poster

Sokolovo

  • Sovětský svaz

    Соколово

  • anglický

    Sokolovo

Drama / Válečný / Historický

Československo / Sovětský svaz, 1974, 129 min

Režie:

Otakar Vávra

Kamera:

Andrej Barla

Hrají:

Ladislav Chudík, Vladimir Samojlov, Jurij Solomin, Bohuš Pastorek, Martin Štěpánek, Lev Ivanov, Jiří Pleskot, Hannjo Hasse, Vladimír Ráž, Josef Langmiler, Ladislav Hádl, Ivan Ryžov, Jurij Nazarov, Vladimír Protasenko, Semjon Morozov, Raisa Piroženko, Ljubov Sokolova, Ljudmila Gladunko, Štefan Kvietik, Pavel Pípal, Jiří Krampol, Jan Kanyza, Rudolf Jelínek, Jiří Havel, Jiří Klem, Miroslav Rataj, Petr Skarke, František Vicena, Lída Plachá, Gennadij Juchtin, Alexandr Lebeděv, Ladislav Lakomý, Emil Horváth ml., Renáta Doleželová, Elena Kucháriková, Jaroslav Rozsíval, Jaroslava Tichá, Vítězslav Jandák, Günther Zschieschow, Karel Šebesta, Zdena Burdová, Libuše Jiskrová, Milena Kaplická, Jitka Zelenohorská, Adolf Filip, Karel Hábl, Zdeněk Hodr, Jiří Holý, Jiří Zahajský, Václav Mareš, Jan Krafka, Vladimír Matějček, Alois Švehlík, Miroslav Moravec, Gustav Nezval, Jan Pohan, Karel Sekera, Zdeněk Mlčoch, Jiří Adamec, Jan Bartoš, Stanislav Benda, Arnošt Böhm, Karel Engel, František Faust, Miroslav Jíra, Jiří Kasík, Jaroslav Klenot, Jiří Klenot, Zbyněk Krákora, Jiří Kraus, Jiří Plachý, Otakar Rademacher, Jindřich Sejk, Oldřich Semerák, Jiří Sládek, Jaroslav Šanda, Jan Váňa, Karel Vítek st., Jaroslav Vlk, Jaroslav Tomsa, Jiří Kalenský, Josef Fiala, Jiří Hein, Petr Herrmann, Petr Lányi, Milan Novotný, Antonín Žemlička, Vladimír Pavlar, Antonín Hardt, Milan Miroslav Livora, Vladimír Navrátil, Jiří Flíček, Zdeněk Novotný, Miloslav Homola, Petr Pelzer, Ludvík Pozník, Raoul Schránil, Bert Schneider, Aleš Širc, Miloslav Šindler, Václav Fišer, Zdeněk Hess, Zdeněk Hübner, Viktor Preiss, J. Kunovac, Vít Pešina, Rudolf Kalina, Boris Švec, Oldřich Vlček, Petr Voštiar, Ludvík Wolf, Zora Jiráková, Pavel Jiras, Jiří Kodet, Dalimil Klapka, Hugo Kaminský, Augustín Kubán, Ivo Kubečka, Věra Ševčíková, Zdeněk Srstka, Bohumil Švarc st., Žanna Trofimovna Prochorenko, Nikolaj Jerjomenko st., Viktor Markin
(další profese)
  • liborek_
    *

    Hvězdička za to, že přes všechny ty lži a manipulace (vylhaným ztvárněním nekomunistických vojáků Jaroše a Svobody počínaje a glorifikací KSČ s dehonestací londýnské exilové vlády konče - nehledě na směšnou snahu nahradit v národním povědomí Zborov Sokolovem) z filmu velmi zřetelně zářila jedna pravda, a sice že Krampol s Jandákem jsou extrémně neschopní herci, u jejichž "hereckých" kreací docházi u 9 z 10 nekomunisticky smýšlejících diváků k zaručenému intenzivnímu procvičení bránice. Jinak těch pár povedených scén, které se ve filmu objeví (útok na Heydricha, začátek lidické tragédie - ale bez zpackaných závěrečných vražd, pár bojových scén přímo v Sokolovu atd.), nemůže přebít kvalitativní rozháranost celku z hlediska řemeslného, očividné lži z hlediska obsahového a vůbec celkovou hnusnost účelu tohoto filmu.(28.7.2018)

