci přileje trochu krve a života, byť emoce vyvolá jen jedna scéna, kde nácci vystřílí plnou místnost neozbrojených schovávajících se obyvatel.   Inu, jel jsem z kopce a jsem rád, že mám tuhle záležitost za sebou a na konci škrtám i o dno, bohužel. A rozhodně ne jen z politicko-mravních důvodů. (27.09.2023)

Němá barikáda se panu režisérovi povedla víc, však také neměla nudnou první část. První díl je skutečně k uzoufání, připomíná spíše nezdařený dokument. Ale druhá část je již oproštěna od zbytečného povídání pánů, kteří si v různých štábech hrají na vojáčky. Druhý díl je akčnější, obsahuje spoustu bojových scén a bez uzardění bych ho zařadila po bok nejlepších válečných filmů. Jenže si s sebou táhne tu kouli u nohy v podobě první hodiny. (17.01.2013)

Když už se v Praze bojuje...když už se ve filmu střílí na takových místech kde se dneska točit jen tak nedá a nebude, tak by se to mělo využít pořádně.Neříkám že scény nejsou dobře natočené...naopak...ale řekněte sami...můžete mít z bitevních scén zážitek když vidíte jen ty široké kolektivní záběry a plno čoudu?Co máte z haldy komparzistů co do sebe střílej (ale jenom jako...což je vidět a otravuje to) a pak padaj jak mouchy?Musím uznat že závěrečný film s Vávrovy trilogie bavil zcela nejmíň...předchozí filmy jsem s klidem dokoukal...od tohoto však konec neznám...jen z doslechu...a Gottwaldovo cancy se mi poslouchat zatím nezachtělo.Zatracený komunisti...nenechaj režizéra v klidu pracovat a vychutnat si tu vřavu. (18.07.2008)

Cesty osudu jsou nevyzpytatelné. Jak jinak si vysvětlit, když prostoduchý partyzán Jandák padá ve smrtelné křeči přímo před očima svého východní frontou ostříleného a právě se navrátivšího bratra Krampola. Těžko si představit, jak lidé v roce ´74 (´75) museli při natáčení vnímat ta kvanta monstrózních kovových strojů v centru Prahy a početný sovětský „komparz“. Jako vypravěč Vávra pod taktovkou strany selhává naplno, a to jak vršením nezáživných mikropříběhů, tak lyrickou estetizací osvoboditelské jízdy Rudé armády do matičky Prahy. Pro notorické požírače propagandy by měl stačit pětiminutový Youtube remix nejhutnějších pasáží podbarvený Smetanou a Jízdou Valkýr. Vyrobte ho, prosím. (27.07.2011)