Šostakovič: Katerina Izmajlova - Višněvskaja
-
Шостакович: Катерина Измайлова - Галина Вишневская
(více)
Шостакович: Катерина Измайлова - Галина Вишневская
Obsahy(1)
Filmové zpracování opery Dmitrije Šostakoviče Lady MacBeth Mcenského újezdu (oba názvy se běžně uvádějí pro obě díla - operu i prózu, podobně jako Káťa Kabanová a Bouře) vzniklé na námět stejnojmenné novely ruského realisty 19. století Nikolaje Semjonoviče Leskova. Opera ve své době velmi pobouřila Stalina, protože odporovala tzv. socialistickorealistickému kánonu, který v době premiéry díla v roce 1934 diktoval většině sovětských umělců doporučené tvůrčí postupy. Filmová verze se drží dobového i místního určení daného Leskovovým námětem. Hlavní roli venkovské vražedkyně nazpívala a herecky ztvárnila Galina Višněvskaja. Režisérem snímku byl Michail Šapiro. (raroh)
(více)Recenze (4)
Katerina Izmailova alias Lady Macbeth Mcenského újezdu je jediným samostatným filmem režiséra Michaila Šapira, předtím byl spolupracovníkem Naděždy Koševerové, specialistky na pohádky. Filmové zpracování je hodně naturalistické v duchu literární Leskovovy předlohy (Balabanova adaptace Leskovovy povídky je mnohem lyričtější), v závěrečných pasážích cesty trestanců na Sibiř vidíme pokračování temné linie Ejzenštenova Ivana Hrozného, případně Borise Godunova Věry Strojevy s jejich pravoslavně mystickým akcentem, třebaže je to motiv častý pro ruskou kulturu 19. století, méně již 20. obecněji (Dostojevskij, Tolstého Vzkříšení). ()
Lady MacBeth Mcenského újezdu je snad mou nejoblíbenější operou. Když ji v památné sezóně 2000-2001 inscenovalo Národní divadlo (a reprízovalo ji asi jen pětkrát!), shlédl jsem ji třikrát. Po dvaceti letech jsem viděl Šapirovu filmovou adaptaci a skoro každé scéně konkurovala vzpomínka na ono dávné divadelní zpracování Davida Radoka. Film se přimyká vyprávění, opisuje děj a hudba a zpěv působí jen jako estetizující stylizace. Je to jen literatura, ale i tak to naturalistické působení účinkuje; byť v některých scénách celek značně vychyluje - uzemňuje. Divadelní inscenace ovšem dílo významově otevírala. Šostakovičova opera totiž nevypovídá jen o banální tragédii, o lady Macbeth ze Zlámané Lhoty. A to proto - že je operou. Dílem, které integruje hudbu a slovo, které to, co se vypravuje, současně transcenduje, odhaluje v tom všedním nadosobní hodnoty, meze lidsky určeného řádu a neočekávatelně široké území duše člověka. Film jen po té vší hrůze klouzal pohledem, zatímco gramofon v pozadí nádherně hrál. Opera iniciovala - a možná až příliš!, a tak Katerinu Izmailovu brzy na těch nejosudovějších prknech toho našeho divadelního národa zase brzy vystřídaly Aida a Carmen... ()
ocenenia : MFF Cannes 1967 - Nominácia na 1. cenu ()
Slušne prevedenie s nostalgickou atmosférkou. Ale mám radšej abstraktnejšiu divadelno-opernú verziu:-) Vec chuti a nálady. Možno odporučiť jedine milovníkom Šostakovičovej a ruskej hudby. Filmové spracovanie uľahčuje divákovi pochopiť dejovú líniu. Je to ideálna verzia na "spopularizovanie" tohto neprávom zavrhovaného skvostu ruskej opery. 90% ()