Premonition
Režie:
Otakar VávraScénář:
Otakar VávraKamera:
Jan StallichHudba:
Jiří SrnkaHrají:
František Smolík, Marie Brožová, Nataša Tanská, Terezie Brzková, Meda Valentová, Alena Kreuzmannová, Rudolf Hrušínský, Jaroslav Mareš, Josef Vinklář (více)Obsahy(1)
Filmová adaptace novely Marie Pujmanové Předtucha zachycuje první lásku a citové zmatky dospívající dívky. Nelibě nese to, že jí rodiče zasahují do života, a je ráda, když odjedou na vědecký kongres do ciziny. Až když z rozhlasu zaslechne zprávu o srážce vlaku, ve kterém měli rodiče cestovat, uvědomuje si nezastupitelnou roli pevného rodinného zázemí. Doba okupace, v níž novela vznikla, v ní odrážela atmosféru nejistoty a úzkosti, ale i význam pevné rodinné soudržnosti, pomoci jednoho druhému. Námět zaujal Miroslava Cikána, který začal v roce 1944 točit film s Janou Dítětovou v hlavní roli. Tento projekt však zůstal nedokončen. Až Otakar Vávra v roce 1947 natočil podle novely stejnojmenný film. Roli patnáctileté Jarmily svěřil nadané Nataše Tanské. Otce hrál František Smolík a roli matky Marie Brožová. Ve filmu rovněž hrála Terezie Brzková, dále Rudolf Hrušínský st. a Josef Vinklář. Film Předtucha byl za pozorného zájmu kritiky uveden na Mezinárodním filmovém festivalu v Locarnu v roce 1948. (Česká televize)
(více)Recenze (43)
Prijemne prekvapeni a hlavne dokonaly prirozeny herecky projev mladicke Natasi Tanske. ()
Pozor ! Neplésti z jiným naším filmem (stejného názvu) a to sice s nikdy nedokončeným z roku 1944 od režiséra Miroslava Cikána v hlavní roli s Janou Dítětovou, jinak vesměs s jiným složením. Jak již bylo řečeno opravdu více než solidní výkon předvedla dospívající dívenka s vážené rodiny Jarmila (Nataša Tanská), známá jako Barunka z první zfilmované Babičky. Ale i třeba František Smolík (profesor a otec Jarmily), či povýšený, arogantní ale jak jinak než světácký Toufar ( mladý Rudolf Hrušinský). Ta role mu fakt sedla. Jinak se jedná víceméně o nadprůměrný film-příběh, který je zdařile a velmi působivě odvyprávěn, a drží se předlohy dle románu Předtucha od Marie Pujmanové. ()
Stejně jako kniha naivní a sentimentální břečka. ()
Ze začátku mě film i přes jistou dávku naivity dost bavil, zvláště tajemný až démonický Toufar mě hodně zajímal, ale fajn byl i rola mladého Vinkláře nebo Tanské. Jenže brzo se z filmu vyklubala morální (což by ještě tolik nevadilo) a později, a o to hůře, socialistická agitka. Nešlo by tak ani o tu jak jinak než kolektivisticky pojatou brigádu jako spíš „skutečné“ vykreslení postavy Toufara (Brazílie, imperialistické desky, podlé útočení zezadu atd.). Moc nepřispěly ani ženské silně vyvinuté šesté smysly či velmi dobře italsky rozumějící mladí kluci. Celkově slabší 3*, navíc škoda docela nevyužitého Smolíka. ()
Jádro nedorozumění spočívá viditelně v historických reáliích. Byla doba, kdy děti - i dospělé - rodičům vykaly, byla také doba Třetí republiky, do níž je Vávrův film situován, a jinak žili a stýkali se mladí lidé; nacházeli se kdesi uprostřed mezi upjatou puritánskou morálkou ještě počátku minulého století a tzv. sexuální revolucí šedesátých a sedmdesátých let. Toto období zachycuje Vávra znamenitě i prostřednictvím přediva vnitrorodinných vztahů a sílícího, ale zdaleka ne plně emancipovaného ženství, jak je ve třech generacích ztělesňují Brzková, Brožová a Tanská. PŘEDTUCHA je mezičlánkem v časové řadě filmů ŘEKA - OHNIVÉ LÉTO - TURBINA - PACIENTKA DR. HEGLA a navazuje na STŘÍBRNÝ VÍTR a MĚSÍC NAD ŘEKOU. Je to zajímavá a pro historii naší kinematografie hraného filmu šťastná a úspěšná epizoda. ()
