Režie:
Otakar VávraScénář:
Otakar VávraKamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Nataša Gollová, Jaroslav Vojta, Leopolda Dostalová, Svatopluk Beneš, Theodor Pištěk, Marie Blažková, Jaroslav Průcha, Vlasta Fabianová, Miloš Nedbal (více)Obsahy(1)
Student Ríša se nevěnuje právům, ale flámům a výtržnostem. Rozzlobený otec již odmítá platit jeho dluhy. Ríša však není úplně zkažený. Rozhodne se odjet na čas ke strýci faráři na Moravu a tam se připravit na zkoušky. Na venkovském plese se seznámí s Helenkou, plachou revírníkovou dcerou. Půvabná dívka Ríšu okouzlí. Je úplně jiná než ženy, které doposud poznal. Jejich známost se mění ve velkou lásku. Plynou dny a idylický vztah začíná Ríšu nudit. Z jakési škodolibosti začne jednou Helence vyprávět o svém bývalém zhýralém životě a o zlomených srdcích krásných žen. I když to jsou vesměs smyšlenky, Helenka je dotčena a odmítne se dál s Ríšou scházet. Strýček farář se rozzlobí a vykáže synovce z domu. Ríša zoufale hledá Helenku, aby se s ní udobřil. Až těsně před odjezdem vlaku do Prahy mu Helenka odpouští. (NFA)
(více)Recenze (33)
Tudy ne, zpět do roku 1926 ano. ()
Dnes už jen s úsměvem mohu film vnímat v celé jeho kráse. Chybí snad už jen otevírání studánek, takže jsem zamáčkl slzu dojetí. Výlupek Ríša (Beneš) plný rebelství, a coby Helenka (Gollová) roztomile křehká. I to bylo pro ni příznačné. Lyrika Mrštíkových dialogů v idylické scenerii venkova má snad i cosi společného s Karlem Hynkem Máchou. Byl pozdní večer první máj… ()
To je taková škoda, že k té krásné a jiskrné Gollové nebyl odpovídající partner. Když si představím Hrušínského, který měl Ríšu původně hrát, to by byla jiná káva. Beneš byl taky mladší, než Gollová, takže tu výměnu jaksi nechápu. Nebo mohl být věčným studentem Ríšou třeba Korbelář. Ale to už jsem se zasnila moc, pak by byl Ríša víc sexy než Helenka, což by se nehodilo. Krom obsazení Ríši bych měla ještě jednu výtku, ten závěrečný živý obraz, když Helenka mává šátečkem za odjíždějícím vlakem, to už je opravdu přes čáru i hodně špatného vkusu, to už není jen patetické, to už je blbé. ()
K Mrštíkovu milostnému románu, který posloužil už v němé éře jako předloha ke slavnému stejnojmennému filmu Karla Antona s Jiřím Voskovcem v hlavní roli, se v roce 1940 znovu obrátil Otakar Vávra. Vávra se soustředil na zachycení prosté poezie mladé lásky uprostřed jarní, civilizací nedotčené přírody. Ireálnost přírodních záběrů byla uměleckým záměrem. Vávra s kameramanem Pečenkou nenatáčeli film o májové přírodě, ale o pohádce májové přírody. Proto Pečenka zcela záměrně použil zvláštních a do té doby v českém filmu v takové míře zcela nezvyklých kameramanských postupů: natáčel se speciálními filtry nebo na speciální infračervený materiál, čímž dosáhl dojmu odhmotněnosti. V hlavních rolích dostáli výrazného úspěchu Nataša Gollová se Svatoplukem Benešem, kdy oba představitelé dokázali svým postavám vtisknout určitý půvab přirozenosti a hereckého ostychu. Vávrova Pohádka máje je mimořádně silným filmovým dílem, také díky kameramanské vynalézavosti Ferdinanda Pečenky a působivé hudbě Jiřího Srnky. Je skutečnou pohádkou mládí a elixírem života, protkaným májovou vůní křivoklátských lesů. ()
N. Gollová sedá na lep S. Benešovi. Kniha byla F.X. Šaldou rozcupována. Na film diváci tehdy chodili. Oslava hejsků a vzdávání holdu přírodním děvám. de by se tam v Ostravančicích vzaly takové děvy? ()
ČESKOSLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČST 1 = 1.5.1977 (7.2.2009) ()
Vážně si nevzpomenu na film, který mě poslední dobou nudil víc než tohle. No, fuj. Jen s určitou úctou ke tvůrcům a obsazení se držím od odpadu, protože tohle bylo opravdu utrpení. Nejjednodušší příběh, s jakým Vávra mohl přijít, celé je to obrovské prázdné klišé plné nanicovatých keců. Za těch 88 min se tam nestalo absolutně nic, jen Helenka pořád měla ráda Ríšu a pak ho zase ráda neměla a takhle to tu hodinu a půl střídali. A nejhorší je na tom, že mi tady vadila i ta Nataša Gollová... ()
Vynikající kamera (na poslední záběr budu ještě dlouho vzpomínat) a krásné herecké výkony - vedle ústřední dvojice si velké uznání zaslouží dokonalá Vlasta Fabianová, která ve svém filmovém debutu předvádí velice vyzrálý výkon. Jako celek je film tak trochu sladkobolný a patetický, ale to ostatně člověku čas od času také neuškodí... ()
