Režie:
Otakar VávraScénář:
Otakar VávraKamera:
Jan RothHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Marie Glázrová, Zdeněk Štěpánek, Ladislav Boháč, František Kreuzmann st., Jan Pivec, Gustav Hilmar, Saša Rašilov st., Antonín Šolc, Lola Skrbková (více)Obsahy(1)
Praha, začiatok 17. storočia. Mladá chovanka Rozina z pražského kláštora na Františku sa zaľúbi do talianskeho sklárskeho robotníka Nikola, ale ten jej po návrate do svojej vlasti odkáže, že už nikdy do Prahy nepríde. Nešťastná podľahne naliehaniu cechmajstra Krafta, ktorý jej sľúbi kúpiť majestát o manželskom pôvode, a vydá sa za neho. Starý lakomec však svoj sľub nesplní a keď sa po čase Nikolo nečakane vráti, tragický osud nešťastnej Roziny sa definitívne spečatí... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (34)
Obávám se, že s každou další reprízou se z Roziny stává stále horší a horší film. Postavy jsou jen prázdné šablony bez nejmenšího vývoje, rádoby opulentní výprava je ve skutečnosti jen jediným líbivým prostorem, skutečně zajímavých kostýmů je jen minimum. Glázrová, Boháč, Štěpánek, Pivec i Kreuzmann se utápějí v absurdních scénách, které by se za normálních okolností tak rády popasovaly s Cechem nebo s Pardubicemi, ale nedaří se. Respektive "normální" okolnosti už nenabízeli ani tzv. bezčasí Protektorátu, ale vše fungovalo jen a jen proto, aby se točilo dlouho a s co nejpočetnějším ansáblem. Z lidského hlediska to byl sympatický krok, z uměleckého hlediska se nezadařilo. Opakování zadní projekce s motivem řeky také nebylo šťastným nápadem, ale co skutečně nemohu přejít, je naivní líčení "Italů" a fakt, že Rozina po postřelení neměla krvavou skvrnu na šatech. Pakliže budu předpokládat, že se na výsledném filmu podepsal neuvážený střih, věřím, že jisté naděje na skutečně zajímavé historické drama tu byly. A pakliže bychom se dočkali možnosti dozvědět se více o motivacích jednajících postav, bylo by to téměř ideální. Takto mi z celku vychází nečekaně kladně pouze Vášová ve vedlejší roli. ()
Nic vic, ale taky nic min nez pomerne otrocka adaptace romanove predlohy - ale presto ke koukani. ()
Parádní, téměř monumentální Štěpánek jako otec Antonín, převor kláštera, k nepoznání namaskovaný robustní Italský dobrodruh a šejdíř Nikolo alias Ladislav Boháč, ale hlavně ve filmu žensky krásná a půvabná Marie Glázrová jako Rozina-nalezenec ve své asi největší a možná i nejlepší vážné roli. Pěkný kostýmní historický snímek od Otakara Vávry (předtím třeba Filosofská historie nebo Cech panen Kutnohorských) zasazen do Prahy někdy na počátku 17. století. Scéna na konci ve zvonici v klášteře pamětihodná.. Film byl natáčen za okupace, ale dokončen po záměrném protahování byl až po válce, a to už jako snímek znárodněné kinematografie, poté po uvedení do distribuce byl ještě navíc zkrácen. ()
Zřejmě film, který nejvýrazněji předjal svým pojetím pozdější Vávrovy velkofilmy padesátých a sedmdesátých let. Komponován více ve wintrevském než v jiráskovském stylu pojednává ve více tradiční než soudobé filmové řeči soudobé nosné sociální téma jako hlavní myšlenku (v pozadí jako bychom tušili Hugův CHRÁM MATKY BOŽÍ) díla, jehož výpravě a vlastně i scénáři nelze nic vytknout. Poučné a pro někoho i burcující. ()
S třicátnickou vervou natočil Vávra velice vyspělý film. Jak nenávidím zadní projekce, zde mu je dokážu odpustit, neboť ani ony nepůsobí trapně. Rozina sebranec je velkolepé sociální drama srovnatelné snad jen s Bídníky. Vávra se noří až na sám okraj společnosti, do míst, kde si bída podává ruku s nouzí. Vávra byl vždy mistrem davových scén, takže nepřekvapí výborná choreografie i nasnímání přepadení kláštera lůzou. Mnohem více prostoru však dostávají jednotliví hybatelé děje. Skvělá Glázrová svoji Rozinu (tak trochu „Valjeanovou“) bez mrknutí oka provádí od naivní dospívající dívky, přes zamilovanou mladici, k bezstarostné manželce, milující ženě, až po zuřivou Athénu bránící jediného člověka, který na ni byl vždy laskavý a milý. Škoda, že Boháčův Nikola nezůstal v Itálii, Boháč je s přibývajícími minutami filmu horší a horší. Naopak Pivec, byť stejně trapně namaskován jako ostatní „Italové,“ je lepší a lepší. Pivec by určitě roli Nicola zvládl mnohem lépe, neboť byl o několik tříd lepší herec, než Boháč. Kreuzmann je výborný Karf, vilný stařík se záluskem na mladé masíčko, které na něj záhy udělá dlouhý nos, což extrémně raní jeho pýchu. Štěpánek v roli převora zosobňuje autoritu, laskavost i moudrost. Je smutné, že se výbornému triu Glázrová, Štěpánek, Pivec do toho plete přehrávající Boháč. Navíc je zde Štěpánka s Pivcem na můj vkus příliš málo. Štěpánkův vemlouvavý hlas, kterým zde konejšivě hovořil s Rozinou, bych mohla poslouchat dlouhé hodiny a neomrzel by se mi. ()
