The Thirteenth Chamber
Režie:
Otakar VávraScénář:
Otakar VávraKamera:
Juraj ŠajmovičHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Martin Růžek, Květa Fialová, Marcela Jelínková, Vlastimil Brodský, Jan Buršík, Krzysztof Chamiec, Marie Brožová, Vlasta Jelínková, Blažena Vernerová (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Dvanáctiletý Kosťa, chlapec s přebujelou fantazií, se spřátelí s podobně citlivou jedenáctiletou Blankou. Společně se vydávají do zapomenutého zákoutí v domě Blančiných rodičů. Je pro ně onou pověstnou třináctou komnatou. Navíc v Kosťových očích se ze staré skleněné vázy stává magický předmět potřebný k jeho oblíbené hře „na osud“. Děti sledují dospělé a nevědomky vycítí, že se v Blančině rodině něco děje. Blančin otec je lékař a matka s ním není šťastná a neustále vzpomíná na svého předchozího ctitele Petra, který po absolutoriu odjel do Indie. (Filmbox)
(více)Recenze (44)
„Já jsem se netvářila, já jsem se jenom divila." Poetické drama s výraznou formou odpovídá svým zpracováním době - 60. letům. Tajuplný dům skrývající 13. komnatu, tajemná zahrada, jež ho obklopuje, dvě děti žijící svými fantaziemi a trojlístek dospělých, jejichž vztahy jsou napjaté jak špagáty. Film vedle příběhu postav vypráví obrazem. Ester Krumbachová dle titulků pouze složila slova titulní písně, ale protože s Vávrou spolupracovala před tím a potom, nedivil bych se, kdyby i zde našeptávala, na jaký detail se má kamera zaměřit, jak zarámovat ten který obraz. Doteky secese a romantismu (nikoliv sentimentalismu), lehká temnota a směřování k tragickému konci, který se může a nemusí, dle věštby, naplnit. ()
Naturalistické drama v hávu Pražského jara - i tak lze vyjádřit děj filmu, jehož literární předloha je tak blízká KOUZELNÉMU DOMU K. J. Beneše nebo dílům Jaroslava Havlíčka či Karla Matěje Čapka-Choda. Neurčité rozmezí dětské fantazie, naivní magie, temného genia loci a skutečných problémů jednoho manželství i romantického přátelství dvou předpubertálníchních dětí, které je líčeno s převahou dětského vidění zarámovaného do chlapeckého vyprávění uprostřed tajemné Kampy a Malé Strany, kudy teče stejně tajemná a zasněná Čertovka, literárně asi nejproslulejší vltavské pražské rameno. To všechno podtrhuje několikeré barevné odlišení filmu, jemuž dominuje barevnost dětského vidění a fantazie, křížená s variantně barevně tónovaným dvoubarevným obrazem s jasnou převahou klasického černobílého odstínu. Tragická událost, vražda dívčina otce dr. Kalisty, je tak nasvětlována jednak z různých stran odlišných zorných úhlů, jednak jako určitý přelomový okamžik chlapcova osamělého, uzavřeného života. Svým záběrem i směřováním přes přesné souřadnice současnosti je dobou i formou obsahu filmového děje bezčasí, ve kterém se tyto kritické okamžiky odehrávají. Dílo jímavé, ale i divácky nesnadné patří určitě do lepší poloviny rozsáhlého literárního odkazu Neffova i Vávrovy neméně velké a jen obtížně přehlédnutelné různorodé filmografie. ()
Působivé, rozhodně působivé. Zpočátku nevinná dětská hra se změní v něco úplně jiného a sledovat všechny ty nedospělé i dospělé herecké výkony, mě velmi bavilo. ()
"Když jsem si to tak krásně vymyslel, tak tomu přece musím věřit! Jinak už by to nebylo tak hezký." Zaostřeno spíš na dětského diváka. ()