Helenka byla tak krásně naivní, prostá a nezkažená dívka. Nataša Gollová mi bohužel v její roli neseděla, protože Helenka má být šestnáctiletá a Nataša na šestnáctiletou dívčinu nevypadala. Ale když nad tím přemýšlím, tak mě žádná jiná herečka, která by ji lépe zahrála, nenapadá. ()
Ono je to tak pitomý, ale tak krásně pitomý, až je to neodolatelný. ()
Další z českých filmů, na který jsem koukala kvůli státnicím. Jméno režiséra Vávry bylo celkem lákadlem, ač tohoto režisérského barda považuji spíše za zručného řemeslníka, který uměl prokličkovat každou dobou, než objevného filmaře, pár hodně zdařilých kousků ve své filmografii přece jenom má. Pohádka máje to však není. Námět dle Mrštíků je přesně takový, jako většina české literatury té doby (19. století). Dnes je to prostě vyčpělé a naivní. Pohádka máje má sice v hlavní roli skvělou Natašu Gollovou, kterou mám z té sorty hereček asi nejraději, ale co naplat, když ten příběh a celý film je s prominutím tak debilní... ()
,,Do lesa v nedělních šatech?'' V tomto filmu můžeme vidět: zpustošenou zahrádku, černobílý les, pár luk vysokého kvítí (které si Vávra umínil mít všude...), anti-studenta, bahno, žáby, kufr s přezkami, zvláštní vázanku, rozmazané písmo a roztomile těkající oči Našky. V tomto filmu můžeme slyšet: nosový hlas Jaroslava Vojty, divnou píseň zřejmě o zvířátkách zpívající ženou, která si pravděpodobně něčeho šlehla či se nadýchala helia. Toto a ještě mnohem více můžeme poznat z Pohádky máje, která je opravdu pohádkou. Z prvního máje. A těch dalších. Děkuji, Natašo Gollová! ()
moja zaujímavosť: Filmovanie prebiehalo v okolí mesta Dobříš. (dyfur) ()
Cizím člověk přivyká a sobě se odcizuje. ()
Romantický film o lásce dvou mladých lidí, který prochází dětinskou zatvrzelostí díky mladosti obou postav a díky době konce 19. století.. Ríša (Svatopluk Beneš) místo studování práv híří po nocích a tak je poslán ke svému strýci faráři (Jaroslav Průcha) na venkov, kde potkává půvabnou Helenku (Nataša Gollová), spíše ještě dětsky stydlivou. Oba dva jsou do sebe od počátku zakoukaní, Helenka pro svoje plaché a naivní mládí odolává, ale pak se rozpoutá pravá romantika, kterou začne z nudy kazit Ríša. Nakonec musí přijít uvědomění a šťastný konec ve smíření obou. No, snad jim to dobře dopadlo. Z ostatních postav stojí za zmínku revírník, otec Helenky (Jaroslav Vojta), Ríšův otec (Theodor Pištěk), který zjistí, že jeho nezdárný synek místo učení dělá v Praze jen dluhy, a Ríšova bytná v Praze, paní Křížová (elegantně půvabná Vlasta Fabiánová).. ()
Nemůžu si pomoct - celé je to prostě takové ... protektorátní - aby se dělný lid odreagoval a neremcal. Dílem dětinské, dílem plytké - a dílem unylé. Krom toho - při vší úctě: Nataša Gollová alias Helenka ... byť byla hvězda první velikosti, tady prostě nevypadá - ani NEMŮŽE vypadat - na sladkých a nevinných šestnáct let ... to ani náhodou, takže její dívčí naivitě je dost těžké uvěřit. Takže ... co dodat - snad jen: Sbohem a šáteček. ()
A má je, ve své náruči. Opojná, čarovná louka. Les, se studánkou uprostřed. Ves pod závojem vrcholné vesny. ()
Film je režisérsky i herecky nesmírně dobře zvládnut. Vraťme se ale k předloze Viléma Mrštíka, který se narodil 300 m od mého baráku. Mrštík jak známo byl psychotik, který se podřezal skalpelem kvůli paranoie. Nevytvořil tu žádný impresionistický román jak učí ve školách. Vytvořil tu prostě velmi žádanou červenou knihovnu. Ríša je bohém, alkoholik a kurevník. Helenka je vytlemená blbka z lesa, nemající páru cože je sex. Ríša ji objevuje jako divošku z džungle a je to pro něj lákavé a objevné řezivo. Toto by ve skutečnosti se stát mohlo ale skončilo by tragicky. Mrštík to elegantně obalil do romantiky, proto dílo mělo úspěch a i film měl za války obrovský úspěch, protože lidi chtěli alespoň na 88 minut zapomenout na gestapo a obecnou národní tragedii. ()
Režisér Vávra v naprosté velkoleposti a kráse představil půvaby a taje našich jarních lesů a tůní, jimiž se prohání víla. Víla, jež podlehne svodům pražského floutka a lenocha. Atmosféry venkova a probouzející se krajiny jsem si, pro její skvělé nasnímání, užil do syta, milostného vzplanutí, pro nesympatické a nedotažené postavy, už méně. ()
"Co su? Co su? Víla su!" ()