  • Enšpígl
    ***

    Hned na začátku nás Otakar Vávra "obšťastní" vrahovým emocionálním projevem, když se už , už zdá, že se komunisti nabažili a patřičně glorifikovali sami sebe a zneuctili západ, přichází naprosto trapná miniepizoda z Londýna ve který udělali z Beneše pomalu větší svini než z Hitlera. Z toho jsem se fakt málem poblil a díky tomu Sokolovo považuju za mnohem hnusnější propagandu než první díl Dny zrady. Naštěstí se tím zřejmě rudý hadi ukojili a pak už nechali dělat Vávru víceméně jen film, nějaký občasný výkřiky "ať žije KSČ" mě tolik nedraždí, protože mám skvěle vycvičené uši, které mě toto zvolání automaticky překládají na "ať zhyne KSČ". Druhou část filmu považuju za naprosto fantastickou a marně si vybavuju nějaký jiný československý film, s tak přehlednou, dramatickou a časově dlouhou válečnou bitvou. Opravdu hodnotit výhradně druhou část šel bych s hvězdama ještě víc. Nakonec je z toho již tradiční vávrovský hodnocení. Ještě se vrátím k tý první části, samozřejmě krom toho že nám tam komunisti vysrali ty svoje rudý bobky i tento díl má dobrý momenty například vyhlazení Lidic, to byl velmi silný zážitek umocněný vynikajícím dramatickým hudebním doprovodem. Po skončení filmu jsem chvíli přemýšlel jakým způsobem by natočil Sokolovo Vávra asi dnes a došel jsem k závěru, že dnes by se Sokolovo už prostě nenatočilo, protože na kulturu v dnešní době mocipáni z vysoka serou a kdyby přece, tak by nám tam jezdily tanky Rudé armády s reklamou na banku a tanky jednotek SS s reklamou na telefoního operátora a i v tomhle kontextu jsem k propagandisticky podkresleným filmům Otakara Vávry smířlivější, protože kdo alespoň trošku zná historii naší země, dokáže v těch filmech rozeznat komunistický plevel a ocenit zbývající kvalitní zrno, kterého v Sokolovu není málo. Naši kluci bojující za svobodu svý země ať už na západě nebo na východě si svoje hrdinský filmy prostě zaslouží.(8.3.2010)

  • dr.fish
    ***

    S ideologickou stránkou se rozumně uvažující člověk dokáže vyrovnat. Dobově podmíněný ojedinělý výkřik Ať žije KSČ není třeba přeceňovat. To je opravdu skvělá formulace "Historika" a já s ní plně souhlasím. Zajímavé ve filmu je politické pozadí formování jednotky v Sovětském Svazu, to jsem si ještě musel dostudovat. Škoda, že samotné Sokolovo se odbylo tak rychle v závěru filmu. Ale je dobré si pamatovat, že naše země má své hrdiny, zvlášť v téhle době.(9.7.2008)

