• Karlos80
    **

    Scénář: Otomar Krejča a Otakar Vávra. V kostce, jde o jeden vskutku nevšední a zcela obyčejný prázdninový příběh, kde se během dvou posledních srpnových dní, setkávají u jihočeského rybníka v Třeboni, různí lidé, ruzných profesí a povah, v podstatě tři věkových generací. Řeší se tu jednotlivé vztahy i přes velké generační rozdíly. Známkuji jen dvojici bezdětných maloměšťáckých manželů Šejbalová+Záhorský, která byla výborná a tak trochu film oživila a přiblížila se původní předloze a dále místo kde se filmovalo, tam je z vlastních vzpomínek opravdu krásně. Jinak ale nuda (banální konflikty, uvažování, rozmluvy), hodící se spíš na divadelní jeviště, ostatně tam se dostalo inscenaci pod Krejčovou režií oproti filmu daleko většího uznání....ps: Igi B. : Taky jsem si všiml, ale to bude nejspíš tím, že šlo o divadelní inscenaci, nězatíženou nějak politicky:-) Zajímavé komentáře: Radek99, Sportovec, igi B., Lish84.(12.5.2006)

  • igi B.
    ***

    Prostě jen takový dobový (a dobou ovlivněný) příběh. Ale prosím - právě na svou dobu (!) - všiměte si - žádní soudruzi, žádné soudružky, žádné budovatelské problémy či ideové konflikty, žádné šaškování u vody s lístkem od ROH za budovatelskou práci někde ve fabrice... Prostě jen obyčejný příběh obyčejných lidí (samozřejmě v dobovém nazírání a k obrazu doby řádně vyfabulovaný), kdesi v srpnovém létě, jeden den a jedna noc, střet generací, postojů a životních peripetií... A troška toho >schematického< myšlení... :-) . . . Vlastně to bylo takové >poetické drama< o lidech někdy před padesáti lety. S odstupem a s tolerantním pochopením zasluhující (už jen za tu filmovou poetiku a poctivou filmařskou práci) minimálně ty poctivé tři hvězdičky... - - - P.S. A navíc barevný, širokoúhlý (v televizním uvedení bohužel z těch svých 2,35:1(?) tradičně oříznutý)...(3.10.2007)

  • Sandiego
    ***

    Vávra se tedy jako režisér moc nepředvedl - opřel se o atmosferickou kameru a o výkony talentovaných herců a co se týče filmové řeči, zůstal věrný zcela klasickému narativu a stylu, který ve spojení se zachovalým divadelním projevem působí dost těžkopádně a dost škodí lyrické předloze. Nepodařilo se sem převést její lehkost a navíc je všechno bráno až moc vážně, banální děje měly smysl, když na ně bylo nazíráno s nadhledem, ale zde skutečně dávají najevo zbytečnost této adaptace, které rok 1960 už nesluší. I její stylizace se drží o nějakých deset let zpátky a je bez rozmyslu narušována moderními výdobytky, které se vrkádají i do promluv postav. Hrubín si musel na zachycení ducha svých předloh ještě pár let počkat. Přesto však tento snímek má své klady - generační střety mají občas něco do sebe, Fabianová hraje dostatečně zajímavou postavu, která si zachovává svou hloubku, Šejbalová se Záhorským dobře působí jako odlehčující element, Höger neměl moc přílležitostí přerůst prvoplánově negativní postavu člověka zbytečného pro nový řád. Ve snímku jako by se zastavil čas, postavy skutečně i svým projevem nepoukazují dostatečně na současnost, jako bych těch deset let trvání nového řádu nemělo na změny žádný účinek, mladá generace zůstává mladou generací a nelze na ní vztahovat jeho výdobytky, jak bylo v době vzniku vnímáno. Forman to za pár let vyjádří skutečnou situaci naplno a bez slitování.(29.12.2009)

  • vypravěč
    *****

    Přestože Vávra zaoblil všechny hrany Hrubínovy předlohy, vrhající lidské city „na veřejnou cestu“, kde s nimi slunce vykoná své, zestetizoval svět prorezlý nenaplněním a přeplněním, z něhož každého vidoucího mrazí, a tím vše charakteristické vlastně ztlumil, vytvořil pozoruhodný film, který připomíná úpalem rozpálenou četbu dramatu v omamných jihočeských exteriérech. Z Hrubínova ostrého profilu zbylo jen málo, ale přesto nikdy neodolám a pátrám po tom, jak do sebe prorůstá idealizace a kritika, okouzleně sleduji, jak si hrají světlo a tma s krajinou, a nechám se uhranout Fabianovou, Högerem, Munzarem, Záhorským a dalšími…(24.12.2010)