Historickou filmovou fresku podle románu rakovnického gymnaziálního profesora Zikmunda Wintera (1846 - 1912) můžeme považovat za poslední vrcholné dílo zlatého věku československé kinematografie. Režisér Otakar Vávra, inspirován mnohými soudobými zahraničními vzory, vytvořil ve své době moderní velkofilm, který v divácích vyvolával silné emotivní vzrušení, umocňované také mimořádným hudebním dílem Jiřího Srnky. Pozoruhodná byla kromě jiného i drsná syrovost obrazu, usilující o dokonalé vyjádření středověkého způsobu života. Herecké obsazení bylo nadmíru exkluzivní. Marie Glázrová vložila do Roziny velkou citovou hloubku a erotický půvab, kterým dokonale zúročila všechno to, co se na jevišti i před kamerou dosud naučila. Štěpánek, Kreuzmann, Boháč, Pivec i Saša Rašilov vytvořili velkolepé lidské portréty mužů, vyhledávajících z různých důvodů společnost temperamentní Roziny. Vávra osudovým filmem o nalezené krásce položil v době plné lidských a politických nejistot pevný základ k pozdějším historickým velkofilmům, charakterizujícím podstatnou část jeho poválečné tvorby. Uskutečnění pozdní, poválečné premiéry bylo záměrně zinscenováno jak tvůrci, tak především vedením Lucernafilmu v čele s Milošem Havlem, pro kterého natáčení Vávrova filmu znamenalo poslední uměleckou spolupráci s českou kinematografií. Nejdůležitější motivem pro všechny zúčastněné, spolehlivě uchráněné před totálním nasazením, byla potom šťastná a radostná premiéra v osvobozené republice. ()
Existencionální drama společenských vyděděnců, na něž byl Winter specialista, v poslední třetině přecházející v úchvatný balet spodiny, evidentně inspirovaný ve výtvarném pojetí Breughlem ()
Na začátku jsem se zamiloval do Roziny, ale v průběhu filmu mi začala lízt na nervy a přestala mi být úplně sympatická. Stejně tak mě lezl na nervy Nikolo. A prostě, když člověk necítí žádný sympatie s hlavníma postavama, tak se na film těžko kouká. Jediný, kdo stojí za zmínku byl Štěpánkův převor, ten byl dobrej, ale bohužel tam skoro nebyl. Atmosféra skvělá, natočený taky moc pěkně, konec velice působivý, ale jinak bohužel příběh nic moc, místy hodně velká nuda. ()
Krásný historický film s Marií Glázrovou, jednou z mých nejoblíbenějších českých hereček všech dob. Tragický příběh skvěle natočený i zahraný. ()
Trpký historický film o lásce a zradě z období před povstáním českých stavů. Zdeněk Štěpánek je nejhlubší postavou této balady a jeho něžná a moudrá slova, vždy rozvážného a spravedlivého převora, mne chytla za srdce. Vávra a skvělý Srnka jsou dalším báječným duetem našeho filmu. Závěr tragického Rozinina příběhu mne pak zaujal zásahem staropražských bezpečnostních oddílů proti drancující mrzké lůze, jenž je společensky výchovnou tečkou. ()
Vávra tímto snímkem ještě více než Cechem panen kutnohorskách výrazně mění žánr historického snímku - již žádná uhlazenost, didaktická popisnost a vlastenecky pietní přístup, ale nelichotivý obraz pobělohorské Prahy plný špíny a stísněných koutů i jejích roztodivných obyvatel, kteří působí velmi živě. Rozina mezi ně zapadá, svým temperamentem vystupuje z věčně srocených davů a hned působí svou bezprostředností, která záhy začne přerůstat z pocitů zklamání a zbytečnosti až do zcela negativní role, jež musí být v pozoruhodném a působivém závěru vykoupena. Glázrová sice nijak herecky neexceluje, ale je výborným typem, který dobově zapadá a svou tváří zachraňuje co se dá, výborně k ní sedí Boháč jako ohnivý Ital. Z hereckých výkonů však na mě přeci jen více působila zajímavě obsazená Vášová a hlavně bezchybný Pivec. Navíc Vávra vykazuje opět kvalitní filmové řemeslo, často využívá táhlé prolínačky, což dobře navozuje atmosféru, Zázvorkovy stavby jsou úchvatné a ateliérovost v celkově stísněném a temném prostředí nikterak neruší. Rovněž Srnkova hudba skvěle navozuje dobu, hlavně když se ozvou rozverné píšťaly. Přesto se mi o něco víc líbil následující snímek Nezbedný bakalář, který je herecky daleko vyrovnanější a stavby a osvětlení vytvářejí kouzelnější, leč stylizovanější dojem. ()
