Režie:
Otakar VávraScénář:
Otakar VávraKamera:
Jaroslav TuzarHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Marie Vášová, Valentina Thielová, Miriam Hynková, Jiří Vala, Marie Tomášová, Václav Voska, Josef Bek, Jiřina Šejbalová, Rudolf Hrušínský, Světla Amortová (více)Obsahy(1)
Sociální drama Otakara Vávry, natočené podle románové předlohy Gézy Včeličky, vypráví příběh chudé rozpadající se rodiny matky Fišerové a jejích třech dětí. Je zasazený do 90. let 19. století – do doby, kdy nemajetné pracující vrstvy ještě neměly své volební hlasovací právo ani stálou osmihodinovou pracovní dobu. Po smrti věčně opilého a agresivního otce Fišera se rodinu snaží držet pohromadě rázovitá matka (M. Vášová), pracující v noční kavárně. Už ale nijak nezabrání zkratovitému jednání syna Františka (J. Vala), co se rozhodne náhle kvůli tvrdé práci odejít z pekárny a založí si vlastní rodinu se svou láskou – továrnicí Růženou (M. Tomášová). Lásku nalezne i dcera Julie (V. Thielová) u bohatého Karla Horáčka (R. Hrušínský), jehož matka vlastní nevěstinec. Žofie (M. Hynková) jako jediná z dětí zůstane s matkou doma a pracuje jako šička. Po nějaké době ale mezi nimi nastane roztržka, když se dcera přizná, že čeká nemanželské dítě. Do toho všeho se začínají ozývat dělníci a pracovníci, co se dožadují lepších pracovních podmínek a k nimž se přidá i Růžena s Frantou… (Česká televize)
(více)Recenze (19)
Národnímu umělci Otakaru Vávrovi se podařil vytvořit hodnověrnou a až dokonalou atmosféru počátků již legální existence českého demokratického socialismu, socialismu Marxova, Masarykova i Benešova. Je to současně i příběh československé formy italského neorealismu v době jeho plného rozpuku; připomínám např. STALO SE V TURÍNĚ (1963) režiséra Maria Monicelliho s Marcellem Mastroiannim v titulní úloze či třetirepublikovou SIRÉNU režiséra Karla Steklého. Perly často nacházíme tam, kde bychom je nejméně čekali. ()
Ale no fujtajbl... Socialistická agitka jak když vyšije, daleko silnější sociální pudy ve mě vyvolal o jednatřicet let starší Junghansův němý snímek Takový je život... Ten k tomu aspoň nepotřeboval patetické kecy, tupé pantáty a partizánské recitativy... Vávra točit uměl, ale bohužel si u inštancí až moc často takhle šplhal... No, ruce pryč, pokud zrovna mermomocí nechcete uctít památku památníku naší veliké komunistické strany... 20% ()
Natočeno na objednávku ke 40 výročí vzniku komunistické strany, ale je to pořád Vávra, takže máte jistotu, že dostanete kvalitní filmařinu. Tady se Otakar vyhrabal z některých svých přehmatů z padesátých let a natočil slušný dobový drama kde sice kdo chce může si najít i ty komunistický ideje, ale po pravdě čekal bych k takovýmu tématu, že to tam budou víc cpát a to se nestalo. Každopádně solidní záležitost jako vždy. Tentokrát mi k tý čtvrtý hvězdě něco chybělo. Možná, že je to tím, že film graduje hlavně v tý jak už bylo u Vávry zvykem kvalitně natočený davový scéně demonstrace a v druhé půlce už to nemá takový spád a konec je jakoby trochu useknutý, ale na lepší tři hvězdice to v pohodě dá.65% ()
Skvělé zpracování literární předlohy, na prostoru hodiny a půl dokázal Vávra rozvinout osudy čtyř členů jedné rodiny v několikaletém časovém horizontu. Skvělé obsazení bylo zárukou kvalitních hereckých výkonů. Nikdo nezklamal. Vávra byl zručný režisér a tak dokázal převést na plátno atmosféru konce devatenáctého století. ()