Otakar Vávra sa nechal inšpirovať novou čekoslovenskou vlnou a natočil Trinástu komnatu. Film o deťoch, nie pre deti. Výborná práca kamerového mága Juraja Šajmoviča, jemná mágia perelínajúca sa celým filmom a výborné herecké výkony oboch detských filmových hrdinov. K tomu experimentovanie s čiernou, bielou, farebnou snímkou a hra s rôznymi filtrami. Dosť neznáme a málo uvádzané dielo. 4**** ()
Sólo pro Šajmovičovu kameru. Jednotlivé záběry fungují jako samostatné fotografie. Hudební podkres jim sedí, a atmosféra je tudíž mistrovská. Ale scénář, postavy i dialogy zůstávají neohrabané a celek pak budí dojem vyumělkovanosti a manýry. Ani herci mě nijak zvlášť nepřesvědčili. ()
Drsný syrový příběh, který se zprvu vyvíjí jako nevinná dětská hra dvou dítek z lepších rodin, avšak v důsledku má tragické následky co do správnosti teorie i praxe... ()
"Stalo se to, protože jsem to chtěl? Nebo chtěli oni něco jiného? " Nebýt sportovce a několika dalších, tak je film bez jakéhokoli rozumného vysvětlení. Oficiální text je až nepochopitelně mimo. Krom popisu režisérovi práce, která je skutečně excelentní. Vávra se v mých očích po Romanci nádherně rozvlnil podruhé, spojil síly s Vladimírem Neffem, a nabízí výborný, počáteční humor, perfektní drámo, nečekané tajemno (doprovázeno děsivým šepotem), něco té skvostné psychológie a nakonec naprosto nekompromisní horor. Bez přehánění se tak skvělý závěr filmu dá nazvat. Experimentální, pro Vávru dost nezvyklá režie a Srnkovo výborná hudba, podtrhují veškerou popsanou atmosféru. Dětská dvojice Kosťa a Blanka svým vnímáním světa, završené hrou na osud, dokáží bez jakýchkoli problémů konkurovat dialogům excelentního Růžka, Fialové a polské posily pana Krzysztofa Chamiece, který dolaďuje vše. Na závěr do toho pan Vávra hodí ještě špetku detektivního koření, a máme tady film, který hodnotilo zatím 122 uživatelů, a který jen čeká, až ho objeví skuteční znalci československého filmu, jen do toho. Pro mě skutečně výjimečný námět i zpracování. ()
Chtěl jsem doložit Vávrovu tvůrčí nepůvodnost poukazem na Jirešovu Valérii, kterou mi to místy silně připomínalo, jakož i na Chytilové Ovoce stromů etc., zkrátka na mladé tvůrce "Nové vlny", jimiž se starý matador Vávra ne příliš zdařile inspiroval. Potíž je v tom, že oba jmenované filmy, jakkoli lepší než Třináctá komnata, vznikly až později (1970, 1969). Možná půjde o faktor Krumbachová, která se na filmové tvorbě různých autorů tehdy podílela každopádně silněji, než jak to lze vyčíst s titulků jednotlivých filmů. Ale protože už tedy nemám nic, čím bych Vávrovu invenci zpochybnil, poukážu jen na chvályhodný fakt, že tvůrce, který byl za všech dob a režimů vždy cool a vždy na špici v právě vládnoucích tvůrčích postupech, přiklonil se v druhé půli 60. let k tehdejší avantgardě, čehož plodem jsou čtyři filmy, z nichž každý by bylo chybou nevidět (narozdíl např. od toho, co tehdy točil Martin Frič). V hodnocení kvality Třinácté komnaty venkoncem souhlasím s Ony (3 hv.). K tomu bych si přisadil, že všechno je zde až křiklavě doslovné, poměry v rodině primáře Kalisty přehnané, postava Kosti vyznívá celkově dost protivně, nekonzistentně, "přemoudřele" ve smyslu špatných scénářů filmů pro děti a jeho úvodní a závěrečný komentář působil stejně přihlouě jako Růžkovy průběžné komentáře ve Všech dobrých rodácích. Podobně kazící dojem jsou přebyteční trampové pějící jakousi romantiku pod Karlovým mostem a s tím související fakt, že jsem se ani přesto za celou dobu nemohl nijak vžít do skutečnosti, že se děj odehrává na Kampě, natož že by tento fakt měl být sám o sobě něčím zajímavý. Ale když se chce (a mně se chtělo), lze tento film s požitkem a užitkem brát nekriticky tak, jak je. Navíc finále a fakt, jak to celé dopadne, dostatečně rehabilitují všechny ty "neohrabanosti" z průběhu děje. A Kosťova nekonzistentnost taky není od věci: třeba ve scénách jeho rozmluv s vlastním otcem (v nichž působí zcela jinak než v jiných scénách) ho lze nakonec vnímat jako jakéhosi hlasatele či překladatele skutečnosti a naopak otce jako toho, jemuž má být cosi ohlašováno, tedy skutečný subjekt těchto scén. Obdobně pak smozřejmě budeme vnímat Kosťu jako jakéhosi "mediátora" i pro Blanku, budeme ovšem muset jeho postavu přece jen nějak zcelit, vždyť je jedním z těch, kteří na konec emocionálně inerpretují výsledné události jako svou vlastní vinu. Zašlé kulaté okno do třinácté komnaty bez dveří každopádně jen stěží lze zfilmovat působivěji. Pěkný komentář napsal vypravěč (5 hv.), zajímavou kritiku přináší Adiemus (3 hv.). ()
Od Trinástej komnaty som očakával niečo v štýle Hollandovej Tajomnej záhrady a nakoniec ma čakalo niečo v štýle Saurovho Domu uprostred Madridu. Ale to by nebol Vávra, ak by naservíroval film o deťoch a bol by pre deti. Sny sa miešajú s realitou, náhle sa mení scénu za scénou farebná štylizácia a často sa rozprávanie na dlhšiu dobu presúva od detských hrdinov k ich rodičom a ich problémom. Deti sú však stále svedkami všetkého, čo sa vo filme odohraje. Je trochu škoda, že z filmu cítiť literárnosť, má však mnoho vecí, ktoré tento nedostatok vyvažujú. ()
Na rozdíl od knihy je tenhle film pro mě nepřitažlivý. ()
„Já z ní něco udělám. Ona vidí jen něco. Naučím ji, aby viděla víc, než ostatní.“ Tento film jsem měl hodně rád v době mého vrcholného dospívání, vždy mě fascinoval svou atmosférou a tajuplným dějem, v němž neomezená dětská fantazie ve své zdánlivé nevinnosti přechází až do nebezpečného střetu s temnými sílami... „v tuto chvíli už to nejsem já, už je to OSUD...“ Skoro jsem se bál na tento film po několika letech podívat znovu s tím, že už na mě po v konkurenci světové žánrové tvorby tolik nezapůsobí a půjdu s hodnocením níž, ale vůbec jsem nezůstal zklamán, podíval jsem se s radostí i dvakrát velmi brzy po sobě a já prostě na tom filmu nenacházím chybu! Snad ještě víc, než dřív, teď pro mě vynikl jedinečný styl Otakara Vávry, který zde mysteriózní námět z Neffova románu zpracoval s nebývale precizní psychologií dětských i dospělých postav, nechal v doprovodu drobných surreálních výjevů s pochody fantazirující mysle nahlédnout do světa fantazie bujného Kosti, stejně jako jindy v působivém hrobovém tichu odeznít silné drama tajemné exotické postavy Černého Petra a k tomu až neuvěřitelně detailně vyladil každý jeden záběr po vizuální stránce. Střídá se tu sice hodně filtrů a odstínů, ale všechny mají svůj smysl a každá místnost nebo nálada zde mají svou vlastní barvu. *** Zdaleka ne všechny filmy Otakara Vávry na mě udělaly pozitivní dojem, ale z několika důvodů si ho hodně cením a mj., že obohatil čs. kinematografii o výjimečné filmy v rámci žánrů v tehdejší domácí tvorbě nezvyklých jako horror (Kladivo na čarodějnice), sci-fi (Krakatit) nebo v tomto případě mysteriózní film... s velmi pěknou kulisou prvorepublikové Prahy v nezvykle temnějším hávu i chytlavou ústřední písničkou. Rozumím, že moc divákům asi nesedne, pro dětské publikum je totiž hodně temný a pro dospělého diváka je v něm možná až moc zaostřeno na ty dětské postavy, ale já si podobné filmy vymykající se z běžné tvorby často užívám a tenhle mi i poněkolikáté přinesl zážitek... skoro mám pocit, jakoby Vávra točil tu Třináctou komnatu přímo pro mě... a pokaždé mě těší, když do ní můžu jako vděčný návštěvník opětovně nahlédnout. [100%] ()
Přes záplavu barevných filtrů černočerná studie dětské fantazie, podávající současně esenci pražského levého břehu vltavského. O Malé Straně psal F. X. Šalda Sigismundu Bouškovi, že je to „naše Bruges“, tam kolem Čertovky je zdání stojatých vod opravdu intenzivní a Vávrovi se mistrovsky podařilo vystihnout ty temné vlny u dna, které roztáčejí mlýnská kola mánie. Přenesením Johnova románu do šedesátých let sám příběh nepozbyl původního kouzla, možná jej tím ještě více prosytilo tajemství. Tajemství, které na levém břehu vládne doposud. ()
"To je taková zvláštní věc, že já když jednou něco myslím vážně, tak všichni myslí, že mluvím jen tak do větru.." ()
Výborně zvolené lokace a Květa Fialová na vrcholu svých půvabů. Ale jinak hrozně divnej film. A jak tady správně poznamenal kolega fragre: Herodes, to byl král. Páč ten chlapec Kosťa Diviš je doopravdy na zabití. ()
Když si uvědomím ,že po úžasné Romancí pro křídlovku a před skvělým Kladivem na čarodějnice vznikl tento film s názvem Třináctá komnata ,budí ve mně dojem ,že jde jen o vyplnění jakéhosi prázdna , aby se něco dělalo. Co mělo znamenat střídání barev? Spíše to působilo překonbinovaně, ale známé je rčení "méně někdy znamená více". Co bych chtěla vyzdvihnout ,byla vykreslená krize uvnitř rodiny Dr.Kalisty. A Černý Petr byl tedy totální úlet , kdy jsem nechápala už vůbec nic...... ()
Hlavní mínus toho vidím v absenci kontrastních ploch - je to celé silně uspávací. Včetně hudby. Vávra se učil používat principy Nouvelle vague. Kniha mě kdysi hodně zaujala. Pusťte si radši Ovoce stromů... ()
Takový dost zvláštní a o dost temnější český Most do země Terabithia. V hodnocení se jistě odráží kvalitní předloha, ale tak vykreslenou atmosféru Kampy i dětského pohledu na tragické události jsem snad v českém filmu neviděl. Hlavně samotný závěr se snovou koláží se velmi blížil žánru hororu. Polozapomenutý snímek Vávrova vrcholného období zastínily jeho dva opusy, mezi nimiž je sevřen, ale dle mého od nich není kvalitativně daleko. ()
Ta snivá nálada opuštěné (takřka rajské) zahrady a starého pitoreskního města, kde se čas zastavil, je tak kouzelná, že jsem první čtvrthodinku nyl blahem. Kamerou se zde vskutku čaruje, a hudba tomuto čarování mocně napomáhá, dokonce i The Rebels zde zpívají velice nerebelsky, též zasněně. Až je škoda, že vlastní příběh je podivně vyumělkovaný a nevěrohodný, a v hlavní roli je tak protivný fracek (Kosťa), že už po další půlhodince vynutil z našince povzdech: Herodes, to byl král. ()
Prahu mám moc ráda v jakékoliv podobě. Staré domy a zákoutí dokážou potrápit lidskou fantazii. Tak proč by zrovna některý z domů nemohl být třeba prokletý. Děti jsou prostě k některým věcem mnohem citlivější a vidí některé věci jinak než dospělí. Ještě nejsou zpracované systémem. Jejich představivost pracuje jinak, není zkažená a oblbnutá. Vadilo mi to neustále střídání barev. Přecházelo se z černobílého formatu do barevného. Myslela jsem si, že jde o závadu a on to byl režisérský záměr. Trampská písnička od Rebelů o Karlově mostě mi přišla úplně zbytečná. Poetické záběry, kterých je tu poměrně dost, působily hodně zvláštně. Stejně tak zvláštní je i tento filmový příběh, ze kterého mám hodně rozporuplné pocity. Zřejmě i to to byl s největší pravděpodobností záměr. ()