Solidní příspěvek k lyrickým tendencím čs. filmu a záslužné dokončení projektu, který byl roztočen ještě během války u National Filmu Miroslavem Cikánem. Takto se Vávra dostal znovu k předloze Marie Pujmanové a navázal tak svou verzí Předtuchy na Pacientku dr. Hegla. Je to skvělý film o mladých lidech a jejich citovém zrání, výborní jsou všichni v čele s Tanskou, Marešem i Vinklářem.. Zajímavé jsou scény česání chmele a psychologie staršího lamače srdcí v podání Hrušínského. Román vyšel poprvé v roce 1942. ()
Rudolf Hrušinský patrí medzi absolútnu špičku hercov, ktorí sa zlatým písmom zapísali do histórie českej kinematografie. Charizmatický, talentovaný herec, ktorý dokázal presvedčivo stvárniť celú plejádu charakterov a rôznorodých postáv. Má môj obdiv a rešpekt. Preto som zalovil vo svojom bezodnom video archíve, aby som si ho pripomenul v niektorom z jeho starších filmov, ktoré som doposiaľ nevidel. Siahol som po titule "Predtucha", ktorý v roku 1947 natočil režisér Otakar Vávra. Dvadsaťsedem ročný Rudolf Hrušinský si tu strihol rolu záhadného zvodcu, čo sa za pomoci svojho zvláštne podmanivého kúzla snaží získať lásku a oddanosť mladej, nevinnej, naivnej dievčiny. Je to herecký koncert krásnej Nataši Tanskej a úlisného Rudolfa Hrušinského. **** ()
Tak konečně doplněno. Žádná super storka spíš takový dost banální příběh, ale souhra mezi Tánskou a Hrušínským funguje perfektně a líbily se mi i ty přímočarý dialogy. Je z toho cítit Vávrův rukopis i když pořád platí, že v těchto letech měl ty nejvíc vybroušený kousky teprve před sebou.60% ()
Zlí ľudia sú a boli v každej dobe a v každej spoločnosti. V tomto smere to mladučký Hrušínsky zvládol bravúrne, miestami išiel z neho až strach. Slizký ako uslintaný buldog...Aj ďalší herci milo prekvapili, hlavne Vinklář, ktorého som takmer ani nespoznal. Nuž, čas nezastavíš... Príbeh síce taký jednoduchší, škoda, že sa tá predtucha nepretavila do niečoho dramatickejšieho, ale nevadí... zaujímavé aj tak. A tiež ide o krásny príklad toho, ako niekedy môže naivita privierať oči. Slušný nadpriemer. 80/100 ()
Film, který šel zcela mimo mě. Pokud účelem tvůrců bylo mě znudit, tak se jim to povedlo dokonale. Čekat takovou dobu na scénu, kdy má hlavní ženská postava vizi katastrofy vykolejení vlaku (předtím se naprosto nic v celém filmu neuděje), je opravdu síla. Zvláště když se o katastrofě jen mluví. Díky za 86 minut o ničem. V červených číslech za co? Za přeblafnutí hlavní mužské postavy v tunelu pornohvězdou.To v knížce ani ve filmu nebylo. To jsem tam přidal já a Larry Flynt, ale Vávrovi se to nelíbilo, a tak to skončilo na podlaze střižny. V té nudě by se to stejně ztratilo 0% ()
Stallich byl velmi zručný kameraman, svoji práci z Extase sice nepřekonal (dokonalé není třeba měnit), ale i zde hýřil nápady. Obdobně Vávra, jeho nápad s pavučinou je skvostný. Je skvělé, když filmař ovládá své řemeslo a místo dlouhých keců dokáže několik minut vyjádřit dvěma krátkými záběry. Herecky filmu vévodí Hrušínský, jeho mírně tajemný slizák je nedůvěryhodný i opovrženíhodný po celou dobu. ()
Podlehnout pokušení je tak snadné... Kontroverzní dílo levicové spisovatelky Marie Pujmanové (1893 – 1958) si cestu ke svým čtenářům hledalo poměrně komplikovaně, částečně také proto, že mnohá témata zůstávala vzdálená konvenčním typům. Předtucha je příběh o dospívání, o nejcitlivějším věku lidského života, kdy dochází k duševnímu i fyzickému přerodu, ale i o překonávání strachu a hledání smyslu života. Filmový štáb v čele s režisérem Otakarem Vávrou, kameramanem Janem Stallichem a hudebním skladatelem Jiřím Srnkou proměnil poněkud enigmatický rozměr literárního textu ve vizuálně působivý a emocionálně silný obraz dívčího světa. Vedle osmnáctileté Nataši Tanské, jejíž jemný portrét lyrického mládí, svazovaného dusivou maloměstskou konvencí a zvyklostmi, učaruje i současnému divákovi, nelze pominout Hrušínského Toufara, cynického světáka a svůdníka, který miluje lehkovážné hrátky s láskou. Na závěr dejme slovo samotné spisovatelce: Napsala jsem Předtuchu, abych ukázala lidem, že i události, které se zdají být katastrofální, mohou po všech úzkostech skončit šťastně. Chtěla jsem zde říci, že za žádných okolností nesmíme zoufat. ()