  • Blofeld
    ***

    Role Věry Mixové patřila prý k vrcholům bohaté divadelní kariéry jedné z našich nejvýznamnějších hereček, paní Vlasty Fabianové. Samotná inscenace v režii Otomara Krejči se díky šťastnému spojení se scénografem Josefem Svobodou a výtečnému obsazení (Fabianová, Höger, Lukavský, Záhorský, Šejbalová, Munzar, Tomášová) dočkala velkého úspěchu - na repertoáru vydržela po čtyři sezóny a celkem se dočkala 163 provedení (více než kterákoliv jiná premiéra sezóny 1957/1958 včetně slavného Osbornova Komika s Ladislavem Peškem). Otakar Vávra při přípravě filmové verze šťastně převzal většinu obsazení (jen Radovana Lukavského nahradil v roli poštmistra Miloš Nedbal a Marii Tomášovou v roli Zuzanky Miriam Hynková) a ke spolupráci přizval i Krejču a Svobodu. Proč je tedy filmová Srpnová neděle tak bezkrvá? Jak píše paní Fabianová ve svých vzpomínkách: "Ohlas na úspěch Srpnové neděle dorazil až na Barrandov. Filmaři vycítili příležitost zase si jednou zafilmovat krásné rybníky, soumrak, mlhy, západy slunce na široké plátno, na barvu... Dopadlo to, jak to dopadnout muselo. Tak, jak byla atmosféra třeboňských rybníků hmatatelně přítomna mezi kamennými zdmi Tylova (dnes Stavovského - pozn. aut.) divadla, vytratila se, když byla realizována in natura. Stylizovaný Hrubínův dialog se nepodařilo vtěsnat do konvencí filmové řeči." Hrubínova původní hra je svou podstatou velice křehká. Vávra ve svém scénáři (který napsal ve spolupráci s Krejčou) razantním způsobem narušuje její uzavřenost do jednoho srpnového dne a noci tím, že v prvních dvaceti minutách rozehrává to, co se odehrálo ve dni předcházejícím - ve snaze Srpnovou neděli rozpohybovat ji tak do značné míry rozplizává. //Ve filmových adaptacích divadelních her to vůbec není neobvyklá chyba - nejkřiklavějším příkladem poslední doby je patrně filmová verze Višňového sadu s Charlotte Ramplingovou, v níž režisér a scénárista Kakogiannis dokonce rozehrává, co se dělo před začátkem hry v Paříží, čímž ovšem takřka fatálně snižuje význam příjezdu Raněvské coby klíčové události v textu.// Tímž krokem Vávra zbavuje zřejmosti i symboliku všudypřítomných lampionů, která byla na jevišti tak krásně čitelná - v prvním dějství se věší, v druhém svítí, ve třetím jsou poničené a strhané. Dále se nemohu zbavit dojmu, že jevištní Srpnová neděle musela být podstatně více lehkonohá - někdy bývá uváděna jako "lyrická komedie". Vávrův film je lyrický velice důkladně, ale komiku v tradičním slova smyslu můžeme hledat maximálně ve žlučovitě zahořklých výstupech manželů Vachových (Záhorský-Šejbalová). Do jisté míry čechovovsky komediální je potom závěrečná scéna, v níž se Mixová, která velice dobře ví, že umí plavat, pokouší o demonstrativní sebevraždu skokem do rybníka - tato scéna je patrně také jedna z těch, které se do paměti diváka zapíší nejvíce, a právě v těchto scénách se Vávra drží původního textu nejpřesněji. Aby nedošlo k mýlce, herecké výkony jsou samozřejmě na vysoké úrovni. S tímhle obsazením to nemohlo být jinak - o hereckých kvalitách všech zúčastněných není třeba se rozepisovat. Hercům však ani za mák nepomáhá volba záběrů; Fabianová s Munzarem vedou lyrický noční dialog na břehu rybníka - střih, kamera snímá východ slunce nad rybníkem (přesně jak psala Fabianová - "na široké plátno, na barvu..."), dialog pokračuje jen ve zvukové stopě - střih zpět, Fabianová s Munzarem opět u ztemnělého rybníka. A tak by se dalo pokračovat dál. Smutným vrcholem v tomto směru je pak jeden z posledních záběrů: příjezd traktorů (!) působí jako příslovečný slon v lyrickém porcelánu Srpnové neděle. Ve výsledku tedy namísto krásného filmového přepisu legendární divadelní inscenace vznikl unavený snímek, v němž mezi záběry jihočeské krajiny tu a tam probleskují skvostné herecké výkony v čele s Vlastou Fabianovou. Dejme jí ještě jednou slovo: "Na zfilmované Srpnové neděli byly nejhezčí ty prázdniny na jihu Čech, kde jsme natáčeli. Až na ta hejna komárů."(12.2.2009)

  • - Písnička „Bílý měsíc“, která ve filmu několikrát zazní v různých verzích, vyšla na desce v podání Yvetty Simonové. (Willy Kufalt)

  • - Premiéra Srpnové neděle, první divadelní hry Františka Hrubína, se konala v Národním divadle dne 25. dubna 1958. (Karlos80)

  • - Scéna pri tancovačke, ako padajú lampióny do vody a kapela hrá na plti, sa musela natočiť na jeden raz, pretože hneď ako padli lampióny do vody, žiarovky sa zničili. (Raccoon.city)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace