poster

Sokolovo

  • Sovětský svaz

    Соколово

  • anglický

    Sokolovo

Drama / Válečný / Historický

Československo / Sovětský svaz, 1974, 129 min

Režie:

Otakar Vávra

Kamera:

Andrej Barla

Hrají:

Ladislav Chudík, Vladimir Samojlov, Jurij Solomin, Bohuš Pastorek, Martin Štěpánek, Lev Ivanov, Jiří Pleskot, Hannjo Hasse, Vladimír Ráž, Josef Langmiler, Ladislav Hádl, Ivan Ryžov, Jurij Nazarov, Vladimír Protasenko, Semjon Morozov, Raisa Piroženko, Ljubov Sokolova, Ljudmila Gladunko, Štefan Kvietik, Pavel Pípal, Jiří Krampol, Jan Kanyza, Rudolf Jelínek, Jiří Havel, Jiří Klem, Miroslav Rataj, Petr Skarke, František Vicena, Lída Plachá, Gennadij Juchtin, Alexandr Lebeděv, Ladislav Lakomý, Emil Horváth ml., Renáta Doleželová, Elena Kucháriková, Jaroslav Rozsíval, Jaroslava Tichá, Vítězslav Jandák, Günther Zschieschow, Karel Šebesta, Zdena Burdová, Libuše Jiskrová, Milena Kaplická, Jitka Zelenohorská, Adolf Filip, Karel Hábl, Zdeněk Hodr, Jiří Holý, Jiří Zahajský, Václav Mareš, Jan Krafka, Vladimír Matějček, Alois Švehlík, Miroslav Moravec, Gustav Nezval, Jan Pohan, Karel Sekera, Zdeněk Mlčoch, Jiří Adamec, Jan Bartoš, Stanislav Benda, Arnošt Böhm, Karel Engel, František Faust, Miroslav Jíra, Jiří Kasík, Jaroslav Klenot, Jiří Klenot, Zbyněk Krákora, Jiří Kraus, Jiří Plachý, Otakar Rademacher, Jindřich Sejk, Oldřich Semerák, Jiří Sládek, Jaroslav Šanda, Jan Váňa, Karel Vítek st., Jaroslav Vlk, Jaroslav Tomsa, Jiří Kalenský, Josef Fiala, Jiří Hein, Petr Herrmann, Petr Lányi, Milan Novotný, Antonín Žemlička, Vladimír Pavlar, Antonín Hardt, Milan Miroslav Livora, Vladimír Navrátil, Jiří Flíček, Zdeněk Novotný, Miloslav Homola, Petr Pelzer, Ludvík Pozník, Raoul Schránil, Bert Schneider, Aleš Širc, Miloslav Šindler, Václav Fišer, Zdeněk Hess, Zdeněk Hübner, Viktor Preiss, J. Kunovac, Vít Pešina, Rudolf Kalina, Boris Švec, Oldřich Vlček, Petr Voštiar, Ludvík Wolf, Zora Jiráková, Pavel Jiras, Jiří Kodet, Dalimil Klapka, Hugo Kaminský, Augustín Kubán, Ivo Kubečka, Věra Ševčíková, Zdeněk Srstka, Bohumil Švarc st., Žanna Trofimovna Prochorenko, Nikolaj Jerjomenko st., Viktor Markin
(další profese)
  • Wacoslav1
    ****

    No tak tu při vypálení Lidic jednou zařvou : ať žije KSČ! No bože, aby jste se z toho nepotento... Já Rusáky neobhajuju, ale že právě oni zastavili postup Hitlera a zvrátili válku to je historický fakt, nebo i to chcete zpochybňovat? Při závěrečné grandiózní bitvě jsem nedýchal.Těším se na finále na propagandu vám jebu.80%(14.2.2016)

  • flanker.27
    ***

    Ve druhém díle jsou stranické zásahy silnější - především v rozdělování cílů západního x východního odboje (což bohužel přebírají někteří nadšenci i dnes, jen obráceně) a v oněch provoláváních slávy KSČ v Lidicích. Technicky natočeno na úrovni dobového průměru, ale samotný průběh bitvy je vylíčen docela reálně, rozhodně nejde o gerojské umírání s rudou vlajkou v ruce a nadšením v očích. BTW zjistil jsem, že když se "soudruhu" oslovujou Rusové, nevadí mi to, u Čechoslováků to ale tahá za uši.(28.9.2008)

  • wosho
    ***

    Oproti těžkým Dnům zrady(velmi mnoho postav a samé dialogy),mělo být Sokolovo hrdinskou epopejí,kterou se stalo z části.Precizní Vávrova příprava,která začala už po druhé světové válce a obhlídnutí lokací je na filmu vidět.Akdyž už to naní 100%podle pravdy(páni ze strany měli douhé prsty),alespoň ona autenčistnost bojů a samé bitvy je na naše poměry neskutečná.Bohužel calá tahle mohutná trilogie vznikla v nejtvrdší normalizaci a to je na ní vidět.Uvidíme hodného Gottwalda co jezdí na frontu podpořit své vojáky-kované soudruzi i podlého Beneše s Masarykem co kují pikle v teple Anglie.To jde na dobu vzniku odpustit tvůrcům,ale s čím mě hnuli se žlučí jsou lidice-ta scéna kdy mužové před popravčí četou volají SLÁVU KSČ!T o je i pro mě,fanouška a častého zastánce Vávry taky moc.(17.4.2007)