Tradiční problémy dospívající dívky, obklopenou dvěma bratry, pro ní přehnaně starostlivými rodiči, mládežnickou partou... a také jedním podivným mladíkem, kterého nikdo z okolí nezná a žvaní o sobě jednu lež za druhou. Mezi Natašou Tanskou, budoucí známou spisovatelkou, jejíž půvab zamlada filmaři několikrát využili, a až cynickým Rudolfem Hrušínským zde fungovalo zajímavé napětí. Napětí do rodiny přináší ale především strach z následků vyplněné předtuchy jedné dopravní tragedie, která jakoby původní vztahovou situaci obrátila o 180 stupňů a strach dostávají naopak děti ze svých rodičů. Zdařilé drama se závažnými prvky, přesto povětšinou úsměvné, pohodové, se sklonem k obrazové poetičnosti. Otakar Vávra už za války zfilmoval jiné dílo Marie Pujmanové Pacientka dr. Hegla, ale Předtucha je dle mého názoru daleko povedenějším snímkem, který působí nadčasově a díky civilním výkonům poměrně svěže. Potěšilo vidět i mladého Josefa Vinkláře v (asi) první velké roli před kamerou. Jeden z posledních zářezů do těsně poválečné čs. kinematografie, který mi ještě dosud chyběl, a bylo to rozhodně příjemné zhlédání. 75% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) ()
Konečně se mi podařilo shlédnout jediný Vávrův snímek, který pro mě byl dlouhou dobu prakticky nedostupný. Po konci války tento režisér natočil sérii kvalitních a různorodých filmů a Předtucha určitě není v této řadě žádnou cézurou. Po filmařské stránce zručné dílko s několika zajímavými subjektivními scénami, zajímavá dusivá atmosféra a závěrečná gradace a uvolnění na svoji dobu působí svěže. Kamera občas vytváří lyrické efekty, ve vypjatém závěru zase zvolna přechází v lehce noir nádech a tím výborně podporuje děj. Co se týče citových zmatků protagonistky, je škoda, že film nešel více do hloubky, setrvává spíše na povrchu a ve zkratce, snové scény jsou velmi jemně náznakové - buď by se hodil větší důraz na detail a jemnější odstíny, větší důraz na subjektivní pochody, nebo tvárnější herečku. Nataša Tánská je poměrně dost afektovaná a dospívající zmatenou dívku spíše hrubě tesá, než jemně vykresluje. Naštěstí v průběhu děje dokáže trochu z této manýry vybočit a poté, co se její předtucha naplní získává její výkon hned jiný a sympatičtější odstín a i její závěrečná proměna je uspokojivá. Tento film však pro mě stojí na jiných hercích: démonický Rudolf Hrušínský dokáže svou aurou a znepokojivostí ukrást celou scénu pro sebe, Terezie Brzková přechází mezi jednotlivými náladami její zajímavé postavy doslova jako baletka a rovněž výkony protagonistů obou Jarmiliných bratrů působí velmi přirozeně, především Josef Vinklář už před osmnáctkou dokázal, že v něm dřímá velký talent. Vávra natočil lyrizující psychologickou romanci, které sice chybí jemné odstíny a drobnokresba, ale i tak má osvěžující náboj a i přes ostřejší kontury navozuje autentický dojem a rozhodně je vzdálená chladnému akademismu, s kterým je Vávrovo jméno spojováno. Určitě jeden z těch ne zrovna zaslouženě zapomenutých českých filmů. ()
Já uznávám, že ten příběh je víceméně všelijaký a ne zrovna excelentní. Ale jak je krásně nasnímaný, to u barevého filmu ani nejde. Jen ty záběry na nasvícenou tvář Natašy Tanské, která jakoby zářila, jen ty záběry přírody v protisvětle. A ten chameleonský výkon Rudolfa Hrušínského je skvělý. Oproti němu ostatní postavy vypadají dost ploše a tezovizě, zvláště kladný hrdina Jaroslava Mareše. ()