,,...a jednou to stejně vyhrajeme!" Nečekal jsem to, ale já těm stávkujícím dělníkům, riskujícím i přes chudobu svou početnou rodinu v boji za vlastní požadavky a názory, nakonec úpřimně fandil. Přesto že jde o film komunistický, u dožadování se práv za lepší životní podmínky (včetně zkrácení pracovního času z 12ti na 8 hodin) lze nakonec s podobnými protesty soucitit. A myslím si, že by se řada z těchhle dělníků i styděla za další vývoj historie, kdyby se dožili např. dob vykonstruovaných procesů, které po vítězství KSČ v 48. roce nenechaly na sebe dlouho čekat... Příběhy stávkujících dělníků a revolucionářů z posledních desiletí c. k. monarchie patřily k oblíbeným tématům angažovaných čs. filmů především v 50. letech, Policejní hodina vznikla stejně jako tematicky příbuzné Pochodně k 40. výročí založení KSČ. Nicméně Otakar Vávra dokázal zpracovat téma podmanivým způsobem, kde na povrchu jsou důležité především vztahy a osudy hned několika postav, žijící svůj rodinný a pracovní život v nelehké době. Snímek občas možná mírně vázne v několika dlouhých tichých scénách bez výraznějšího dějového akcentu, ale nechybí mu napětí, působivá atmosféra a herecké výkony: Jiří Vala v podobných rolích obvykle výborný, nicméně dostal mne na menším prostoru Václav Voska coby tajný policajt; jeho role není síce hlavní (i když vzhledem k názvu filmu snad i titulní ano), ale veškeré fragmenty s ním postupně nabízejí pěknou drobnokresbu slizkého špiona skrývajícího se pod rouchem pražského flamendra. Celkový můj prožitek z filmu byl silný, ano - tomu říkám historické sociální drama, které mě pohltilo. 75% ()
Adaptace prózy Gézy Včeličky (o něco dříve byla natočena Kavárna na hlavní třídě), jíž každý historik zabývající se sociálními dějinami 90. let 19. století musí považovat za velmi věrohodné umělecké zpracování dělnického a maloburžoazního pražského prostředí, včetně psychologie. Takto se chovaly upracované matky, takto fungovala policie, taková byla morálka drobného měšťanstva, tak vypadaly dobové bordely, takové bylo nadšenectví rozvíjející se sociální demokracie (a i příbuzných politických směrů - Masarykových realistů, anarchistických skupin, více nacionálnějších národních socialistů). Pozdějším stalinistům fakticky sociální demokracie, opora Masarykova za 1. republiky, spíše vadila. Dobová atmosféra je dotvořena i dobře vybranou hudbou hospod a pražské ulice. Herecké obsazení je u Vávry vždy vytříbené, radost mi udělal jako vždy okouzlující V. Voska, stejně jako H. Hegerová coby (téměř typicky) prostitutka. Nutno samozřejmě zmínit výtvarníka kostýmů Kamila Lhotáka a černobílou kameru J. Tusara. ()
S tímhle obsazením (Vášová, Vala, Tomášová, Voska, Šejbalová, ...) se daly dělat divy - škoda... ()
Režisér Otakar Vávra skvělým a podmanivým způsobem zachytil situaci té doby..žít v takových podmínkách nebylo jednoduché a něco muselo přijít. A to byla hlavní myšlenka tohoto velmi působivého snímku. ()
Film natočený pod záštitou výročí vzniku Komunistické strany, jak napovídá úvodní titulek, by mohl mnoho diváků předem odradit. Za tím se ale skrývá nefalšované sociální drama o životě pražské chudiny. Pro našince jen velmi těžko představitelné životní podmínky, ve kterých žilo v té době dělnictvo víceméně všech civilizovaných států. Vše je samozřejmě točeno tendenčně, dobří jsou především dělníci, ale o to zde nejde. Jde o dobu, kdy se dělnictvo formovalo, kdy tomu lidé věřili, neexistovaly dnešní sociální výdobytky typu osmihodinová pracovní doba, dovolená atd. Tehdejší a několik dalších generací dělníků nám pro dnešek zajistily lidštější pracovní podmínky. Naprosto chápu, že v dnešní době, po éře socialismu, se každému otvírá kudla v kapse, když slyší budovatelská hesla, takové ale dělnické hnutí tehdy bylo. Děj se naštěstí nezabývá pouze dělnickým hnutím, ale hlavně životními osudy jedné pražské rodiny. A to je na tomto snímku daleko daleko zajímavější. Vávra i v tomto případě jde dost do hloubky (až na kost, to on umí) a rozjíždí celkem depresívní příběh o každodenním kolotoči, boji o chleba a přežití. Syrový příběh na mírně ideologickém pozadí zvedá navíc vynikající výkon většiny herců a tak mi nezbývá, než snímek jen a jen doporučit. 80% ()
No v šedesátým už si nemusel Otakare být tak servilní... ()