  • sportovec
    ****

    Po mnoha letech jsem měl možnost nedávno znovu zhlédnout i pro mě nanejvýš kontroverzní film. S překvapením oproti vzpomínkám jsem musel konstatovat jedno: ideologický balast zůstal nezměněn, zato však velmi výrazně v mém pohledu posílila dokumentární i umělecká, jakoby odosobněná složka filmu. Připomenutí toho, co československé vlastence všeho věku přivádělo do československé východní exilové armády, zůstává - a zřejmě nadlouho zůstane - vlastně velmi slušným jediným filmovým zpracováním. Srovnání s Vávrovým dokumentem - filmem CESTA K BARIKÁDÁM - nejlépe ukazuje, nakolik výstižně se tomuto velikánovi naší kinematografie podařilo zachytit neopakovatelnou atmosféru hrůzných válečných událostí mrazivého zimního předjaří 1943, které bylo neseno podmínečným zdarem jednoho z posledních německých ofenzívních pokusů na východní frontě druhé světové války. Pochvalu zaslouží i připomenutí širšího dějinného kontextu (nacistické plány na českou etnocidu, atentát na Heydricha, lidická katastrofa, úvahy v londýnské vládě), které také kompozičně vyvažují tuto největší Vávrovu filmovou epopej rozsahem srovnatelnou s Bondarčukovou VÁLKOU A MÍREM (de facto šlo o hexalogii). Ještě zajímavější je to, co muselo být na zásah komunistických cenzorů rané normalizace vynecháno: kontext Benešových londýnských úvah, které ho "usvědčují" z nenapravitelných demokratických sklonů; postava národního hrdiny generála Heliodora Píky, statečného obhájce československého státního a národního zájmu v Moskvě, který se rozhodujícím způsobem zasloužil o ustavení jednotky; česky psaná jména německočeských demokratických antifašistů (Spiegel, Redisch), ale kupodivu i postavy pozdějšího ministra národní obrany Bohumíra Lomského (Svobodův zástupce), jeho náměstka a srpnového kolaboranta generála Otakara Rytíře (náčelník praporního štábu) i pozdějšího generála, nositele poválečného tzv. rudého gestapismu a spoluarchitekta procesů padesátých let generála bez kvalifikace Bedřicha-Fricka Reicina (zprvu osvětový, později zpravodajský důstojník jednotky). Přes tyto již podstatné faktografické razury se ještě podařilo Vávrovi natočit mimořádně zdařilý film, který vyniká jak pojetím, tak zvládnutím bojových scén (boj o Sokolovo). Druhý díl současně tvoří přechod k závěrečnému dílu trilogie OSVOBOZENÍ PRAHY, v němž řádění cenzury již nabylo nezvladatelného rázu a negativně ovlivnilo úroveň i vyznění nejen této části, ale současně i celé trilogie.(25.8.2007)

  • V.Silver
    ***

    Historickou přesnost nechme stranou, protože udělat z kpt. Jaroše komunistu, z čs. brigády v SSSR komunisty a soustružníky a z ministra Ingra arogantního opileckého fašouna, to je hodně, hodně nadnesené, mám-li to říct slušně - v tomto je film, samozřejmě poplatný době a podmínkám, za nichž vznikl. Každopádně z hlediska filmařského jsou výkony herců dobré, ale především režie, kamera a bojové sekvence jsou opravdu velice povedené (když samozřejmě odmyslíme výkřiky "Za Sovětský svaz!" nebo přání ke dni žen:) Bonusem je také vložení projevu Heydricha, který je v (takřka) přesném znění. Bohužel, když vynechám toto a bojové sekvence, zbyde mi odporná epizoda z Londýna, Gottwaldova agitka, nuda v kasárnách, nuda v Praze, včetně dost pochybného zpracování atentátu. Suma sumárum - první díl 15%, druhý díl 80%. Takže celkově mi to vychází na takových nějakých 60% s oběma očima přimhouřenýma :)(22.12.2011)

  • - Pri premiére filmu sa Gustávovi Husákovi nepáčilo ako Martin Štěpánek zahral Otakara Jaroša a zdalo sa mu, že nie je Jarošovi vôbec podobný. Krátko na to začal byť Štěpánek perzekvovaný, dostával podradné úlohy v divadle a preto bol nútený emigrovať za hranice. Z tohto dôvodu bol film neskôr zakázaný. (Jello Biafra)

  • - Historik a technický poradce filmu Karel Richter po létech prohlásil, že padl nápad od filmu zakomponovat fiktivní scénu, kdy Klement Gottwald a Ludvík Svoboda drží dobrovolnou leteckou hlídku na střeše hotelu Metropol. Zůstalo však jen u nápadu. (Martensson35)

  • - Film byl při natáčení v Mosfilmu zařazen do výrobní skupiny Jurije Ozerova, ale tomu přišlo trapné, aby Otakaru Vávrovi šéfoval a tak byl film přeřazen do skupiny Michaila Romma. (Spinosaurus)