Veliká škoda, že Nataša Tanská hrála jen pár filmových rolí. Předtucha je jejím třetím filmem a její půvab režisér Vávra s kameramanem Stallichem dokonale využili. Rudla Hrušínský už jako mladík předvádí perfektní přesvědčivý výkon v lovci žen, které oblbuje svými namyšlenými slovy a vymyšlenými příběhy. Dokonce má na předloktí tetování, které si prý nechal udělat v Brazílii. Takovej pan Kopfrkingl za mlada, fakt mazec! Ostatní role taky super, mlaďoch Josef Vinklář už jasně dával najevo, že v něm herectví je, nebo Alena Kreuzmannová, která za mlada byla pěkná kočena. Příběh se točí kolem rodiny, která tráví prázdninový čas na letním bytě u paní Cilky (Terezie Brzková) a otec s matkou (František Smolík a Marie Brožová) se vydají na deset dní do Itálie na kongres filologie, kde má mít otec přednášku. Ve vlaku má matka předtuchu, že se něco doma stalo s Jarmilou (Tanská) a ta má zase předtuchu, že se s rodiči stalo neštěstí. Tahle osa vyprávění sice zavání melodramatem, ale ve výsledku film hlavně díky zákeřnému Toufarovi (Hrušínský) stojí určitě za vidění. ()
Veľmi krásne zobrazené dospievanie. Hlavne jazyk a správanie mladých hrdinov vyznieva autenticky. A to sa nestáva často vo filmoch o mladých. => neznižujú hodnotu diela zveličením alebo infantilnosťou. Je krásne vidieť súdržnosť mladých vo vtedajšej dobe, pri dnešnej tendencii k individuálnosti. Som rada, že dej nezrýchľovali ale nechali nás trápiť sa spolu s rodinou. Trápiť sa ponad zábery búrky, psa, nálady. A tak sa mi to páčilo. (V prípade, že sa vžijem do príbehu, tak som rada, za koniec dievčatinho príbehu. Že našla svoju cestu a samu seba a nepoddáva sa iným.) ()
Rudolf Hrusinsky este pred Spalovacom mrtvol tu stvarnil prvu zo svojich zlovestnych postav, a suverenne najzlovestnejsia bol Karel Kopfrkingl. No ale teda ani Hrusinsky ma tu nijak extra nepresvecil - ako, jo bol to najlepsi herec byvaleho Ceskoslovenska, ale teda ja som herecky vykon Hrusinskemu neveril. Tempo onicom, dialogy v strede casto len vatovo plane plky ....... no podla mna je tento Vavrov film hodne precenovany, u mna len sivy sedivy priemer : 57 % ()
Zajímavý a sympatický pokus o mysteriózní drama, trochu naivní ve svém provedení, ale i přesto stále s velkou dávkou tajemna. Rodina Jelínkova na prázdninovém pobytu v Rychnově, fascinace dcery Jarmily (dobrá Nataša Tanská) uhrančivým záhadným mladíkem a její zlá předtucha o neštěstí. Trochu symbolické v načasování předtuchy do doby jejího možného mladického zlomového přehmatu, kdy už skoro podlehla svému svůdci Toufarovi (skvělý Rudolf Hrušínský). Ten v narcistním uspokojení své nadvlády nad Jarmilou využívá každé příležitosti, kdy jí dává světácky najevo svou převahu životních zážitků, zkušeností a vědomostí. Ale je to jen přetvářka v honbě po jejím pokoření a udolání. Z dalších postav: impulsivní Václav (Josef Vinklář) a uličnický Ivan (Antonín Mikulič), bratři Jarmily, jejich starostlivý rodiče (František Smolík a Marie Brožová), kteří se vydávají na dalekou cestu do Itálie, svědomitá hospodyně Cilka (Terezie Brzková), a žárlivý a uvědomělý Karel (Jaroslav Mareš). Nezvyklé léto, kdy Jarmila skoro sejde na scestí. ()
Film vyborne charakterizuje postavu 15-ti lete Jarmily a jeji procitnuti z prvni lasky, kterou vytecne zahrala Natasa Tanska. Ozdobou celeho filmu je vsak bez debat Rudolf Hrusinsky (svetacky Milos Toufar), ktery zaujme svym chladnym, az demonickym hereckym projevem. Vavrove rezii jde malokdy co vytknout. Nechapu, jak nekoho mohl tento film nudit... ()