Vávrův film na objednávku režimu - matka má 3 děti, každé se šplhá životem jiným způsobem. Jedna dcera se provdává za majitele bordelu, druhá za zkorumpovaného policajta a syn si bere chudou pradlenu. Samozřejmě, komunisté si našli potencionál ve třetím případě - a paradoxně je nechutné vidět Třísku v malé roli srdcem oddaného pekaře, oddanému na život a na smrt komunistům. Z herců zaujaly pak především ženské výkony, kterých zde bylo požehnaně (především bordelmamá Šejbalová a její dědička Thielová, zatímco Vášová docela přehrávala, za zmínku stojí i půvabná pradlena Tomášová, nebo štětka, kterou ztvárnila Hegerová). ()
Vavra mi zase udelal radost. A jo, byly to tezky casy... Skvela Vasova, Vala, Voska, Sejbalova jako bordelmama, nadherna chuda holka Tomasova... Ja mam proste rad tyhle filmy o delnicich... 5- ()
No, kdyby z toho Vávra nemusel v roce přidání dalšího S do ČSR udělat socanskou agitku, mohl to být moc pěkný příběh. Takže ty tři hvězdy nepatří Vávrovi, ani soudruhům, ale první je za tu plejádu výborných herců, druhá za hudbu Jiřího Srnky a třetí za nádherné záběry ze staré Prahy a jejích ulic i uliček. ()
Vávra rozhodně uměl točit dobré filmy (až na malé výjimky) a platí to i pro Policejní hodinu. Ke 40. výročí založení KSČ jsem čekal spíš nějakou ideologickou agitku, a místo toho jsem se dočkal slušně a věrohodně zpracovaného sociálního dramatu, kde jsou vykresleny na příkladu jedné rodiny různé vrstvy tehdejší městské společnosti. Doba taková byla a socialistické ideály se rodily z tehdejších rozporů a nerovného postavení nižších vrstev. Na tom není nic nepochopitelného a už vůbec ne k odsuzování dnešními měřítky, kdy se tzv. reálný socialismus již sám stačil zkompromitovat. Bez tehdejšího úsilí o sociálně spravedlivější společnost by ale ani dnešní společnost nebyla tam, kde je, i když dnes nás trápí zase trochu jiné problémy. Také mě překvapilo, že se tento film ani v minulém režimu příliš nehrál, což se dá přičítat možná právě tomu, že prvoplánová komunistická ideologie v něm prostě nezaznívá. ()
Rozhodně bych to nenazval lacinou agitkou, i když některé aspekty dělnického prostředí jsou trochu exponované. Zpracování i atmosféra jsou zvládnuté velmi dobře, zajímavá hra se světlem. Myslím, že tento snímek chtěl ukázat život chudiny v době bez sociálních jistot (a ty v té době opravdu ještě neexistovaly) a to se mu povedlo dobře. Souhlasím s komentářem dr.fishe. ()
Z toho čpí komunisti na sto kilometrů, ale dlužno hodnotit film, ne ideu. No, těžké to jest. Byla to socialistická volovina, ale herci se snažili a to se nedá hodit jen tak do odpadu. Ponecháme tedy idealismus stranou a dejme filmu plusové body za herce i kameru. Scénář už byl trochu poslabší, ale autor se snažil zachytit delší časové období, tak mu to budiž odpuštěno. ()
Film byl natočen ke 40. výročí založení KSČ. Už tohle víc než cokoli jiného poznamenává film. Zpočátku totiž komunisté nemuseli nic přibarvovat. Dělníci skutečně neměli žádná práva a jejich dřina byla špatně ohodnocená. A opravdu se později začali bouřit. Problém je ovšem jinde. František, hraný Jiřím Valou, dostává do ruky brožurku komunistů a až ta mu otevře oči. Pravdou ovšem zůstává, že zatímco filmaři si dobu komunismu velmi oblíbili jako náměty filmařů, dobu carského Rakouska-Uherska naprosto opomíjejí, přičemž tento režim se choval velmi podobně jako ten socialistický. Naopak rudí si jej rádi brali jako téma, aby poukázali na to, kterak se má dělník o mnoho lépe než kdys. Právě Jiří Vala hrál v seriálu Sňatky z rozumu, natočeném jen o osm let později, a v pokračování Zlá krev, které si berou jako téma právě dobu, která je popisována i zde. ()
Hrůza. Co se na CS Filmu občas objeví, prý bída a špiclové....Teď koukám., že to dohonce točil Vávra..... Tříska se tam moc nevyjímal, mezi klasickými komunistickými revolucionáři jako Vala a Bek.... ()
Výborné herecké výkony, skvěle natočené, ale ta ideologie z toho přímo stříká. Zfanatizovaný dav, který chce bohatým brát a chudým dávat. Nejhorší na tom je, že v čele těch chudých jsou vždy takoví, kteří z toho chtějí vytřískat jen něco pro sebe a největší část toho davu tvoří ti, kterým se zdá, že pracují moc a jsou z toho unavení a proto utíkají od práce jako Vala a pak najednou jsou schopni plní síly tančit až do rána. ()