poster

Sokolovo

  • Sovětský svaz

    Соколово

  • anglický

    Sokolovo

Drama / Válečný / Historický

Československo / Sovětský svaz, 1974, 129 min

Režie:

Otakar Vávra

Kamera:

Andrej Barla

Hrají:

Ladislav Chudík, Vladimir Samojlov, Jurij Solomin, Bohuš Pastorek, Martin Štěpánek, Lev Ivanov, Jiří Pleskot, Hannjo Hasse, Vladimír Ráž, Josef Langmiler, Ladislav Hádl, Ivan Ryžov, Jurij Nazarov, Vladimír Protasenko, Semjon Morozov, Raisa Piroženko, Ljubov Sokolova, Ljudmila Gladunko, Štefan Kvietik, Pavel Pípal, Jiří Krampol, Jan Kanyza, Rudolf Jelínek, Jiří Havel, Jiří Klem, Miroslav Rataj, Petr Skarke, František Vicena, Lída Plachá, Gennadij Juchtin, Alexandr Lebeděv, Ladislav Lakomý, Emil Horváth ml., Renáta Doleželová, Elena Kucharíková, Jaroslav Rozsíval, Jaroslava Tichá, Vítězslav Jandák, Günther Zschieschow, Karel Šebesta, Zdena Burdová, Libuše Jiskrová, Milena Kaplická, Jitka Zelenohorská, Adolf Filip, Karel Hábl, Zdeněk Hodr, Jiří Holý, Jiří Zahajský, Václav Mareš, Jan Krafka, Vladimír Matějček, Alois Švehlík, Miroslav Moravec, Gustav Nezval, Jan Pohan, Karel Sekera, Zdeněk Mlčoch, Jiří Adamec, Jan Bartoš, Stanislav Benda, Arnošt Böhm, Karel Engel, František Faust, Miroslav Jíra, Jiří Kasík, Jaroslav Klenot, Jiří Klenot, Zbyněk Krákora, Jiří Kraus, Jiří Plachý, Otakar Rademacher, Jindřich Sejk, Oldřich Semerák, Jiří Sládek, Jaroslav Šanda, Jan Váňa, Karel Vítek st., Jaroslav Vlk, Jaroslav Tomsa, Jiří Kalenský, Josef Fiala, Jiří Hein, Petr Herrmann, Petr Lányi, Milan Novotný, Antonín Žemlička, Vladimír Pavlar, Antonín Hardt, Milan Miroslav Livora, Vladimír Navrátil, Jiří Flíček, Zdeněk Novotný, Miloslav Homola, Petr Pelzer, Ludvík Pozník, Raoul Schránil, Bert Schneider, Aleš Širc, Miloslav Šindler, Václav Fišer, Zdeněk Hess, Zdeněk Hübner, Viktor Preiss, J. Kunovac, Vít Pešina, Rudolf Kalina, Boris Švec, Oldřich Vlček, Petr Voštiar, Ludvík Wolf, Zora Jiráková, Pavel Jiras, Jiří Kodet, Dalimil Klapka, Hugo Kaminský, Augustín Kubán, Ivo Kubečka, Věra Ševčíková, Zdeněk Srstka, Bohumil Švarc st., Žanna Trofimovna Prochorenko, Nikolaj Jerjomenko st.
(další profese)
  • sportovec
    ****

    Po mnoha letech jsem měl možnost nedávno znovu zhlédnout i pro mě nanejvýš kontroverzní film. S překvapením oproti vzpomínkám jsem musel konstatovat jedno: ideologický balast zůstal nezměněn, zato však velmi výrazně v mém pohledu posílila dokumentární i umělecká, jakoby odosobněná složka filmu. Připomenutí toho, co československé vlastence všeho věku přivádělo do československé východní exilové armády, zůstává - a zřejmě nadlouho zůstane - vlastně velmi slušným jediným filmovým zpracováním. Srovnání s Vávrovým dokumentem - filmem CESTA K BARIKÁDÁM - nejlépe ukazuje, nakolik výstižně se tomuto velikánovi naší kinematografie podařilo zachytit neopakovatelnou atmosféru hrůzných válečných událostí mrazivého zimního předjaří 1943, které bylo neseno podmínečným zdarem jednoho z posledních německých ofenzívních pokusů na východní frontě druhé světové války. Pochvalu zaslouží i připomenutí širšího dějinného kontextu (nacistické plány na českou etnocidu, atentát na Heydricha, lidická katastrofa, úvahy v londýnské vládě), které také kompozičně vyvažují tuto největší Vávrovu filmovou epopej rozsahem srovnatelnou s Bondarčukovou VÁLKOU A MÍREM (de facto šlo o hexalogii). Ještě zajímavější je to, co muselo být na zásah komunistických cenzorů rané normalizace vynecháno: kontext Benešových londýnských úvah, které ho "usvědčují" z nenapravitelných demokratických sklonů; postava národního hrdiny generála Heliodora Píky, statečného obhájce československého státního a národního zájmu v Moskvě, který se rozhodujícím způsobem zasloužil o ustavení jednotky; česky psaná jména německočeských demokratických antifašistů (Spiegel, Redisch), ale kupodivu i postavy pozdějšího ministra národní obrany Bohumíra Lomského (Svobodův zástupce), jeho náměstka a srpnového kolaboranta generála Otakara Rytíře (náčelník praporního štábu) i pozdějšího generála, nositele poválečného tzv. rudého gestapismu a spoluarchitekta procesů padesátých let generála bez kvalifikace Bedřicha-Fricka Reicina (zprvu osvětový, později zpravodajský důstojník jednotky). Přes tyto již podstatné faktografické razury se ještě podařilo Vávrovi natočit mimořádně zdařilý film, který vyniká jak pojetím, tak zvládnutím bojových scén (boj o Sokolovo). Druhý díl současně tvoří přechod k závěrečnému dílu trilogie OSVOBOZENÍ PRAHY, v němž řádění cenzury již nabylo nezvladatelného rázu a negativně ovlivnilo úroveň i vyznění nejen této části, ale současně i celé trilogie.(25.8.2007)