Skvělá a nádherná Marie Glázrová......... ()
Půldruhého roku natáčený film ukazuje v četných davových scénách, kolik herců ukryl Vávra v ateliérech před totálním nasazením. ()
Strohý a popisný, nicméně trochu idealizovaný až naivní příběh. Výprava byla povedená, lze vidět dostatek prostředků. Nejzajímavější mi ale přijde to, že v podstatě žádná z hlavních postav nebyla sympatická či zcela kladná. ()
Skoda ze Karel Chrocht je konspiratorsky picus, ktory veri ze zydy planuju picoidy ako NWO ..... ma inak dobre komentare a casto /hlavne u polizziotteschi filmov/ sa niet o co opriet. No ale Karel teda veri picoidam kvalitnym. No a par slov aj k filmu - Vavra bol rezisersky talent o tom zadna, kulisy 17. storocia sa maximalne podarili, tempo vyborne, dialogy na urovni ...... u mna len o troch u slabsie nez Cech Panen Kutnohorskych . 70 % ()
Tímhle filmem mě Vávra příjemně překvapil. Vávra dokázal velmi vynikajícím způsobem přepisovat historická dramata. A toto patří k tomu nejlepšímu, co vytvořil. Úchvatné drama. Sociální, společenské, existencionální. Rozina (výborná Marie Glázrová) je díky svému původu a životním zkušenostem živelná a živočišná žena. A přesto čestná a počestná. Jen jednou podlehne mužským očím. Podléhá a povstává, aby padla ještě hlouběji do nejšpinavějšího bahna mravního, a především společenského. Další výraznou postavou je vlašský tovaryš Nikola (vynikající Ladislav Boháč). Nedokáže uznat své omyly a chyby. Touží uchvacovat a zahazovat. Touží po pomstě na těch, kteří mu v jeho mysli ubližují. Boří a lebedí si v díle svého zmaru a chaosu. Neodbytně se dožaduje svého výsostného práva. A rdousí. Z dalších rolí: přísný a laskavý převor kláštera Antonín (klasicky dobrý Zdeněk Štěpánek), stavitel, cechmistr a potupený mlsný kocour Karf (František Kreuzmann), všehoschopný a cynický Vlach Potměbílý (dobrý Jan Pivec), a Rozinina oddaná služka Manda (Marie Vášová). Život může být plný zvratů. Dokáže vynášet i srážet. Okouzlení může být zničující nejen pro vlastní aktéry, ale i pro všechny ostatní okolo. Láska a cit může být vražedná. Touha po pomstě devastující. Pokrytectví mučivé a zhoubné. A lůza dokáže pohltit vše s nebývale potměšilým výsměchem. ()
Velmi dobre vystihnute historicke realie a atmosfera doby. Glazrova byla ve sve roli vyborna. ()
Historická štúdiovka so všetkými jej neduhami, ale aj s dobrou atmosférou a dobrými hereckými výkonmi. Hl. predstaviteľka, známa napr. z rozprávky Byl jednou jeden král..., kde hrala gazdinú - páčiacu sa kráľovi, hraje riadnu čerticu, ktorá by potrebovala niekedy zraziť hrebienok, ale na druhej strane je aj pekná ženská. Že museli byť všetci Taliani pomaľovaní na tmavo, pôsobí trocha smiešne. Čo sa týka veľkoleposti, ako je nám v úvodných titulkoch filmu predstavené, tak to nie je ani zďaleka také, aké Vávra o desať rokov neskôr natočí. Napriek tomu a tiež vďaka tragickému koncu je to ale zdarilé dielko. ()
V tomto případě nemám žádných výtek ani námitek. Vávra dokázal v roce 1945 natočit film, jež svou propracovaností předběhl dobu alespoň o dvacet let (u nás). Táhne si diváka dějem, představuje mu jednotlivé postavy s nimiž divák srůstá, aby se z nich pak stali padouši a divák zůstal rozerván. Na to nebyl v té době nikdo zvyklý! Svět filmu byl charakterově černobílý a Vávra na Barrandov vnesl svěží vítr. On to nevynalezl, ale skvěle použil. Navíc oceňuji alespoň zčásti ctít realitu 16. století, i když je na pozadí příběhu v podstatě nedůležitá. Jedním slovem skvělý film ze zlatého fondu naší kinematografie...100% ()
Část filmu se točila v exteriéru Anežského kláštera ale interiér byl vybudován v pomocných Radlických studiích, ty ale byly tak malé že filmaři byli nuceni vybudovat nejdříve jeho polovinu,natočit potřebné záběry dekorace zbourat , zbudovat druhou část dekorací a pokračovat v natáčení snímku...(zdroj kniha: Miloš Havel) ()