  • sportovec
    ****

    Po mnoha letech jsem měl možnost nedávno znovu zhlédnout i pro mě nanejvýš kontroverzní film. S překvapením oproti vzpomínkám jsem musel konstatovat jedno: ideologický balast zůstal nezměněn, zato však velmi výrazně v mém pohledu posílila dokumentární i umělecká, jakoby odosobněná složka filmu. Připomenutí toho, co československé vlastence všeho věku přivádělo do československé východní exilové armády, zůstává - a zřejmě nadlouho zůstane - vlastně velmi slušným jediným filmovým zpracováním. Srovnání s Vávrovým dokumentem - filmem CESTA K BARIKÁDÁM - nejlépe ukazuje, nakolik výstižně se tomuto velikánovi naší kinematografie podařilo zachytit neopakovatelnou atmosféru hrůzných válečných událostí mrazivého zimního předjaří 1943, které bylo neseno podmínečným zdarem jednoho z posledních německých ofenzívních pokusů na východní frontě druhé světové války. Pochvalu zaslouží i připomenutí širšího dějinného kontextu (nacistické plány na českou etnocidu, atentát na Heydricha, lidická katastrofa, úvahy v londýnské vládě), které také kompozičně vyvažují tuto největší Vávrovu filmovou epopej rozsahem srovnatelnou s Bondarčukovou VÁLKOU A MÍREM (de facto šlo o hexalogii). Ještě zajímavější je to, co muselo být na zásah komunistických cenzorů rané normalizace vynecháno: kontext Benešových londýnských úvah, které ho "usvědčují" z nenapravitelných demokratických sklonů; postava národního hrdiny generála Heliodora Píky, statečného obhájce československého státního a národního zájmu v Moskvě, který se rozhodujícím způsobem zasloužil o ustavení jednotky; česky psaná jména německočeských demokratických antifašistů (Spiegel, Redisch), ale kupodivu i postavy pozdějšího ministra národní obrany Bohumíra Lomského (Svobodův zástupce), jeho náměstka a srpnového kolaboranta generála Otakara Rytíře (náčelník praporního štábu) i pozdějšího generála, nositele poválečného tzv. rudého gestapismu a spoluarchitekta procesů padesátých let generála bez kvalifikace Bedřicha-Fricka Reicina (zprvu osvětový, později zpravodajský důstojník jednotky). Přes tyto již podstatné faktografické razury se ještě podařilo Vávrovi natočit mimořádně zdařilý film, který vyniká jak pojetím, tak zvládnutím bojových scén (boj o Sokolovo). Druhý díl současně tvoří přechod k závěrečnému dílu trilogie OSVOBOZENÍ PRAHY, v němž řádění cenzury již nabylo nezvladatelného rázu a negativně ovlivnilo úroveň i vyznění nejen této části, ale současně i celé trilogie.(25.8.2007)

  • Curunír
    *

    Vávrovo zkreslování historie ve prospěch komunistického režimu by vydalo na nejednu studii. Ale to není hlavní problém filmu a vlastně celé jeho trilogie, tím je ta skutečnost, že vypráví o zásadních a mimořádních věcech, které jsou ale tendečně upraveny a pozměněny. Tím pádem dochází ke zvláštní schizofrenní situaci, kdy si člověk uvědomuje, že to co se před ním odehrává, je velmi závažné, zde např. vyhlazení Lidic, jenže Vávra následně to 5 slovy pošle někam, kam by se to v životě nemělo dostat a vyvolá jen nevěřícné kroucení hlavy...Největším zločinem této trilogie je to, že nekomunisté jsou zde vylíčeni jako lidé, kterým je nacistická okupace ukradená a odboj zde provozují jen komunisté, což myslím není třeba komentovat. Jen bláhový by mohl čekat, že bude řečeno, že Jozef Gabčík a Jan Kubiš byli posláni na rozkaz londýnské exilové vlády, takže to vypadá, že atentát na Heydricha spáchali nějací "komunisté" z lidu. Ostatně jejich jméno není vůbec zmíněno, narozdíl např. od hrdinného nadporučíka Otakare Jaroše... Samozřejmě by mě v životě nenapadlo zlehčovat jeho obět, ale tento silně jednostranný pohled mi vadí... Zatímco Dny zrady byly jakžtakž koukatelné, Sokolovo je po filmařské i scénaristické stránce vážně slabota, válečné scény k smíchu a tak bych mohl pokračovat. A to co předvádí pánové Krampol a Jandák, to je vážně něco neuvěřitelného. Takže 1* za všechny ty lidi, kteří padli v boji proti nacistickému Německo, a to jak za komunisty, tak i nekomunisty....(31.3.2006)