  • arcticsky
    **

    Jak oddělit slušnou technickou kvalitu od falšování historie? Nějak mi to ne a nejde...Východní anabáze našich vojáků začala přeci v gulagu. A to včetně Ludvíka Svobody. Komančství tedy vesměs nemohli ani cítit. A zde je také vysvětlení slabosti až strachu L.S. v roce 1968. ( "Vím, co Sověti dokážou")....(7.3.2013)

  • Fingon
    **

    Stejná nuda jako předchozí Dny zrady, která je o ždibíček lepším filmem jen proto, že je tu daleko méně (důležitých, jednajících, mluvících) postav. Zdejší hodnocení je dle mého názoru zcela zasloužené, pokud mohu posoudit podle první části filmu - krátce poté, co se prapor vydal na frontu, DVD odmítlo poslušnost a ani po několika dalších pokusech už se nerozjelo. Nemůžu říct, že bych kvůli tomu brečel.(21.6.2009)

  • Historik
    ***

    Zajímavé je, že to vůbec není taková komunistická propaganda, jak se všude píše. To, že Londýn měl jinou představu než Moskva, že Západ i Východ sledovali své cíle, a to i co se týká využití vojenské jednotky v SSSR, je prostě fakt. Dokonce to je ve filmu i takřka doslovně, ve zkratkovité formě i docela přesně, prezentováno. Problém je v tom, že západní politici jsou tu předvedeni v poněkud karikované podobě a východní jako ti správní kluci. Tady je to zkreslování. Nebýt zbytečné didaktičnosti a patosu, mohl film být lepší. Vylíčení samotné bitvy a celkové válečné situace je solidní. Škoda té zbytečné vysvětlovací rozvláčnosti v první části. Atentát ani Lidice tam být nemusely a tvůrci se mohli více věnovat jednotlivým aktérům bitvy. Ti mnohdy nedostali žádný prostor. Každý řekne jednu větu a pak ho zastřelí. Až z titulků se divák dovídá, kdo to vlastně byl.Takže na český válečný film zvláště ve druhé části docela dobré. S ideologickou stránkou se rozumně uvažující člověk dokáže vyrovnat. Dobově podmíněný ojedinělý výkřik Ať žije KSČ není třeba přeceňovat.(9.8.2006)

  • Slimak
    **

    Martin Štěpánek se mi tam moc nezdál...rozhodně jsem mu toho jeho velitele nevěřil...to udělali soudruzi chybu že nechtěli "Brzouše" kvůli Uchu....myslím že by to o něco zvedl.Jinak jsou tam někdy až zoufalé průtahy které zajišťují podivnou necelistvost.Ale přes všechny nechutné agitace a vymejvárnu mozku se prokoušeme až k oné závěrečné bitvě.Posledních 20minut věnovaných bojům je na tom to nejlepší jelikož jsou slušně natočené.Čekal jsem jenom nějakou trapnou hranou akci jako je to u těchto filmů zvykem ale tady tomu tak nebyl...celkem nějaký vzrůšo tam bylo a zato jsem byl rád.Přemýšlel jsem co by vylezlo z takovýhle filmů kdyby se z nich vystříhala ta škála dnes již nepotřebných scén a dialogů.(7.7.2008)

  • - Postavu kapitána Otakara Jaroše měl původně hrát Radoslav Brzobohatý. (Xell)

  • - Chyba titulku v začátku scény s Lidicemi - celá akce začala večer 9. června 1942, nikoliv 10. června 1942 jak je zde uvedeno. (Georgius.Qui)

  • - Československý štátny film sľuboval veleniu ČSĽA, že účasť bude pre vojakov "kultúrno-politickou brigádou". (marlon)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace